Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

To jsem já Bella! 1. díl

Těšili jste se už na pokračování našeho nového seriálu? A už vybíráte své vytoužené štěňátko? Možná vás tedy bude zajímat, jak nejlépe komunikovat s chovatelem, zda zvolit pejska nebo fenku, či jak to funguje s rezervací konkrétního jedince. To vše naleznete na následujících řádcích…


To jsem já Bella! 1. díl

První krok je zdárně za námi a my si můžeme tak trochu oddechnout. Po důkladném zvážení jsme si vybrali vhodné plemeno a také sympatického chovatele, který je ochotný se nám dostatečně věnovat, vše vysvětlit a také v budoucnu připravený poradit, kdykoliv to budeme potřebovat. V tomto ohledu máme tedy vyhráno. Co tomu všemu ale předchází, ale hlavně co bude dál?

Chovateli raději zavolejte!

To jsem já Bella! 1. díl

Možná se ještě přeci jenom na chvilku zastavíme u výběru chovatele, respektive u našeho prvního kontaktu s ním. Úplně nejlepší je oslovit ho telefonicky. Přeci jenom společný rozhovor může mnohé napovědět jak jemu, tak i nám a již v tomto okamžiku mohou nebo také nemusí přeskočit vzájemné sympatie. Obě strany tak mají možnost se rovnou vyptat na věci, které je zajímají. Bohužel v dnešní době, a to zejména mladší generace spolu příliš nehovoří, ale raději si jen píší po všech možných sociálních sítích. A taková zpráva může být i velmi strohá, nic neříkající a tak se potom nemůžeme divit, že nám na ni chovatel třeba ani neodpoví. Asi nejhorší ze všeho jsou e-maily typu: „Dobrý den, měl bych zájem o štěně a kolik stojí?“. „Kuriózní“ smsku dostala také jedna nejmenovaná chovatelka hovawartů. Byla přibližně v tomto znění: „Kolik chcete za toho čokla?“ Zájemce pak kolikrát ani nepozdraví, nepodepíše se... Tak takhle opravdu ne! Je jasné, že potřebujeme vědět, jestli si máme na štěňátko připravit přibližně deset, dvacet nebo i více tisíc, ale určitě by to nemělo být to první a jediné, na co se budeme dotazovat. Chovatele bude určitě zajímat, zda máme nějaké zkušenosti se psy, proč jsme se rozhodli právě pro toto konkrétní plemeno, kde bude jeho vymazlené štěňátko žít a jak se bude mít, jaké s ním máme plány, kterým aktivitám se chceme společně věnovat apod. A my bychom zase měli chtít vědět třeba něco o plemeni (pokud ho ještě moc neznáme), zjistit, zda se pro nás vůbec hodí, jací jsou rodiče štěňátek, jaká mají zdravotní vyšetření, kde je vrh odchováván, čím je krmen atd. Tak vidíte, je toho docela hodně a nakonec si vybíráte parťáka v průměru na deset a více let, takže nelitujte těch dvaceti minut na telefonu s chovatelem. Rozhodně se uvedete lépe, než výše popsaným způsobem!

Počítejme s tím, že mnoho chovatelů rovněž požaduje složení rezervační zálohy na štěně!

Přijímací pohovor máme zdárně za sebou!

To jsem já Bella! 1. díl

Paráda! Vzájemně jsme si padli „do noty“ a máme předběžně zamluvené štěňátko. Proč píšu předběžně? Většina chovatelů totiž, než své chlupaté miminko opravdu někomu definitivně slíbí, vyžaduje ještě před odběrem alespoň jednu osobní návštěvu, a to nejlépe všech členů rodiny, ve které bude pejsek bydlet. Při takovém setkání se také ledacos ukáže nebo i provalí. A to oboustranně. Počítejme také s tím, že mnoho chovatelů rovněž požaduje složení rezervační zálohy. Proč? Hned z několika důvodů. Jednak je to pro nás jistota, že štěně nebude prodáno jinému zájemci a chovatel zase ví, že má pejska nebo fenku pevně zarezervované a tudíž je minimální pravděpodobnost, že by si pro něj ten dotyčný člověk pak nepřijel. Děje se bohužel i to, že si lidé zamluví štěně u několika chovatelů najednou a pak se ani neobtěžují dát vědět, že si nakonec vybrali někde jinde. Záloha je tedy téměř vždy jistotou. A důležité je zmínit ještě jednu věc. Pokud chovatel dělá vše opravdu poctivě, nešetří na stravě ani na ostatní péči o mimina i o fenu a vezme si třeba i na tu dobu dovolenou, pak jsou náklady na početnější vrh opravdu vysoké a na pokrytí části z nich slouží právě i vybraná záloha.

Pejsek nebo fenečka?                      

To jsem já Bella! 1. díl

Toť otázka, která dříve nebo později stejně přijde, ale úplně jednoznačně se na ni odpovědět prostě nedá. Každý z nás má jiné priority a požadavky. Zkusíme si ale shrnout fakta. Fenky bývají obecně přítulnější, mírnější a lépe ovladatelné. Na druhou stranu jsou ale i dosti vynalézavé a mnohdy se nás snaží všemožně „přečůrat“. Samozřejmě je třeba připomenout, že dvakrát do roka tři týdny hárají a zhruba uprostřed cyklu (přibližně mezi 9 – 14 dnem, je to ale velmi individuální), kdy jsou vhodné ke krytí, je nutné je více hlídat. Pes samec je rozhodně typičtějším představitelem plemene (snad to tak lze říci), je majestátnější, bývá více osrstěný a je asi i celkově hezčí. Ovšem je také samostatnější a může mít větší sklony k dominanci. Na rozdíl od něžného pohlaví pes nechodí kolem „horké kaše“, je v chování vůči nám prostě přímočařejší. Mnoho majitelů služebních a pracovních plemen volí na výcvik právě raději samce. A co se říje týče, tak zde pochopitelně nebudeme řešit vlastní zvíře, ale spíš okolí. Je šikovné si zjistit, kolik bezprostředně kolem nás žije fen, vynásobit si je dvěma a tolikrát do roka bude náš miláček jaksi trochu mimo. Pes samozřejmě hárající fenku cítí na hony daleko, všude venku se začuchává, pořád značkuje, může doma i zamilovaně výt nebo také pár dní nežrat. Příroda je holt mocná čarodějka. Tak co, máte už v tom alespoň trochu jasno?

Tak hurá k chovateli!

Je pochopitelné, že když přijedete pak k chovateli, nejraději byste si odvezli všechna štěňátka. Jsou roztomilá, heboučká a tak krásně po miminkovsku voní. Všude se batolí, všechno koušou, hrají si, vrčí na sebe… No, je to prostě podívaná daleko lepší než sebedokonalejší televizní seriál. Je třeba však vědět, že na návštěvu se ale nejezdí hned po narození, a to hned z několika důvodů. První dny jsou novorozenci ještě slepí a hluší, a jen baští, spí a vyprazdňují se, takže na nich není zatím nic moc vidět. Nemají ještě plně vyvinutou termoregulaci a jsou také náchylnější na různé infekce. Fenka bezprostředně po porodu si je rovněž více hlídá a sama potřebuje klid na regeneraci a péči o to „nadělení“. A rozumný chovatel to respektuje. Počítejme tedy s tím, že dříve než ve třech čtyřech týdnech nás k nim tedy nepustí. Ale ani později bychom na návštěvu neměli jezdit nastydlí nebo nemocní. To ji raději ještě o týden odložíme.

A co na to Bella?

 

„No, tak mě by především zajímalo, kdy už to jako konečně začne být také o mně! A proč si panička nakonec vybrala zrovna mou Maličkost, je naprosto jasné. Byla jsem ze všech nejvšetečnější, nejzvědavější a bylo mě všude plno a to se prý na agility a na dalších aktivitách bude moc hodit! Jó, a prý mám také úžasný kukuč!“

Tak zatím HAF!

Vaše Bella

Který nebo která to tedy bude?

To jsem já Bella! 1. díl

A pak už nás čeká výběr konkrétního jedince. Připravme se na to, že v různých chovatelských stanicích to nemusí probíhat vždy stejně a opět záleží na domluvě s chovatelem. Takové nepsané pravidlo říká, že právo první volby má chovatel (pokud si chce z daného vrhu nechat štěně pro sebe), potom majitel krycího psa a až poté další zájemci. Upřednostněni mohou být ti, kteří si z konkrétní CHS pořizují už třeba druhého nebo třetího pejska. Někteří chovatelé nechávají už třeba v raném věku štěňat zájemce vybírat podle toho, které se jim vizuálně líbí v pořadí, ve kterém se mu hlásí. Daleko šikovnější je však podle mého názoru trochu jiný systém. Je dobré se vyptat, k jakému účelu si rodina chce zvíře pořídit, co s ním plánují dělat a podle toho se jim snažit i poradit a s výběrem pomoci. Štěňátka se třeba povahově poměrně dost mění a sedmi týdnech se mohou chovat zcela jinak než ve čtyřech. Pokud se mně osobně například bude hlásit člověk, který by chtěl zkusit výstavy a v budoucnu třeba i chov, budu se mu snažit doporučit štěně, které k tomu má v době odběru největší předpoklady. Na druhou stranu starší paní, která nemá žádné zkušenosti se psy a shání „jen“ parťáka na procházky, nesvěřím do rukou dominantního jedince. Naopak bude-li chtít někdo cvičit, doporučím mu spíš temperamentnějšího psa nebo fenku. Těch kritérií může být mnoho a více je na štěňátku opravdu vidět až mezi šestým až osmým týdnem věku. Takže se na nás, na chovatele nezlobte, když vám, jen co naše mimina proloupnou oči, nechceme slíbit konkrétního jedince. Vydržte pár týdnů a určitě nebudete litovat…

Co náš čeká příště?

Příště si povíme, co všechno bychom měli mít doma pro naše štěňátko nachystané ještě předtím, než si pro něj pojedeme. 

Foto: Michaela Weidnerová

Utekl vám úvodní díl tohoto seriálu? Nezoufejte, přečíst si ho můžete pod tímto odkazem:
To jsem já Bella!
To jsem já Bella!

Chystáte se na příchod nového člena rodiny? Bude mít čtyři nohy, měkoučkou srst a ...

7.1.2020Začínáme

Kam dál ...