Pes – skutečně nejlepší přítel člověka?

Také vás často udivuje, jak pevný a kvalitní vztah se svým psem máte? Vazba mezi našimi dvěma druhy je již mnoho let vědecky zkoumána. Zajímá vás, co o ní bylo zjištěno? Přečtěte si o výsledcích výzkumů, které nám ukazují, že pozitivní postoje k našim psům a láskyplné interakce s nimi přispívají k lepšímu blahu obou součástí lidsko-psí dvojice. Odráží se to dokonce i ve fyziologických změnách našich organismů.

Informace jsme čerpali zejména z velice zajímavého článku Current perspectives on attachment and bonding in the dog–human dyad (Současné pohledy na vazbu a pouto v dyádě pes-člověk) zveřejněného v roce 2015 akademickým nakladatelstvím Dove Medical Press. Jeho autoři Elyssa Payne, Pauleen C Bennett a Paul D McGreevy si za cíl stanovili zrekapitulovat odbornou literaturu o vztahu člověk-pes, zejména tu, která se týká citové vazby.

Citová vazba

Citová vazba je podle definice anglického psychologa a psychoanalytika Johna Bowlbyho blízký emocionální vztah mezi dvěma jednotlivci. Předpokládá se, že vztah mezi psem a jeho blízkým člověkem zahrnuje pouta podobná těm, která charakterizují vztahy mezi dítětem a jeho vztahovou osobou. Psi totiž projevují chování svědčící o citové vazbě tak, jak ji definoval Bowlby.

Jedním z takových chování je vyhledávání blízkosti, kdy zvíře vyhledá svoji vztahovou osobu jako prostředek ke zvládání stresu.

Naopak nepřítomnost vztahové osoby může u psů vyvolat chování svědčící o úzkosti související s odloučením.

Přítomnost člověka může také zmírnit účinek stresující události na psa, a tím vytvořit takzvaný „efekt bezpečného přístavu“. V něm se psovi dostává od vztahové osoby uspokojení potřeby pohody, pohodlí, podpory a ujištění v případě nebezpečí.

Vztahy mezi psy a lidmi také vykazují takzvaný „efekt jisté základny“, kdy přítomnost vztahové osoby umožňuje psům volněji zkoumat nové předměty.

Vazba mezi psem a člověkem je tedy charakterizována všemi čtyřmi rysy citové vazby, které vznikají ve vztazích mezi dítětem a jeho vztahovou osobou.

Výhody vztahu mezi psem a člověkem

Fyziologické a emocionální výhody, které vyplývají z pozitivního vztahu mezi psem a člověkem, se vztahují na oba členy této dvojice. Zdá se, že lidé pro psy představují sociálního partnera, který kromě poskytování informací týkajících se získávání potravy může být zdrojem emocionálního naplnění a citové vazby. Podobně i vytváření vztahů nebo jednoduše interakce se psy jsou spojeny s emocionálními a psychologickými zdravotními přínosy pro lidi. Pěstování bezpečných, pozitivních citových vazeb mezi lidmi a psy tedy obecně podporuje well-being neboli životní pohodu.

Bylo prokázáno, že psi patřící těm, kdo považují svá zvířata za sociální partnery nebo plnohodnotné společníky, mají relativně nízké koncentrace kortizolu („stresového hormonu“) ve slinách. To naznačuje, že pozitivní přístup majitele může zmírňovat stres u jeho psího společníka.

Ve studii z roku 2010 bylo zjištěno, že norští majitelé psů s pozitivnějšími postoji ke svým psům měli vyšší skóre empatie ke zvířatům, což korelovalo také s tím, jak hodnotili bolest u psů. Empatičtí majitelé psů s pozitivním přístupem si proto mohou být více vědomi bolesti svého zvířete a pohotově na ni reagovat, čímž minimalizují jeho stres.

Vztah pes-člověk může mít větší vliv na koncentraci kortizolu ve slinách psů než stresory v prostředí, jako je ohrožující cizinec. To je pravděpodobně zapříčiněno efektem bezpečného přístavu nebo možným sociálním odkazováním, pokud se majitel nebojí prostředí (pes díky tomu pozná, že není důvod mít strach). Relevantní se zdá být i specifická povaha interakce, což ukázala například studie z roku 2008. Psi pohraniční stráže, kteří měli láskyplné interakce se svými psovody, vykazovali výraznější snížení koncentrací kortizolu než policejní psi vystavení autoritativním interakcím.

Majitelé líbající své psy mají údajně vyšší koncentrace oxytocinu, stejně jako jejich psi, než majitelé, kteří to nedělají. Má se za to, že oxytocin hraje roli při vytváření vazeb, takže časté láskyplné interakce mezi psy a lidmi pravděpodobně posilují tvorbu vazeb. To může poskytnout fyziologické vysvětlení toho, proč se často uvádí, že množství času, které psi a majitelé tráví společně, má kritický vliv jak na úspěch v trénování a výchově psa, tak na funkční vztahy pes-člověk. Tyto výsledky zdůrazňují důležitost láskyplných interakcí mezi psem a člověkem a jejich schopnost snižovat stres a posilovat tvorbu vazeb u psů i jejich majitelů.

Lidské faktory ovlivňující vztah i výcvik

Lidské faktory, které přispívají k chování psů a výsledkům výcviku, jsou středem zájmu některých výzkumů. Několik z těchto faktorů pravděpodobně ovlivňuje citové nebo emocionální stavy psů, a tím ovlivňuje jejich chování. Mnoho lidských zásahů, jako je použití pozitivního posilování, láskyplných interakcí a vyjádření náklonnosti, pravděpodobně vyvolá u psa pozitivní citový stav, který vede k příznivějším reakcím chování, jako je poslušnost během výcviku. Pro úspěch výcviku je však nezbytné také skvělé načasování těchto intervencí.

Kvadrant operantního podmiňování, který má psovod tendenci používat při výcviku psa, může ovlivnit citový stav psa, relativní vzrušení a nakonec i jeho behaviorální výstup. Obecně vyvolávat u psa pozitivní citový stav a upravovat vzrušení psa maximalizuje pravděpodobnost, že pes provede požadované chování. V odborné literatuře je lidské chování, které pravděpodobně přispívá k pozitivnějšímu citovému stavu a následně pozitivnějším očekáváním u psů, často takové, které poskytuje psovi zdroje emocionální hodnoty, jako jsou projevování náklonnosti, lidská pozornost a bezpečí.

Studie zkoumající vliv určitých faktorů majitele na vztah pes–člověk zjistila významnou negativní korelaci mezi majiteli využívajícími psa „pouze jako společnost“ a k citové blízkosti. Autoři definovali „pouze jako společnost“ jako neúčast na pasení, lovu, agility, výstavách nebo výcviku pracovních psů. Uvedené činnosti také vyžadují více společně stráveného času. Právě společně strávený čas je atributem, který je i v dalších studiích uváděn jako kriticky důležitý ve vztahu mezi člověkem a psem.

Psí vnímání vztahu pes-člověk

Výzkumy ukazují, že psi obecně nepovažují lidi za „náhradní psy“, ale chápou naši příslušnost k jinému druhu. Navzdory zapojení do interakcí s jinými psy není potlačena motivace psů k interakci s majiteli, což naznačuje, že každá interakce plní jinou roli. Kromě toho, na rozdíl od přítomnosti známého psa, bylo prokázáno, že přítomnost známého člověka snižuje plazmatické koncentrace kortizolu u psů v novém prostředí. Interakce pes-pes a pes-člověk jsou tedy jak motivačně, tak funkčně odlišné.

Proto je rozumné předpokládat, že psi pohlížejí na lidi jako na vrstevníky (ve smyslu rovnocenné subjekty), kteří jim často poskytují důležité informace o okolním prostředí, ale liší se od příbuzných (členů stejného druhu).

Kromě používání lidí jako sociálního referenčního bodu bylo u psů prokázáno, že si vyvíjejí citové vazby k lidem. Tento vztah jim umožňuje bezpečně interagovat s prostředím v přítomnosti majitele a projevovat menší úzkost v reakci na ohrožující události. Zajímavé je, že efekt jisté základny funguje bez ohledu na to, zda je majitel v nastalé situaci povzbuzující nebo pasivní.

Také se zdá, že psi mají problém rozlišit mezi bojácnými a neutrálními emocionálními zprávami o určitých předmětech a vhodně reagovat na emocionální zprávy od cizího člověka. Míra sociálního odkazování mezi psy a majiteli je tedy pravděpodobně ovlivněna vztahovými faktory a dimenzemi vazby (tím, jak pevná vazba mezi nimi je).

Pozitivně na závěr

Máme v rukou rostoucí důkazy o tom, že lidské faktory, včetně osobnosti a postojů, ovlivňují vztah mezi psem a člověkem. Pozitivní postoje, láskyplné chování a čas strávený se psem přispívají k silnému poutu psa a člověka. Zjevně to potvrzují i hormonální změny, které se objevují u obou členů lidsko-psí dvojice. Naproti tomu negativní postoje, nejistá vazba a nepochopení chování psa mají potenciál vztahy narušit, a dokonce vést k opuštění psa.

Známe tedy výhody, které mohou vyplynout z úspěšných vztahů mezi námi a našimi psy, což by nás mělo inspirovat k pěstování takových vztahů.

Simona Šimíčková

Foto: archiv Simony Šimíčkové, pixabay.com

Použité zdroje:

Payne E, Bennett P, McGreevy P. Current perspectives on attachment and bonding in the dog–human dyad. Psychol Res Behav Manag. 2015

Bowlby J (2023). Vazba. Teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha: Portál. Z anglického originálu přeložili Ivo Müller a Jana Procházková.

Gácsi M, Maros K, Sernkvist S, Faragó T, Miklósi A. Human analogue safe haven effect of the owner: behavioural and heart rate response to stressful social stimuli in dogs. PLoS One. 2013

Horn L, Huber L, Range F. The importance of the secure base effect for domestic dogs – evidence from a manipulative problem-solving task. PLoS One. 2013

Ellingsen K, Zanella AJ, Bjerkås E, Indrebø A. The relationship between empathy, perception of pain and attitudes toward pets among Norwegian dog owners. Anthrozoos. 2010

Starling MJ, Branson NJ, Cody D, McGreevy PD. Conceptualising the impact of arousal and affective state on training outcomes of operant conditioning. Animals. 2013

Handlin L, Nilsson A, Ejdebäck M, Hydbring-Sandberg E, Uvnäs-Moberg K. Associations between the psychological characteristics of the human-dog relationship and oxytocin and cortisol levels. Anthrozoos. 2012