Zapomenuté heslo
Vložte přihlašovací jméno (e-mail)
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Věděli jste, že služební pes dokáže pachatele dostihnout mnohem rychleji než člověk, nebo že jeho čichové schopnosti jsou až třicetkrát silnější než ty naše? Seznamte se s hrdinskými příběhy psů, kteří nasazovali své životy při ochraně nás všech, a objevte fascinující metody jejich výcviku, včetně neobvyklých smeček a samostatně útočících psů. Tento článek vám přiblíží nejen jejich dechberoucí výkony, ale i méně známé aspekty jejich práce.
Služební psi jsou nepostradatelnou součástí ozbrojených složek, kde jejich jedinečné smyslové schopnosti pomáhají odhalovat drogy, zbraně nebo hledat osoby. Tento článek vás zavede do světa, kde se mísí neuvěřitelné výkony čtyřnohých hrdinů s příběhy odvahy i obětí. Od známých případů z historie až po neobvyklé metody, jako jsou psí smečky nebo samostatně útočící psi pohraniční stráže, vám představíme méně známé, ale fascinující aspekty služební kynologie.
Služební pes je jedním z významných prostředků, které při práci používají ozbrojené složky. Využívají zejména smyslových schopností psů (Čichové buňky má pes-německý ovčák na ploše cca 30x větší než člověk, za šera vidí podle statistik cca 3x lépe než člověk, sluch – člověk vnímá zvuky 60 – 20 kHz, pes až 90 kHz.) – vyhledat drogy, trhaviny, zbraně, osoby po stopách, ale také upozornit psovoda na ukrytou osobu dříve, než ta může zaútočit, dostihnout ji mnohonásobně vyšší rychlostí ve složitém terénu, než může vyvinout člověk, ale i pro schopnost pomoci překonat fyzický odpor osoby díky síle jeho zubů… Ve spojení s možností osobu rychle vyhledat, zásluhou fyzického fondu rychle dostihnout a zadržet je ze psa velmi obávaný prostředek. I díky tomu pes působí na mnohé jinak velmi otrlé pachatele velmi depresivně, a ti si pak neuposlechnutí výzvy, nebo snad i útok raději rozmyslí.
Přes všechny tyto schopnosti je pes živý tvor z masa a kostí, a tím pádem je jeho tělo zranitelné. I kvůli tomu přinesla kynologická historie i současnost mnoho psích obětí, kdy služební pes chránil svého pána, plnil přitom služební úkol, a byl zraněn, nebo zabit.
Příběh četnického služebního psa Arca, který byl zabit při akci i se svým psovodem (tehdy dobově „vůdcem“) je všeobecně popsán a znám. Stejně tak jako příběh služebního psa pohraniční stráže Breka, který byl postřelen při akci v oblasti Bílovic na Břeclavsku v 50. letech, kdy chránil svého psovoda Jaroslava Kuchaře při součinnostní akci Pohraniční stráže a SNB.
V dokumentech 3. brigády Pohraniční stráže Karlovy Vary lze nalézt dokumentaci k případu, který se odehrál dne 20. 11. 1961 u 2. roty karlovarské brigády PS. Dvoučlenná hlídka psovodů se snažila zadržet osobu, která se pokusila narušit státní hranici z tehdejší ČSSR do tehdejší NDR. Hlídka osobu vyzvala k zastavení. Muž však nereagoval a dal se na útěk do lesního porostu. Hlídka muže pronásledovala po pachové stopě. Pronásledovaný začal po hlídce z cca 50 metrů střílet. Hlídka proto vypustila služebního psa na volno na zadržení. Pachatel psa Arga e. č. 2555 postřelil. Dále muž pokračoval v útěku. Hlídce se ho zanedlouho za pomoci služebního psa Alexe e. č. 2648 podařilo dostihnout a zadržet.
V roce 1984 ozbrojený nebezpečný pachatel v Trstíně držel pod hrozbou zbraní rukojmí. Bylo rozhodnuto, že proti tomuto pachateli zasáhne UZÚ FMV ČSSR (tehdejší předchůdce URNy). Při zásahu pachatel mimo jiné zastřelil služebního psa UZÚ, německého ovčáka jménem Arko.
23. září 2014 u Velkého Malahova na Domažlicku prováděla PČR zákrok proti zloději, ten pobodal služebního psa Romera vyslaného k zadržení. Pes i přes těžké zranění zákrok dokončil, a ochránil tak život a zdraví svého psovoda.
13. 2. 2015 muž, jenž měl být zatčen ve Vsetíně, napadl nožem policejní hlídku, a služebního psa nožem zranil na hlavě. Poté muž pobodal i policistu. Byl stíhán pro delikty spojené s drogami.
Vedoucí pracovníci služební kynologie v minulosti hledali různé způsoby, jak zvýšit efektivitu v použití služebních psů, a mimo jiné i zvýšit efektivitu jejich použití ve smyslu jejich vyřazení – fyzické zranitelnosti. Jedním z takových pokusů byl výcvik psích smeček prováděný Sborem národní bezpečnosti na přelomu 50. a 60. let dvacátého století, v době, kdy byla služební kynologie pod vedením mjr. Aloise Komolého. Výcvik se prováděl ve Výcvikovém středisku psovodů FMV v Býchorech u Kolína. Jednalo se o smečku pěti fen, a jednoho psa. Feny byly určeny k plnění úkolu, kdy byl pes určen k obraně psovoda. Použitím smečky byl sledován cíl rychlejšího splnění úkolu propátrání rozlehlého území, úspora nasazení lidských sil, a také zvýšení síly oproti použití jednoho psa, kdy může dojít k jeho zranění, nebo zabití. Tento způsob použití se v průběhu další doby u SNB nerozšířil.
Jedním ze způsobu využití služebních psů u PS bylo zesílení ochrany použitím psů útočících na volno. Princip byl takový, že pes měl po signálu o narušení státní hranice vyběhnout podél signalizačního plotu, tzv. signální stěny, za prudkého běhu zachytil stopu osoby (osob), která křížila trasu signalizačního plotu, tuto stopu na volno vysledovat, a osobu na jejím konci zadržet. Tento způsob se začal u PS experimentálně používat od poloviny 60. let. Psa v první fázi zkoušení a používání tohoto způsobu vysílal z pevného stanoviště u signální stěny nejprve psovod. Postupně byl pes vysílán z kotce umístěného u signální stěny. Dveře kotce byly ovládány na dálku z pohraniční roty – po zaznění signálu o narušení vydaného signální stěnou. Jako povel pro psa se nejprve používala siréna, zvonek, ale tak, aby nedošlo ke zbytečnému prozrazení stanoviště, bylo od těchto způsobů později upuštěno, a pes dostal povel k zákroku pouhým otevřením padacích dvířek kotce. Po tomto signálu bylo zapotřebí psa naučit, aby běžel na vzdálenost do směru, podél signální stěny. Původní požadavek na vzdálenost, kterou měl pes podél plotu na signál uběhnout – dokud nezachytil stopu osoby, byl kolem 1 km. V praxi se ale často jednalo o maximální vzdálenost 300 m, na kterou bylo možné většinu služebních psů vycvičit. Naučit psa, aby zachytil počátek stopy za prudkého běhu – nepřeběhl ji, bylo vcelku náročné, a kladlo to velké požadavky na schopnosti psa, zejména schopnosti pro pachové práce. Bez této schopnosti – zachytit za běhu pachovou stopu, byl pes pro tento účel vcelku bezcenný. Po vysledování stopy – na volno za běhu měl pes zadržet osobu zákusem do ruky. Z důvodu větší ochrany figurantů byly používány ochranné kabáty s kapucou – určené zejména jako ochrana proti poškrábání, a ruce byly chráněny dvěma cvičnými rukávy. Z důvodu častého zranění, a i zabití služebních psů při zákroku byly používány dvojice psů. Nejednalo se však pouze o sourozence, psi byli pro tento účel speciálně vybíráni tak, aby mezi nimi nedocházelo ke rvačkám – psi, kteří by se mezi sebou prali, by se věnovali vyřizování si svých sporů, a neprovedli by zákrok.
Mnohdy byli do dvojice pro zásah zařazení i psi různých plemen používaných PS!
Mnohdy byli do dvojice zařazení i psi různých plemen používaných PS. Ač byli psi cíleně cvičeni k zákusu na ruku, bylo mnoho služebních psů, kteří byli z důvodu bázlivosti sice schopni najít a vysledovat osobu po stopě, tuto ale blokovali štěkáním bez zákusu – báli se k ní přiblížit. Tento stav sice nebyl ideální, ale byl také tolerován při přezkoušení. Mohlo ale i dojít k opačnému excesu – pes „díky“ povahovým vlastnostem, nebo špatnému výcviku mohl překusovat na jiné části těla. Jednalo se ovšem o exces, ke kterému nevedl výcvik cíleně, a který ani nebyl žádoucí. U bratislavské brigády PS došlo k excesu, kdy dvojice těchto psů pokousala mladého východoněmeckého chlapce Hardmutha Tautze tak, že byl zraněn po celém těle včetně hlavy, a kvůli pozdnímu poskytnutí lékařské pomoci bohužel zemřel. Dvojice psů měla svého psovoda, stabilně byla ustájena s ostatními služebními psy na pohraniční rotě v psinci. I tito psi museli projít základním výcvikem vcelku náročné poslušnosti, pro tento účel byli většinou vybíráni až v dospělosti dle prokázaných vloh. K tomu, aby byli zařazeni pro tento výkon služby, museli psi mít splněnou úlohu výcviku služebních psů PS OSH (Dnešními slovy zkoušku H3). Ta obsahovala vcelku náročnou poslušnost, která byla stejná i pro hlídkové psy kategorie H1 (nejčastěji používaní psi pracující v doprovodu psovoda).
Akceschopnost psů byla udržována tzv. Aktivizacemi – cvičným narušením úseku!
Do automatických kotců podél signální stěny byli takto cvičení psi umisťováni pouze po dobu výkonu služby. Akceschopnost psů byla udržována tzv. Aktivizacemi – cvičným narušením úseku. Tento způsob použití psů u Pohraniční stráže byl málo rozšířený. Pohraniční stráž využívala ponejvíce hlídkové psy kategorie H1 – hlídkový. V kynologii PS, přestože byli její služební psi cvičení k zadržení osoby, nehrál roli samotný zákus do ruky, samotné zadržení psem, ale osobu rychle najít. Tito psi byli cvičeni hlavně pro nalezení a vysledování delších čerstvých stop (do stáří 1 hodiny) tak, že stopy sledovali v prudkém běhu, dále v průzkumu terénu, a zadržení osoby za oboustranné střelby, která se pokusila psa odradit od zákroku – zahnat (tzv. protiútok). K tomu museli psi zvládnout vcelku náročnou poslušnost. Psi kategorie H2 měli náročnější disciplíny obran, ovšem královskou disciplínou v kynologii PS byli psi pátrací (kategorie P1, P2 ) – cvičení k vysledování starých a dlouhých pachových stop osob – až ve stáří 5 hodin a délce 8 km. Některé zdroje hovoří o tom, že psi používaní k útoku na volno se nehodili pro pachové práce, ale není tomu tak, pouze na ně byly kladeny jiné požadavky. Zachytit počátek pachové stopy za rychlého běhu podél signální stěny rozhodně lehký úkol pro psy nebyl.
Bc. Lukáš Málek
Foto: archiv Muzea Policie ČR, archiv Ing. Karla Hartla, archiv Lubomíra P., (www.vojensko.cz), archiv Zdeňka Holka, Josef Tuček
Zdroje: Mjr. Mgr. Jiří Ignác Laňka
1. Konference policejních historiků – mjr. Mgr. Jiří Ignác Laňka: Zásah ÚZU v Trstíně 1984
(http://policejnidenik.cz/agresivni-muz-pri-zatykani-pobodal-policistu-sluzebniho-psa/)
KOMOLÝ, Alois; Výcvik služebního psa. Praha: Naše Vojsko 1961.
.
Další díl historických milníků, tedy seriálu pro opravdu náročné čtenáře, kteří se ...
Služební kynologie
Odchod tak vzácného člověka, jakým bezpochyby byl pan Ing. Karel Hartl, zasáhl širokou ...
Služební kynologie
