Na border teriéra je radost pohledět!

Chtěli byste se dozvědět něco bližšího o exteriéru plemene border teriér? Pak máte jedinečnou příležitost se v následujícím článku dočíst podrobnosti!

Border teriéři patří k plemenům, která se dlouhou dobu chovala vysloveně pro svoje pracovní vlastnosti. Unikli tak trochu smutnému osudu některých dalších plemen, kde snaha vyšlechtit jedince s líbivým exteriérem byla vedena na úkor konstituce i pracovních schopností. Laik při pohledu na bordera nezajásá nad krásou srsti, nadbytkem kůže nebo roztomilostí barvotiskového pejska. Možná leckdo při prvním pohledu tohoto psa i přehlédne. Pak se ale k němu určitě vrátí, protože bude zaujat osobitostí, kterou plemeno přímo vyzařuje. 

Je to hlavně norník

Border teriér je v prvé řadě norník a také pes vhodný pro práci loveckého plemene na povrchu. Tomu musí odpovídat stavba těla a jednotlivé, plemeno charakterizující, exteriérové znaky. Správný border teriér je substancí inteligence, vytrvalosti, ostrosti a síly. Měl by být schopen bez únavy sledovat koně, měl by se vejít i do úzkých skalních nor, z kterých by měl být schopen vyhnat zvěř i daleko větší a silnější než je on sám. Je to pes spíše jemnější, nikoliv však slabé, kostry. Ve srovnání s lakeland teriérem, jagdteriérem nebo velšteriérem působí lehčím dojmem. Požadované vytrvalosti odpovídá i formát jeho těla, který je obdélníkový.

Hlava je v poměru k tělu mohutná

Čelisti nejsou příliš dlouhé a musí být tak silné, aby psovi umožnily pevný úchop. Orientačně by se dalo říci, že poměr délky mozkovny k čenichové partii je 3 : 2. Stop není vyjádřený a lebka je úměrně široká. Zuby by měly být velké, skus nejraději nůžkový, ale přípustné jsou i kleště. Na rozdíl od ostatních teriérských plemen není považováno za závažnou vadu jiné zbarvení čenichové houby než černé. Oko border teriéra musí být tmavé a mělo by vyjadřovat základní rysy jeho povahy – zvědavost, dychtivost, inteligenci. Ucho je malé, překlopené a mělo by dobře zakrývat a tedy i chránit zevní zvukovod. Lomené je těsně nad temenem hlavy nebo současně s ním. Ušní chrupavka je dostatečně silná, ale nikoliv tlustá. Tenké „papírové“ nebo těžké „kokří“ ucho není žádoucí. Mohutnost hlavy border teriéra vyplývá z typu práce, pro kterou je používán. Kam se vejde jeho hlava, tam by se měl vejít i celý pes, hlava je prostě jakýmsi „razícím štítem“. 

Všechny partie jsou tak akorát

Krk je středně dlouhý, dobře osvalený a bez volné kůže.  Plynule zapadá do vzad položených lopatek. Krk funguje do určité míry jako páka a umožňuje psovi zvednout a aportovat i v poměru k velikosti psa těžkou zvěř. Kohoutek není u tohoto plemene příliš výrazný. Delší tělo je výsledkem delší hřbetní partie. Hrudník není příliš klenutý ani hluboký a pružná žebra jsou uložena tak, že směřují dozadu. Tělo by mělo být možné za lopatkami obejmout mužskými dlaněmi. Pružnost žeber a celkový tvar hrudníku umožňuje psovi pohyb v úzkých a skalnatých norách. Rovný hřbet navazuje na poměrně široká a silná bedra. Border teriér je pes rychlý a vytrvalý a bedra jsou u něj, stejně jako u ostatních plemen z hlediska pohybu velmi důležitá, protože právě ona přenášejí sílu odrazu z pánevních končetin na zbytek těla. Záď, tedy oblast, pro kterou tvoří podklad kost křížová, je spíše rovná a prut poměrně vysoko nasazený. Je silný u kořene a mírně se zužuje ke špičce. Zdá se poměrně krátký, ale nekupíruje se. Je jakýmsi „kormidlem“ vyvažujícím pohyb psa a to jak na suchu, tak ve vodě. Nesen má být živě, aktivně, vesele, nikoliv však překlopený nad hřbet. Ideální je prut nesený v úrovni hřbetu nebo lehce nad ní.

Správný pohyb ovlivňují končetiny

Přední fronta je spíše úzká a mezi hrudní končetiny psa by se měly vejít maximálně tři prsty lidské ruky. Hrudní končetiny jsou rovné, rameno i loket by měly být tak zaúhlené, aby umožnily volný a prostorný krok. Tlapky na hrudních končetinách jsou kulaté, uzavřené se silnými polštářky i drápy. Pes prostě musí být schopen dobře hrabat. Pánevní končetiny jsou výborně osvalené a je na nich vidět, že právě ony dávají pohybu potřebnou sílu. Koleno je pevné a zaoblené. Stehenní kost je dostatečně dlouhá a úhlení všech kloubů je výrazné, ale nikoliv přehnané. Výsledkem je lehký a prostorný pohyb, končetiny se pohybují kyvadlovitě a v jedné linii před a pod tělem. Typickým pohybem pro toto plemeno je vytrvalý klus.

Srst má psa hlavně chránit!

Srst je tvrdá, hustá a měla by mít dostatečně bohatou a přilehlou podsadu. Otevřená „rozježená“ srst není žádoucí, protože nesplňuje základní požadavek na ni kladený, tedy obranu před nepřízní počasí. Barva je červená, pšeničná, šedivá s pálením, modrá s pálením nebo tak zvaná „grizzly“, tedy lehce melírovaná. Srst se upravuje trimováním, nejedná se však o žádný " kadeřnický" výkon, spíše jen o odstranění přebytečné staré srsti. Ideální úprava působí nenásilným dojmem a sleduje přirozené linie těla. Větší množství srsti se ponechává jen na mordě. Trimování udržuje srst v požadované hrubé formě. V případě ostříhaného psa hrozí nebezpečí, že šest změkne a ztratí nejen požadovanou strukturu, ale lesk.

Ani malý, ani velký  

Pro bordera je typická pevná, proti zranění odolná kůže. Standard plemene neuvádí kohoutkovou výšku, ale pouze váhu, která se má u psů pohybovat v rozmezí 6 – 7 kg u fen 5 – 6,5 kg. Pro lepší představu plemene by se dalo říci, že kohoutková výška se pohybuje okolo 34 cm. Příliš vysoký border neodpovídá požadavkům na malého a mrštného norníka, naopak příliš malý představitel plemene postrádá potřebnou sílu pro výkon loveckého psa.

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: archiv Bc. Vladimíry Tiché, Jan Tichý