Malý velký pes…

Prosinec je nejkrásnějším měsícem v roce. Je to dáno především vánočními svátky a s nimi spojeným obdarováváním se dárky, někdy i těmi živými, což tedy není zrovna ta nejideálnější varianta. Jenže kdy děláme věci jen správně a tak, jak se mají? A proto často pod stromečkem končí i malá čivavička. A právě prosinec je věnován těmto malým a přesto velkým psům. A právě nyní začneme portrétem plemene.

Není velkým tajemstvím, že čivavy pocházejí ze střední Ameriky. Všichni také dobře víme, že je to jedno z nejoblíbenějších a nejžádanějších plemen vůbec. Ale znáte čivavu opravdu dobře? Uvažujete třeba i o tom, že si ji pořídíte a zatím se pouze rozhlížíte? Nebo ji již máte doma? Ať je to tak, či onak, určitě si nenechte ujít následující řádky zasvěcené právě tomuto malému, ale přesto velkému psovi.

Daleko za oceánem, mezi indiány zrodila se čivava…

V tomto příspěvku o historii plemene jsem čerpala z podkladů, které shromáždila MUDr. Jitka Pacltová, zakladatelka chovu čivav v Československu, majitelka chovatelské stanice z Neuštejna, zakladatelka původního klubu Chovatelů čivav a naháčů. Čest její památce!

Vlastí původních čivav je území dnešního Mexika

Konkrétně jde o oblast Chi-hua-hua, podle které dostaly své dnešní jméno. Indiánské kmeny střední Ameriky (Mayové, Aztékové, Toltékové) chovaly drobné psíky hlavně k náboženským účelům. Archeologové nacházejí v odkrytých pohřebištích vedle lidské kostry i kostru velmi drobného psa. Tyto nálezy pocházejí z období 1300 – 500 let před Kristem. Ve sbírkách muzeí je i několik sošek pejsků, kde lze rozpoznat znaky plemene čivava.

Američané rozběhli vývoj čivavy rychleji

Koncem 19. století turisté z USA objevili staré památky v Mexiku. Při tom se setkávali i se zvláštními malými pejsky, které lacino kupovali a odváželi s sebou. Tito psíci byli vzhledem rozdílní, ale vykazovali společné znaky – fontanellu, velké uši a dlouhé zahnuté drápky. Čivava byla poprvé vystavena v září 1884 ve Philadelphii. Přihlášena byla pod jménem Chihuahua teriér. V roce 1923 byl již v USA založen „Americký chihuahua klub“, který vypracoval i první standard plemene. V roce 1952 byl založen „Klub dlouhosrstých čivav“. Díky těmto dvěma klubům došlo k prošlechtění plemene, které poté začalo být importováno do dalších zemí.  V roce 1970 již bylo v USA zapsáno v plemenné knize přes třicet tisíc čivav.

V zemi původu – v Mexiku, byl vývoj plemene zcela jiný

Mexické čivavy byly chovány jen za účelem množení, vzhled a ustálení jednotlivých znaků hrálo podružnou roli.  Mexický typ se začal od USA typu odlišovat. Mexické čivavy měly tělo spíše chrtovité, na vyšší noze, užší lebku, větší uši a velké kulaté oči. V Mexiku proběhla registrace první čivavy do založené plemenné knihy v roce 1942. Byla to fenka.  V roce 1947 už bylo sedmdesát pět zápisů. První dlouhosrstá čivava zde byla pak zapsána v roce 1959. V roce 1964 bylo v evidenci dvacet tři krátko- a dvanáct dlouhosrstých čivav. Aby Mexičané mohli vylepšit svůj chov, museli dovézt další čivavy z USA.

Za českou historii vděčíme hlavně chovatelské stanici z Neuštejna

Do Československa byla dovezena první čivava v roce 1971, a to americká krátkosrstá fenka Ali-Ettes Carissima do chovatelské stanice z Neuštejna MUDr. Jitky Pacltové. V roce 1974 se stala matkou první odchované krátkosrsté plavé fenky – Amecamecy z Neuštejna. Otcem byl krátkosrstý Velena Diddyman. V roce 1975 importovala dvouletou krátkosrstou světle hnědou fenku Coralii Bellu Chicáz z Kuby paní Alena Bálková. V tomtéž toce se narodil „B“ vrh v CHS z Neuštejna fence Ali-Ettes Carissima a otci Cheenum Eewy – vrh šesti štěňat, z toho jeden krátkosrstý pes a pět krátkosrstých fenek.

Rok 1976 byl již bohatší na import

MUDr. Pacltová importovala z USA od E. B. Wright krátkosrstého psíka pískové barvy jménem Ali-Ettes Luigi a z Maďarska krátkosrstého černého psa se světlými znaky Conchos Cid, ze Zagrebu poté ještě krátkosrstou fenku krémové barvy Desi. První dlouhosrstou čivavou zapsanou do naší plemenné knihy se stal importovaný pes ze SRN  Ziesel vom Steppenbrunnem od chovatelů H. & A. Gehring. Majitelkou byla paní Alena Serbusová. V tomto roce se v CHS z Neuštejna narodily vrhy „C“ (dva psi + jedna fena) a „D“ (čtyři psi a jedna fena) – vše krátkosrsté.

Další importy pak následovaly brzy poté – z Nizozemí (CHS v. D. Stormstuv), USA, Dánska (CHS Dangria).

Obliba čivav vzrůstala

V roce 1980 bylo registrováno v plemenné knize šedesát dva čivav – krátko i dlouhosrstých. K chovatelské stanici z Neuštejna se přidaly další CHS – Erlang manželů Serbusových (první odchov 1979), z Dahome Dr. Dany Sieglové (1979). V letech 1980 – 1985 bylo do Československa  importováno třináct čivav, a to převážně dlouhosrstých z CHS Dangria (7), Mascotchens (1), v. d. Markelhof (1), Aztékok-Kincse (2), Nemespataki (1), de la Cucarachas (1).

Obliba čivav vzrůstala a jejich chovem se začalo zabývat čím dál tím více chovatelů, takže počet chovatelských stanic a odchovů rychle narůstal. Od roku 1980, kdy bylo registrováno šedesát dva jedinců, do roku 1990 to již bylo 574 a v současnosti (rok 2017) se zápisová čísla blíží k neuvěřitelnému číslu 22 000!!!

Harmonie těla  je důležitá

I když je čivava malá, nesmí to být na úkor harmonie těla a celkového vyváženého vzhledu v proporcích. Její hlava je oproti tělu poměrně velká, jablíčkovitého tvaru, nos je krátký s ostrým stopem, oči výrazné, ale ne vypouklé. Stavba těla je pevná. Požaduje se správný poměr délky a výšky těla, rovný hřbet, končetiny střední délky (nemají být na vyšší noze jako papillon), energický prostorný pohyb a vztyčený ocásek nesený ideálně v oblouku nad středem hřbetu, špička by neměla být pod úrovní hřbetu.

Čivava se chová ve dvou varietách

Čivava krátkosrstá

Krátko a dlouhosrstá, které se mohou mezi sebou křížit, ale na výstavách se posuzují odděleně. I když podle standardu může vážit čivava méně než jeden kilogram, normální váha je mezi 2 – 2,5 kg. Tendence v poslední době je nechovat na fenkách s nižší váhou jak 2 kg. Standard nehovoří o hraniční výšce, pouze o hraniční váze – 3 kg. Výška čivav se v současné době pohybuje od 19 – 25 cm, přičemž výška 20 – 22 cm je v populaci nejvíce zastoupena.

Čivava dlouhostrstá

Barevně je plemeno velmi rozmanité

Nejčastější barvou jsou plavá zvířata s maskou i bez ní, s melírem přes hřbet a ocásek (podobně jako u mopsů), jednobarevné od černé přes hnědou, červenou, modrou,  vlkošedou, krémovobílou až po čistě bílou, v kombinaci s pálením, bílými znaky na hrudi, nožkách, bílé s různě zbarvenými znaky (strakaté), najdete i černé, modré a hnědé trikolory... Kromě merle  je povoleno jakékoli zbarvení.

Pozor na fontanely!

Dosti čivav se ještě rodí s tzv. fontanelou (v Mexiku zvanou molera) – nemají úplně srostlé lebeční kosti na temeni, během dospívání by měly lebeční kosti v ideálním případě zcela srůst. Tato molera byla dříve považována za znak plemene, ovšem v dnešní době ochránci zvířat vyžadují a prosazují lebeční kosti zcela srostlé.

Základní povahové rysy plemene

Čivava při správné výchově u chovatele odchází do nového domova odvážná, důvěřivá, temperamentní, plná touhy zalíbit se své nové rodině. Je učenlivá a dobře si pamatuje pozitivní zkušenosti, ale i ty negativní. Má pronikavý štěkot, proto je dobré ji od štěněte učit klidnému chování, nevyštěkávat vše cizí a neznámé, nevynucovat si pozornost či pamlsek štěkáním. Je obratná a mrštná. Má ráda společnost své rodiny, je mazlivá, libuje si v teploučku, a proto není vhodná k chovu ve venkovních kotcích, voliérách apod. Při její malé velikosti dochází k rychlé ztrátě tělesného tepla, proto krátkosrsté čivinky při mrazivých pobytech venku doporučujeme „obléknout“.

Jak náročná je výchova?

Ve výchově postupujeme stejně jako u každého jiného společenského plemene – důsledně a s láskou. Co nechcete, aby pes dělal, mu nedovolte NIKDY! Na tom musí trvat všichni členové domácnosti. Čivava má jako každé jiné plemeno ráda, když je pořádek v rodině pevně stanovený, stále stejné stereotypy jí pomáhají orientovat se v denních činnostech, je snadnější učit ji čistotnosti (pravidelné krmení a procházky = pravidelné vyprazdňování). S čivavou není třeba absolvovat výcvik, ale základní výchova je nutná – jak se chovat v rodině, co je dovoleno a co ne, chování se na veřejnosti a chůze na vodítku, ovladatelnost jako přivolání, odkázání na místo, přerušení nežádoucí činnosti na povel apod., dopřát čivavě hodně možností poznat různá prostředí, uklidňovat ji, aby zbytečně neštěkala na neznámé situace, zvuky, věci. Je učenlivá, velmi inteligentní a z lásky ke svému pánovi se naučí totéž, co jiná plemena. Jen je třeba brát v potaz omezení dané její malou velikostí.

Nenechte se zmást drobným vzrůstem. Čivava je velmi zdatná…

Její drobný vrůst ji neomezuje zase až natolik, aby s ní dosti majitelů nechodilo na turistické výlety (u opravdu dlouhých tras je únavu čivavy možné řešit batohem pro malá plemena, či tzv. „klokankou“). Je možné přiměřeně trénovat agility, dogdancing, základní výcvik v poslušnosti, pachové práce, nosework aj.

Údržba srsti je jednoduchá

Krátkosrstá čivava se pročesává pouze v době línání hustým hřebenem či furminátorem, dlouhosrstá varieta se pročeše občas v místech za ušima, ocásek a tzv. kalhotky na zadních končetinách. Koupání se doporučuje jen tehdy, když se pes opravdu vyválí v něčem nevábném. Každé šamponování, byť i kvalitními přípravky pro psy, odmastí pokožku, která se stává poté suchou a svědivou. Lépe je psa osprchovat teplou vodou a vysušit, je-li pouze běžně znečištěný z „mokré a blátivé“ procházky.

Čivava má poměrně velké oči

Očím včetně jejich okolí je nutné věnovat pozornost a kontrolovat, zda jsou čisté. Běžně se dají na očištění okolí očí používat přípravky k tomu určené či převařená voda. Jakmile by došlo k poranění oka či i jen podráždění nečistotami, je lepší navštívit veterináře, aby ho zkontroloval, zda poranění či podráždění není vážnějšího charakteru a nebude vyžadovat speciální léčbu.

Pedikúra probíhá častější než u jiných plemen

Péče o drápky vyžaduje stálou kontrolu – cca jedenkrát za tři týdny je potřeba ověřit, zda čivava nemá drápky přerostlé. Její mini váha totiž neumožňuje tak rychlé obrušování a samozkracování, jako je tomu u váhově těžších plemen. Nůžky na drápky pro malá plemena jsou vhodnou pomůckou, kterou doma budete stále potřebovat – vyplatí se investovat do kvalitních. Jestliže si na zkrácení netroufáte sami, navštivte svého veterináře, či zkušeného kamaráda-kynologa, který vám s tím pomůže. Správně zastřižené drápky nedeformují malou tlapku. U dlouhosrstých čivav je dobré i vystříhávat srst mezi polštářky – hlavně v zimě, aby se tam nenabalovaly zmrazky.

Malá tlamička vyžaduje větší péči o zoubky

Důležitá je také péče o zoubky. Dnes je možné zakoupit návlek na prst a od štěněte trénovat jejich čištění. Čivavy mají sklon k tvorbě zubního kamene. Někdy nepomohou ani žvýkací kostičky. Při zanedbání péče a utvoření opravdu silné vrstvy je třeba přistoupit k čištění pod narkózou, aby nedošlo k uvolnění zubů, zánětům v dásni a následnému vytržení nemocných zubů psa.

Péče před výstavou

Výstavním čivavám je možné jemně upravit odstávající srst efilačními nůžkami, staré a odumřelé chlupy důkladně vyčesat a tlapky zastřihnout „dokulata“. Někteří chovatelé své čivavy před výstavami vykoupou, ale zde je dobré vyzkoušet si dopředu, jak koupel ovlivní srst dlouhosrstého jedince. Někdy je po vysušení otevřená a i nežádoucím způsobem zvlněná. Místo koupele lze využít i čistící pudr, který se vsype na požadované místo, důkladně se promne, nechá se chvíli působit a poté dobře vyčeše.

Dlouhověkost a zdraví jdou ruku v ruce

Průměrný věk čivav je dvanáct až patnáct let. Ale nezřídka se dožívají i sedmnácti. Rekord v tomto ohledu drží Baldy z Malebného Povltaví, který se dožil dvaceti jedna let. Záleží na kvalitě péče u majitele, rodinných dispozicích, prodělaných nemocech apod. Zodpovědný chovatel nebude odchovávat štěňata po rodičích, které mají jakékoli zdravotní problémy (srdeční problémy, alergie, kožní problémy, pohybové nebo povahové). Ale i přes všechny snahy a vyšetření rodičovského páru se stane, že štěně správně nepřezubí (vyskytne se podkus či předkus, nebo nevyleze některý trvalý špičák, či má více jak o tři řezáky v trvalém chrupu méně), může mít problémy s pohybem – tzv. luxace čéšky, nebo se narodí s velkou fontanelou, která velká zůstane a nesroste. Jako malé plemeno má čivava sklon k měkké trachee – ve vzrušení či hltavém způsobu příjmu potravy začne při nádechu „chrčet“. Některé linie čivav mají k tomuto větší sklony.

Současný chov u nás  

V současnosti u nás zastřešují chov čivav dva kluby – Klub chovatelů čivav, z. s. a Chihuahua Klub ČR,  o. s. Chovu plemene se věnují stovky chovatelů, každoročně se zapisuje do plemenné knihy ČMKU cca osm set až devět set štěňat. Pro zařazení do chovu je nutno absolvovat výstavu a účastnit se tzv. popisného svodu, kde se čivava změří, zváží a posoudí se její exteriér včetně mechaniky pohybu.

Vadami vyřazujícími z chovu jsou mj. váha nad tři kilogramy, chybění jednoho a více trvalých špičáků, chybění tří a více řezáků, křivá horní či dolní čelist, nestandardní skus, mono- či kryptorchismus u psů, modré oko, nestandardní merle zbarvení, otevřená fontanela, klopené ucho, chybějící ocas (vrozeně krátký) a alopecie.

Věděli jste, že…?

V době vzniku plemene a ještě počátkem osmdesátých let se oceňovala co nejmenší výška a váha čivavy. Ve standardu se uváděla váha od již 0,5 kg!  A nebylo zvláštností na výstavách vidět čivavy kolem 1 – 1,5 kg váhy a výšky kolem 15 cm. Ovšem vývoj plemene šel jinou cestou. Naštěstí! A preferovaná váha je nyní kolem 2,5 kg a výška 20 – 22 cm.

V současnosti nabízejí neseriozní „chovatelé“ bezpapírových čivav rarity – miničivavy v dospělosti vážící maximálně jeden kilogram. Každá takováto miniaturizace je způsobena chybným vývojem štěněte (např. velikou fontanelou, nadměrným tlakem mozkomíšního moku v lebce a následný hydrocefalus). Tyto miniatury se však dožívají nejvíce pěti let, jsou křehké a náchylné k nemocem, srdečním problémům, špatně přijímají potravu.

Dalším problémem, se kterým se u bezpapírových chovů čivav mohou zájemci setkat, je merle zbarvení u štěňat. Toto zbarvení je bez znalostí genetiky velice komplikované při výběru rodičovského páru štěňat. Při chybném sestavení barevných rázů – nositelů merle  zbarvení nebo dokonce obou merle rodičů, dochází k vrozeným vývojovým vadám (nevyvinuté či silně zdeformované části těla, neživotaschopnost...). Někdy nový majitel nepozná, že se jedná o merle zbarvení, tzv. skrytou merle a při spojení s partnerem, který toto zbarvení nese, se dočká ve svém odchovu nepříjemných překvapení. Proto je merle zbarvení vyřazující z chovu (mezinárodní kynologická organizace FCI, pod níž spadá i ČMKU, řídící chov psů v ČR, jej jako zbarvení neuznává).

Také odchov čivav není jednoduchý. Štěňata se rodí k poměru hmotnosti fenky velká a obtížně procházejí pánevním otvorem – mají větší a kulatou hlavičku. Jejich počet je v průměru jedno až tři ve vrhu. Často se přihodí, že porod končí pro štěně udušením v porodních cestách nebo s fenkou jede vystrašený majitel k veterináři, který je nucen provést císařský řez. Začátečníkům bych vždy radila, aby měli k dispozici na telefonu veterinárního lékaře nebo alespoň zkušeného chovatele čivav.

Porovnání se zahraničím

Náš současný chov prodělává velkou změnu. Je to doba početných importů. Ale ne všechny importované čivavy budou pro náš chov přínosem. Vzhledem třeba krásné, ale těžko se dopátráme, zda je to jedinec ze zdravé linie, či náhodný krasavec, kdy jeho sourozenci či spousta předků měla vážnější exteriérové vady. Jejich přínos v chovu se prověří až po několika letech.

Jsou zde chovatelé, kteří se snaží nejen o líbivý exteriér, ale i o zdravý odchov. A proto velice pečlivě prověřují nejen exteriér, ale hlavně zdraví a přínos pro chov u vybraného zahraničního psa pro krytí své fenky. Sledují jeho dřívější odchovy s různými fenami. Teprve poté nakryjí a doufají, že vše proběhne zdárně. Držme jim palce!

V některých zemích je povinností před použitím psa či feny v chovu absolvovat vyšetření luxace patelly a nevyužívat v chovu jedince s horším výsledkem jak 2. stupeň. U nás toto vyšetření povinné není, ale jsou zde chovatelé, kteří své chovné čivavy nechají na luxaci pately vyšetřit.

Co do množství odchovaných a registrovaných štěňat v plemenné knize v poměru k počtu obyvatel, jsme evropská velmoc, možná i bohužel. Čivavy zažívají boom a tomu neodolala spousta chovatelů a zájemců o chov. Proto je dobré, aby zájemce o štěně poznal chovatele blíže, navštívil jej, viděl jeho chov, v jakých podmínkách čivavy žijí, zda jsou členy domácnosti, nebo jsou chovány odděleně.

Exteriérově jsou naše čivavy vesměs v evropském průměru. Ovšem i u nás máme několik chovatelských stanic, které odchovávají špičková zvířata a úspěšně konkurují na mezinárodních, evropských i světových výstavách.  

České chovatele opravdu ještě čeká velký kus práce, abychom se vyrovnali „čivavelmocím“, jako jsou Velká Británie, USA, Švédsko, Finsko, Itálie a v neposlední řadě již i Litva. Lotyšsko a Rusko.

Pro koho se hodí a ke komu raději ne?

Čivava je plemenem budoucnosti. Je malinká, snadno se převáží v dopravních prostředcích (stačí malá přepravka), v bytě nezabere mnoho místa, procházku pohodlně absolvuje i starší člověk neoplývající velkou silou. Je to ale psík temperamentní (zvláště v mládí) a má rád jakoukoli činnost, hru, která je přiměřená jeho velikosti, síle a výdrži. Je to psík odvážný, při správném vedení není zbytečně uštěkaný. Ve výchově musí majitel postupovat důsledně, nedovolit to, co čivava nesmí za žádných okolností dělat. Hodně majitelů podlehne roztomilému vzhledu malinkého drobečka, dovolí mu vše, podněcuje jeho sebevědomí a v dospělosti se potom diví, že je pes uštěkaný, kousavý, napadá cizí lidi a neposlouchá svého majitele.  Čivava se hodí k lidem klidným, k dětem již větším a rozumnějším. U rodiny s malými dětmi hrozí čivavě spolknutí drobných částí stavebnic a hraček sebraných ze země, úraz způsobený přišlápnutím, pádem z náručí apod. Rodič by neměl pořizovat čivavu dítěti, které si přeje psa, z důvodu, že péči o ni dítě zvládne. Péče o psa, i když malinkého, je zodpovědností dospělého, nelze svěřit starost o psa jen dítěti. Je to závazek na dvacet čtyři hodin denně, 365 dní v roce a těch let s čivavou může být patnáct i více. Myslete na to!

Foto: archiv A.B.