Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

Máme tu další díl oblíbeného seriálu Legendy československé kynologie. A tentokrát uvedeme do naší síně slávy nedávno zesnulého skvělého pejskaře, výcvikáře, chovatele a rozhodčího pana Stanislava Skálu. Pojďte tedy s námi společně na tohoto báječného člověka zavzpomínat...


Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

Koncem roku 2020 nás navždy opustil další výjimečný člověk, kterému také tu naši pejskařinu daly do vínku sudičky. Standu jsem znala osobně, složila jsem u něj několik zkoušek, ale jednu také ne. Byl spravedlivý a rozhodně se o něm mohlo říci, že co měl na srdci, to měl také na jazyku. Nikdy se před nikým nesklonil a za svými názory si hrdě stál. Alespoň tak si ho pamatuji já, i když jsme se znali teprve od roku 2008. Jeho smrt mne zasáhla a ihned jsem věděla, že on patří mezi legendy československé kynologie, jen škoda, že jsem ho sem nezařadila ještě za jeho života. Mohlo to být moc krásné povídání.

Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

Stanislav Skála (*24. 1. 1948 – †27. 12. 2020)

Stanislav Skála se narodil 24. ledna 1948, jeho otec byl krejčí František Skála a maminka Ljubov Skálová Balinová byla dámskou krejčovou v domácnosti. Měl jednu sestru Naděždu, která byla o patnáct let starší. Oženil se v Praze roku 1977 se svou Alenkou. Narodili se jim dva synové – Stanislav a Richard, oba milují zvířata, přírodu a samozřejmě i psy. Starší syn s fenou DB také cvičí a splnil již několik zkoušek.

Kynologické začátky...

Mnoho kynologů začínalo v útlém mládí, Standa si však svého prvního psa koupil již jako prvňáček. Byl to jak jinak než německý ovčák a stál ho tenkrát pětadvacet korun. Za těch pětadvacet korun to byl pes opravdu všelijaký jak vzhledem, tak i povahou. S ním se však Standa musel chtě nechtě brzy rozloučit. Šlo o jedince zlého, který se postavil komukoliv. Miloval jen svého pána – Standu. A tak když jednoho krásného dne pokousal hlavu rodiny, tedy tatínka, tak šel, jak se říká, z domu.

„Manžel mi vyprávěl, že jako desetiletý kluk dlouho chodíval pozorovat dění na jinonickém cvičišti. Hodiny sedával u trati nad cvičákem, než sebral odvahu poprosit doma o pejska a na cvičák jít.“ (Vzpomíná manželka Alena Skálová )

Standova touha po psu však byla tak silná, že si nakonec nového pejska vyprosil. Tentokrát se jednalo opět o německého ovčáka, ale byla to fenka. Jmenovala se Jiskra, byla bez PP a dostal ji od Zděnka Jílka, tehdejšího člena jinonického kynologického klubu. I když se tomu Standův táta bránil, zasáhla maminka a fenka byla doma. A jak to tak bývá, syn dostal ultimátum: „Když budeš doma, půjdeš se psem na cvičák!“ A tak se také stalo...

Osudové Jinonice...

Lepší ultimátum pro Standu snad ani padnout nemohlo. A jinonický kynologický klub tak do svých řad přivítal člena, který se zde skvěle zapsal a dělal klubu dobré jméno. Na cvičáku to Standovi šlo a přišly i první úspěchy. Rok s rokem plynul a Standa již v patnácti letech nastoupil do kurzu instruktorů a figurantů. Měl to štěstí, že se po několika letech dostal „do ruky“ skvělého pejskaře a výborného praktika Aloise Komolého? (tehdejší náčelník psovodů Veřejné bezpečnosti, autor mnoha kynologických knih a publikovaných odborných článků, pozn. redakce). Přišly další kurzy na krajské úrovni a pak změna plemene. Přešaltoval na německého boxera, kde se také ukázal na poli chovatelském. Jeho první boxerkou byla Era ze Šalamounky.

Vojná kojná...

Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

A přišla vojna, ta však znamenala ve Standově kynologickém životě další posun. Stal se vojínem – psovodem strážného oddílu. Zde se začaly ukazovat Standovy názory. Občas měl nějaké ty nesnáze, protože se jeho výcvikové metody neshodovaly s představou nadřízených. Nepatřil mezi ty, kteří půjdou slepě s davem.  Jako příklad můžeme uvést třeba toto. Když byli na vojně vojínům přiděleni psi, přišel rozkaz, že je psovodi nesmí čtrnáct dní pustit z vodítka a sundat jim náhubek. Tohle prostě absolutně odporovalo Standovu názoru. A tak po tom, co si psa okoukl, usoudil, že ho patrně nesežere, a tak s prvním krmením sundal i koš. A při prvním nástupu k výcviku ho volně pustil v lese. Velitel nebyl zrovna nadšený, nakonec to skončilo výměnou názorů a nový psovod to vyřešil diplomaticky se slovy: „Dobře, když uteče, tak ho zaplatím. On ale neuteče, proč také, když si s ním hraji a krmím ho.“ A pes neutekl! Takže se v praxi potvrdila životní zásada Standy Skály, pokud jde totiž o výcvik psů: „Člověk musí psu nejdříve rozumět a mít ho rád, potom ho může i úspěšně cvičit.

Životní zásada Standy Skály: „Člověk musí psu nejdříve rozumět a mít ho rád, potom ho může i úspěšně cvičit!“

Životní psi...

Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

Jak bylo již výše zmíněno, v sedmnácti letech si pořídil boxerku Eru ze Šalamounky, která se stala matkou pěti vrhů. Mezi ty nejznámější však patřil světový vítěz Ar z Jinonic a později významně zasáhl do chovu boxera u nás také mnohonásobný vítěz Erik z Jinonic. Erik z Jinonic byl hodně využívaným chovným psem a Standa s ním sklízel úspěchy na výstavách doma i v zahraničí. To ale bylo před tím, než si pořídil svého prvního NO Ajara od Alona. Mimochodem tento pes byl hlavním hrdinou seriálu „Začínáme od štěněte“, který vycházel v časopisu Pes přítel člověka, jehož byl Standa i autorem. V roce 1973 tedy začíná s německými ovčáky, se kterými dosáhl významných úspěchů. Jako příklad můžeme uvést několik skvělých jedinců. Carina z Malovánky, ZVV3, ZPO, ZPS, IPO, zúčastnil se s ní pětkrát Národního přeboru a Mistrovsví ČSSR, na Národním přeboru 1978 v Pardubicích se stal vítězem v obraně, na Národním přeboru 1980 v Praze pak slavil vítězství ve stopách. Carina byla vynikající fenou, se kterou poprvé předvedl v obraně takřka revoluční prvky jako třeba automatické pouštění apod. V roce 1980 si pořídil Hanu z Pohraniční stráže, ZVV3, IPO3, ZPS, ZPO, SchH 3, se kterou se zúčastnil šestkrát na Národních přeborech a Mistrovstvích ČSSR včetně účasti na Mistrovství světa NO 1985 v Budapešti.

Nejvýznamnější úspěchy...

Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

Od roku 1964 byl instruktorem, od roku 1967 rozhodčím 3. třídy a od roku 1978 rozhodčím 1. třídy. Složil celkem asi osmdesát zkoušek z výkonu, z toho dvanáct vrcholových, šestkrát účast na Národním přeboru ČSR, mnohokrát se účastnil MS ČSSR a několikrát na MS.

Roku 1978 se stal na Národním přeboru ČSR v Pardubicích vítězem v obraně, roku 1980 na Národním přeboru ČSR v Praze vítězem ve stopách a celkově čtvrtým ve všestranných. Roku 1985 na Národním přeboru ČSR v Uničově zvítězil v obranách a stopách.

Byl držitelem významných kynologických ocenění: Nejúspěšnější sportovec Praha za rok 1978 a r. 1979. Odznak Vzorného výcvikáře 1. stupně. 

Před osmi lety, kdy si myslel, že už cvičit nebude, mu osud do cesty „přivál“ psa jménem Targo z Herodesova domu, se kterým splnil sedm zkoušek.

Nezapomeneme…

Loučíme se tu s člověkem, který byl nezáludný a vždy jednal na rovinu. Člověk, který měl při práci se psy jiskru v oku a vždy dokázal poradit. Nešel slepě s davem a za to si ho lidé vážili. Navždy nám budeš scházet a nikdy nezapomeneme. My, kteří jsme tě znali...

Jak na Standu vzpomínají někteří přátelé?

Legendy československé kynologie – Stanislav Skála

Bude mi chybět...

Standa byl svérázný chlap s neskutečným citem pro obrany, měl přátelskou povahu a neznám nikoho, s kým by měl nějaký konflikt. Několik let psal do PSA výcvikové články, které měly mnoho čtenářů. Několikrát jsme spolu startovali na MR a byl to jeden z mých nejlepších kamarádů. Špatně se mi to píše, protože aspoň mě bude velmi chybět. Naposled jsme spolu mluvili na Duchcovském viaduktu, odkud mě volal, že tam je a já okamžitě startoval auto a za dvacet minut už jsme spolu seděli a přes dvě hodiny klábosili. Odtud máme i poslední společnou fotku.

Honza Dubový

S kým si dám „voďara“?

Standu jsem znal od roku 1975, kdy rodiče koupili domek v Černošicích. Standa bydlel v Dobřichovicích a často s tátou trénovali. Hrávali jsme na zahradě i fotbálek, párkrát byli na rybách. Později jsme se potkávali také na cvičáku v Jinonicích a Břevnově. Byl to jeden z nejlepších pejskařů. Uměl!! Poradil každému, kdo o to požádal. Rozhodně rozuměl psí duši. Byla s ním legrace. Dobře se s ním i sedělo, uměl dobře vyprávět, jeho mluva byla svérázná a měl jsem ji rád, byla to pravá lidová čeština, která mi bude znít v uších vždy, když si na něj vzpomenu. Rozhodně, až přijdu do Jinonic, bude tam bez něj smutno, ani nevím, s kým si dám ,,voďara“...

Roman Janeba

Kamarád na celý život

Standa Skála byl, jak se říká, kamarád na celý život. Když jsem potřeboval s něčím pomoci, tak jsem věděl, že Standa je tím pravým. Pomohl rychle a nezištně. Standa zase věděl, že může kdykoli zavolat a že jsem tu. Byl jako brácha a moc mi chybí. 

Jirka Kasal

Můj velký vzor a legenda...

Standa byl pro mě velkým vzorem a legendou kynologie. Nikdy neměl problém poradit jak začátečníkům, tak i zkušeným kynologům. Byl to upřímný a bezvadný člověk. Standa byl jedinečný. Navždy v našich srdcích.

Zdéna Najmon

Byl jedinečný a nezaměnitelný...

Když jste mne oslovila, zda bychom za naší ZKO nenapsali něco o Standovi, bez váhání jsem odpověděla, že určitě ano, to je přeci to nejmenší něco o něm napsat. Standa byl nezapomenutelným člověkem a jeho zvučný hlas k Jinonicím bezesporu dlouhá léta patřil. Cvičákem v Jinonicích se ještě dlouho ponese jeho nezaměnitelný hlas. Počáteční odvaha mne přešla a brzy jsem zjistila, že ať to napíšu jakkoli, vy, co jste ho nezažili, si sotva budete umět promítnout při vyslovení jeho jména to, co já. Vnímali jsme ho s obdivem, respektem a vážili jsme si ho a díky jeho specifickému vyjadřování a opravdové upřímnosti se s ním člověk cítil, jako bychom se znali odjakživa. Standa rád vyprávěl, jeho styl mluvení byl jedinečný a nezaměnitelný. Jak se říká „s ničím se nepáral“, měl na věci svůj názor a rozhodně neměl problém ho komukoli říct. Měl v zásobě velké množství příběhů a zážitků, o které se rád podělil a tak tam, kde byl, se ticho dlouho neohřálo a nikdo se s ním neměl příležitost nudit. Vyprávěl historky z výcviku, z vrcholových závodů a tak i díky němu si mnoho z nás umí představit, jak dříve kynologie vypadala a jaká atmosféra panovala na závodech či táborech. Byl to pejskař a kynolog s až neuvěřitelnými zkušenostmi a zážitky. I přes toto všechno pro Standu nebyl problém poradit i úplnému začátečníkovi. Ten, kdo měl zájem a naslouchal, si toho z jeho postřehů a rad mohl hodně vzít. Když jsme jako organizace potřebovali něco zařídit, vždy rád pomohl, poradil ať už jako rozhodčí ve sportovní kynologii nebo jako pejskař s obrovskými zkušenostmi.

Za ZKO Jinonice 054

Zuzana Veselá

Tento článek vznikl za velké podpory Aleny Skálové, Zuzany Trankovské, Jany Světlíkové, Zuzany Veselé a ZKO Jinonice. Děkujeme.

 

Foto: archiv Aleny Skálové

Kam dál ...