Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Služební kynologie potřebuje pomoc!

Rádi byste se dozvěděli něco více o služební kynologii, její historii a třeba se i seznámili s někým, kdo v tomto oboru ve všech směrech opravdu něco znamená? Pak si vám takového člověka dovolíme s úctou představit. Přejeme příjemné čtení!


Služební kynologie potřebuje pomoc!

Služební kynologie je téma velice zajímavé, rozsáhlé a rozhodně hned tak neomrzí. Zvláště pak ve chvíli, když si povídáte s takovou osobností, jakou bezesporu plk. Ing. Jiří Rulc, v. v. je, o tom se nelze přít. Jeho jméno je spojované snad se vším, co se týká psů od historie až po současnost, publikací článků, či knih a rovněž výzkumu. Nesmíme opomenout ani jeho bohatou praxi a zkušenosti v kriminalistice a v kynologii a rovněž to, že je i soudním znalcem. Jsme přesvědčení, že tento rozhovor potěší velkou část čtenářů nejen z řad služebních psovodů, ale také těch, kteří tuto práci obdivují.

Jiří, tvé jméno má ve služební kynologii doslova mezinárodní zvuk. Přesto bych tě chtěla poprosit, zda bys nám prozradil „něco málo“ ze své bohaté služební kariéry. Jak to celé vlastně začalo?

Moje začátky služební kariéry začaly po mém návratu z vojenské základní služby, tehdy jsem si chtěl splnit sen a pracovat na kriminální službě. Nastoupil jsem v roce 1979 v Liberci k policejnímu sboru na místo inspektora pořádkové služby v kumulované funkci psovoda. Zde jsem postupně prošel všemi funkcemi v pořádkové, v dopravní a v kriminální službě. Následovaly různé funkce, kdy jsem řídil vyšetřovací týmy na vraždy, které vyústily v roce 1991 přechodem na místo velitele kriminální služby. V roce 1995 jsem byl již na pozici zástupce ředitele okresního ředitelství s tím, že jsem sice již nemohl pracovat jako psovod, ale celou kynologii jsem de facto řídil z pozice vysokého policejního velitele. V roce 1997 jsem odešel na Odbor služebních příprav na Ministerstvo vnitra, kde jsem měl na starosti metodické směřování zvláštních zásahových týmů. V roce 2000 jsem nastoupil do pozice zástupce ředitele odboru služební kynologie, kde jsem měl na starosti chov, výchovu a výcvik služebních psů a k tomu celkem šest pracovišť rozmístěných po celém území ČR. V roce 2008 jsem téměř po třiceti letech ukončil profesní kariéru policisty a na tři roky přešel do Jablonce, kde jsem působil ve funkci ředitele městské policie. V roce 2011 jsem nastoupil na Krajský úřad v Liberci do funkce manažera projektu, který měl na starosti metodické vzdělávání zaměstnanců a od roku 2014 jsem na Odboru bezpečnostního výzkumu, kde jsem setrval do dnešních dnů.

Mým oblíbeným plemenem je německý ovčák!

Pojďme ale nejdřív úplně na začátek. Kdy u tebe vůbec propukla láska ke psům a mohl bys také trochu zavzpomínat na svého úplně prvního čtyřnohého parťáka?

Sportovní kynologii se věnuji již od svých sedmi let, kdy jsem nahlédl do prvního kynologického klubu v Liberci. Mým prvním psem byl německý ovčák Kazan bez PP. V této době jsem již byl pod patronátem ZKO Liberec-Pavlovice, kde jsem strávil mladá léta až do odchodu na základní vojenskou službu. V rámci vojenské služby jsem však přičichl k tzv. služební kynologii, protože jsem měl možnost sledovat vojenské kynology v průběhu vojenské služby. Po jejím ukončení jsem v roce 1978 nastoupil k bezpečnostnímu sboru, a působil zde ve funkci psovoda se svým prvním služebním psem. Šlo taktéž o německého ovčáka jménem Rob z Dlouhé meze s později přiděleným policejním evidenčním číslem 6200.

Tvým favoritem je tedy německý ovčák. Mohl bys nám prozradit, proč zrovna toto plemeno?

Mým oblíbeným plemenem je opravdu německý ovčák, a to nejenom pro svoji krásu, ladnost pohybu, ale také pro svoji pracovitost a všestrannost, pro kterou je využitelný v celé řadě speciálních pachových prací. Navíc má několik vlastností, které nemá každé plemeno. Je schopen pracovat při teplotě -20 stupňů, ale také při teplotě +30 stupňů. Přijme každého pána a hlavně je mírumilovný k dětem.

Za ta léta praxe ti jistě v paměti utkvěl i nějaký výjimečný služební pes, jeho výkon nebo třeba s jeho pomocí vyřešený zapeklitý případ, mám pravdu?

Byl to služební pes plemene belgický ovčák jménem Aris od Malšovického lesa. Vlastnil jej můj dlouholetý kamarád a kynologický kolega Vladimír Hovad z Pertoltic. Vzpomínám na jeho práci s Arisem, na kynologické přebory a jeho skvělé výsledky s velikým respektem. V roce 2006 se stal i vítězem Policejního mistrovství služební kynologie jednotlivců. Krásná dlouhodobá práce se psem, který mu tuto spolupráci vrátil svými dosaženými výsledky.

Služební kynologie je velmi rozmanitá, pokud tedy mohu použít tento výraz. Zajímalo by mě, která disciplína je pro tebe tou TOP a z jakého důvodu?

V rámci svého působení jako psovod bezpečnostní služby jsem se dostal prakticky ke všem speciálním disciplínám – respektive odbornostem, které policejní sbor ke své činnosti využívá (metoda pachové identifikace, vyhledávání drog, výbušnin, zbraní, anabolik, chráněných zvířat, cigaret či vyhledávání dětí a seniorů v nepřehledných terénech, případně vyhledávání zemřelých). Dokonce jsem stál u zrodu zavedení metody služebních psů na vyhledávání ohnisek požárů při jejich zakládání pachateli. Mojí oblíbenou oblastí je však primárně metoda pachové identifikace, kde služební pes musí dennodenně splňovat vysoké nároky při realizaci pachové komparace, což lze považovat za jeden z vrcholů služební kynologie.

Jsi také soudním znalcem v oblasti odorologie. Vysvětlil bys, prosím, našim čtenářům, čím se tento obor konkrétně zabývá? 

Soudní znalec v oblasti kriminalistické odorologie je odborník, který je jmenován pro své odborné znalosti, zkušenosti a hluboké vědomosti krajským soudem, dnes Ministerstvem spravedlnosti ČR. Znalec v tomto oboru v podstatě napomáhá soudům k tomu, aby se jako laici vyznali v problematice metody pachové identifikace, kterou realizuje policejní sbor se svými služebními psy. Podstatou této metody je provedení tzv. komparace – tedy porovnání otisku pachové stopy zajištěné na místě činu s pachovou stopou podezřelé osoby. Úkolem psa je provést ztotožnění pachu, který je umístěn v řadě nebo na karuselu dle binárního hlediska ano – označil – ztotožněno, nebo ne – neoznačil – neztotožněno.

Úkolem znalce je pak převést odbornou terminologii služební kynologie, kterou je popsána tato metoda v odborném vyjádření do laického pohledu tak, aby jí všichni přítomní u hlavního jednání soudu porozuměli. Znalec navíc odpovídá na otázky advokátů, státních zástupců a soudce. Zároveň vysvětluje podstatu kriminalistické odorologie a všechny záludnosti či specifika související se zajištěnými pachovými stopami včetně otázek na oblast olfaktroniky (instrumentální tedy přístrojové techniky) a olfaktoriky (odorologické postupy pomocí služebního psa).

Pokud se nepletu, tak s ním souvisí také tvůj současný výzkum. Mohl bys nám alespoň trochu nastínit, čemu se tedy momentálně věnuješ?

Od roku 2015 pracuji na Ministerstvu vnitra ČR na odboru bezpečnostního výzkumu, kde se mimo jiné věnuji problematice potřeb bezpečnostních sborů zejména v souvislosti se získáním nových prostředků, nových instrumentálních metod a také nových kriminalistických postupů v souvislosti s odhalováním trestné činnosti. Rozvoj kynologie, výcvik, chov, nové metodiky a nové prostředky jsou samozřejmě v této problematice zahrnuty. Mojí zájmovou oblastí v posledních pěti letech je využití nanotechnologií v souvislosti s nasazením nových pachových snímačů právě z nanovláken.

To je velmi zajímavé a doufám, že se k tomu třeba ještě někdy příště zase vrátíme. Ale přesuňme se k dalšímu tématu – Ty a publicistika.  Jsi autorem mnoha odborných článků, ale mě asi nejvíce zaujala tvá skvělá kniha „Dějiny československé služební kynologie“. Co tě vedlo k sepsání tak obsáhlé publikace? 

Prvním důvodem byla skutečnost, že jsem v rámci svého působení jako psovod bezpečnostní služby marně pátral po metodikách k výcviku služebních psů a k použití psa na speciální pachové práce, a to i přes to, že knihovny byly plné publikací k různým plemenům a o sportovní kynologii.

Druhým důvodem byla skutečnost, že rozmach internetu způsobil pokřivení některých informací o služební kynologii jako takové, a o psovodech vůbec.

Kniha měla při svém zrodu ve vínku jedno hlavní a nosné téma, a to bylo zpracování faktografického popisu služební kynologie všech bezpečnostních sborů působících na našem území od roku 1850 po současnost. Tedy po rok 2014, kdy publikace vyšla. Samotná publikace se věnuje služební kynologii (tedy chovu a výcviku psů, výcviku a vzdělávání vůdců, později psovodů) četnictvu, prvorepublikové policii, finanční stráži, SNB, ale také pohraniční stráži, železniční policii, vězeňské službě, armádní kynologii a kynologii celní správy a samozřejmě policejní kynologii a to nejenom na území České, ale i Slovenské republiky, kde jsem získal pro svoji publikaci dva spoluautory.

Nejdříve se musíme podívat, jak to to vlastně všechno začalo. Když jsem v listopadu 2010 křtil svoji první samostatnou publikaci s názvem Dějiny služební kynologie, pozval jsem na tento kynologický svátek celou řadu mých kolegů, kamarádů, přátel, kynologů, význačných osobností české i slovenské kynologické reprezentace a také kynologické veterány všech ozbrojených sborů. Chtěl jsem se s nimi podělit nejenom o radost z vydané publikace, ale chtěl jsem také, aby všichni měli možnost se potkat a na své kynologické začátky zavzpomínat mezi svými. Mezi pozvanými hosty byl také můj dlouholetý přítel, kamarád, výborný kynolog a chovatel plk. Mgr. Juraj Štaudinger, kterého řadím mezi výrazného a neopominutelného představitele slovenské kynologie.

Nutno přiznat, že cesta k vydání druhé publikace nebyla cestou nijak jednoduchou, neboť jsme na ní oslovili celou řadu kynologických osobností, získali veliké množství studijního materiálu, našli i třetího člena autorského kolektivu v osobě Mgr. Petera Nevolného, který se na publikaci podílel od jejího začátku a stal se technickou duší celého projektu, protože jako bývalý tiskový mluvčí ministra vnitra Slovenské republiky má potřebné znalosti v oblasti slovenského jazyka, tvorby novinových článků, má výborný grafický pohled a je výborný, řekl bych až perfekcionistický fotograf.

Poté již nastala ta doba sběru, řazení, vyřazování a formování a také pravidelná setkání autorského kolektivu u Jana Totha z Polytanu v Malé Lapáši u Nitry zpravidla v časových odstupech dvou až tří měsíců. Celkem spoluautoři zpracovali za čtyři roky více jak 550 stránek základního textu, prošli společně více jak tisíc fotografií a historické informace konzultovali s více jako sto padesáti kynology, jejich rodinnými příslušníky, historiky a příznivci kynologie. Najezdil jsem více jak čtyři tisíce kilometrů a spotřeboval jsem pět balíků papírů do počítače.

Musím podotknout, že to však nebyla moje první účast na publikační činnosti. Zde uvádím krátký přehled.

 

ĎURIŠIN, V.;  RULC, J.; aj: Systém policajnej kynologie, 2020

RULC, J., ŠTAUDINGER, J., NEVOLNÝ, P.: Dějiny československé služební kynologie, 2014.

RULC, J.: Dějiny služební kynologie, 2010

ĎURIŠIN, V.; KRAJNÍK, V.; RULC, J.; aj.: Policajná kynológia, 2009

Kniha je velmi obsáhlá, má přes sedm set stran a nalezneme v ní opravdu kompletní vývoj služební kynologie již od Rakouska-Uherska. Lze ji ještě někde sehnat? Protože kdo ji doma nemá a zajímá se o toto odvětví, tak si ji prostě koupit musí...

Uvedenou publikaci vydala Mgr. Zuzana Trankovská ve svém soukromém nakladatelství CanisTR. Kniha vzhledem ke svému datu vydání (2014) je již bohužel vyprodána a prozatím se neuvažuje o jejím dalším dotisku.

Dnes disponuji knihovnou služební kynologie, pravděpodobně jedinou v České republice, která obsahuje více jak 750 titulů!

Mimo psů a služební kynologie nás pojí i další společný koníček. A tím jsou knihy. Ukazoval jsi mi naprosto fantastickou knihovnu, ve které máš, tuším, okolo sedmi set kousků. Tiše tedy „závidím“. Proč vlastně sbíráš knihy?

Tím primárně prvním důvodem byla skutečnost, že jsem již v průběhu začátku 80. let začal pátrat v archivech a speciálních knihovnách a vyhledával, a nakonec i zkupoval všechny knihy a jakékoliv dokumenty včetně fotografií, které se dotýkaly výcviku a použití psů bezpečnostních sborů v bývalém Československu, ale i v c. k. Rakousko-Uhersko. Dnes disponuji knihovnou služební kynologie, pravděpodobně jedinou v České republice, která obsahuje více jak 750 titulů. A právě tyto dokumenty posloužily jako základ pro zpracování první a samozřejmě i druhé publikace Dějiny československé služební kynologie. Bez nich by čerpání v historii a popis historických artefaktů služební kynologie začínající kolem roku 1909 nebyly vůbec možné.

Moc by mě zajímalo, jaké zajímavé publikace u sebe máš a které si ceníš asi nejvíce?

To je ale hodně těžká otázka, já sám si cením toho, že mám ucelenou sbírku kynologické literatury, která je velice bohatá a rozmanitá, takže vybrat z ní jenom jednu je veliký problém. Spíše zde uvedu nejstarší publikace, které vlastním.

Hrubý Karel  Chov a cvičení psů stavěcích 1895
Fuchs Václav Všecky druhy psů slovem i obrazem 1903 
Dvořáček František Policejní pes 1909
Dvořáček František Chov psů 1909
Rotter Theodor Výcvik a použití služebních psů  1911

 

Služební kynologie potřebuje pomoc!

Ty doby, kdy vycházel časopis Pes přítel člověka pod vedením Zuzany Trankovské a kde se člověk mohl dozvědět všechny informace v reálném stavu, jsou již dávno pryč!

Osobně si myslím, že v Čechách i na Slovensku je celkem slabá propagace služební kynologie. A nebýt asi občasných reportáží z akcí moc by se o ní nevědělo. Co si o tom myslíš?

Služební kynologie je vnitřní záležitostí bezpečnostních sborů, které působí na území dané republiky. Její představitelé samozřejmě cíleně chrání tuto problematiku. Její propagace navenek je však velice ošidná a vždy závisí na tom, jak je informace podána do tisku. Ty doby, kdy vycházel časopis Pes přítel člověka pod vedením Zuzany Trankovské a kde se člověk mohl dozvědět všechny informace v reálném stavu, jsou již dávno pryč. Dnešní časopisy hledají spíše senzace a průšvihy, takže se nemůžeme divit, že se reálie ze života služební kynologie vytratily. Snad jediný, který se touto problematikou cíleně, a hlavně dlouhodobě zabývá, je plk. Ing. Josef Růžička, v. v., bývalý velitel Veterinární základny Grabštejn, který se jí věnuje úspěšně dodnes.

Jak vůbec vidíš budoucnost naší služební kynologie?

No, toto je také zapeklitá otázka. Nevím, jestli jsem ten pravý, který by se k tomuto problému měl vůbec vyjádřit, když už nejsem u bezpečnostního sboru. Ale řeknu to jinak, pokud služební kynologie neudělá nějaký zásadní krok směrem ke svému rozvoji za využití vědy a výzkumu, nepřeskupí své síly pod služby, které je primárně využívají, stane se služební kynologie druhořadou službou směřující k postupnému zániku. Náznaky jsou v současné době již zcela viditelné.

Pomalu se nám blíží konec roku, a tak bych se chtěla na závěr zeptat, co by sis přál do toho nového?

Moje přání je velice skromné, služební kynologie potřebuje pomoc, aby se dostala na své původní místo, které zastávala v šedesátých letech minulého století. Svazarmovská a služební kynologie byla totiž považována za nejlepší na celém světě. Tento statut však po roce 1990 ztratila. Přeji si, aby tento statut opětovně získala za pomoci kynologických odborníků, kteří se služební kynologií vždycky zabývali. Dnes ji řídí z vyšších postů zcela evidentně lidé, kteří jí nerozumí, řídí se ekonomickými aspekty, což je vidět právě na jejím ústupu, který je dnes zcela evidentní.

Jiří, moc děkuji za krásné povídání a pevně doufám, že není naším posledním.

Iveta Panýrková

Foto: archiv plk. Ing. Jiří Rulc,v. v.

www.dejiny-sluzebni-kynologie.cz

https://rulc.estranky.cz

Doporučujeme z našeho e-shopu
Novinka
Sušené krůtí krky
ZB000462
od 20
Novinka
Sušené hovězí plíce
ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce
ZB000453
od 26
Legendy československé kynologie
Skladem
ZB000002
od 129
Novinka
Obojek SOFTY
Vyberte barvu
Obojek SOFTY
ZB000096
od 0
Kam dál ...