Hurá do školy aneb Studentkou kynologie na jeden den!

Chtěli byste se také někdy vrátit do školních lavic? Nebo byste si rádi tak trochu vyzkoušeli studium kynologie? Či jste teprve ve věku, kdy se o svém budoucím povolání zrovna rozhodujete a cokoliv, co se týká zvířat, by vás nejspíš bavilo? Pojďme tedy očima studentů oboru Chovatelství společně nahlédnout do výuky a také do toho, jak to v takovém odborném učilišti vlastně chodí.

Koho by to nelákalo? Přiznávám se bez mučení, že studium kynologie bylo jedním z mých snů. Bohužel v době ukončení základní školy jsem o takové škole nevěděla. Posledních šest let se však, v rámci oboru Chovatelství, vyučuje kynologie takřka za rohem od mého bydliště. Přijala jsem tedy laskavé pozvání pana ředitele SOU Uherský Brod, Ing. Jiřího Polanského, a na jeden den se stala studentkou kynologie. Při té příležitosti jsem se zeptala svých dočasných spolužaček – Karolíny, Nikol a Hanky, jak se jim ve škole líbí…

Karolína: Vůbec ne. Na tuto školu jsem se přihlásila právě proto, že mě zaujal obor Chovatelství. Nebyla jsem pevně rozhodnutá, zda si psa pořídím, ale nakonec pejska samozřejmě mám, a jsem tomu ráda.

Nikol: S pejsky jsem vyrůstala od narození, oba moji rodiče se kynologii věnují aktivně doposud. V devíti letech jsem si pořídila svoji první fenku Jenny – anglického kokršpaněla. S Jenny jsem běhala agility a věnovala se i dogdancingu a výcviku poslušnosti. Jenny je však už v seniorském věku, tudíž jsem si před čtyřmi lety pořídila štěňátko.

Hanka:  Přestože jsem se kynologii nikdy aktivně nevěnovala, v naší rodině psi vždy byli. Více o kynologii jsem se začala zajímat až v patnácti letech, kdy jsem si pořídila svého prvního vlastního pejska.

Karolína: Pořídila jsem si zlatého retrívra, kterému je teď rok a půl. A byla to skvělá volba. Překvapilo mě, jak aktivní a učenlivé je toto plemeno. Baví ho jakákoliv aktivita, kterou mu nabídnu - od agility přes dogdancing až po dogfrisbee. Miluje také pullery a začali jsme se aktivně věnovat myslivecké kynologii. Teď má splněnou i zkoušku OVVR, kterou potřebuje k uchovnění. Zlatý retrívr se stal mou srdeční záležitostí a nejspíše zůstanu tomuto plemeni i nadále věrná.

Nikol:  Začínala jsem s fenkou anglického kokršpaněla. Musím říct, že jako první pes to nebylo právě jednoduché plemeno. Na druhou stranu mi dala do života hodně zkušeností, a její tvrdohlavost mě skvěle připravila na práci s jinými plemeny. Přes těžké začátky jsme složily zkoušku ZOP  a ZZO1, v agility se dostaly na úroveň 2, a zkoušky máme složeny i v dogdancingu. Vzhledem k jejímu věku už má svou závodní kariéru za sebou. Teď mám čtyřletého psa border kolie, ke kterým jsem vždy tíhla. A lépe jsem volit nemohla. Je to velmi aktivní, oddaný a pracovitý pes s velkou touhou se mi zavděčit, takže se mi s ním pracuje skvěle. Doma máme ještě fenku německého ovčáka, která patří mamince, ale já se s ní věnuji rekreačně agility.

Hanka:  Já pracuji s anglickým bulteriérem. Původně jsem si jej pořídila na canisterapii. Postupem času jsem však zjistila, že do této práce zatím „nedospěl”, ačkoliv miluje lidi i psy. Bulteriéři dozrávají v povaze později, každopádně to nevzdávám a canisterapii se věnovat budeme, protože nás oba baví. Samozřejmě i pro mě byl bulteriér správnou volbou a nejspíš u tohoto plemene v budoucnu zůstanu.

Karolína:  Pokud se spoléháte na to, že budete cvičit jen v rámci výuky, tak vám tři hodiny výcviku týdně rozhodně stačit nebudou. Samozřejmě se výcviku musíme věnovat i v rámci svého volného času, jinak bychom se my ani psi nic nenaučili.

Nikol: Souhlasím s Karolínou. Já si ve škole v podstatě jen zopakuji to, co cvičím se psem doma. Tím, že sama trénuji i jiné agility týmy, tak práci se svým psem i cizími psy věnuji opravdu hodně času.

Hanka: My ty výcvikové hodiny bereme hlavně jako takovou zpětnou vazbu. Je fajn, že na každou aktivitu tu máme výcvikáře, který nám poradí a pomůže v rámci těch výcvikových hodin. Víme tak, na co se zaměřit v domácím tréninku. Hodně si pomáháme i mezi sebou navzájem.

Karolína: Zatím vyloženě plány nemám. Ráda bych dále pokračovala ve studiu. Láká mě fyzioterapie psů, určitě chci pokračovat v myslivecké kynologii, a hodně mě oslovila i canisterapie.  Věnovat bych se jí chtěla zejména u postižených dětí. V tom vidím velký smysl a přínos této práce. Právě k dětem docházíme už teď, a vím, kolik radosti přináší můj pes malým pacientům, a jaké pokroky díky němu dělají.

Nikol: Po střední škole mám v plánu hlavně dál sbírat zkušenosti se svými psy. Ráda bych se posunula na další úroveň v agility, protože tento sport mě naplňuje nejvíce. Mým osobním cílem je A3 šampion v agility.

Hanka: Já bych ráda studovala dál, i když tak trochu mimo obor. Rozhodně se však chci i nadále věnovat se svým psem canisterapii.

Karolína: Vyberte si plemeno, které se svou povahou hodí k té vaší. To mi přijde jako opravdu důležitá věc. Je dobré i zohlednit, do jaké rodiny pejska přivedete. Mám doma mladší sourozence a těžko bych mohla mít psa, který netíhne k dětem.

Nikol: Vybrané plemeno by mělo být i snášenlivé k jiným psům. Přece jen je jich tu kolem třiceti a v průběhu našeho studia jsou obvykle ve fázi dospívání. Tím, že někteří z nich jsou tu v podstatě celý týden a jiní dojíždějí jen na výcvik, mohou také vznikat stresové situace. Psi, kteří jsou zde celý týden, si vytvoří takovou „sociální bublinu” a dojíždějící se pak hůře začleňují.

Hanka:  Já svého bulteriéra z důvodů, které zmiňovala Nikol, do školy vozím jen na přezkoušení. Právě v pubertě jeho obrovské nadšení z lidí i psů vedlo až k tomu, že ze samé radosti se přetáčel až do stresu. Bylo to velmi nepříjemné jak pro psa, tak i pro mě jako psovoda. Tato nepohoda se samozřejmě odrážela i na našem výkonu při práci.

Děvčata, děkuji za rozhovor, přeji vám hodně studijních a kynologických úspěchů, a vašim psím parťákům mnoho šťastných let po vašem boku.

Kateřina Smětáková

Foto: archiv školy a studentů, autorka

https://www.ssuhbrod.cz/pro-uchazece/nase-obory/zemedelske/chovatelstvi/