Co znamená albinismus pro chov psů?

Slyšeli jste už někdy o albinismu a víte, jaké zdravotní komplikace s ním mohou souviset? Máte představu o tom, jak s postiženými jedinci „nakládat“ v dalším chovu a zda se do něj vůbec hodí? Nejen o tom si povídáme s vnučkou legendárního Ing. Jana Findejse slečnou Kristinou Kulhánkovou. Přejeme příjemné čtení!

Je jasné, že každý zodpovědný chovatel se snaží sestavit chovný pár podle svých nejlepších schopností a vědomostí s ohledem nejen na exteriér, ale i na povahu a zdraví daného plemene. Ať už ale plánujeme, jak chceme, mnohdy má stejně nakonec poslední slovo příroda a to ne vždy k naší radosti. A přesně tak se před lety stalo i v chovatelské stanici z Valldemose Andrey a Kristiny Kulhánkových. Tehdy se jim ve vrhu King Charles španělů narodila i dvě štěňátka s absolutní ztrátou pigmentu. Co s sebou takový defekt přináší a jaká další rizika hrozí, je už obsahem našeho společného rozhovoru. I když tady se na obě chovatelky usmálo tzv. „štěstí v neštěstí“. 

Kristina Kulhánková se svým dědečkem Ing. Janem Findejsem

S chovem King Charles španělů jsme s mamkou začaly před dvaceti lety, kdy mi bylo jedenáct, a mého dědu, Ing. Jana Findejse, jsem vnímala především jako báječného dědečka než jako jednu z ikon české kynologie. Nicméně se celou dobu, kdy se pohybuji v kynologickém světě, snažím rozhodovat a chovat tak, abych si mohla říct, že by na mě byl děda pyšný. Neřekla bych, že je výhodou mít v kynologickém světě „slavného“ dědu. Beru to jako velikou zodpovědnost a výzvu. 

Jako nevýhodu to na začátku našeho chovu pocítila moje máma, která chov založila, když se jedna z posuzovatelek a chovatelek plemene nechala slyšet, že se z toho, že je „Findejsová“, přeci nezblázní a podle toho se i chovala.  Bohužel se před touto paní sám děda pochlubil, že jeho dcera začala plemeno chovat. 

Ulibeth z Valldemose

V červenci 2001 začalo v časopise Planeta zvířat na pokračování vycházet vyprávění o odchovu vrhu kavalírů. Toto čtivé, poutavé a s úžasnou lehkostí a humorem napsané povídání moji mámu natolik pobavilo a zaujalo, že okamžitě začala shánět informace o kavalírech. Při své cestě za poznáním zjistila, že existuje ještě jedno, s kavalírem blízce příbuzné plemeno – King Charles španěl. Tento malý, aristokratický a přitom nesmírně něžně vyhlížející pejsek ji velmi zaujal. Po návštěvě v chovatelské stanici, kde nás nadšeně vítala smečka těchto veselých pejsků, a následném půlročním čekání, se k nám na konci roku 2001 nastěhovala první vytoužená fenečka v barvě black and tan, Lucrecia Bohemia Zlatava. Tehdy se začal psát příběh naší chovatelské stanice, která v květnu 2022 oslaví dvacet let
své existence.

King Charles španělé jsou pro mě ztělesněním lásky, empatie a oddanosti. Díky nim jsem se naučila být lepším člověkem. Je to láska na celý život.

Matka albínů je trikolorní Lilibeth z Valldemose a stále ještě žije, otec byl black and tan pes Ašant ze Zámku Lešná.

Máma tenkrát oslovila předního kynologa a genetika Ing. Jaromíra Dostála, DrSc. Narozením albínů byl překvapený, nejdříve ani nechtěl věřit, že se jedná o pravé albíny. Jelikož ho ale velmi zajímali, dohodla se s ním na další spolupráci, kterou bohužel znemožnil jeho předčasný odchod. Kde se albinismus v našem chovu objevil, bohužel nikdy nezjistíme, je sice velmi vzácný, ale jak víme, může se projevit u jakéhokoliv živočišného druhu.

Albinismus je způsoben poruchou barviva melaninu, který se v těle albinotických jedinců netvoří, tudíž nemůže pokožku chránit před poškozením slunečním UV zářením. Absence melaninu způsobuje absenci pigmentu, světlou kůži, sliznice a červené oči, kdy je červená způsobená prosvítající krví v kapilárách. Chybějící pigment v očích způsobuje problémy se zrakem, např. světloplachost. 

U živých organismů se jedná se o velmi vzácnou odchylku. 

Unique White Boy

Ano, jak jsem již zmiňovala, albinismus přináší například sníženou zrakovou ostrost. Samozřejmě kvůli absenci pigmentu je tu zvýšená citlivost kůže v souvislosti s přímým sluncem. Dalším strašákem byla hluchota, která se ani u jednoho jedince v našem vrhu neprokázala. Bály jsme se, že s tímto zbarvením přijde porucha imunity, na kůži projevy alergie či jiné kožní problémy. Nic z toho se naštěstí ani u jednoho z nich nepotvrdilo.

Unique White Girl

Oba měli typickou povahu kingů – byli rezervovaní, ale přátelští.  Neobjevil se žádný povahový rys, který by byl způsoben albinismem. Kluk Unique White Boy, který žil u nás, byl přátelský, miloval návštěvy a bylo jedno, jestli se jednalo o děti, či o dospělého. Uno měl úsměvný zlozvyk, kdy nikdy nejedl granule z misky, ale vždy je z misky packou vysypal a až pak je konzumoval ze země. Jeho sestra Maisie (Unique White Girl) měla totožnou povahu – byla mírně plachá, ale velmi přátelská a měla ráda všechny lidi. 

Ani jeden z albínů opravdu nikdy nebyl použitý do chovu. Pes Uno zůstal v naší chovatelské stanici a jeho sestřička Maisie, jak jí říkali v novém domově, odletěla do chovatelské stanice našich přátel do Finska, kde už žily tři fenky z našeho chovu a my měly jistotu, že u Tuoma a Pinji bude v těch nejlepších rukách. Slíbili nám, že fenečka nikdy nepůjde do chovu, což také dodrželi a podávali nám pravidelné informace o jejich společném životě.

Jejich sestra Ulibeth zůstala v naší chovatelské stanici pouze jako mazlíček, abychom měly opravdu jistotu, že ji nikdy nikdo do chovu nepoužije.

Naši psi mají k dispozici velký kus pozemku, a tak Uno na procházky nechodil. Nechtěly jsme z něj dělat pro ostatní atrakci. Ale co víme, tak jeho sestra vycházela s ostatními psy venku normálně.

Uno měl život jako všichni naši ostatní kingové. Neřešili jsme, že máme doma raritu, často nám to připomněla až návštěva, která překvapeně komentovala, že máme i bílého kinga. 

Miloval lidi, vítal je a rád se mazlil. Sám věděl, že mu ostré sluníčko nedělá dobře a vyhýbal se mu. Vadilo mu také šero. Ve vyšším věku se mu zrak zhoršil, ale vždy trefil tam, kam potřeboval. Od devíti a půl let bral léky na srdce, což je bohužel u kingů častým problémem. To mu ale nebránilo žít spokojený život. Vše se změnilo na jaře minulého roku, kdy začal hubnout a nedojídat jídlo, což bylo pro něj netypické. Vyšetření potvrdilo útvar v břiše, pravděpodobně nádor na střevě. Vzhledem k jeho již velmi nemocnému srdíčku byla operace nemyslitelná. Jelikož v té době se ale stále radoval ze života, rád chodil ven, mazlil se, rozhodly jsme s maminkou mu co nejvíce zpříjemnit jeho poslední týdny. Uno odešel 25. 7. 2021, bohužel přesně v den svých jedenáctých narozenin, kdy se jeho stav natolik zhoršil, že ani přes veškerou snahu naší veterinářky nenastalo zlepšení a pozdě večer přešel Duhový most.

Jeho sestra Maisie žila spokojený život ve Finsku. V dospělosti jí byla diagnostikována katarakta na obou očích, která naštěstí vedla jen ke zhoršení zraku, ne k celkové slepotě. Slyšela také dobře. Maisie však bohužel začala trpět pohybovými problémy, kdy se u ní objevily strukturální problémy v kyčlích. Když i přes veškerou léčbu začala mít bolesti a její život přestal být plnohodnotný, nechali ji její majitelé 31. 12. 2015 ve věku pět a půl roku odejít.

Je určitě důležité důkladně promyslet, u koho takové zvíře prožije život a případně vybrat takové majitele, kteří nebudou na jedinci experimentovat, ideálně si dát do smlouvy podmínku povinné kastrace hned, jak to bude možné.

Jinak je vše o štěstí a každý, kdo by se s něčím takovým v chovu setkal, by si jedinečnosti měl především užít, ale nedělat zbytečně z daného jedince atrakci. 

Přijde mi důležité i o takových psech mluvit a podělit se o nabyté zkušenosti a poznatky, ať už jsou jakékoliv.

King Charles španělům bych do budoucna popřála zodpovědnější přístup chovatelů. Někteří z nich bohužel razí teorii, že se jedná o zdravé plemeno, které není potřeba testovat a říkají to i začínajícím chovatelům či zájemcům o štěně. Já takové tvrzení naprosto odmítám a je to pro mě cesta, která nikdy nepovede tím správným směrem. Bohužel ne jednou jsme kvůli ne zcela ideálním výsledkům vyšetření přehodnotily chovatelské plány a několik jedinců si nechaly doma „jen“ jako mazlíčky. Momentálně máme několik kardiaků – většinu veteránů, což tvrzení o zdravém plemeni též rozporuje. Samozřejmě, že existují i chovatelské stanice, kde kardiaky nemají. Ne však proto, že by psi onemocněním netrpěli, ale proto, že nedělají vyšetření srdce a tito psi pak předčasně – bez léčby – umírají. Takové chovatelské stanice většinou nemají veterány.

Přála bych si, aby si plemeno pořizovali pouze zodpovědní lidé, kteří ho budou milovat takové, jaké je a nebude jim lhostejné zdraví, protože jak víme, zdraví je to nejvíc, co můžeme mít. A co je víc než nejen hezký, ale především zdravý king?

Děkuji za moc pěkné a zajímavé povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Kristiny Kulhánkové

http://www.kingove.cz/