King je pro mne ztělesněním něhy a nehynoucí oddanosti!

Učaroval vám malý veselý King Charles španěl a měli byste chuť dozvědět se toho o něm ještě mnohem více? Jakou má třeba povahu? A tušili jste například, že typickým plemenným znakem je předkus nebo že se štěně může narodit se srostlými drápky a není to žádný problém? A to rozhodně není vše, co si u nás jistě rádi přečtete!

Sympatická Světlana Rosenthalová si svůj život bez King Charles španělů vlastně už ani nedovede představit. Jejich chovu se věnuje více než dvacet let, je jednatelkou ve specializovaném King Charles Spaniel Klubu a příjmení její chovatelské stanice "z Rosenthalu" nese celá řada úspěšných jedinců. Společně jsme si popovídali nejen o počátcích chovu tohoto plemene u nás, ale i o jeho povaze, typickém vzhledu a také o řadě zvláštností, o kterých toho však lidé zatím moc nevědí nebo je ještě v horším případě zaměňují za vady. A to si báječní kingové rozhodně nezaslouží! Pojďme se na to všechno tedy společně podívat…

Kdysi, před mnoha lety běžel v televizi anglický seriál o plemenech psů. Můj otec, čerstvý důchodce na mne a moji matku křičel z obýváku „Pojďte se rychle podívat, tohle je přesně pes, kterého chci!“. Bylo rozhodnuto, společníkem mých rodičů v důchodu se měl stát právě King Charles španěl. Na první pohled velmi jednoduché, ale v reálu si pořídit kinga bylo docela velkým problémem. Internet byl v plenkách a jediná možnost, jak najít to, co hledáme, byla tištěná forma inzertních novin, ale i ta bohužel zradila. Díky velké náhodě  jsme se dozvěděli o chovatelské stanici Karlovarský porcelán z Duchcova. Slovo dalo slovo a za několik týdnů jsem společně s bratrem rodičům přivezla krásnou trikolorní slečnu Randy Karlovarský porcelán. Tak proběhlo moje první seznámení s inteligentním, šťastným, distingovaným a temperamentním nevtíravě přítulným plemenem a bylo nad slunce jasné, že i moji domácnost ovládne KING.

King je pro mne ztělesněním něhy a nehynoucí oddanosti, neměnila bych. King je zkrátka aristokrat, který se snaží vládnout, ale někdy se nechce nechat ovládat. King je pyšný šťastný malý pes, který je oddaným a milujícím společníkem. 

Prvním, zdokumentovaným King Charles španělem, který se objevil tehdy ještě v ČSSR, byla trikolorní fenka. Omlouvám se, nevím to úplně přesně, ale bylo to někdy v rozmezí let 1988 až 1989.  Ze Švýcarska ji dovezl pan Kopfstein (CHS Pelko) z Karlových Varů. Jmenovala se  Eloise Tregairn a do Švýcarska se dostala ze samotné země původu Velké Británie. Původní majitelka, která fenku vlastnila a milovala, byla vzhledem ke zdravotním komplikacím a věku nucena odejít do domova důchodců a Eloise s sebou nemohla vzít. V prvním vrhu ze zahraničního spojení se jí narodila tři trikolorní štěňata. Dva psi a fena. Fenka odešla k majiteli chovného krycího psa do zahraničí.  Aramis  s Adonisem Pelko zůstali v republice, a to v chovatelské stanici MUDr. Miluše Pospíšilové CHS Milpos. Miluška, posléze, díky svým kontaktům záhy dovezla další trikolorní fenku jménem Quinta, která se stala další zakladatelkou chovu kingů u nás. Eloise ve svém druhém vrhu porodila dvě fenky a pejska. Obě fenky přešly do majetku paní Olgy Dolejšové, kterou rovněž toto plemeno uchvátilo. Neváhala a dovezla další posilu chovu, a to dva psy. Blenheim se pyšnil jménem Debie von Missenberg. Black and Tan, původem z Belgie se jmenoval Quazani  von RampardenHof.

Mojí první kingicí byla nezapomenutelná blenheimová fenka Zaira Bohemia Zlatava. Zaira, podomácku Niki, byla úžasná, něžná holka s báječnou povahou a velmi pěkným exteriérem. K Niki zanedlouho přibyla rubínová temperamentní kráska s lišáckou povahou May od Dvou ořechů a aby bylo doma pořádně veselo a holkám nebylo smutno, přistěhovala se k nám další blenheimka Galla z Valdemosse, miláček mého manžela, která nikdy nezapomněla hlásit „večerku“ a jemně tlapkou upozorňovala, že je čas jít do postele. Každá byla jiná, ale vzájemně se doplňovaly a žily v naprostém souladu. Nikdy jsem nezaznamenala mezi nimi žádné rozepře. Moje první „tři Grácie“ byly skvělé, a přestože již bohužel běhají za duhovým mostem, nikdy na ně nezapomenu a s láskou na ně vzpomínám. Do mého srdce vryly hlubokou stopu a díky nim jsem kingům naprosto propadla.

Ano, často vzpomínám na jedinečnou zrzku mého života Máju (May od Dvou ořechů). Byla nejen krásná a velmi úspěšná na výstavách, ale byla i neobyčejně chytrá, učenlivá a vnímavá.  black and tan Vidor King de la Bacska to by pan pes a dnes už v podstatě legenda. Na své konto si připsal šampionáty mnoha zemí včetně Mezinárodního šampiona krásy a do dnešního dne je otcem a dědečkem krásných a zdravých psů. Vidor se k nám dostal ve věku osmi let a dožil se úctyhodného věku necelých patnácti let.  Nelze zapomenout ani na Karla Macabeus Verum Gaudium, svéhlavého rubína, který dokázal vymýšlet bezpočet lumpáren a lotrovin, jak nás zaměstnat, abychom se nenudili. Nemohu opomenout ani výjimečného Black and Tan psa  Jewel Rubinowy Skarb, který byl typickým představitelem svého plemene a významně se zapsal do našich chovných linií. Stejně tak nemohu opomenout dosud žijího BT psa jménem Nino of Tsin Ling Schan, který nám do chovu přinesl mnoho dobrého. Nezapomenutelní jsou všichni ti, co nás již opustili a navždy mají místo v mém srdci,  ale moje první „blondýna“ blenheimová Niki, vlastním jménem Zaira Bohemia Zlatava, která mne životem provázela dvanáct let, byla jednoznačně fantastická a každému bych přála  strávit pár chvilek v její společnosti.  Já jsem to štěstí měla!

O kingovi se traduje, že psem jednoho pána. Tento  omyl je třeba vyvrátit, anebo mám doma psy jiného plemene. Naši kingové nejsou ve velké většině tak závislí na svém pánovi, jak z nich v minulosti propaganda udělala.  Naopak! Naši kingové jsou velmi dobře socializovaní a není problém s nimi  na pár dní odcestovat i bez doprovodu jeho pána nebo je mít dočasně  ubytované doma, když pán musí nutně odjet nebo chvilku pobýt mimo  domov. Dostalo se k nám i několik jedinců z končících chovatelských stanic ve vyšším věku a nikdy nebyl problém s jejich adaptací na nové prostředí a začleněním se mezi ostatní. Vše je pouze o přístupu, socializaci a výchově již od prvních krůčků  malého štěněte.

King je z mého pohledu ideálním psem do nepohody a věrným společníkem pro  pohlazení duše v dnešní uspěchané době. Nejedná o žádného lenocha nebo ustrašence, který vyznává jenom gaučink. King miluje pohyb, je sportovně nadaný a navíc i dobrý  plavec. Občas se u něho projeví i prastaré lovecké pudy. Taková nevítaná návštěva v podobě cizí drzé kočky v jejich teritoriu, to je zážitek!

Kinga doporučuji především lidem, kteří touží po laskavém, vlídném, vyrovnaném a okouzlujícím příteli. 

Říká se, že dominantou kinga je jeho hlava. Pojďme si ji tedy popsat, jak by měla dle standardu ideálně vypadat. Klenutá hlava zvaná dóm, česky věžička kinga je unikátní charakteristikou plemene a její popis ve standardu často mate začínající rozhodčí. Lebka by měla tvarem připomínat polokouli, ať se na hlavu díváte z jakéhokoliv úhlu pohledu. Vpředu se křivka zvedá mezi uši a z profilu klenutí od stopu stoupá. Pokud se budeme dívat na jemnou hlavu z profilu, uvidíme špatné klenutí (ploché, stupující čelo) a při pohledu zepředu nebude hlava „vyplněná” nad očima. Nosní houba by měla být velká se široce otevřenými nosními otvory. Úzké nozdry jsou hrozbou pro zdraví a plnohodnotný život plemene i jedince.

Podívejme se pozorně na umístění nosní houby. Pokud je v tlamě něco nesprávně, například křivá čelist, prvním znakem je, že se nos naklání na jednu stranu a dodává hlavě nevyvážený vzhled. Nosní houba sama o sobě by neměla směřovat rovně případně dolů, ale měla by být nakloněna směrem vzhůru, ale ne zatlačena v lebce jako např. u pekingských palácových psíků. V tomto místě by měl být dokonalý stop a člověk by měl být schopen do něj umístit špičku malíčku.

Vrcholek nosní houby by měl být v jedné linii s očima. U některých štěňat chvíli trvá, než se nos dostane do správné linie. King na svůj vývoj potřebuje čas. Ve všech čtyřech barevných varietách by měla být pigmentace nosní houby černá. Čelist je široká, jemně zakřivená a dokonale vyplněná pod očima při pohledu zepředu. Dokonale vyplněné tváře na obou stranách nosu manifestují fakt, že king má mít baculatý, kulatý, měkký a sladký čumáček s veselým a živým výrazem. Pysky by měly přiléhat k tlamě, ale ne těsně jako u loveckých plemen. Spodní čelist by měla být přiměřeně široká zakřivená směrem vzhůru. Příliš výrazná, úzká čelist je ošklivá a netypická. Každý aspekt hlavy kinga má být měkký a jemný. Plemenným znakem kingů je předkus s dostatečným prostorem mezi špičáky.

Oči by měly být kulaté, velké, hlavně tmavé a výrazné s obrovskými zornicemi, posazené daleko od sebe. Posazení očí dává kingovi měkký, laskavý, a jak „kingaři“ často říkají, sladký výraz. Pigmentace očních víček musí být černá. Oči posazené na straně hlavy jsou nehezké a nesprávné, stejně jako malé oči, které mohou zcela zničit požadovaný měkký výraz.

Uši by měly být nasazené v úrovni očí, těsně přiléhající k vnější straně lebky.  Měly by být širší u kořene a bohatě osrstěné. Pokud jsou nasazeny příliš vysoko, bude se dobrá hlava zdát téměř plochá, jsou-li umístěny příliš daleko na straně hlavy, bude to hlavě dodávat bojácný a atypický výraz.

King Charles španěl má na rozdíl od jiných plemen dva druhy tlapek (oba jsou správné), z nichž první je kočičí tvar – kompaktní, s dobře vyvinutými polštářky, dobře klenutými prsty.

Druhý typ má spojené prostřední polštářky a také drápky bývají často srostlé. Pes může mít i drápek navíc. Někteří rozhodčí – specialisté, kteří znají tuto specifickou vlastnost, upřednostní tento druh tlapky, pokud budou posuzovat dva stejně kvalitní jedince. To je součástí dědictví plemene – dědictví z dob křížení s dlouhosrstým kontinentálním španělem, nazývaným Pyrame. Tento rys již vymizel u kavalírů, ale ještě se občas vyskytuje u griffonů.

Dalším specifikem jsou ocásky. Ocas by měl být dobře osrstěný a nikdy nesmí být nesen nad úroveň hřbetu. Štěňátka se občas rodí s dlouhým rovným ocáskem bez zálomku, některá se zálomky na ocasu nebo dokonce s krátkým ocáskem bez zálomku nebo se zálomkem. Některé štěně přijde na svět zcela bez ocásku. Odchylky ohledně ocásků oproti standardům jiných plemen vystavovatelům mnohdy přinášely na výstavách velké rozčarování, neboť kingové se zálomky byli velmi často rozhodčími perzekuováni, a to jak sníženými známkami, tak dokonce i diskvalifikací, které jsem byla osobně svědkem. Naštěstí 24. 8. 2021 vešel v platnost novelizovaný standard, který povoluje všechny typy.   

Genetika není matematika! Zmiňujete mezibarevné spojení strakáči (trikolor + blenheim) versus jednobarevní (black and tan a ruby). Přiznám se, že na tomto poli působnosti nemám mnoho zkušeností a v podstatě nepatřím k zastáncům míchání barev. Vzpomínám si na začátky svého chovu jednobarevných, kdy jsem byla velmi rozčarovaná vrhem jednobarevných rodičů BT x RU. Ve vrhu se narodila čtyři štěňata, dvakrát ruby čistý pes v barvě, ruby fena s bílou lysinkou na hlavě a bílou náprsenkou, dále dvě BT feny s bílou náprsenkou. V duchu jsem se ptala, PROČ mají štěňata nežádoucí bílé znaky? Rodokmeny jsem znala do čtvrté generace. Šla jsem dál a hledala a hledala, až jsem nakonec v páté a šesté generaci našla strakáče. A bylo jasno. Přestože čtyřgenerační předci byli jednobarevní, neměla jsem záruku, že nenesou vlohu pro bílou barvu. Celou záležitost jsem prodiskutovala s kolegyní v chovu a domluvili jsme se na dalším postupu. Princip spočíval v tzv. „čistění jednobarevných linií“.

Pěkně podle pravidel ruby x black and tan, Ne vždy byl vhodný jedinec v požadované barvě k mání a tak jsme spojili i BT x BT, ale i ruby x ruby a pokračovali dál. Samozřejmě jsme museli sáhnout i po importovaných jedincích a „přilévat“ novou a novou krev. Byla jsem neoblomná a vždy jsem požadovala čistý rodokmen složený pouze z BT a RU. Zbytek jsem si vždy dohledala. Mnoho hodin jsem trávila nad dohledáváním a studiem rodokmenů a skládáním chovných párů. Pár let uteklo a konečně můžeme konstatovat, že naše snaha a úsilí přineslo své ovoce v podobě jednobarevných štěňat, čistých v barvě a troufám si říct i dobrých v typu. Mnozí mohou namítat, že při přílišném spojování jednobarevných může docházet k zesvětlení ruby barvy nebo se mohou narodit BT štěňata s nevýrazným pálením nebo bez pálení, téměř černí. Asi jsme měli štěstí, ale naše odchovy mají sytou ruby barvu a BT jasné a dobře ohraničené pálení.  V tomto případě zmiňuji pouze vlastní a osobní zkušenost a nikoho nenabádám, aby se tímto pravidlem řídil.

Jak se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. Přiznávám, že jsem se odhodlala i k mezibarevné plemenitbě, a to spojením ruby feny (složení PP 75% strakáčů, zbytek jednobarevní) a blenheim psa s téměř totožně barevným rodokmenem. Věděla jsem, že na svět přijdou štěňata v barvách ruby a blenheim a že mohou být znakovaní, ale šlo mi především o to, abych u ruby a blenheimů získala krásně klenuté hlavy jejich předků trikolorů.  Riskovala jsem, ale podařilo se a já získala novou linii. V prvním vrhu se narodila v barvě čistá ruby fena a blenheim pes s pravidelnými znaky. V druhém, dvě ruby feny, jedna čistá, druhá s pár bílými chlupy na náprsence a hlavě, které se do půl roku zatáhly, o níž vím, že je nositelkou bílé barvy, dále blenheim fena a pes s dobře rozloženými znaky. Moc dobře vím, že v budoucnu musím velmi obezřetně začlenit rubínky z tohoto spojení do jednobarevných linií tak, abych se nevrátila na startovní čáru. Holkám říkám, že jsou kyblíček barviček, ale všechno ukáže až čas. Nicméně stále zastávám pravidlo strakáče pářit se strakáči a jednobarevné s jednobarevnými. Tímto vyjadřuji pouze svůj osobní náhled a vlastní zkušenost.

Máte pravdu. V současné době jsou kingové zastřeni ve třech chovatelských klubech , a to v KCHMPP, z. s (jsem členkou zmíněného klubu),  s nímž má specializovaný klub pro plemeno KING CHARLES SPANIEL ČR velmi přátelské, až nadstandardní vztahy. S poradcem chovu v KCHMPP, ale i s jeho vedením si dokážeme vzájemně vyhovět a vždy se rozumně domluvit v zájmu plemene. A nejen to, spolupracujeme i v oblasti výstav, kdy naši členové pracují na výstavách KCHMPP a naopak. Stručně řečeno s „málopočetnými“ jsme velmi dobrá parta. Třetím chovatelským klubem pro King Charles španěly je Klub chovatelů Kavalír a King Charles španělů Praha. K posledně jmenovanému se vyjádřím pouze slovy – vzájemně se respektujeme.    

Co se týká chovných podmínek, všechny tři kluby se musely písemně zavázat k jednotným chovným podmínkám, které jsou v základní ose stejné. Kluby je mohou dle vlastního uvážení zpřísnit, ale nikdy je nemohou změkčit. Rovněž nás váže dohoda a smlouva o vzájemném uznávání chovných jedinců. Ostatní je již v samotné pravomoci jednotlivých klubů. Dle mého názoru ideální stav pro plemeno a chovatele v jednotlivě  jmenovaných klubech je najít a udržovat vzájemnou shodu a přistoupit i na případný kompromis v zájmu plemene.

KING CHARLES SPANIEL KLUB ČR,  z. s. byl založen na jaře v roce 2007 a do veřejného rejstříku zapsán 20. 12. 2007. Jak jsem se zmínila, kingům jsem propadla a chtěla jsem pro ně něco navíc, prostě bonus za to, že jsou, že existují. Mojí metou a několika dalších nadšenců bylo po vzoru země původu docílit samostatného chovatelského klubu pro King Charles španěly v České republice se všemi právy a povinnostmi. Idea krásná, ale cesta k cíli velmi trnitá a plná překážek. Nadšení neopadlo, vytrvali jsme a v říjnu 2010 předsednictvo ČMKU na svém pravidelném zasedání k o n e č n ě odsouhlasilo a uznalo KCHSK ČR chovatelským klubem s možností pořádání klubových výstav, bonitací a veškerým chovatelským servisem pro členy a chovatele klubu. V dubnu oslavíme 15. výročí vzniku klubu a věřte, že to řádně všichni členové společně oslaví.   

Mohu hovořit pouze za KING CHARLES SPANIEL KLUB ČR, z. s., jehož jsem od jeho zrodu členkou a, který je jediným specializovaným klubem pro plemeno King Charles španěl v České republice nezastřešující jiná plemena.

Apelujeme na dobrovolné vyšetření činnosti srdce, dědičné oční vady a luxaci patell. Ostatní vyšetření ponechává klub na další dobrovolnosti a zodpovědnosti chovatelů. Chovatele našeho klubu znám, úzce spolupracujeme v chovu a já moc dobře vím, že jsou natolik zodpovědní, že nemocného jedince nebo psa s vadou do chovu prostě „nepustí“, protože jsou si vědomi, že vše se vrací jako bumerang. Snahou je eliminace zdravotních problémů plemene, ale to je ještě běh na delší trať. Já jsem vděčná našim chovatelům, že k chovu přistupují velmi zodpovědně, protože je v zájmu nás všech odchovat krásná a zdravá štěňata pro budoucnost dalšího chovu a rozvoje plemene.

Moc dobře vím o nálepce predispozic srdečního onemocnění, která byla v minulých letech skloňována snad ve všech pádech u chovatelů kavalírů. Nemám s kavalíry osobní zkušenosti a nemám kvalifikaci na to je jakýmkoliv způsobem hodnotit, případně se pouštět do jakýchkoliv úvah o problémech se srdečními vadami tohoto příbuzného plemene.  

Mohu hovořit pouze sama za sebe a za linie kingů, které mám doma a za jedince, které znám a zařazuji do vlastního chovu. Důležitým prvkem, jak se co nejvíce vyhnout srdečním vadám je prevence vlastního chovu a prevence importovaných jedinců. V současné době mám doma dvanáctiletou fenku, která jako první členka mojí smečky půl roku užívá léky pro podporu činnosti srdce.

Kingové se řadí k málopočetným plemenům psů a od toho se odvíjí i chovná základna. Nemám přehled o chovných jedincích v ostatních klubech zastřešujících plemeno, ale v našem klubu máme k dispozici přes padesát chovných jedinců v produktivním věku. Za minulý rok, tj. 2021 bylo v našem klubu narozeno a odchováno čtyřicet pět štěňat.

Pokud vás zajímá, kolik bylo ve skutečnosti od počátku chovu kingů v České republice zapsáno v plemenných knihách štěňat včetně importovaných jedinců ze všech tří klubů, mohu vám sdělit, že k 31. 12. 2021 jsme se dostali k číslu 1797.

Ano, samozřejmě importujeme. Bez importů a přílivu nové krve bychom se dostali do slepé uličky vzhledem k všeobecně  nízké populaci kingů ve světě. O faktu, že si přivezeme skutečně stoprocentně nepříbuzného jedince, nejsem až tak docela přesvědčená. Myslím si, že kdybychom šli třeba do patnácté generace, určitě bychom tam našli jednoho společného předka. Vím to, mnoho času jsem věnovala vyhledáváním rodokmenů na internetu. Mimochodem ze země původu máme dva jedince v BT barvě. Fenku a psa, ale je to skutečně jenom rodokmen vystavený v UK, neboť matka štěňat má původ v České republice. Dnes skutečně není problém dovézt psa z Evropy, UK, USA, ale třeba i z Austrálie.  Ale jak říkám, pokud se vrátíme o několik generací zpět, najdeme v rodokmenu alespoň jeden styčný bod, který je spojuje.  Bohužel, tak to v současné době je.

Nejsem v chovu tak dlouho jako jiní dlouholetí chovatelé, kteří se zasloužili o rozvoj plemene nejen u nás, ale i v celém světě a patří jim za to velký dík a uznání. Plemeno se, myslím, posunulo vpřed zejména v povahách. Nyní už to není jako dřív, kdy jste se na výstavách setkávala s jedinci, kteří se očividně báli, a obejít s nimi základní kolečko v kruhu bylo nadlidským úsilím. Dnes se převážně setkávám se sebevědomými, radostnými a vyrovnanými psy, kteří jsou vyloženě šoumeni a předvádění v kruhu si náležitě užívají. Samozřejmě, vyskytnou se výjimky, ale jen velmi zřídka. Někteří úžasní psi se na výstavách nechtějí předvádět, ale jak říkám, nyní už to jsou výjimky.  Ptáte se, co bychom měli případně zlepšit. Já vám odpovím, že především spíše udržet typ plemene v souladu se standardem. V poslední době jsou často vidět importovaní kingové  s povislými pysky, delším netypickým nosem, propadlými tvářemi pod očima a úzkou hlavou ve vyšších váhových kategoriích než je standard.

Pevné zdraví a jednoznačně lepší pověst. Přidám ještě větší povědomí o existenci samotného plemene. Je paradoxní, že se často setkáváme s nulovými znalostmi  standardu  plemene King Charles španěl v praxi našich veterinárních lékařů. Nezřídka kingům z neznalosti věci, budují negativní pověst. Nový majitel kinga po první  návštěvě veterinární ordinace bývá převážně  uzemněn argumenty, jako  jsou například ŠPATNÝ CHRUP – PŘEDKUS,  KLENUTÁ HLAVA S HRBOLKEM NA  TEMENI, často bývá omylem diagnostikováno jako Hydrocefalus, zálomek na  ocase je uváděn jako spouštěč velkých a vleklých budoucích problémů  s páteří a když veterinář shlédne kinga, který se narodil bez ocásku  nebo se srostlým drápkem, čeká nové majitele jenom katastrofický scénář do  budoucna. Vlastně jsou tak zdiskreditovány veškeré plemenné a typické znaky  plemene, kterými se kingové liší od kavalírů, se kterými si je veterináři často pletou. Představte si  to rozčarování a následný šok nového majitele, když dostane od  veterinárního lékaře zprávu, že jejich king je vlastně časovanou bombou s  veškerými vadami pod sluncem a není vhodný k výstavní ani k chovné  kariéře.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Světlany Rosenthalové