Co se slaví 11. července?

Souhlasíte, že významné dny v kalendáři si velice často připomínáme nebo dokonce oslavujeme? Dobře známe třeba den matek, otců, dny ochrany osobních dat, měsíc bezpečnosti atd. Víte ale, který svátek připadá konkrétně na 11. července? Pamětníci jistě tuší, protože právě v tento den se slaví svátek Pohraniční stráže. A my si společně trochu přiblížíme její činnost a vše, co s tím souvisí…

Možná, že dnešní mladá generace nemá ani ponětí, k čemu vlastně Pohraniční stráž sloužila a slouží a jak to vůbec souvisí se psy. Kynologové to vědí pravděpodobně díky rodokmenům svých psů (především služebních plemen), kde se vzadu předci z CHS z Pohraniční stráže objevují. Ale co ve skutečnosti měla za úkol právě tato „instituce“ a proč tento oddíl vlastně vznikl? Pojďme se tomu dnes podívat tak trochu na zoubek a zjistit, kdy a proč se také začal slavit již zmíněný svátek.

Proč vznikla Pohraniční stráž?

Ochrana a ostraha hranic Pohraniční stráží je v 50. a 60. letech minulého století nazývána jako první linie železné opony. Na přelomu 40. a 50. let se začal formovat profesionální sbor k ochraně a ostraze našich západních a jižních státních hranic – Pohraniční stráž. Klíčovým obdobím pro rodící se útvary Pohraniční stráže byla druhá polovina roku 1950. Z rozhodnutí tehdejší vlády bylo přistoupeno k reorganizaci pohraničních útvarů (v té době ještě Sboru národní bezpečnosti). Výsledkem provedených analýz bylo rozhodnutí zřídit Pohraniční stráž, jejímž úkolem by se stala ochrana a obrana státních hranic po vzoru sovětských pohraničních vojsk, přičemž pohraniční službu budou vykonávat jako svou brannou povinnost vojáci v základní službě.   

První svátek pohraničníků

Miroslav Tomeš, velitel praporu Stožec v letech 1953 – 1954, prohlásil, že „je třeba věnovat pozornost době od roku 1950 až 1955 – tam se tvořily pracně základy Pohraniční stráže! Bylo to údobí velmi těžké, složité, ale nádherné.“ Celé období první poloviny padesátých let bylo etapou hledání, učení a získávání. Zvýšení kvality ochrany státních hranic a dosahované výsledky zapříčinily, že v roce 1956 byl poprvé vyhlášen 11. červenec za Den Pohraniční stráže. Stalo se tak přesně po pěti letech od přijetí zákona o ochraně státních hranic.

Oslavy u nejstarší brigády Pohraniční stráže

Prapor Stožec byl dislokován k šumavské brigádě Pohraniční stráže, která měla sídlo ve Volarech. Tady se ve dnech 7. a 8. července 1956 slavil první svátek pohraničníků. Události se zúčastnilo velké množství civilních osob, zástupci lidosprávy, zástupci okresních a krajských orgánů strany a v neposlední řadě zástupci patronátních závodů. Svátek pohraničníků, který oficiálně připadal na 11. červenec, znamenal každoroční družbu pohraničníků a civilního obyvatelstva k utužení spolupráce při hlavním úkolu Pohraniční stráže – ostraze státních hranic.

Kronika města Volary se v souvislosti s touto událostí zaplnila následujícími řádky:

„V neděli 8. července oslavili jsme 5. výročí ustavení Pohraniční stráže. V rámci oslav byly pořádány příslušníky PS různé akce. Jednou z velmi pěkných byla beseda s příslušníky PS pořádaná postupně na různých stupních škol podle věku a vědomostí žáků. K jejich svátku napsaly psaníčka s přáním, vytvořily nástěnky ze svých kreseb, které zobrazovaly PS při výkonu služby na našich hranicích, jejich život, pokud jej děti ze svých zkušeností či vyprávění znají. Komise PS zhodnotila tyto dětské práce a přiřkla jako odměnu velký obraz. Větším byl odměnou výlet k pohraničníkům na hranice. V rámci oslav se konal v sobotu 7. července turnaj v kopané, večer veselice – družba příslušníků PS s obyvateli Volarska v hotelu Sport a na přírodním parketu. Zpívaly soubory PS, hrála hudba horníků z Příbrami a PS. V neděli byl budíček, koncert v parku u nádraží, pokračování turnaje v kopané, odpoledne pak průvod na stadion PS, kde ve 14.30 hod. bylo slavnostní zahájení odpoledních oslav Dne čsl. Pohraniční stráže, přehlídka jednotek PS, spartakiádní vystoupení a lehkoatletická utkání RH-Baník, finálové střetnutí v kopané a předání cen. V turnaji v kopané o putovní pohár PS zvítězilo mužstvo RH Volary. Během odpoledne předvedeny ukázky výcviku psů, jízda na koních, ukázka bojové připravenosti PS aj. Večer provedena v kulturním domě divadelní hra K. Čapka Věc Makropulos. Sehrál divadelní kroužek Šumavan, Vodňany. Průběh slavností sledován byl většinou volarských občanů. Doplňkem těchto oslav bylo o něco později promítání barevného filmu ze života pohraničníků natočeného z části ve Volarech – Ztracená stopa. Krásné záběry našich šumavských hor, život pohraničníků a jejich věrných pomocníků psů, zaujaly nejen stovky občanů, ale i děti, které tak názorně poznávaly práci a těžkou službu PS při ostraze hranic.“

Pohraničníci a přátelské vzpomínky

Příslušníci Pohraniční stráže byli povoláni provádět v praktické uplatnění tehdejší zákony. Právní a služební předpisy byly dílem představitelů československé státní moci, kteří na základě mezinárodního rámce vytvořili zákony a další předpisy zabývající se ochranou státních hranic. Byli to představitelé Sovětského svazu, kteří (do jisté míry) stáli nad československou státní mocí a vytvořili mezinárodní právní rámec východní Evropy pro výstavbu ochrany státních hranic mezi Západem a Východem.

Příslušník Pohraniční stráže měl, za podmínek stanovených právními a služebními předpisy, použít zbraň. Dělo se tak i v případech, kdy se musel bránit proti ozbrojenému člověku, který chtěl utéci za hranici. Nešlo o to, kdo se pohraničníkovi se zbraní v ruce postavil. Mohl to být záškodný agent, zločinec, obyčejný československý občan prchající za lepší prací, ale také jiný pohraničník, který chtěl zběhnout. Pohraničník boj nesváděl jen s narušiteli státních hranic. Musel se umět vypořádat i s jinými protivníky, kteří mohli kdykoliv udeřit a pohraničníka (smrtelně) zranit. Jednalo se zejména o neodbornou manipulaci se zbraněmi a technickými prostředky a dále povětrnostní vlivy (pády strážních věží nebo zabití bleskem), nehody a nešťastné události.

Mladí nezkušení kluci se museli vypořádat s prvky boje a nástrah v pohraničních oblastech. Bylo více než lidské držet pohromadě a po odchodu do civilu vytvořit pevné kamarádské pouto. Přátelství se výrazně promítá i do dnešní doby – kolem pohraničí jsou rozesety pomníčky padlých pohraničníků, bývalí pohraničníci zakládají zájmové spolky, účastní se pravidelných setkání a pietních událostí padlých strážců hranic, budují expozice, sepisují povídky a v neposlední řadě předávají mladší generaci historický odkaz k ochraně a ostraze našich hranic. Služba u Pohraniční stráže byla poněkud odlišná od služby u ostatních složek československého vojska. Byla to služba náročná a mnozí kluci, dnes již tátové a dědové, na ni zůstali hrdí.

Mgr. Zdeněk Šmída, DiS.

www.zdeneksmida.cz

www.sumava-modravsko.cz

(na webech najdete informace o státních hranicích a nabídku knih včetně Z historie 10. brigády PS Volary)