Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Beauceron vs. dobrman – okem chovatele

Kdo si včera četl rozdíly mezi BC a DB pak si nemůže ujít pokračování, a to z pohledu letité chovatelky Nadi Hasman. Jaké vidí ona rozdíly a co vše nám o nich prozradí? Nenechte si ujít a čtěte zde.


Beauceron vs. dobrman – okem chovatele
Naďa Hasman 20.7.2017 5756x Představení plemene v podobě portrétu

Dobrmany spolu s beaucerony vlastníme cca 10 let. Za tu dobu jsem mnohokrát přemýšlela o jejich rozdílech. Budu tedy vycházet ze smečky čtyř dobrmanů a dvou beauceronů, které momentálně máme doma a těch pár dalších, co se pohybují v mém okolí, většinou jde o naše odchovy a psy přátel.

Jak je vidím?

Samozřejmě i mezi jedinci stejného plemene jsou občas dost propastné rozdíly, což je i u nás.

Po stránce exteriéru asi vede dobrman, i přes nekupíraci uší a ocasu je to stále elegantní zvíře, které o své čistokrevnosti nechá málokoho na pochybách. Kdežto beauceron po zákazu kupírování uší bývá ve vzhledu hlavy často velmi různého výrazu, a to díky uším „každý pes jiná ves“. U DB musí ucho hladce přiléhat k tváři, u BC by naopak ucho k tváři přiléhat nemělo. Nehledě na to, že stále ještě hodně lidí o existenci beaucerona netuší a často je považován za křížence (většinou NO). V našem případě o křížence dobrmana nebo o dobrmana v merle zbarvení (máme bosíky v barvě harlekýn).

Ovšem stavbou těla jsou velmi rozdílní, což je nejvíce vidět v klusu nebo trysku, kde bosík má pohyb daleko úspornější, slibující větší výdrž. Při zápřahu ke koloběžce je bosík v tahu daleko příjemnější než dobrman, pohyb má plynulejší, dokud oba nepřejdou do klusu, tam pak už je to stejné.

 

    

Jací jsou v povaze?

Doma, při dostatečném psychickém a fyzickém vyžití, je dobrman i beauceron příjemný společník. Při ošizené vycházce se ovšem z dobrmana stává hyperaktivní zvířátko demoličně poletující po bytě a vymýšlející si různé zábavy (naši psi v kotcích nežijí). Beauceron kratší venčení pro jednou odpustí a vybavení bytu nepřemísťuje. Dobrman je ve vztahu k lidem daleko kontaktnější, doslova si vynucuje hlazení a nespokojí se jen s 5ti minutami. Bosík není takhle vlezlý, je spokojený ve vaší blízkosti, pro pohlazení si přijde, ale hodinové muchlání nevyžaduje.

Při vycházkách v nich takový rozdíl není, ač je bosík často propagován jako nelovící zvíře, realita je u nás jiná a zejména náš mladší BC je druhý nejsilnější lovec, hned po našem nejstarším DB. O loveckém pudu dobrmana se snad zmiňovat nemusím, prostě tam je a u našeho nejstaršího psa je sakra silný. I v 10,5 letech je srnka/divočák pro něj velmi silná motivace a úprk za zvěří pro něj často míval sebedestruktivní následky.

Jak zvládají psí sporty?

Ve výcviku IPO bych řekla (a stoupenci BC jistě prominou – na kamenování jsem připravena) je mezi plemeny dost velký rozdíl. Co se týče pachových prací, je bosík velmi dobrý stopař, řekla bych, že je schopný stopu vypracovat i daleko klidněji a pečlivěji než dobrman.

V poslušnosti už je to trochu jiné, beaucerona když něco nebaví, tak to dá náležitě znát. A když něco nechápe nebo mu dáte několikrát za sebou najevo, že tohle je špatně, tak to prostě dělat nebude, zapře to, nebo se bude tvářit náležitě otráveně. Dobrman se motivuje daleko líp, ale někdy je až trochu zbrklý a vymýšlí si svoje vsuvky, což bývá v tréninku velmi humorné, ovšem na zkouškách a závodech už tak ne (např. při čekání před dlouhodobým odložení psovi přijde málo akční jen sedět u nohy psovoda, tak si tam hodí pár leh-sedů).

Obrany jsou již úplně o něčem jiném, tam ve většině případů nemůže beauceron dobrmanovi konkurovat. Dobrman má obrany v krvi, málokdy nemají naši dobrmani plný zákus, skoro vždy mají rukáv narvaný až na mandlích. Spíš je problém DB ukočírovat k nějaké poslušnosti. U bosíků naopak bývá problém se zákusy, nejsou plné, pes drží napůl tlamy, a to i přesto, že zájem o figuranta je velký. Proto se u nich nesmí nic uspěchat, kousat na kůži, na klín – ne cpát psovi hned rukáv. Ta práce se vyplatí, zkažený bosík na obranách se velmi špatně napravuje.

Ale dle mého názoru nemá bosík geneticky plné zákusy ani dané a když tam náhodou jsou, tak lze mluvit o štěstí. Můj názor je však takový, že plné zákusy ani mít nemá, vzhledem k jeho využívání u stád je to pak dost destruktivní vůči ovcím/kravám.

Čím je pro mě beauceron bezkonkurenční je jeho vloha k pasení (což u dobrmana opravdu nenaleznete).  Dokážou pracovat s opravdovým nasazením v jakémkoliv počasí dlouhé hodiny a není pro ně problém ukočírovat i 300 hlavé stádo ovcí. Tohle naše beaucerony opravdu baví, pracují celou svojí bytostí a je radost sledovat jejich projev. Až donedávna jsem žila v iluzi, že vlohu pro pasení má každý beauceron, ale není to bohužel tak. O to víc jsem ráda, že já to štěstí mám a pro mě osobně je to u bosíka větší priorita než sportovní kynologie.

 

Zdraví

A jedno úplně největší plus pro beaucerona je zdraví. Bosík není zatížený žádnými nemocemi, není problém najít jedince 14tileté i starší a nikdo se nad tím nepozastaví. Dobrmani na tom jsou zdravotně podstatně hůř, věkový průměr je u nich daleko nižší a náš 10tiletý dobrman je „oslavován“ jako dlouhověká výjimka.

 

Foto: Naďa Hasman

 

Kam dál ...