Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Máme doma štěně, a že je ho plný dům, je jasné. Jak s takovým štěňátkem pracovat a hlavně jak ono samo vnímá nás a okolní svět? Přesně o tom se právě nyní něco málo dozvíme.
Práce se štěnětem není vždy snadná, někdy nám dokáže pořádně zamotat hlavu a i když se snažíme sebevíc, vyskytne se problém, se kterým si vůbec nevíme rady. A mimo jiné i proto je tady rubrika Pavla Beera, ve které si můžete přečíst o tom, co je to orientační reflex a jak se vyvarovat některým problémům při práci se štěnětem a seznamování s lidmi.
Je velmi důležité ihned od začátku pracovat na budování dostatečného orientačního reflexu, nebo-li jinak řečeno: „ukázat mu, co to je svět.“ Čím více toho pes pozná ve štěněčím období (prostředí, povrchy, nadzemí i podzemí, sklepy, půdy…), tím lépe se vyrovná se situacemi v době, kdy přijde období nejistot a zkoumání a tady mnohdy dochází k formování povahy, tedy ke změnám charakteru v důsledku nedostatku poznávání v tomto útlém dětství. Mnohdy se pohodový pes stává zlým a nevypočitatelným, protože ho ovlivňuje a formuje strach. Velmi často k tomu přispívají i špatné reakce jeho lidského partnera, který ve snaze psa povzbudit, nevědomky jeho nežádoucí projevy svým jednáním upevňuje. Například: Pes se bojí, couvá, vrčí, páníček ho uklidňuje hlazením a chlácholí ho hlasem. Tím mu ovšem říká, že jeho jednání je oprávněné a situace opravdu nebezpečná. Jinak řečeno tyto reakce podporuje a upevňuje, v takovém případě je správné odpoutat pozornost psa od předmětu, který tuto reakci vyvolal a přepnout jej na sebe, tedy odvést jeho pozornost. Pokud se jedná o předmět neživý, psa si nevšímat, dojít tam a položit na něj ruku nebo si sednout a nechat psa uklidnit a uvedenou věc prozkoumat.
Je dobré vždy a všude jít svému psovi příkladem svým nadhledem, klidem, úsměvem a rozhodností. Pes by se měl neustále přesvědčovat, že když je se mnou, tak se mu nic zlého nestane. K tomu si dovolím dodat, a pokud k něčemu dojde, neomlouvám se svému psovi, to věc nezmění, ale jen zhorší, dělám jako by to tak mělo být. Je dobré veškeré nebezpečné situace analyzovat a nechat na psa působit od jednoduchého k složitému, aby nápor na jeho nervovou soustavu působil vzestupně. Například při začleňování psa do davu je dobré postupovat zezadu a davem procházet, než nechat to velké množství lidí na psa působit čelně. Než začnu jezdit veřejnou dopravou, je dobré, aby pes místa a tyto prostředky znal, tedy tam několikrát projdu jen tak, aby viděl, jak se chovám. Pokud přijíždí dopravní prostředek, je dobré se postavit bokem tak, aby nejdříve míjel mně a tím psa pomyslně ochránit.
Při seznamování s lidmi záleží na tom, zda bydlíme v bytě nebo bude pes v kotci. Dalším faktorem je to, jak se pes k lidem chová. Pokud máme štěně v panelovém domě s hodně byty, pak nám hrozí, že jej všichni budou mazlit a hladit. Když ale pes vyroste a poskáče jim oblečení nebo je oslintá, může vzniknout problém. Proto pokud je pes vstřícný a lidí se nebojí, razím zásadu: „Nemazlit, nehladit, nevšímat si ho!“ A to platí i pro návštěvy v bytě. Dle mého mínění je lepší, pokud má pes s lidmi neutrální zážitky, pak není nebezpečný a ani je nevyhledává. Jinak hrozí, že pro samé okřikování psa si s návštěvou člověk ani nepopovídá. Je možné to nastavit tak, že u všech psů, ať venkovních nebo domácích, pes ví, že o všech jeho kontaktech rozhoduji já. Mohu to nacvičit – pes sedí u mě, pomocník (člověk), se kterým chci psa kontaktovat, stojí asi metr od nás, na můj pokyn k nám přistoupí, psa pohladí, případně mu dá pamlsek a já rozhodnu, co bude dál, zda hra nebo odstoupení. Je to na delší dobu, ale funguje to. Tento proces je kultivovaný a je třeba pravidla dodržovat dlouhodobě. U psů v kotci na zahradě je to jiné, je dobré hlídat, jak se pes k lidem chová a usměrňovat to dle potřeby, aby nebyl vtíravý a byl ovladatelný. Vzhledem k tomu, že jej mohu zavřít, tak nemusím řešit návštěvy a pokud chci, aby hlídal, pak je dobré, když přichází návštěva, jej demonstrativně zavřít. To psa naštve a nemá návštěvy rád. Dovolím si upozornit, že zejména u velkých psů nenechávám nikdy malé štěně běhat k lidem, i když tito s tím nemají ve většině případů problém a naopak si s ním pohrají. Mezitím k nim mohu dojít a psa si odvést a nic se neděje. Člověk však musí přemýšlet a přizpůsobovat vše velikosti psa, aby se třeba nestalo, že když má naše štěně sedmdesát kilo a nepochopí, že pokud je vprostřed louky nahluchlá babička, která trhá trávu králíkům a on ji letí pomazlit, že jí může způsobit infarkt, i když páníček v dáli křičí, že nic nedělá. Těžko se to odbourává, pokud si pes tento návyk vypěstuje v dětství. A bohužel nám pejskařům to nedělá dobré jméno u nepejskařské veřejnosti. Je dobré pořád už od útlého věku psovi ukazovat, co je a co není dobře. Držme se zásady: „Výborné komentuji, průměrného si nevšímám, špatné napravuji úměrně tomu, jak to umím!“
Foto: Nikola Kolářová
Stopy jsou krásné, když to pes umí. Ale pokud se nám nedaří, pak je to zlé. Trápíme se my ...
Pachové práceUmíte si představit, že je vám deset let a musíte si svého psa sami uživit, případně se s ...
Legendy československé kynologie-->