Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Také máte pocit, že máte vše na danou zkoušku nebo závod dokonale natrénované, a když přijde konečně na věc, nestačíte se divit, co to tam ten váš pes vlastně vyvádí? Zdaleka nejste sami, kdo něco podobného neustále řeší. A to je právě téma, nad kterým se ve svém příspěvku zamýšlí Pavel Beer. Třeba poradí i vám…
Pokusím se věnovat několik myšlenek tomu, proč se nám nedaří předvádět natrénované dovednosti na zkouškách a jiných ostrých akcích. Jsem nucen konstatovat, že mnozí z nás si nevědomě ukládají natrénované jako finální výkon. Jinými slovy trénink nesměřuje k finálnímu výkonu, situace při soutěži je totiž diametrálně odlišná. A jak se akce opakují, nastavuje se druhý rámec chování a ten se zabudovává právě tím opakováním.
Mám bohužel zkušenost, že takto nastavené chování se dost těžko mění a mnozí majitelé dokonce vyměňují závodního psa. Ve většině případů se situace po určité době opakuje. Pokusím se pokud možno nastínit příčiny tohoto jevu.
Jednou z hlavních příčin spatřuji v tom, že psovodi dlouhodobě zabudovávají tréninkové postupy do všech budovaných cviků. Prostě řečí těla, zejména rukou odsignalizují, o jaký cvik se bude jednat. Přitom si ani neuvědomují, že pes reaguje na gesta, která při vlastní akci nelze použít a ne až tak na povely. Mimochodem troufám si tvrdit, že právě reakce na ně ukládá pes daleko lépe než naši řeč. Zejména proto, že na rozdíl od řeči se nám daří je opakovat stejně.
Hlavní příčinu tohoto jevu vidím ve špatném pohledu na cestu, která vede k ideálu. Velmi frekventovanou příčinou je skutečnost, že si neuvědomujeme nebo pozdě rozpoznáme často až na vlastní akci, že náš pes nezná povel. On reaguje na gesta, která při tréninku jsou a na zkoušce pak pochopitelně ne. Když psa učím nebo začínám s výcvikem, používám ruku nebo tělo k navozování požadovaných činností. Tedy ruka, povel a výkon. A tady mnozí z nás zůstávají po dlouhou dobu a pes tu ruku má zažitou a povel proto nevnímá. Nepotřebuje to!
Jako další velký problém nás mnohých vidím ruku jako nástroj špatného nebo spíše špatně načasovaného odměňování. Například pes se na nás nedívá, má hlavu dole, přijde ruka s pamlskem, jako když jsme začínali a zvednutí hlavy s odměnou. Vůbec nám nedochází, že říkáme psovi: „Dej hlavu dolu a přivoláš si odměnu.“ Takových věcí existuje v průběhu výcviku mnoho. Nemohu to však úplně do detailu konkretizovat, není na to prostor. Je třeba včas, vše co jsme natrénovali překlopit, nikdy nepřechází gesto před povelem. Tedy povel, gesto, případně motivační prvek.
Tady už je třeba zvážit, kdy je toto motivační nebo potvrzení povelu, přes který nejde vlak a náš pes se tím může vyhnout nepříjemnosti. Začínáme pracovat na odměnách a motivacích tak, abychom je nastavili od generální po startovací. Generální používáme tak, aby pes rozlišil ideál, a nepoužíváme je nikdy za průměrné provedení cviku. Můžeme to nastavit třeba tak: A je pohlazení, B je pohlazení s verbálním projevem, C je generální s odměnou pamlskem, případně s hračkou (a zde je občas dobré trénink přerušit a pohrát si). Cílem naší snahy je, aby fungovalo startování tak, aby vzbudilo snahu našeho psa o dosažení vyšší mety odměn. Důležité je motivovat ho k výkonu, a tím přivolávat příjemné zážitky, nebo se vyhnout nepříjemným. Ke stabilizování výkonů je šikovné měnit četnost jak odměňování, tak i přerušení činnosti. Tím nastavujeme zpožďovací útlumy a zvyšujeme touhu po vzruchu. Pokud jsme v této fázi, je vhodné přidat změněným chováním soutěžení rámec, tedy část poslušnosti jen s odměnou A tak, abychom ji mohli přerušit odměnou C, pokud bude pes v ideální pozici.
Každý z nás by měl psa připravovat na stresové situace a změny našeho vyladění pro případ, že nebudeme schopni zvládat sebe samotné, ale vždy jen krátce. Je velmi prozíravé sami na sobě pracovat a být si vědomi faktu, že výkon psa je nepřímo úměrný našemu vyladění. Jsem-li tedy schopen nastavit svoji mysl tak, že s patřičnou hrdostí jdu na dané akci ukázat to, co jsem svého psa naučil, předvedu tudíž vše, i to, co moc neumí. Přeji všem, ať se daří a dokáží si rozfázovat jednotlivé činnosti se svým psem tak, aby jim to fungovalo.
Foto: archiv redakce
Máte jiný názor na tuto problematiku. Nebo podobné zkušenosti? Přidejte svůj názor do diskuze pod článkem.
Také hledáte tu svou správnou cestu a jak svého psa správně motivovat? To je věčné téma ...
ZačínámePříchod nového člena do rodiny – v našem případě toho čtyřnohého, člověka a vlastně ...
Začínáme-->