Jerry je super parťák

Karel Šplíchal je dalším skvělým záchranářem a se svým psem splnil atesty pro ostré zásahy. Co je na tom naprosto obdivuhodné, že to dokázali za dva a půl roku, a to Karel prakticky s pejskařinou začínal. I to svědčí o faktu, že záchranáři spolupracují, protože jak on sám tvrdí, tak nemusel nikdy nic vymýšlet, protože vždy mu přátelé od záchranářů poradili a pomohli.

Jerry je super parťák

Karle, Vy jste se svým psím parťákem úspěšný záchranářský tým. Jak dlouho se záchranářskému výcviku věnujete a byl to vždy tento druh výcviku nebo jste zkusil rovnou toto?

Když jsem si Jerryho pořídil, měl to být pouze domácí mazlík. Jelikož jsem chtěl, aby měl alespoň základní výcvik, začal jsem chodit do školiček na Březenecké v Chomutově, kde se věnovali také záchranářskému výcviku a naučili nás to, co umíme. Jednou jsem se jel podívat, jak takový výcvik probíhá a dodnes si přesně pamatuji, kde to bylo – starý a polorozbořený dům v Bezručově údolí. A to, jak pes někam vběhne a za chvíli štěkána nalezenou osobu schovanou pod podlahou pro mě byl tenkrát neuvěřitelný zážitek a chtěl jsem, aby to Jerry také uměl. Tím to vše začalo.

Váš aktuální pes Jerry ze Staré Výšiny, se loni přidal k atestovaným psům MV ČR ve specializaci sutiny, řekněte našim čtenářům, co to vlastně znamená?

Tady začíná praktická stránka záchranařiny. Tým pes a psovod, který projde náročnou atestační zkouškou, může být povoláván k zásahům, které se týkají jejich specializace – v našem případě sutiny domů například po výbuchu plynu, sesuvu zeminy apod.

Jak je dlouhá cesta k atestům, a proč jste si vybrat tuto cestu a ne jen sportovní stránku záchranařiny?

Nejsem příliš soutěživý typ. Od začátku jsem věděl, že chci dělat opravdovou záchranařinu. Jako naší cestu k atestům jsem si vybral zkoušky SZBK – ZZZ, pak ZZP1 a ZZP2. V okamžiku splnění zkoušky ZZP2 jsem požádal na nominaci k sutinovým atestům. To bylo Jerrymu dva a půl roku.

Sportovní záchranařině se věnuji zřídka. Pokouším se o vyšší zkoušky dle zkušebního řádu NZŘ, ale není to pro mě priorita. Záchranářské soutěže beru jako dobrý způsob tréninku na reálné situace, takže na umístění mi příliš nesejde. Za úspěch považuji to, že v prohledávaném terénu nikoho nenecháme a ne to, kolik si za to odneseme bodů.

Pes prochází prověrkami (zkouškami, atesty neustálým tréninkem) a co psovod? Také musíte mít nějaké zkušenosti zdravotnické a jak se školíte či testujete?

Shodou okolností spolu se vstupem do záchranařiny jsem vstoupil i do výjezdové jednotky Hasičů v Málkově, kde pravidelně procházíme jak školením podle dané metodiky pro jednotky SDH, tak pravidelným zdravotnickým školením. V rámci Záchranné brigády Ústeckého kraje jsme prošli také školením první pomoci a první pomoci psům. Jako jednu z nejlepších příležitostí pro nácvik první pomoci považuji akci typuRescue Patrol, která se koná jednou ročně a člověk si tam osvojí prakticky všechny zásady první pomoci a taktiky zásahu.

Jste atestovaní rok, kolik jste měli za tu dobu zásahů?

Byli jsme povolání ke dvěma zásahům. V jednom případě jsem musel odmítnout vzhledem k tomu, že jsme zrovna byli u Lipenské přehrady na výcviku a dojezdový čas by byl příliš dlouhý. V druhém případě šlo o zásah v Ústí nad Labem, kde došlo ke zřícení nosných konstrukcí budovy. Ani v jednom případě nebyl pod troskami nikdo nalezen.

Jak takový zásah probíhá, kdo vůbec povolává záchranářské psy do ,,akce“?

Atestované psovody povolává do akce na žádost velitele zásahu Krajské operační středisko Hasičského záchranného sboru dle seznamu atestovaných týmů. Operační důstojník zavolá na uvedený mobilní telefon, ověří si schopnost nasazení a dojezdový čas. V případě možnosti nasazení týmu může zajistit přepravu psa a psovoda prostřednictvím vozidel s právem přednosti v jízdě. Na místo zásahu musí vždy povolat minimálně 2 kynology. Ale dá se říci, že čím více, tím lépe.

Pozná Váš pes, zda jde o nácvik či ostrou akci? Je vůbec něco takového možné? A co Vy jak to vnímáte. Popište nám Vaše pocity při hledání.

Snažím se, aby každá reálná situace byla stejná, jako trénink, nebo spíše aby každý trénink byl reálnou situací. Výhodou držitele atestu je i to, že se může zúčastnit cvičení pořádaných HZS, kdy se situace velmi blíží ostrému zásahu. Občas také požádám některé kolegy, aby mi připravili „ostrou akci“ a já jim to pak obdobným způsobem vrátím.

Jaký je Jerry parťák?

Jerry je super parťák. Splňuje to, co jsem od něj očekával, tedy je to domácí mazlík. Kromě toho, že mě občas pozlobí demolicí pantoflí a záhonků, dá se na něj vždy spolehnout a pokud je potřeba, tak si mákne.

Proč jste si zvolil zrovna toto plemeno? Jaký jste v něm viděl potenciál?

Jak jsem již říkal, neměl jsem žádná očekávání, co se výcviku týče, takže jsem si vybral sympatického hnědého labradora a to bez nějakého delšího přemýšlení. Myslím si ale, že pro začátečníka, který nelpí na dokonalé strojové poslušnosti, je labradordobrou volbou. Mimochodem jeho velmi veselá poslušnost dokáže často pobavit i rozhodčí.

Kolik času Vám záchranařina zabírá, musíte asi hodně trénovat a podobně. Kde trénujete jak vypadá řekněme týden nebo měsíc takové dvojice co se týká tréninků?

V začátcích jsme trénovali velmi často, myslím si, že nebyl týden bez tréninku poslušnosti a sutinového, plošného nebo lavinového tréninku. V současné době trénujeme tak 2 x měsíčně a jsem přesvědčen o tom, že to stačí, neboť jeho chuť k práci je stále obrovská. Jedním z důvodů je také to, že času není tolik, kolik by si člověk představoval.

Závěrem, je něco co byste chtěl sdělit lidem? Ač pejskařům nebo nepejskařům.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi s výcvikem Jerryho pomáhají. Každý, s kým jsem kdy trénoval, mi dal kus z informací, které získával dlouhé roky. Také proto byla naše cesta ke splněnému atestu tak rychlá. Nemusel jsem téměř na nic přijít sám, všechny informace jsem dostal až pod nos. Přesto ale jsou ještě důležitější lidé, a to jsou figuranti. Dost často jsou to lidé, kteří nemají se psy moc společného a jenom tak si ve svém volném čase jdou lehnout do rozbořeného domu nebo do lesa a čeká, až ho nějaký pes najde. Bez těchto lidí by to nešlo, a proto jim za všechny děkuji a věřím, že jich bude stále více.

 

Iveta Panýrková

Foto: Archiv Karla Šplíchala

Květen 2017

Vyšlo: 16.5.2017
V minulém čísle jsme se pokusili o srovnání dvou známých sportovních plemen. Ani tento měsíc tomu nebude jinak a naleznete zde materiál od Moniky Vaňourek, která se Vám pokusí přinést ...
19 článkůStáhnout časopis

Diskuse k článku Jerry je super parťák

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi