Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Sledovali jste před dvěma týdny také prestižní anketu „Kynolog roku 2018“? A fandili jste i našim mladým psovodům? Pokud ano, určitě si rádi přečtete následující rozhovor s nejlepší juniorkou roku. Přejeme příjemnou zábavu!


Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!
Michaela Weidnerová 10.3.2019 2627x MushingDěti a junioři
Celkem 10 článků z rubriky: Mushing

Teprve patnáctiletá Lucie Dostálová je velmi milá, usměvavá a skromná dívka. Svým vystupováním zřejmě okouzlila kromě nás všech v sále i porotce celé soutěže, a tak není divu, že vyhrála nejen svoji kategorii mushing – individuální disciplíny, ale zvítězila i celkově a stala se „Juniorem roku 2018“. A co nám o sobě prozradila?

Lucko, ty jsi vyhrála v anketě „Kynolog roku 2018“ svou kategorii a navíc jsi zvítězila i celkově a stala ses „Juniorem roku 2018“. Řekni mi, čekala jsi vůbec takový úspěch a jaký to byl pocit, když jsi šla na podium podruhé?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Vůbec jsem to nečekala. V tomto sportu jsem nováčkem. Již když mi přišlo oznámení o nominaci, byla jsem překvapená a velice vděčná, že jsem se mohla této ankety zúčastnit. V kategorii individuální mushing byly nominovány i další a mnohem zkušenější holky, proto jsem počítala s tím, že určitě nevyhraji. O to větší bylo mé překvapení, když jsem mohla vystoupat na pódium a převzít ocenění. Byla jsem opravdu šťastná, ale to jsem ještě netušila, že to hlavní teprve přijde. Když vyhlašovali „Juniora roku 2018“ a uslyšela jsem své jméno, nemohla jsem tomu uvěřit. Ptala jsem se rodičů, jestli je to pravda. Byla jsem úplně v šoku. Byla jsem velmi překvapená a vděčná. Bylo to velké štěstí, že jsem uspěla mezi zkušenými juniory.

Když vyhlašovali „Juniora roku 2018“ a uslyšela jsem své jméno, nemohla jsem tomu uvěřit. Ptala jsem se rodičů, jestli je to pravda.

Nejedno dítě doma škemrá a všemožně přemlouvá rodiče, že by chtělo nějakého pejska. A mnohdy má i smůlu. Jak to bylo u vás v tomto ohledu a co tě vůbec přivedlo ke kynologii jako takové?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Já jsem to měla v tomto ohledu podstatně jednoduší. Taťka chtěl pejska, se kterým by mohl chodit běhat. A tak, když mi bylo šest let, přibyl do naší rodiny nový člen. Byla to Aida – fenka evropského saňového psa (ESP). Taťka začal soutěžit a my s ním začali objíždět závody. Myslím, že svůj první canicross jsem běžela v Hradci Králové, když mi bylo osm let. Byla jsem dost nervózní, ale zamilovala jsem si to. Pak jsem si na chvíli dala pauzu. V roce 2016 se nám v únoru narodilo devět štěňátek a jednoho pejska jsme si u nás nechali. Zbytek šel k novým majitelům. V září 2017 jsem pak jela svůj první bikejöringový závod.

Kolik máte doma celkem psů, jaká plemena a zkus nám prozradit něco bližšího o těch svých.

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Doma máme dva pejsky. Fenku Aidu a psa Blacka. Oba dva jsou představitelé plemene evropský saňový pes (ESP). Aidě bude brzy deset let. Je to naše babička, ale stále aktivně běhá a tak trochu se podílí na tréninku. Je hodně tvrdohlavá a stojí si za svým. Je naprosto hodná, nikdy by nikomu neublížila a je naprosto bezkonfliktní. Na život „pohlíží“ s takovým nadhledem a nikdy jí nic nerozhodí. Miluje lidi a děti, ale někdy už potřebuje mít svůj klid. Mě i Blacka toho hodně naučila. Je moc chytrá. Zkrátka takový pes snů. Nechá si všechno líbit, ale jakmile si Black dovolí příliš, tak ho zase rychle srovná. A to je Black větší a dvakrát silnější. Je hodně něžná, ale umí být i pěkně ostrá na Blacka. Je to pravá máma a vyžívá se v tom, když se může o někoho starat.

Blackovi jsou čerstvě tři roky. Je mladý a stále objevuje nové věci. Je hrozné trdlo, neustále by si jen hrál, mazlil se nebo běhal. Děláme spolu pořád nějaké hlouposti. Je ale velice něžný, musí se k němu přistupovat vždy v klidu a pomalu. Někdy se i bojí, ale to jen zřídka. Je zkrátka úplně bláznivý. Nevydrží chvilku ležet a stále jen někde běhá a vymýšlí lumpárny. S Blackem závodíme. Miluje tréninky ve skupinách s dalšími psy. Na trénink se vždy moc těší. Je poměrně dominantní, ale hlavní slovo mezi psy má stejně vždy Aida. Je zkrátka úplně stejný jako já. Děláme spolu skoro všechno. Máme spolu krásný vztah a vždycky si rozumíme, teda skoro vždy. Jeden druhého navzájem podporujeme a držíme, když se něco pokazí. Mám ho moc ráda. 

Proč se právě mushing pro tebe stal sportem číslo jedna a jak dlouho se tomu věnuješ?

Jak jsem již zmínila, v mushingu jsem nováčkem. Na kole se psem závodím teprve dva roky. Já i Black se stále učíme a zlepšujeme. Na individuálním mushingu zbožňuji tu rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem. Dobré výsledky jsou jen takovým bonusem. Nejvíce mě těší to pouto mezi člověkem a psem. To, že to pejska baví a mě také. Také mám ráda ranní tréninky. Když člověk jede například skijöring (běžkař a pes) a vedle něj vychází slunce. To je nádhera.

Nejvíce mě těší to pouto mezi člověkem a psem!

Které disciplíny jsou pro tebe těmi TOP a existují ještě nějaké další, které bys ráda jednou vyzkoušela?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Co se týče mushingu, tak zatím závodím jen v bikejöringu. V rámci tréninku si někdy zaběhnu i canicross. Nejvíce by mě ale lákalo si zkusit jet s opravdu velkým spřežením. Můj sen je jet jednou na Aljašku a zažít opravdové musherské spřežení. Přes zimu jezdím skijöring. Mimo to ještě závodím na horském kole a na lyžích. Mými největší koníčky tedy patří cyklistika a musherství.

Jak často trénuješ a kdo ti s tím nejvíc pomáhá?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

S tréninkem Blacka mi nejvíce pomáhá taťka. S Blackem trénuji většinou tři dny za sebou a pak máme jeden den volna. Já navíc trénuji na kole s mým teamem LY:KO Klub Prachatice, za který i závodím. Naším trenérem je Václav Dostál. V hlavní části cyklistické sezóny trénuji celkem často. V pondělí máme vyjetí po tréninku, v úterý je dlouhá vyjížďka na horském nebo silničním kole. Ve středu trénujeme techniku a ve čtvrtek jezdíme kolečka ve vysokém tempu. V pátek mám volno. V sobotu a v neděli máme závody nebo dlouhé tréninky. Cyklistické tréninky spojuji i se psy, takže mám většinou dva za den. Jeden s Blackem a jeden sama.

Vzpomněla by sis ještě na své úplné začátky, a co ti dalo asi nejvíc zabrat?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Již jsem zmiňovala, že svůj první závod se psy jsem běžela, když mi bylo osm let. Pak jsem si dala pauzu. Zlom přišel v roce 2016, když se narodil můj pejsek Black. Na podzim roku 2016 se konalo ME ECF v Novém Městě na Moravě, kde jsme doprovázeli taťku na závodech. Zde jsem „propadla“ mushingu.  Moc se mi tam líbilo. Začala jsem „zajíždět“ Blacka a vychovávala ho s pomocí taťky. Já se naučila, jak na psy a mushing, a Black, jak má správně táhnout, zatáčet atd. V té době jsem ale ještě nemohla závodit, protože jsem neměla závodní licenci a nesplňovala jsem věkový limit pro kategorii bikejöring, který se jezdí od kategorie junior, tj. od patnácti let. Následující rok jsem jela na ME ECF 2017 v Itálii, ale pouze jako divák a dog handler. Toho roku na podzim jsem jela svůj první závod v bikejöringu. Bylo to MČR off snow ve Třech Studních.

Nejvíce zabrat nám dalo naučit Blacka bezproblémové předjíždění jiných psů. V současnosti na tom stále ještě pracujeme a Black se výrazně zlepšuje. Je to pašák. 

A co nějaký mimořádný nebo nezapomenutelný zážitek z tréninku nebo úspěch ze závodů?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Nejsilnějším zážitkem byla rozhodně účast na MS ICF 2018 v Polsku. Zde jsme s Blackem vybojovali titul mistra světa. Byl to jeden z nejlepších dnů v mém životě. Black běžel krásně a byla jsem na něj opravdu pyšná. Mé nadšení se ještě znásobilo, když má nejlepší kamarádka Matilda Ježková vyhrála kategorii canicross.

Na závody se moc těším, protože se vždy něco nového naučím, poznám nové lidi a hlavně mohu trávit čas s kamarády, které jinak moc nevídám, protože bydlíme každý v jiné části republiky.

Co všechno ještě společně provozujete, když zrovna neběháte a jaký svým psům dopřáváš relax?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Jako snad každý pejskař chodím s Aidou a Blackem do lesa a na louku nebo na procházky. Nejraději má ale Black, když společně vyrazíme na rozhlednu nad naším městem. Já jedu na kole a Black kolem mě běhá na volno. A cestou dolů sjíždím technicky náročné sjezdy a Black kolem mě „lítá“. Nebo si jen tak lehneme na zahradě a hrajeme si. V létě bychom chtěli začít společně plavat.

Tento sport je hodně fyzicky i psychicky náročný nejen pro tebe, ale i pro tvé psy a pro dobré výkony je jednou z podmínek i kvalitní vyvážená strava. Jak a čím tedy svou smečku krmíte a liší se to nějak doma a na závodech?

V sezóně „off snow“ krmíme dvakrát denně krmivem Fitmin Maxi Performance a v sezóně „on snow“ Fitmin Medium Performance. Po trénincích ještě přidáváme „iontový nápoj“ pro psy Glycocharge od firmy Annamaet petfoods. Na závody dostává Black navíc kapky Kingvet od firmy Energy Vet.

Určitě jsi už nyní vzorem pro spoustu dalších mladých kynologů, co bys jim případně poradila, kdyby některý z nich za tebou přišel s tím, že by mushing také rád vyzkoušel? A dá se nějak obecně říci, která z plemen vhodných pro tento sport jsou vhodná nebo naopak spíš nevhodná také pro mládežníka začátečníka?

Zbožňuji rychlost, adrenalin a hlavně souhru se psem!

Jako první bych rozhodně doporučila, aby začal nejprve jezdit na kole sám a piloval hlavně techniku jízdy na kole, která je velmi důležitá pro zvládnutí jízdy v terénu ve velké rychlosti. Ze strany pejska musí být zvládnutá poslušnost (pokyny stůj, levá, pravá…). Když se toto skloubí, začínala bych s nějakým zkušenějším a starším psem, který ho podrží a ne hned nějakého mladého střelce. Jinak bych klidně doporučila ESP, alaskána nebo nějaké „pomalejší“ plemeno, např. belgického ovčáka.

Seznámila bys nás na závěr se svými plány do zbytku sezóny a případně i do budoucna?

V sezóně 2019 bych byla moc ráda, kdybych se mohla zúčastnit ME ICF 2019 v Belgii. Ráda bych se zde umístila na předních příčkách. Také bych chtěla zajet nějaký lepší výsledek na MČR „off snow“. Do budoucna bych ráda obhájila titul mistra světa a chtěla bych jezdit stabilně dobré výsledky.

Moc děkuji za rozhovor a ještě jednou gratuluji k obrovskému úspěchu.

 

Foto: archiv Lucie Dostálové