Výstava či hazard se životy lidí a psů...? Toť EDS 2019!

Ano, ano již několik dní máme možnost sledovat neuvěřitelná videa a číst až hrůzostrašné vyprávění o zážitcích z akce, která by měla být oslavou psí krásy. Opak je však pravdou! Tato výstava se stala spíše hazardem se životy...

Evropská výstava psů by měla být společenskou událostí v pravém slova smyslu, oslavou krásy a také chválou chovatelů za jejich dlouholetou práci. K vidění jsou vždy ti nejkrásnější z nejkrásnějších psů, nad kterými nám má přecházet zrak. Jenže tentokrát vystavovatelům a návštěvníkům přecházel zrak úplně nad něčím jiným, a to navíc v Rakousku, tedy v zemi, která tak MOC dbá na nařízení a pravidla. Pojďme se nyní společně seznámit s příběhy některých českých vystavovatelů a podívat se na EDS jejich očima.

Dojmy a pojmy z EDS WELLS Rakousko

Po zprávách z předešlého dne jsme vyrazili na EDS v sobotu 15. 6. 2019 velmi brzo ráno. Dojeli jsme kolem šesté hodiny, na parkovišti už byla asi stovka aut a u vchodu se začala tvořit fronta lidí se psy, klecí a dalších věcí. Postavili jsme se tedy do řady už asi jako dvacátí a střídali se při venčení psů. Parkoviště bylo plné výkalů a odpadků, odpadkové koše nikde, možnost „vyvenčit“ lidi po dlouhé cestě také žádná. Fronta se začala rychle prodlužovat až ven z parkoviště k lesíku a dál do nedohledna. Těsně před osmou hodinou ranní nás konečně pustili dovnitř. Tlačenice u dveří, stres pro lidi i psy, ne zrovna přátelský a vstřícný přístup. Žádná otevřená náruč vítající vystavovatele… V hale málo místa a už v ten okamžik celkem nedýchatelno a vedro. Uličky se začaly rychle plnit a byly za chvíli téměř nepropustné. Místo na venčení s trávou žádné, uměle nainstalované pole s trávou cca 1,5 x 1,5 m bylo nacucané vodou a rozblácené. Sáčky na výkaly na stojanech (našla jsem jen jeden) došly hned po ránu a zase v celé hale žádné odpadkové koše, našla jsem snad jen na WC. Jediné pozitivum – na WC nebyly překvapivě žádné fronty. Avšak možnost občerstvení v hale a okolí mizivá, stánek s kávou jsem prostě nenašla. V hale bylo za chvilku prakticky nedýchatelně, zpocení lidé, udýchaní a uslintaní psi, vládly chladící podložky a ventilátory na klecích. Kruhy byly malé až miniaturní na počet psů, kteří na posouzení nastupovali. Koberce byly mnohdy už v podstatě promočené močí a potřísněné výkaly, že i velcí psi s tím měli trochu problém. Posudky a diplomy se tiskly v informačních centrech, která však nestíhala, a tak se mi posudek, který jsem, myslím, celkem draze zaplatila, nepodařilo dostat, prý moc lidí, a tak dostali nařízeno, že netisknou. Na e-mail, kam měl dojít, také už nic nepřišlo. Celý program včetně závěrečných soutěží byl v těžkém skluzu. Paradoxně v zemi, kde tak velmi dbají na dodržování až nesmyslných veterinárních nařízení (psi nesměli být na stahovacích obojcích, ale tenká předváděcí šňůra nevadila, což bylo kontrolováno, nesměli mít oholené hmatové chlupy, nesmělo se v hale stříhat ani používat kosmetiku, je zakázáno kupírování a některá plemena…), trpěli psi i lidé stresem, horkem, nepořádkem, nedostatkem prostoru, špatným zajištěním, prakticky nulovou možností občerstvení a odpočinku a značnou nervozitou… Ale buďme rádi, že jsme to vlastně přežili. Cesta domů v bouřce, průtrží mračen, s kličkováním mezi padlými stromy, větvemi a jinými předměty s vozíkem se psy za zády, už byla v podstatě hračkou… A dobrá káva na benzínce konečně pohladila po duši…

Glosa: Nad veterinárními předpisy stíhajícími zejména registrované chovatele a majitele se nezbývá než pousmát, jak je naše společnost pokrytecká…Tráví a drancuje celou planetu, zabíjí zvířata, hmyz, tráví vše nesmyslně používanou chemií a tráví i sama sebe v potravinách, vodě, ovzduší, lécích, devastuje klima za účelem byznysu a pro slávu a moc vyvolených, protože jen peníze, moc a věci světem vládnou. Týrá v příšerných podmínkách legálně hospodářská a užitková zvířata, provádí na živých tvorech pokusy, plýtvá nesmyslně zdroji, potravinami (pro které umírají nesmyslně živí tvorové ve velkém) a zavaluje planetu odpadem, který chrlí v mega dávkách, a svoje svědomí si „léčí“ vymýšlením nesystematických, byrokratických a nesmyslně koncipovaných zákonů proti týrání domácích mazlíčků… Pouze populistická póza, na kterou voliči slyší…A jak se zdá, je jedno, ve které to je zemi a která politická strana si v tom libuje…

Renata Doležalová

Chovatelská stanice ruských toy teriérů MOOMOON

V mých očích byla Evropská výstava psů masakrem...

Když jsem se rozhodovala, zda jet na výstavu v červnu, tak mi to nepřišlo jako takový problém. V autě klimatizace, na výstavě v hale klimatizace, a tak jsem předpokládala, že to v pohodě ustojíme, ale ejhle... Evropská výstava Wels Rakousko, místo, aby si člověk užil výstavu, tak v mých očích to byl jeden velký masakr. Jakmile člověk vstoupil do haly, měl smůlu, kdyby chtěl pro něco do auta nebo se projít venku. I přesto, že jsme měli zaplacený vstup + vstupní list a ještě razítko na ruce, že jsme zaplatili, hala byla hermeticky uzavřená a ven nikdo nesměl. Na venčení byla určená venkovní nudlička, kam se mohlo chodit i kouřit, problém byl však v tom, že psík se neměl pomalu kam vyčůrat a při kouření nebylo kam si stoupnout, všude odpadky a výkaly. A nesnesitelné dusno jak venku (s čím jsme počítali), ale hlavně v těch halách, kde se nedalo nadechnout. Všude čpěla moč, kolem se válely nějaké odpadky a výkaly i přes to, že tam pořád pobíhali nějací mladíci s úklidovými vozíky, ti vždy jenom projeli a nic nedělali. Klimatizace bych řekla, že byla zapnutá až po desáté hodině vždy tak na tři vteřiny a pak byla zase vypnutá. Šetřit se musí i za cenu lidského a psího života. To, že jsme měli rozhodčího, který pomíjel standard a dával na stupně vítězů psy, kteří měli paspárky na zadních nohách jako beauceron, snad ani nemá cenu řešit. Jenom jsem si přála, aby se nic nestalo, protože to jakým způsobem byli všichni natlačeni v jedné hale bez jakýchkoliv uliček, by asi nedopadlo dobře. Byla jsem zděšená, jak se někteří chovají ke svým psům a psům, které mají svěřené. Když jsem stála ve frontě na zápis, tak jsem pozorovala okolí, nevěděla jsem, že někdo dá psa do klece, který se celou dobu nevenčí a čůrá pak pod sebe na plenky, ty pak vystavovatelé vezmou a vyhodí na podlahu vedle klece, dají další a odpadky nechají na místě, kde vystavovali. Hnus, který se nevidí. Těžko uvěřit, co všechno lidi dokážou. Problém s výkaly byl i venku, protože někteří majitelé se vůbec neobtěžovali po svém psu uklidit. Všude až nesnesitelně čpěla moč, to vedro to samozřejmě ještě umocňovalo. Musím napsat, že z větší části za to mohli majitelé psů. Sledovala jsem seveřánky, kteří byli natlačení v malých přepravkách, napít dostali až v poledne, když šli do kruhu, tak hltali, že bych měla obavy, že se zalknou. Rakousko psalo, co všechno budou pokutovat – šibenici, spreje, stahovací obojky, ostříhané chloupky na čumáku, ale já bych třeba jako pořadatel nepustila někoho, kdo měl psy, kteří měli v kohoutku 60 cm a byli v přepravkách na zakrslé králíčky. Leželi pouze v poloze rovně na bříšku, když pak majitel v poledne vyndal psa, tak mu bušil do žeber, aby se vzpamatoval a postavil se na nohy. Byl tak přeležený, že stál chudák jenom na třech nohách. Nikdy bych svého psa neopustila a na každé výstavě mu dělám pomyšlení, aby se cítil co nejlépe. Lidi, honba po titulu vám úplně zatemnila mozek??? Nebo proč to děláte? Zajímáte se, jak se má váš pejsek, když ho někomu svěříte? Bohužel, někteří se tak chovali i ke svým vlastním psům. Byl to smutný pohled na všechny ty klece v tom horku, majitelé nikde a ti psíci tam tak trpělivě seděli se smutným pohledem někam do dáli asi s přáním, kdy se dostanou konečně pryč z toho utrpení. Mým přáním bylo vyměnit všechny ty psy za jejich majitele, nastrkat je do těch těsných klecí, nechat je močit pod sebe, nedostat napít a celé půl dne strávit v tom nesnesitelném smradu a horku. Už to nechci nikdy vidět, bylo mi z toho hodně smutno.

Alena Kučerová

Chovatelská stanice karelských medvědích psů Czech Anela

Elie Czech Anela – třída šampionů - V1 - res. CACA.

Na sociálních sítích se názory na EDS liší. A podle reakcí vystavovatelů to vypadá, že neděle byla opravdu lepší než sobota. Možná za tím stál i počet vystavovaných jedinců. V neděli se totiž předvádělo o více jak tisíc psů méně. Nicméně můžeme najít i pozitivní ohlasy na celou výstavu Jeden takový nám přišel i do redakce.

Za mě mohu říct, že byla EDS porovnatelná s jakoukoliv jinou výstavou u nás

I já jsem byla 15. června na výstavě ve Welsu. Pro jistotu jsme vyrazili zavčasu, abychom měli časovou rezervu, kdyby se staly nějaké nečekané události. Na místě jsme byli kolem osmé hodiny ranní. Navedli nás na parkoviště cca 10 min. vzdálené od pavilonu. Náš pavilon byl č. 21. U prvních dveří byla fronta, která se posunovala pomalu, a tak jsme zvolili další vchod, kterým jsme se dovnitř dostali poměrně rychle a bez čekání. Pavilon 21 byl klimatizovaný a tak bylo horko celkem snesitelné. Až na vzdálenější místo parkování byla tato výstava srovnatelná s jakoukoliv jinou výstavou u nás.

Marie Štumbauerová

Foto: V. Kucerková, Sabina Kocanová, archiv Renaty Doležalové