Víte, co je to brucelóza?

Souhlasíte, že nejen u chovných fen a psů bychom měli sledovat, zda naše zvíře netrpí některým z infekčních onemocnění? Jedním z nich může být i zákeřná brucelóza, která je velmi nebezpečná nejen pro nás, ale negativně ovlivňuje také reprodukci. Slyšeli jste už o ní někdy? Pojďme se tedy dozvědět více!

Brucelóza psů je závažnou infekční příčinou neplodnosti a potratů u psů. V Česku se jedná o zřídkavou nemoc. Její nebezpečnost spočívá v dlouhodobém nosičství i přes antibiotickou léčbu, dále pak v nezvratném vzniku neplodnosti psích samců a možnosti přenosu na člověka.

Pro jiná domácí zvířata nemoc nebezpečná není. K infekci jsou vnímavé jen psovité šelmy, a preferovaným hostitelem je právě pes domácí.

Původce

Původcem brucelózy psů je bakterie zvaná Brucella canis. Je to nepohyblivá krátká tyčinka nebo kokobacil, které netvoří spory. Při růstu na kultivačních půdách potřebuje přítomnost kyslíku. V organismu hostitele je to nitrobuněčný parazit dlouhodobě přetrvávající v bílých krvinkách, které normálně ničí mikroorganismy fagocytózou, tedy tím, že je pohltí. Brucella ale ve vzniklé vakuole (jednoduchou membránou ohraničený prostor v buňkách, pozn. redakce) nejen že přežije, ale úspěšně se tam i množí.

Kromě bílých krvinek a mízních uzlin se v těle vyskytuje také v játrech, slezině a především ve všech tkáních pod vlivem pohlavních hormonů: Ve varlatech a nadvarlatech a v prostatě samců, v děloze a zvláštní afinitu má bakterie k placentě. Dále je možná infekce očí, meziobratlových plotének, ledvin nebo mozkových plen.

Ve vnějším prostředí je Brucella canis málo odolná. Přežívá jen krátkou dobu a rychle ji ničí běžné dezinfekční prostředky, jako jsou 1% chlornan sodný, 70% ethanol nebo kvarterní amoniové soli. Odolná je jen k působení povidon-jódu.

Pes se může nakazit i jinými druhy brucell: Brucella abortus pochází od skotu, Brucella melitensis od koz a Brucella suis biovar 1,2 a 4 od prasat. Psi se infikují těmito druhy zkrmováním placent, zmetků nebo syrového vepřového masa od nakažených prasat. Tyto infekce mají význam především v riziku pro člověka, protože tyto typy brucell jsou mnohem snadněji přenosné na lidi a způsobují u nich i vážnější infekce.

Přenos

Brucelly nepřežívají dlouho ve vnějším prostředí a k nákaze se musí dostat na sliznici nenakaženého zvířete. Je to především pohlavní choroba. Kromě toho jsou vysoce infekční potracené plody, jejich plodové obaly, očistky a sekrety z pohlavních cest zvířat obojího pohlaví. Zdravá zvířata se nakazí pozřením, olizováním nebo očicháváním tohoto materiálu. Možná je také infekce infekčním aerosolem, který vzniká během potratu nebo porodu. Bakterie se nachází také v mléku a moči psů, ale tyto tělní tekutiny jsou při šíření nemoci méně významné.

Brucelóza se přenáší taky transplacentárně, je možný také přenos nepřímý kontaminovanými vaginoskopy nebo pomůckami používanými při inseminaci – a samozřejmě také mražené nebo chlazené semeno může být infekční. Dále se může nemoc rozšiřovat transfuzí krve nebo vícenásobným použitím stříkaček a jehel.

Průběh nemoci

Brucelóza psů je vleklým chronickým onemocněním. Po infekci se původce nejprve pomnoží v místních mízních uzlinách a pak se v bílých krvinkách dostane do krve a následně do celého těla. Bakterie se v krvi začnou objevovat asi čtyři týdny po infekci a mohou tam být k nalezení 6–64 měsíců. Vzniká persistentní infekce, během které brucelly úspěšně uhýbají snahám organismu je zničit, tvorba protilátek je neefektivní. U psů se mohou brucely schovávat v tkáních, hlavně pohlavní soustavy, i po vymizení bakterií z krve, a to po několik měsíců. Bacilonosičství je dlouhodobé a u některých zvířat doživotní.

Nejvíc infekční jsou výtoky z pochvy fen do 4 – 6 týdnů po proběhlém potratu a semeno psů 2 – 3 měsíce po infekci. V semeni a v moči nakažených psů se původce nachází i po dobu několika let. Spontánní vyléčení je možné za rok až více než pět let.

Klinické příznaky

Přestože brucelóza psů je onemocněním postihujícím celé tělo, celkové příznaky nemoci jsou nepříliš časté a nespecifické. Hlavně na začátku onemocnění mohou být mírně zvětšené povrchové mízní uzliny, později vzácně i slezina, nepříliš často je zjišťována horečka. Nakažení psi mohou hubnout, snižuje se jejich výkonnost a zhoršuje se kvalita srsti.

Nejnápadnějším příznakem brucelózy, který nesouvisí s pohlavní soustavou, je zánět meziobratlové ploténky, který se může objevit u některých bacilonosičů. Ten se projevuje bolestí zad, neochotou k pohybu nebo kulháním, přičemž příznaky mohou samy mizet a zase se objevovat. Při těžším postižením se mohou vyskytnout i obrny končetin.

Výrazně méně často se vyskytují opakované záněty v přední oční komoře, záněty ledvin, záněty kostí končetin, vzácně i záněty mozkových blan nebo tvorba kožních zánětlivých granulomů. Mnohem významnější a typičtější pro brucelózu jsou poruchy reprodukce.

Projevy brucelózy u fen

U fen infekce nenarušuje říjový cyklus ani schopnost zabřeznout. Feny, které nejsou březí, nemají žádné viditelné příznaky nemoci spojené s pohlavním ústrojím a mohou se u nich vyskytnout „jen“ případné celkové projevy. Jiná situace nastává při březosti. Afinita původce k placentě a tvorba růstových faktorů využívaných brucellami právě placentou způsobí masivní množení brucell v děložní sliznici, placentě, plodových obalech i v samotném plodu.

To se může v menším procentu případů projevit jako častá embryonální odúmrť kolem dvacátého dne březosti, která se může jevit jako prosté nezabřeznutí, nebo mnohem častěji dochází k pozdním potratům 45. – 59. den březosti. Potracená štěňata mohou být v různém stadiu vývoje, obvykle bývají v částečném rozkladu a fena během potratu nebo po něm nevykazuje žádné známky nemoci.

Při dalším vrhu se může problém opakovat, ale většina fen už další vrhy donosí. Štěňata se však mohou narodit nakažená nebo se nakazí od feny po porodu.

Projevy brucelózy u psích samců

Pro psí samce je typický akutní příznak nedávno proběhlé nákazy, a to zvětšení šourku, které se objevuje 8 – 35 dní po infekci. Je dáno nahromaděním tekutiny mezi obaly varlete. Proces je symetrický a nebolestivý. Je však doprovázený svěděním, takže psi si šourek častěji olizují a okusují a spíše než otok, který může uniknout pozornosti, se brucelóza projeví jako hnisavá dermatitida – hotspot v oblasti šourku. Zároveň probíhá zánět nadvarlete a varlat.

Výsledné narušení bariéry krev-varle vystaví vznikající spermie pozornosti imunitního systému a ten proti nim začne vytvářet protilátky. Už pátý týden po infekci jsou v ejakulátu abnormální spermie, od třetího nebo čtvrtého měsíce obsahuje ejakulát také hnis. Původce se množí také v prostatě a nachází se v močové trubici, takže kromě semene se do vnějšího prostředí dostává také močí. Spermie nakažených psů jsou méně pohyblivé, nezralé s retencí protoplazmatické kapky, mají deformované hlavičky, chybějící bičíky nebo se mohou pevně shlukovat. V ejakulátu může být spermií i málo nebo zcela chybět. I po odeznění akutního otoku pokračující zánět varlat a nadvarlat ničí jejich tkáň a výsledkem u naprosté většiny psů je jejich nevratná atrofie a trvalá neplodnost.

Diagnostika

Žádná metoda odhalení brucelózy psů není dokonalá. Jako screening se používá sérologické vyšetření, které hledá protilátky proti nemoci. Nejpohodlnější, nejrychlejší a nejlevnější je metoda rychlé sklíčkové aglutinace, která se dá udělat na počkání v ordinaci. Vzorkem je krev zvířete. Nevýhodou je zkřížená reakce s některými dalšími bakteriemi, jako je Bordetella, Pseudomonas nebo E. coli. Až polovina psů může být falešně pozitivní, takže testy je potřeba potvrdit dalšími metodami. Falešně negativní výsledek je možný, pokud k infekci došlo před méně než čtyřmi týdny a u některých chronických infekcí. Přesnější metody k detenci protilátek je zkumavková aglutinace nebo ELISA.

Definitivním potvrzením diagnózy je kultivace a izolace brucell. Hlavně první dva měsíce po infekci se bakterie spolehlivě nachází v krvi zvířete, takže vzorkem pro kultivaci může být krev, ale také žaludeční obsah potracených štěňat, placenty, vaginální výtěry, části zánětlivě změněné meziobratlové ploténky a někdy se povede záchyt i ze semene či moči. Ještě citlivější metodou je PCR.

Léčba brucelózy psů

Brucelóza psů je úporné, těžko léčitelné onemocnění s možností přenosu na člověka, takže někteří autoři doporučují utracení nakažených zvířat. I přes dlouhodobou léčbu antibiotiky je po jejich vysazení možný návrat nemoci, a to dokonce i za několik měsíců. Chovná zvířata jsou každopádně pro další chov ztracená. Plemenní psi zůstanou trvale neplodní. U zvlášť chovatelsky cenných fen je možné pokusit se o léčbu se zachováním plodnosti. U obou pohlaví se však doporučuje kastrace, protože omezuje vylučování zárodků a tím pádem infekčnost takového zvířete pro další psy a jejich majitele.

Nemoc se léčí antibiotiky, kombinací tetracyklínu a aminoglykosidů po dobu několika měsíců s opakovanými testy na protilátky a kultivaci z krve. Enrofloxacin dokáže tlumit klinické příznaky u fen a dovolit jim donosit nenakažená štěňata, ale nezbaví je infekce.

Prevence

Prevencí brucelózy psů je především zamezení zavlečení a šíření infekce v chovech vyšetřením psů a fen měsíc před krytím. Protože k nákaze může dojít i jinak než pohlavní cestou, vyšetření potřebují i prvničky a psi, kteří budou krýt poprvé. V Česku je brucelóza psů raritním onemocněním, ale v minulosti se tady už vyskytla.

Mnohem častěji se vyskytuje v jižních státech Spojených států, v Mexiku, Střední a Jižní Americe, v Číně a v Japonsku. Bez vyšetření proto existuje riziko zavlečení importem psů, krytím v zahraničí nebo při dovozu semene. Proti nemoci neexistuje očkování.

Brucelóza psů u člověka

Brucella canis je pro člověka nejméně nebezpečná ze všech brucell. Člověk je poměrně rezistentní k infekci a určité riziko proto hrozí hlavně dětem, lidem s oslabenou imunitou a těhotným ženám. Nemoc se projevuje déletrvajícími horečkami, bolestmi svalů a nočním pocením. Vzácně se objevují zánětlivé změny jater, kostí nebo srdečních chlopní.

Zdroj: Veterinární průvodce
(https://zverolekarka.com/bruceloza-psu/)

Ilustrační foto: Pixabay