Uruquayský cimarron pro vás udělá první poslední!

Seznámíte se vždy rádi s nějakým málopočetným plemenem a navíc se vám líbí psi molossoidního typu? A oceníte k tomu také všestranně upotřebitelné zvíře se silnou vazbou na rodinu, které navíc zbytečně neštěká? Pak by se vám mohl líbit elegantní uruquayský cimarron, jemuž se věnujeme v tomto našem rozhovoru.

Sympatická Jana Ludická vystřídala za svůj život řadu plemen, se kterými provozovala nejrůznější kynologické aktivity. Každý její pes byl ale především milovaným členem rodiny a parťákem pro toulky přírodou. Před několika málo lety ale doslova a do písmene „propadla“ u nás, ale i celosvětově zatím málopočetným a také málo známým uruquayským cimarronům. Se svou fenkou rekreačně sportuje, absolvovaly spolu řadu výstav a také uchovnění. Někdy se s nadsázkou říká, že když neprší, tak aspoň kape, ale tady to bylo právě naopak. Žíhané Adelitě se letos narodilo rekordních patnáct štěňat a panička má s nimi plné ruce práce. Pojďme se společně s tímto plemenem seznámit, třeba uchvátí i vás…

Jako malá jsem se bála psů, a chtěla jsem tento strach nějak překonat. Navíc jsem hodně běhala závody za školu a potřebovala jsem trénovat. A když jsem si přečetla ve psím časopise o sibiřských husky, bylo to jasné, umluvila jsem rodiče a pořídila si husky. Nejenže jsem se díky nim přestala bát psů, ještě jsem se zamilovala do běhání na tříkolce a koloběžce. Husky jsou úžasní pro sportovce, kteří jsou hodně aktivní. Strávila jsem s nimi krásných šestnáct let.

Následně, když jsem se vdala a odstěhovala se do malé vesnice ke Slanému, zatoužila jsem opět po nějakém tom psím parťákovi. Ovšem už byly jiné nároky na čas a možnost se pejskovi věnovat s takovou intenzitou. V té době koloběžka byla zapomenutá, stačil mi parťák na hlídání a procházky. Manžel měl dříve jako mladý knírače a rotvajlera, ale oběma se nám zalíbil boerboel, ten splňoval naše požadavky, avšak psi jsou to opravdu velcí, 65 kg čisté váhy, je už hodně. A ač jsou to velcí a skvělí parťáci, tak se asi i jako u jiných velkých plemen objevují se problémy s dysplazií. A přestože naši psi jí netrpěli, jednomu z nich se stal úraz na zadní noze a musel absolvovat náročnou operaci. Péče po operaci a problémy s manipulací s tak velkým nemocným zvířetem je pro mě dost obtížná, pokud jsem doma sama.

Nejsem zrovna nějaký svalovec, a s věkem síla ubývá, tak poté, co jsme o ně přišli, jsme hledali nějaké menší plemeno. Na iFauně byl článek o cimarronech a na youtube jsem viděla krásné povídání s paní Jessicou Snackou, která je vlastně první chovatelkou uruguayských cimarronů v EU. Díky tomu jsme se o ně začali zajímat víc a hledat informace. Náhodou v době covidu nám internet přivedl do cesty skvělé chovatele z chovatelské stanice De La Patria Celeste z Maďarska – manžele Tihamera a Martu Fekete. Jsou to skvělí srdeční lidé, po Facebooku jsme se seznámili právě v době, když nabízeli naši Adelitu. Tihamer je skvělý chovatel a se psy to umí. Svého psa Bayarda, otce naší Adelity měl jako pracovního psa. Zrovna tak Milonga, matka naší fenky má pracovní zkoušky, ale také ji paní používala jako canisterapeutického psa v domě pro seniory. Strašně se nám zamlouvalo, že je to jak pracovní, tak i canisterapeutický pes, a s dětmi nemá žádný problém.

Musím říct, že jsou úžasní, ale to vám o svém psovi řekne asi každý. Tak jako každý začátek s něčím, co neznáte a moc o tom nevíte, byl trochu těžký. Museli jsme s manželem pochopit, že je třeba zaujmout k těmto psům zcela jiný postoj. Nestačí mu jen být na zahradě, a občas podrbat. Cimarron je totiž neskutečně kontaktní, chce s vámi komunikovat a prostě být s vámi. Především v tom štěněčím věku je to to, co nejvíc potřebuje. A když mu to nedáte, umí vám to dát najevo. Buď s vámi nebude komunikovat, nebo provede nějakou rošťárnu či naschvál, aby upoutal vaši pozornost.

Pokud se mu však věnujete, a dáte mu svůj čas a lásku udělá pro vás první poslední. Bude se snažit vám vyhovět, zlepší vám náladu a vykouzlí úsměv na tváři. Důležité ale je nepodcenit socializaci, a už odmala ho vystavovat všem možným situacím, zvukům a ruchům. A pozitivně ho motivovat. Rozhodně nesmíte u tohoto plemene něco dělat silou, ale pěkně hned od začátku pozitivní motivací, trénovat na pamlsky nebo na hračku. Hrát si s ním na schovávanou, když půjdete na procházku, měnit směr a pak si vás bude hlídat kdekoli, i když v okolí bude divoká zvěř, raději půjde za vámi. Jinak jsou to skvělí lovci, a v jejich domovině jsou používáni jak na hlídání stád všeho druhu, tak i na lov a veškerou pracovní činnost.

Má fenka je z chovatelské stanice De La Patria Celeste z Maďarska a jmenuje se Adelita. Pochází z chovatelské stanice, jejíž majitelé měli vlastní krevní linii, její otec byl pracovním psem a měl i pracovní zkoušky. Stejně na tom byla i její matka (import z Uruguaye), měla také pracovní zkoušky, a její majitelka ji používala jako terapeutického psa v domově seniorů.  

Naše Adelita má po matce skvělou klidnou a velmi vyrovnanou povahu. Je to skvělý parťák, jak na koloběžku, tak i na procházky po lese. Ráda se s ní jen tak toulám lesem, je super, že můžeme jít na volno a ona si může běhat, jak se jí zlíbí, a zároveň si mě hlídá. A je to trochu lady a raději běhá po cestičce než v nějakém roští. Miluje nás všechny a umí nám to dát najevo. Rovněž s ní chodíme na hoopers, ale to jen rekreačně, aby měla nějakou zábavu. Rovněž je velmi krásná, jak nám řekla první rozhodčí Jiřina Jandová, která nás posuzovala na Krajské výstavě v Litoměřicích, a dala nám vynikající posudek a řekla, že: „je jak podle učebnice standardů plemene“. Tento krásný posudek zahájil naši éru vystavovatelskou, za což touto cestou chci paní rozhodčí poděkovat. Nakonec jsme je Adelita několika násobnou šampionkou: Šampion Chorvatska, Šampion ČR a ČMKU, Šampion Slovenska a několikrát byla i Národním Vítězem. Je i Vítězkou středomoří ze San Marina.

Toto plemeno nebylo šlechtěno lidmi. Přirozeně se vyšlechtilo samo přírodní cestou ze psů, které do jejich domoviny dovezli kolonialisté ze Španělska, Portugalska a jiných zemí. Tito psi zde byli ponecháni sami sobě, a mezi sebou se křížili. Jsou výsledkem přirozeného výběru, čímž se stalo to, že přežili jen přizpůsobivější, silnější a chytřejší jedinci. Tak vznikl cimarrón. 

Když se v Uruguai tito psi přemnožili a začali napadat stáda na farmách, tak sami obyvatelé začali ve velkém redukovat jejich počty. V té době za každý zabitý kus dostávali lovci odměnu, a aby lovec dokázal, že zabil cimarrona, tak přinesl jeho uši a na základě toho dostal odměnu. Proto se říká, že mají údajně cimarroni kupírované uši právě na základě tohoto příběhu. Není tomu tak, i když je to hezký příběh.

Je to z jiného důvodu, v Uruguayi se psům kupírují uši již ve třech a nejpozději v pěti dnech, a ne protože by to byla jen tradice. Je to ze zcela jiných praktických důvodů. Jelikož psi se používají na práci v divočině a na rančích jsou celé dny, uši jsou nejnáchylnější na zranění. V Uruguai jsou trnité keře, které jim mohou způsobit velmi závažná zranění. Pro zvíře, které je samo na ranči a hlídá, může mít fatální důsledky. Proto se zde uši kupírují. I když dnes se i v Uruguai od této tradice pomalu pod tlakem ze stran ochránců přírody pomalu začíná upouštět. I v této zemi se psi chovají jako mazlíčci, ne jen na práci.

Později, když obyvatelé Uruguaye rozpoznali hodnotu a kvalitu těchto psů, byli téměř na vyhynutí. Naštěstí si jejich cenu uvědomili včas a domestikovali je a postupně je začali úspěšně používat jako strážce svých pozemků a honácké psy při své každodenní práci s dobytkem, a rovněž i k lovu. Později jim tito ušlechtilí, chytří a silní psi pomohli vyhrát občanskou válku. Cimarron je ve své domovině braný jako národní poklad a dodnes je díky jeho podílu na této občanské válce chovají v armádě jako pracovní psy. Proto je uvidíte i v průvodech při vojenských přehlídkách. Jsou vhodní ke všem typům pracovní činnosti, jako např. pracovní farmářský pes a stal se z něj i výborný pes na hlídání. Současně mají ale natolik vyrovnané povahy, že jsou používaní i jako psi pro vyhledávání v závalech, nebo při canisterapii. Za mě jsou vhodní úplně na jakoukoli činnost. Pokud se tomu budete věnovat, tento pes se tomu bude věnovat s vámi. Jsou neuvěřitelně kontaktní a komunikativní již od malých štěňátek. Mají vyrovnané povahy a skvělý charakter. Jsou zdrojem permanentní radosti, stále s vámi chtějí komunikovat.  

Určitě se nehodí k tomu, aby byl zcela sám uvázaný na řetězu a hlídal nějaký prostor, kde by nebyl v kontaktu se svým pánem. To rozhodně ne. Jinak za sebe mohu říct, že je to všestranný pes, který se naučí jakýkoliv druh práce, pokud bude v kontaktu se svým člověkem. Vím, že někdo s nimi dělá záchranářský výcvik, někdo obrany a stopování, canisterapii, někomu stačí jen základní poslušnost. Já mám naši Adelitu hlavně jako velkého mazlíka, co nám dělá společnost. Samozřejmě ale podstoupila výcvik a základní poslušnost, to je prvotní, co se psem musíte zvládnout. Ale také se mnou jezdí na koloběžce, někdo je má na farmě a hlídají, a pracují s ovcemi, nebo s koňmi jako psi paní Jessicy Snacke. Snesou všechna zvířata v pohodě. Co bych nedoporučila je jen tvrdý dril, a snažit se na cimarrona jít silou, nebo nátlakem či agresivitou. V takovém případě můžete jen víc pokazit než si udělat skvělého parťáka.

Za mě si myslím, že výchova není náročná, pokud se pejskovi opravdu budete věnovat, postačí vám základní výcvik. Myslím tím základní poslušnost. Samozřejmě pokud jste zkušeným pejskařem, který už nějaké to plemeno měl a chodil na cvičák, tak je to určitě velkou výhodou i pro vás i pro psa. Ale pokud jste nikdy psa neměli, určitě doporučuji chodit na cvičák, alespoň na základní socializaci. A také co nejvíce pejska seznamovat s různým prostředím a brát ho do různých situací, třeba na procházku do města, cestu autobusem, vlakem atd. Nemáte-li moc času a tím myslím čas na to vzít ho na procházku, a aspoň deset až patnáct minut na domácí cvičení typu sedni, lehni a zaměstnat mu trošku hlavu, každý den, raději si ho nepořizujte. Je velmi kontaktní a chce být s vámi, a i kdyby měl jen vedle vás sedět, bude šťastný. A znovu opakuji, že to rozhodně není vhodný pes na hlídání prázdného prostoru nebo sezení v kotci bez kontaktu.

Plemeno je registrováno pod skupinou FCI II. / Pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Uruguajský cimarron je silný, kompaktní, středně velký pes, dobře osvalený. Je to velmi vyrovnaný, inteligentní a velmi odvážný pes. Výška v kohoutku je u psů od 58 do 61 cm a u fen od 55 do 58 cm. U obou pohlaví je tolerance +/- 2 cm. Hmotnost u psů je od 38 do 45 kg a u fen od 33 do 40 kg.

Silná kostra a dobře vyvinuté svaly mají za následek dobrou mobilitu a obratnost. Skus nůžkový. Standard povoluje nepřítomnost PM1. Ideální je ovšem plnochrupot. Oči středně velkého mandlového tvaru mají zvědavý výraz. Středně velké uši trojúhelníkového tvaru, ne příliš vysoko ani příliš nízko nasazené. Ucho má být trojúhelníkové, klopené ale ne přiložené k líci nebo růžovité. V zemi původu se tradičně kupírují do kruhového tvaru. U nás je kupírování zakázáno zákonem.

Od roku 2014 bylo povoleno a je přípustné ucho ve tvaru růže. Ucho do tvaru růže by mělo ale být přirozeně narostlé, ne dolepované.

Krk je silný ne příliš dlouhý. Kohoutek je výrazný. Horní linie je rovná. Hustý ocas je středně vysoko nasazený, sahá k patám. Hluboká, široká hruď má sahat minimálně po lokty. Žebra jsou dobře klenutá. Cimarron má rovné a paralelní končetiny, a to při pohledu zepředu i zezadu. Zadní končetiny jsou dobře osvalené a silné. Pohyb bez námahy. Hladká srst má podsadu a není náročná na údržbu. Barva srsti může být žíhaná nebo plavá, s maskou nebo bez ní. Bílé znaky se můžou vyskytovat na hrdle, pod čelistí, na břiše, na přední části hrudníku a na spodní části nohou. Bílá barva na nohou nesmí přesahovat zápěstí nebo polovinu nártu.

U nás cimarrony zastřešuje Moloss Club CZ, pro chovnost vám stačí rentgen na dysplazii, a alespoň dva výstavní posudky z mezinárodní nebo národní či klubové výstavy.  Za mě, když už jsem měla psa jednou uspaného, nechala jsem udělat rentgen všech kloubů, a páteře, a vím, že má fena je kompletně zdravá bez jakýchkoli vad.

Musím, říct že je to celkově velmi zdravé plemeno, nevím o žádných zásadních zdravotních problémech. Samozřejmě je to moloss, tak se musí dávat pozor na dysplazii kloubů, ale nemyslím si, že by se nějak hojně vyskytovala. Určitě je třeba nechat si udělat rentgeny. Co se týče jiných nemocí, řekla bych, že se občas mohou vyskytnout stejně jako u každého jiného plemene.

V současné době vím o zhruba pěti až šesti chovatelích v ČR, přičemž letos se narodila dvěma z nich štěňátka, tak tu možná brzy budeme mít dalších cca dvacet nových majitelů. Bohužel je to stále malá základna, jelikož všichni tito chovatelé mají vesměs nějakým způsobem příbuzenské vazby na jinou významnou chovatelskou stanici.

Co bych zlepšila? Asi nic. Má fena je dokonalá a přivedla na svět PATNÁCT dokonalých štěňat. Ale dá se zapracovat na krytí s nepříbuznou linií, o což většina chovatelů včetně mě nějakým způsobem usiluje. Snažíme se zachovat toto plemeno díky této nepříbuznosti v co nejlepší kvalitě, aby zůstaly zachovány jeho kvality.

Snažíme se hledat takové rodiny, které již mají s nějakým plemenem zkušenosti, a které opravdu chtějí cimarrona jako parťáka, a jsou ochotné se mu věnovat, a mají na něho hlavně čas. Samozřejmě chceme, aby s námi majitelé zůstali v kontaktu, a byli bychom moc rádi, kdyby svého psa občas někde ukázali, aby se o cimarronech dovědělo více lidí. Je to přeci jenom pořád málo známé plemeno. Někteří lidé si navíc myslí, že je v EU je nevyužíváme ke stejným účelům jako v jejich domovině. Je jistě pravda, že u nás není tak rozšířené, ale vím o chovatelích, kteří je trénují v rámci různých psích sportů, ne jenom na výstavy. Bohužel u nás asi není nikdo, kdo by měl nějakého vyloženě pracovního psa, nebo o tom alespoň nevím.

Naše štěňátka jsou vyrovnaná s kontaktní povahou, po výborných rodičích a jedná se o nepříbuzné krevní spojení s ostatními krevními liniemi v ČR. Pokud by se náhodou nějaká vyskytla, bude velmi vzdálená. Naší snahou bylo najít takové krevní spojení, které tu ještě není, aby ostatní chovatelé mohli a měli možnost šířit a chovat toto plemeno dál. Samozřejmostí je kupní smlouva, náš chovatelský servis, rady a pomoc v chovu, pokud o to budou mít noví majitelé zájem. Koupí našeho štěňátka, se tak nějak stáváte i členy naší psí maďarsko-švédsko-české rodiny. Také je samozřejmostí základní chovatelský balíček.

Nový majitel by se měl připravit na to, že asi jako každé štěně bude ledacos okusovat. Proto, je dobré vymezit mu jeho prostor a dát mu dostatek hraček a podnětů, aby kousal jen to, co má.

Pak je tu lovecký pud, který je u cimarronů opravdu velký. Ovšem pokud majitel odmala vede správný výcvik a bude ho i dále udržovat, nebude mít žádný problém. Musí si se psem hrát často venku na schovávanou, a pokud ho to správně naučíte, bude pořád a nejraději u vás.

Domácí zvířata snese úplně v pohodě, pokud si na ně včas navykne, nebude si jich všímat. Pokud ho to učit nebudete, tak je dost pravděpodobné, že je bude brát jako svou kořist. V tomto ohledu je to hodně o socializaci.

K dětem jsou perfektní, vstřícní. Mají je rádi. Osobně si myslím, že vždy, když je dítě v kontaktu s jakýmkoliv psem, a to se sebe hodnějším, je důležité vzájemný kontakt dozorovat. A je také vhodné dítěti vysvětlit, jak se má ke psovi správně chovat. Někteří psi si nechají líbit všechno, ale jinému to nemusí být příjemné a může neadekvátně zareagovat a neštěstí může být na světě.

Je třeba si uvědomovat a děti nabádat k tomu, že to není hračka, ale živý tvor, a především šelma, která má zuby a může ublížit, pokud se k ní budeme chovat špatně. A samozřejmě je také důležité, aby lidé, kteří si pořizují pejsky, a to už jakéhokoli plemene, obecně dbali na správnou výchovu a socializaci psa.

Jo, takových by bylo, ale jedna za všechny je nejlepší. Naše Adelita miluje cestování autem a procházky. Když byla jako štěně, a já zanedbala její povinnou dávku pozornosti, dala mi to dost důrazně najevo. Odjela jsem bez ní, a když jsem se vrátila domů, odešla jsem do domu se převléknout a uklidit věci. V nestřeženém okamžiku mi pak naše madam ukousala značku u auta, asi abych příště najezdila bez ní.

Ale jinak je zcela bez problémů, v domě si nikdy nedovolila nic okousat nebo zničit, dokonce je tak čistotná, že ani loužičku nikdy neudělala, i když byla malé štěňátko. Velmi rychle pochopila, že stačí dát mi najevo, že chce jít ven a já otevřu dveře ven na zahradu. Takže ani pobyt v domě není problém.

Moc děkuji za představení tohoto málopočetného a velmi příjemného plemene.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Jany Ludické