Dobrý trénink vám vždy řekne vše!

A jsme opět u sibiřských husky, ale tentokrát se trochu více ponoříme do severských dobrodružství. Podařilo se nám totiž vyzpovídat mushera, který nám ochotně prozradil například tajemství zapřahání, jak vybrat dobrého lídra nebo co si musíte na takový závod vzít do výbavy. Pokud vás zajímá právě toto, určitě si nenechte ujít tento pěkný rozhovor!

Tentokrát se nám podařilo doslova „lapit“ sympatického mushera Ing. Martina Brzka, který se věnuje právě tomuto krásnému sportu. Ten může na jednu stranu vypadat neskutečně romantiky, ovšem na stranu druhou je tvrdý a mnohdy i nekompromisní. Dovoluji si vás pozvat k tomuto opravdu moc zajímavému povídání. Já jsem si ho neskutečně užila a věřím, že vy na tom budete velmi podobně…

Bylo to v roce 2004 na popud naší, tehdy třináctileté dcery, které se sibiřský husky moc líbil. Začal jsem si tedy zjišťovat, zda by se pro nás toto plemeno hodilo a co všechno jeho chov obnáší. Bylo nám doporučeno, ať se jedeme podívat na nějaké závody a popovídáme si s nějakým zkušeným musherem. Jeli jsme se tedy podívat na závody do Nového Města na Moravě a tam jsme se seznámili s nejznámější českou musherkou Janou Henychovou, která jezdí velké severské závody. Od ní jsme do začátku získali cenné rady.

V současné době máme v naší chovatelské stanici Czech Silver-Star celkem osm sibiřských husky. Z toho jsou již dva důchodci, kteří už nejezdí a chodí jen na procházky. Jsou to třináctiletý Doodle a jedenáctiletá Athena. K nim přibyde příští rok ještě desetiletá Iris, která jezdí poslední sezónu a těm mladým již rychlostně nestačí. Mladá generace se skládá z tříleté Nority, dvouletých sourozenců Peruna a Peggy a ročních sourozenců Quelvina a Quida.

Na začátku našeho chovu jsme se zaměřovali na původní klasické husky, kteří byli dobře uplatnitelní jak na výstavách, tak i při závodech. Náš Cyr byl tehdy Českým výstavním šampionem a zároveň mistrem Evropy na závodech. Vývoj však šel rychle dál a tito původní klasičtí husky dnes téměř vymizeli. Chov se rozdělil na „výstaváky“ a „sporťáky“. V současné době chováme výhradně sportovní linii určenou na závody.

Mushing je sportem, který vyžaduje obrovské množství času. Jsou to hodiny a hodiny strávené na tréninku. Odpočinete si trochu akorát v létě, kdy jsou vysoké teploty a husky jezdit nemohou, protože by se přehřáli. V sezóně, která začíná pro nás v září a končí někdy v březnu až v dubnu, to vypadá asi takto: v sobotu a v neděli jsou závody, v pondělí mají psi volno po závodech, úterý, středa, čtvrtek probíhá trénink a v pátek je volno před závody. Co se týká financí, je to také značně náročné. Nejdražší je pořízení vybavení. Na podzimní závody potřebujete lehkou závodní káru. Na trénink naopak těžkou. Na zimu potřebujete alespoň dvoje saně. Plus k tomu připočítejte postroje, šňůry a mnoho dalšího vybavení pro psy. Samostatnou kapitolu tvoří krmení. Husky potřebuje v každém případě syrové maso a k tomu kvalitní granule s vysokým obsahem energie. To je základ a k tomu pak různé doplňky vitamínů, kolagenu, odměny a pamlsky. Dále si musíte uvědomit, pokud máte osm psů a chcete jezdit na závody, musíte je v něčem přepravovat, tedy přívěs na psy nebo karavan. K tomu je nutné auto, které vám to utáhne na mokré louce nebo v horách na sněhu. Nezbytné je tedy kvalitní SUV s náhonem 4x4. Takže na závěr asi všechny peníze, které ušetříte, jdou do mushingu.

Lídr spřežení je nejdůležitějším psem, na kterého musí být absolutní spolehnutí. Musí zvládat povely mushera a musí si sám umět rozdělit síly tak, aby zvládl vést spřežení po celou dobu závodu. Ne všichni psi na to mají. Lídr spřežení se nemusí rovnat vůdci smečky. Vůdcem smečky je často nejsilnější pes, ale lídrem spřežení může být klidně i chytrá fena. Kdo bude lídrem vypozorujete hlavně na tréningu, kdy zkoušíte dávat dopředu různé psy a sledujete, jak se při tom chovají. Mladý lídr se to většinou učí tak, že ho dáte ke starému a on se to učí od něho.

Je to zase individuální. Jsou psi, kteří mají své místo stálé a jsou psi, kterým je to jedno, na jakou pozici je zapřáhnete. To zjistíte zase při tréninku. Spřežení se pak skládá tak, že vepředu jsou ti chytří, za nimi většinou mladí, rychlí a vzadu před saněmi nebo károu jsou ti nejsilnější.

Nejvíce si asi cením svého prvního Šediváčkova longu, což je největší závod u nás. Jezdí se v Orlických horách na 222 km. Samozřejmě si cením i získaných titulů mistra Evropy a dále získání titulu Iron Sled Dog Man v roce 2018 absolvováním tří prestižních evropských závodů v jednom roce, kam patří právě Šediváčkův Long, Innerkrems, který se jezdí v Rakousku v Korutanských Alpách a Inzell v Německých Alpách.

U nás nejsou tak dlouhé závody a hustota lidí je zde na horách dost velká, takže abyste nezakopli ani o živáčka se u nás nestává. Jezdí se ale na tzv. bivak, kdy spíte se svými psy v divočině na sněhu, a tam si tedy musíte vézt jídlo jak pro sebe, tak i pro psy. Vodu si uděláte ze sněhu a ohřejete si ji na lihovém nebo plynovém vařiči. Při takovém závodu dále musíte mít s sebou kompletní náhradní oblečení, abyste se mohl na bivaku převléct do suchého. Vezete i náhradní vybavení pro psy, náhradní postroj, obojek, záložní šňůry, karabiny, lékárničku pro mushera i pro psy a spoustu dalších věcí, které byste mohli v divočině potřebovat, to je například nůž, sekerka apod.

Samozřejmě, že určitou fyzičku to potřebuje, abyste v kopcích (zejména v těch alpských) spřežení pomohl. Musher se jen neveze, jak si mnozí myslí, ale při závodě psům intenzivně pomáhá. Váha samotného mushera není pro spřežení až tak rozhodující. Pochopitelně, že čtyřicetikilová slečna musherka má výhodu proti stokilovému musherovi. Tady ale záleží hlavně na síle a natrénovanosti psů.

Sibiřský husky je smečkovým plemenem a z toho tedy vyplývá, že tento pes je strašně nerad sám. Proto každému, kdo s husky začíná a bere si od nás štěně, říkám, že by měl mít minimálně dva. Je to plemeno velice chytré a dobře odhadne, co si ke svému páníčkovi může dovolit. Je to však také tzv. primitivní plemeno, to znamená, že nemá potlačené lovecké pudy, a pokud vám uteče, tak sousedovy slepice nemají šanci. Jinak je velmi přítulný a bez problémů i k malým dětem. Pouštět huskyho na volno je obrovským rizikem právě pro jeho lovecké vlohy. Pokud uvidí někde na poli srnku nebo zajíce, tak ho neodvoláte a může nastat problém.

Pro letošní sezónu mám hlavně v plánu začlenit mladé psy do spřežení. Zimní závody jsou vzhledem ke klimatu v ohrožení, takže uvidíme, jestli napadne dostatek sněhu a vůbec se nějaké uskuteční. Mým dlouhodobým snem bylo absolvovat nějaký velký závod na severu Skandinávie, alespoň na 500 km, ale vzhledem k mému věku a „nedostatku“ psů (protože na takový závod jich potřebujete alespoň dvanáct) se mi asi tento sen již nesplní a je to i finančně obrovsky náročné, protože tam musíte předtím i nějakou dobu trénovat a sehnat v dnešní době nějakého solidního sponzora je docela problém.

Děkuji vám za poutavý rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Ing. Martina Brzka

www.czechsilverstar.wz.cz