Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Učíme výstavní postoj

Hlavním tématem dnešního dílu o vystavování je výstavní postoj. Kateřina Pánková vám i tentokrát poradí, jak na to. Naučíte se různé finty a triky, jak psa správně postavit, jak ho motivovat ke spolupráci, kdy s ním manipulovat a kdy raději ne nebo jak si ho můžete ze všech stran prohlédnout podobně jako rozhodčí na výstavě. Je to téma, které vás zaujalo? Tak neváhejte a pusťte se do čtení!


Učíme výstavní postoj
Kateřina Hrkalová 28.10.2017 6820x Výstavy

Při nácviku postoje je důležité, abyste se na svého psa uměli dobře dívat. Pro usnadnění cvičení a kontroly je vhodné začít s tréninkem doma. Než opravdu začnete, měli  byste již mít představu, jaký postoj u svého psa preferujete. Všeobecně platí, že by pes, který má postoj volný, měl znát i postoj pevný. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit.

Výborným pomocníkem pro nácvik může být i zrcadlo

 výstavy Podle pozice postoje a jeho preferovaného provedení přikročíme ke cvičení se zrcadlem. Zrcadlo se dá opřít například o skříň a mělo by být dostatečně velké. Ideální je nacvičovat to osm metrů od zrcadla. Opravdu 30cm před ním není vhodné. Chcete se co nejvíce přiblížit poloměru pes vs. rozhodčí v kruhu při psaní posudku. Zrcadlo by vždy mělo bez problémů zachytit celého psa a ideálně i vás. Použití malého zrcadla například pouze pro hrudní končetiny je zbytečné. To, že pes stojí dobře hrudní končetinou, ještě neznamená, že i zbytek psa je v pořádku. Výstavní postoj je o eleganci a vyváženosti.

Úhel pohledu majitele hodně zkresluje

Proto je dobré měnit svoji pozici u postoje a pro kontrolu používat již zmíněné zrcadlo. Z pozice volného postoje (tváří v tvář vystavovatel versus pes) jste schopní zkontrolovat postavení končetin, ale již hůře jejich úhel. Při postoji pevném či vystavení z boku kontrolujete úhel končetin u psa z velice strmého úhlu. Je zcela běžné, že z vašeho pohledu pes stojí dobře a z pohledu rozhodčího není některá část těla v ideální pozici. A tak jsme opět u zrcadla.

Délka cvičení by měla být přiměřená

U štěňátek a začínajících pejsků se snažíme hlavně o pochopení cvičení a ne o jeho dokonalost. Na to budeme mít dost času později. Nezapomínáme chválit a motivovat! Vždy postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu a délku tréninku, stejně jako setrvání psa v žádaném postoji prodlužujeme postupně.výstavy 

Poznejte dokonale svého psa!

Proto se svým psem manipulujte. Nejen že učíte psa kontaktu a manipulaci v postoji, což je na výstavách důležité, ale učíte i sebe se na psa správně dívat a pracovat s ním. Pro předvedení v postoji preferujte tu stranu, ze které je pes exteriérově hezčí. Například plný bílý límec dělá u většiny psů opticky delší krk. Zde se znovu vracíme k tomu, že byste měli mít alespoň základní představu o kladech a záporech svého čtyřnohého kamaráda. Pokud toto sami nezvládnete posoudit, poraďte se s chovatelem nebo někým zkušeným. Není na tom nic divného a většina chovatelů vám ráda pomůže. K jeho názoru ale přistupujte nestranně a v klidu. To, že se objektivně seznámíte s nedostatky svého psa, vám má pomoci, nikoli dělat zlou krev!

Psa se však snažte naučit prezentovat z obou stran, i když tu jednu budete z pochopitelných důvodů upřednostňovat více. Nikdy totiž nevíte, kdy rozhodčí bude chtít vidět právě tu druhou stranu vašeho svěřence, kdy ho obejde, či kdy se bude s rozhodčím fotit např. po zisku titulu BOB nebo BOS v opozičním postavení.

Trénink na stolku

Pro plemena vystavovaná na stolku platí, že vše co zvládne pes na zemi, by měl zvládnout bravurně i na předváděcím stole. Proto trénujte poctivě i zde. Jako při běžném cvičení postoje motivujte a odměňujte.  Kontrolu zubů pes musí zvládnout na zemi i na stole bez stresu! I vy byste se měli naučit přemýšlet u prezentace svého psa na stole. Postavení do výstavního postoje, propuštění vodítka a odstoupení od stolku před psa je sice velice efektivní, ale vyžaduje mnoho a mnoho práce. Vždy když to považujete za nutné, či jen z obezřetnosti psa na stole jistěte. Výstavní vodítko držte v obojkové části za hlavou nikoli mnoho desítek cm nad hlavou psa. Předejdete tak nebezpečným situacím. Stavění na hranu stolu je také věc pro ostřílené výstavní matadory, nikoli pro začátečníky. Pád psa dolů ze stolu je velice nebezpečná věc!

Všeho moc škodí

výstavy Ideální výstavní postoj by se měl blížit, co nejvíce k přirozenosti daného plemene. Čím více budete se psem manipulovat, tím více to můžete pokazit. I vaše nadměrná aktivita v tomto ohledu vám může i přesto, že máte krásného jedince, vynést špatnou známku. Manipulace se psem nad rámec nutnosti rozhodčího pouze upozorňuje, že je něco špatně, ač se třeba jedná jen o vaši nervozitu. To, jak to provedete a jaký výsledek z toho vyplyne, je věc další.

Manipulace s končetinami

Já sama jsem zastánce minimální manipulace s hrudními končetinami. Důvod je jediný. Těžiště jako takové u psa ve statice dělá hodně. Pokud ho má pes po zastavení z chodu do postoje správně, ale již špatně postavené končetiny, mohu opravou napáchat více škody než užitku. Pokud to tedy není nezbytně nutné (postavení či úhel nevyhovuje), postoj hrudních končetin sami nijak neupravujte. Pánevní končetiny je možné dorovnávat dle libosti jak úhlem, tak i postavením. Tlapu vždy berte nízko a rovněž ji zvedejte co nejníže nad podložkou. Rozhodně není příliš žádané uchopit psa za koleno a manévrovat tak s končetinou patnáct centimetrů nad zemí. Pokud vám z tohoto nic nedává smysl, nevěšte hlavu, časem vše pochopíte.

A jsme zpátky u zrcadla

Stačí si jen vzít psa, zrcadlo, výstavní vodítko a danou věc vyzkoušet. Pokud se vám pak pes bude zdát tak nějak „divný“ nebo nepřirozený, něco bude špatně. Není-li to vada, o které víte, pravděpodobně je chyba v provedení postoje. Porovnáte-li si tedy logicky úhlení, postavení, linie a další proporce a na nic špatného nemůžete přijít, pravděpodobně se jedná o těžiště. Zde je jednoduchá rada, která se děje na výstavách před očima mnoha lidí prakticky pořád. Natažení psa na pamlsek. Takové to držení psa v postoji, upoutání ho pamlskem a přetažením těžiště dopředu. K tomuto postupu tréninku se váže ještě jedna varianta cvičení vhodná pro postoj. Krok vpřed. Je to přirozenější než krok vzad, ač i ten se v kruhu občas hodí. Například když je málo místa a pes se nedá pohodlně otočit. Raději jeden krok nacouvat a další ihned vpřed. Většina se trénovaných psů je však schopna se do ideálního výstavního postoje dostat přirozeně tímto způsobem.

        výstavy

Kam dál ...