Malamut je životním stylem!

Pamatujete si ještě na napínavou prestižní soutěž Šampion šampionů 2021, ze které jsme vám poměrně nedávno přinesli obsáhlou reportáž? Tak nyní si budeme povídat s majitelkou a chovatelkou celkového vítěze a dozvíme se nejen něco zajímavého z prostředí výstav, ale také to, že i tak úspěšný pes vede docela normální život a k tomu navíc ještě sportuje!

Máme za sebou další ročník mimořádné soutěže Šampion šampionů, a právě nyní se můžeme těšit na rozhovor s jeho vítězkou, resp. s majitelkou vítězného psa, překrásného aljašského malamuta s krásným a dlouhým jménem U Can Expect To Be Free Shamanrock, kterému doma přezdívají Dobby. Je jí handlerka a zároveň také chovatelka a majitelka známé chovatelské stanice Shamanrock, Kateřina Seidlová.

Děkujeme mnohokrát za gratulaci. Musím říct, že každé jedné gratulace si nesmírně vážíme. Oslava samozřejmě byla, ale jen v úzkém kruhu. Velkou oslavu všech letošních i loňských úspěchů budeme pořádat společně s našimi přáteli na Klubové výstavě v květnu, pokud nám to samozřejmě situace dovolí.

Malamut je naprosto vděčným strávníkem a ideálním společníkem pro oslavu. Dobby jako pravý malamut nepohrdne žádným nabízeným jídlem. Zaslouženě ho tak čekala moc hezká porce masa a veliká kost. Nicméně nejlepším dárkem pro Dobbyho byla hračka, kterou získal od sponzora výstavy. A my jako tolerantní rodina malamuta již několik dní posloucháme pískání zmíněné hračky.

Je to přesně tak, jak říkáte. Dobbyho výstavní kariéra je k dnešnímu dni naprosto neskutečná. Já vždy říkám, že se narodil jako „covidové“ štěně a na svou první výstavu se dostal až téměř v roce a nyní je mu pouhých osmnáct měsíců a my už slavíme takto vysoké tituly. O to byla veselejší jeho příprava na výstavy, protože jsem věděla, že máme doma jedinečné zvíře a nesmíme podcenit socializaci a spoustu dalších věcí, které štěně malamuta musí poznat, aby bylo tak vyrovnané povahy, jako je on.
Prakticky za pár výstav byl schopen splnit podmínky pro udělení titulu Junior šampiona ČR i SK. A k tomu přidával krásné a vysoké tituly jako je např. Best in Show na speciální výstavě, Best in Show na Mezinárodní výstavě, Junior Best in Show a mnoho dalších, kterými nebudu čtenáře nudit.

Ráda bych však uvedla, že všechny tituly jsou samozřejmě odměnou za dlouholetou práci a spolupráci s chovateli po celém světě. Vždy přemýšlím, komu všemu by člověk chtěl poděkovat za to, že může být na těchto místech, na kterých právě stojí. Dovolte mi tedy jedno veliké poděkování, které patří majitelům Dobbyho otce, Patricii a Texovi Peel, kteří byli ochotni poslat nám sperma jeho otce do Evropy. Věřili mi a začali s námi spolupracovat. Bohužel Patricia Peel nás opustila před pár měsíci a já pokaždé, když Dobby vyhrává, vím, že to sleduje a říká si, že je dobře, že té bláznivé holce z Čech věřili, že to vyjde. Děkuji za její přátelství a za to, že jsem měla možnost se od ní učit.

Ano, přesně tak. Dlouhodobě jsem si uvědomovala, že se musíme zaměřit na rozšíření našeho chovu. Kam jinam zamířit než do země původu. Pravidelně jsme létali do USA, kde jsem okukovala nejlepší jedince a dělala si vlastní názor. Věděla jsem, že máme kvalitní a zdravé feny, ale byla jsem si naprosto objektivně vědoma toho, co musím zlepšit. Rozhodla jsem se tedy rozvíjet spolupráci s chovateli, kteří chovají aljašské malamuty desítky let. O co větší bylo moje překvapení, když jsem se setkala s naprosto krásnou a upřímnou kritikou jejich vlastních jedinců, a čeho si považuji nejvíce, je upřímnost, kterou v chovu tito chovatelé mají.

Domluvili jsme se na dovozu vybraných jedinců a všichni jsou nebo budou plánovaně velikým obohacením našeho i evropského chovu. A pochopitelně mnoho z těchto vybraných jedinců je již po smrti, a tak se vždy spoléháme na inseminaci.

Když se podívám retrospektivně, tak se vůbec divím, že tu dnes Dobby je. Zdolávat uzavřené hranice s Německem v době první vlny covidu kvůli inseminaci žádalo velkou dávku odvahy a štěstí. Německý pan doktor absolutně nevěřil, že se k němu dostaneme, než jsem na něj mávala na terase jeho kliniky. Ale odvaha nám chovatelům nechybí, hlavně když jde o dlouhodobě plánovaný záměr. To mi jistě všichni chovatelé potvrdí.

Narodil se jako jediné štěně. Vždy zvažuji, zda říct „bohužel“ nebo „bohudíky“… Ale ono je to potřeba vidět naprosto racionálně, jak by to mělo být chovateli vlastní. Jedno štěně je prostě velkou šancí, že se vaše chovatelské plány zhroutí a vy s nimi. Nám se to naštěstí povedlo a jako jedináček vydá za naprosto plnohodnotný vrh co do aktivity, tak i úspěchů.

Tak to je otázka, která mě nesmírně potěšila. Dobbyho děda byl jedním z nejúspěšnějších psů, kterého jsme měli možnost mít doma. Jmenoval se Frodo, celým jménem BIS BISS Ch. Lord Of The Rings Appalachian (BISS je Best in show na speciální výstavě = BEST IN SHOW SPECIALITY). Frodo byl skvělým parťákem do běžného života, ale i právě na výstavy. Měl za sebou čtyřicet šest výstav po celé Evropě a z toho čtyřicet dvakrát vyhrál, což si myslím, že naprosto mluví za jeho výstavní kariéru. A jedním z nejvyšších titulů, kterého dosáhl, bylo právě vítězství na Šampionu šampionů na Slovensku přesně v roce 2012. Takže po deseti letech slavíme stejný titul s Dobbym, který zatím kráčí ve Frodových šlépějích.

Všechny volné chvíle u nás vždy věnujeme aktivitám se psy. Právě u Dobbyho jsme čekali na kompletní vyšetření kyčelních kloubů, loktů, OCD atd. A od té doby je v plném tréninku. Není žádným tajemstvím, že každý náš pes, kterého vystavujeme, pravidelně trénuje. Ona je to totiž vaše povinnost, když se pro toto plemeno rozhodnete, musíte počítat s tím, že s malamutem budete muset pracovat a nepořizujete si společníka k televizi. Takže v současné chvíli Dobby společně s ostatními členy smečky trénuje střídavě na koloběžce a tříkolce pod vedením zkušené Barči Adámkové.
Vzhledem k jeho velmi aktivní povaze jsme v rámci zachování našeho zdraví vypustili klasický canicross. Dobby absolvoval první neoficiální závody a jeho čas byl naprosto fantastický, tak uvidíme, kam nás s Dobbym cesty zavedou.

Já vždycky s oblibou říkám, že jsem vlastně ani neměla jinou možnost než mít malamuta. Moje rodina si zvolila toto plemeno před více než třiceti lety. Já jsem prakticky vyrostla v rodině, která se mu rozhodla obětovat všechen volný čas. A díky vynikající práci mých rodičů to mám dnes mnohem lehčí. Moje maminka naši chovatelskou stanici Shamanrock přivedla na absolutní špičku v chovu aljašských malamutů ve světě a díky ní dnes můžeme pokračovat a dosahovat tak vysokých úspěchů.

Malamut je životním stylem. Pokud se pro něj rozhodnete a přesně víte, do čeho jdete, tak si troufám říct, že s ním strávíte celý život. Víte totiž, že o zábavu nebude nouze. Rozhodně se můžete rozloučit s úhlednou zahrádkou s květinami a dalšími zahradními vymoženostmi. Také brzy pochopíte, že lovecký pud bude vždycky silnější než váš hlas, kterým se budete, většinou marně, snažit malamuta na procházce přivolat, pokud ho něco v okolí zláká k detailnímu prozkoumání. V převážné většině případů se k vám ale zase sám připojí. To je jen malá ochutnávka ze spousty zábavných momentů, které vás potkají a které jsem uvedla spíše z legrace, protože mi všichni majitelé jistě dají za pravdu.

Ale všechno, co jsem řekla, dokáže naprosto bez problémů vyvážit jejich povaha, která je vynikající ke všem lidem. Malamut není psem jednoho pána, ale miluje svoji rodinu a bere ji jako svoji smečku. A vy jako jeho majitel tomu musíte šéfovat, jinak poměrně záhy zjistíte, že vaší rodinné smečce velí váš malamut. Je mnoho pozitiv, která bych mohla jmenovat, ale co mě osobně fascinuje, je historie tohoto plemene. Pokud si ji důkladně nastudujete a jdete do důsledku, pak začnete s naprostým respektem přistupovat k tomu, pro co byli malamuti stvořeni. I standard plemene je tak nádherně napsaný, že všechny popsané exteriérové charakteristiky mají naprosté opodstatnění při životě v přírodě a při práci, pro kterou byli tito psi určení.
Pravou malamutí povahu člověk vlastně pořádně pochopí, až když je vidí fungovat v počtu více zvířat, například na zahradě. To je absolutně nepopsatelné, jak výborně respektují hierarchii smečky.
Takže já bych určitě neměnila.

Na prvním místě je kvalitní krmivo, které je absolutním základem pro správný vývoj a kvalitu srsti. Doplňky krmiva volíme pouze na přírodní bázi. Nezasahujeme tam, kde nemusíme, žádným preparátem. Oblíbila jsem si produkty z řad přírodních doplňků – sušený žloutek, pivovarské kvasnice atd. Malamut má přirozeně velmi kvalitní strukturu srsti, se kterou se velmi dobře pracuje. Příprava na výstavu čítá tři až pět hodin koupání a fénování. Koupeme pouze před výstavou, jinak jsou naši psi takoví, jak se sami „upraví“ na zahradě nebo při tréninku. Úprava, jakou je např. stříhání, je u malamuta zakázána s výjimkou úpravy tlap tak, aby vynikl jejich přirozený tvar. A toho se držíme.

Jako chovatelská stanice máme za sebou neskutečné množství úspěchů po celém světě, a to nejen ve výstavních kruzích, za které jsme velmi vděční. Patří mezi ně samozřejmě vítězství na světových a evropských výstavách, Cruft’s, Best in Show na národních a mezinárodních výstavách a mnoho dalších titulů. A děkuji všem rozhodčím, kteří vždy ocení kvality našich psů.
Ovšem co je pro nás jedním z největších ocenění našeho chovu, je poměrně pravidelné vítězství na Speciálních výstavách aljašských malamutů v USA, domovině našeho plemene. Našim psům se daří vyhrávat tituly, jako jsou např. Best Of Winners, Winners Bitch, Winners Male a Award of Merit. Pocit je to ještě krásnější, když stojíte v konkurenci dvou set až tři sta padesáti malamutů z celého světa. Sem totiž člověk nejezdí vyhrávat, ale předvádět svoji chovatelskou práci. A potěší vás, když je oceněna na tak vysoké úrovni. Speciálně když přijedete ze země, o které většina lidí nikdy předtím neslyšela.

Ale stojíme nohama na zemi a naprosto upřímně říkáme, že všechny velké úspěchy doprovází také občasné neúspěchy, které nám chov přinesl. O to víc si pak člověk váží i malinkých úspěchů a je skromný.

Skromnost a pokora ke kynologii zkrátka patří a jsem moc ráda, že to říkáte. Katko, mnohokrát vám děkuji za rozhovor, který bude jistě velmi přínosný i pro naše čtenáře, kteří se na soutěž letos nedostali a jistě se budou snažit zúčastnit se dalšího ročníku. Ve vaší kynologické práci vám za celý magazín přeji hodně štěstí a budeme se těšit, že Dobby bude dobývat výstavní koberec stále stejně úspěšně!

Katka Houšková

Foto: archiv Kateřiny Seidlové, Ladislav Hájek

Chovatelská stanice Shamanrock

http://www.shamanrock.com/

https://www.facebook.com/katka.seidlova.50