Tajemství krásy bouvieří srsti

O výcviku flanderského bouviera toho již víme opravdu hodně a pokaždé jsme při tom i maličko zavadili o jeho krásnou srst. Tentokrát se tedy budeme věnovat právě péči o ni. Po dlouhém pátrání nás většina chovatelů odkázala na velice ochotnou a usměvavou Šárku Adámkovou, která je nejen chovatelkou, ale hlavně psí srsti opravdu rozumí. A tak nám předá pár užitečných rad.

Krásy srsti flanderských bouvierů si opravdu nejde nevšimnout. Avšak jak se o ni správně starat? To už bude obsahem většiny otázek pro Šárku Adámkovou, která je nejen chovatelkou plemene, ale hlavněpsí srsti opravdu rozumí. A my se dozvíme, jak o tento honosný kabát pečovat od malého štěněte, přes domácího mazlíčka až po výstavního krále.

Šárko, dnes si budeme povídat hlavně o úpravě srsti, ale napřed vás poprosím, abyste nám o sobě a životě s bouviery řekla pár slov.

Mé první setkání s bouvierem proběhlo u nás na cvičáku, vybírala jsem si v té době plemeno, se kterým by se dalo cvičit a zároveň by splňovalo úlohu rodinného a hlídacího psa. A protože mám ráda chlupatější variantu našich čtyřnohých přátel, tak tedy i s dostatkem delší srsti. Na začátku devadesátých let jich ale u nás moc nebylo, já však měla to štěstí, že jsem jednoho potkala právě na kynologickém cvičišti za domem. Byl to úžasný, majestátní a velice temperamentní pes mého kamaráda Richarda. Učaroval mi nejen vzhled bouviera (v té době ještě s kupírovanýma ušima a ocasem), ale i jeho kamarádská a mazlivá povaha, která se dokázala v okamžiku změnit v uragán, co smete kohokoliv z povrchu zemského při obraně svého pána. 

A tak se v roce 1992 stal členem naší rodiny první bouvier Arne od Demlů, chtěla jsem si původně pořídit fenku, ale chovatelka měla volné už jen pejsky a mě bylo líto odjet bez štěněte. Stal se bezvadnou chůvou starší dcery, ochráncem našich slepic a nerozlučným kamarádem kocoura, se kterým sdílel boudu i misku. Druhým bouvierem byla importovaná fena Evitaperon (JCh., KV, NV, zk. ZVV1), ta k nám přibyla v roce 2007 ve svých dvou letech a stala se zakladatelkou chovu v naší chovatelské stanici Kajša Ondra. Dnes s námi sdílí domácnost její šestiletá dcera Benita (JCh., Ch. CZ, Ch. ČMKU, KV, VSV, NV, zk. ZZO), Benity dvouletý syn Caspian (ten se narodil v nestandardní plavé barvě, je to nádherný psí kluk, který už svým vzezřením budí pozornost všude, kam přijde, zastává roli společníka při sportech, výletech a je z něj skvělý hlídač) a před rokem a půl jsem si přivezla z Belgie fenkuPauline van de Maesbouvers (JCh.).

Po příchodu bouvierů do vaší rodiny jste se pustila nejen do stříhání tohoto plemene, ale měla jste i dost dlouho psí salon, jestli se nepletu?

Protože jsem se rozhodla Arnyho uchovnit, začala jsem jezdit na výstavy. Problém byla ale úprava jeho srsti. V klubovém zpravodaji byl návod a nákres, jak by se měl bouvier stříhat a tak díky jeho trpělivosti a mé neustálé snaze se to naučit, mě začalo stříhání psů natolik bavit a zájemců o to, abych jim psa také ostříhala, rapidně přibývat, že po mé druhé mateřské dovolené jsem se už nevrátila k práci laborantky a začala se stříháním psů živit. Vystudovala jsem střední veterinární školu v Kroměříži a ke zvířatům, obzvlášť tedy ke psům jsem měla od dětství silný vztah. Tak se mi koníček stal povoláním a prací, kterou miluji. Nejdříve jsem stříhala sama, jenže klientela se rychle rozrůstala, a tak po domluvě se dvěma kamarádkami střihačkami jsme si otevřely salon pro psy. Kromě ježdění na výstavy, ať už jako vystavovatelé nebo diváci, jsme se účastnily různých střihačských seminářů v ČR i na Slovensku a snažily se stále vzdělávat a zdokonalovat, abychom mohly nabídnout našim zákazníkům co nejlepší služby. Stříhání psů profesionálně jsem se věnovala do konce loňského roku, tedy dvacet let, teď pracuji jako veterinární sestra. Bouviery samozřejmě upravuji dál, jezdí za mnou mé odchovy (z jejich majitelů se postupem času stali rodinní přátelé), kamarádi z klubu, hlavně před výstavou, a ostatní majitelé bouvierů, kteří chtějí, aby jejich pes vypadal opravdu jako bouvier, protože při jejich málo početnosti je většina střihačů neumí správně upravit. Abych si ještě lépe osvojila střih a techniku, využila jsem nabídky chovatelů bouvierů z Antverp (CHS Maesbouvers), u kterých jsem byla nakrýt svou fenu a nechala se proškolit v úpravě bouvierů jejich dlouholetými chovateli přímo v zemi původu.

Pojďme si tedy popovídat o bouvieří srsti. Ačkoliv jsou to naprosto úžasní psi, na jejich popularitě jim značně ubírá fakt, že mají na péči dost náročnou srst. Je to pravda? 

Flanderští bouvieři mají svou specifickou srst, která je má chránit jak před nepříznivým počasím, tak i před sluncem. Tvrdé a suché pesíky s hustější podsadouale nejsou důvodem k obavám a mylným dojmům, že tento druh srsti je náročný na údržbu. Samozřejmě potřebují jako každé plemeno s delší srstí pravidelnou péči, že by ale byla nějak extra náročná, nemohu jako střihač a majitel třech psů říct. Důkladné pročesání jedenkrát za týden většinou stačí, navíc bouvieři nelínají a uvolněné srsti se zbavují česáním a trimováním, takže z jejich pobytu v bytě nemusíte mít strach.

Kdesi na internetu jsem četla, že jejich srst má být hrubá, ale že dnešní bouvier má srst čím dál tím jemnější? Je to tak a pokud ano, čím to je?

Při správné péči o srst trimováním a pravidelným kartáčováním nedochází ke změnám kvality srsti a jejímu měknutí. Jemnou srst mívají jedinci, kteří se jen stříhají, mají většinou nadbytek podsady a tím, že se stará a odumřelá srst nevyškube, nemá dostatek prostoru narůst srst nová, kvalitní a hrubá. To, že se dnes vyskytují více psi s jemnější srstí než dříve, je dáno jak špatnou péčí majitelů, tak i přístupem chovatelů, protože bohužel na výstavách dávají někteří rozhodčí přednost psům s bohatou jemnější srstí, která je líbivější a snadněji také zakryje nedostatky ve stavbě těla,ale ztrácí svoji funkčnost a strukturu danou standardem. Tito psi s mnoha výstavními tituly jsou pak více využívání k chovu.

Nejsem odbornicí na péči o srst, a proto budou některé otázky opravdu asi zvláštní. Jak často se má pes kartáčovat nebo pročesávat a hlavně čím? 

Údržba bouvieří srsti, jak už jsem se zmínila, není tak moc složitá. Je třeba pravidelnost a mít na to ty správné pomůcky, které vám co nejvíce usnadní práci, ovšem neexistují žádné kouzelné rozčesávače a spreje, jak si mnozí lidé představují, když česání zanedbají a myslí si, že srst postříkají nějakým přípravkem, párkrát lehce máchnou kartáčem a půjde to samo…

Na česání budeme potřebovat kartáč se zahnutými tvrdými drátky, vzhledem k velikosti psa zvolíme kartáč velký, dále pak kovový hřeben, s ne moc hustými zuby, trimovací nůž (s ním musíme umět zacházet, abychom srst neřezali, ale vytrhávali), speciální pročesávací hrablo (toto obzvlášť doporučuji těm, co neumí nebo se bojí trimovat) a kvalitní nůžky delší rovné a efilační nůžky (stačí jednostranné).

Každý zodpovědný chovatel při prodeji štěněte určitě nové majitele poučí, jak se mají o svého psa starat a většinou nabídne i pomoc s úpravou. Začíná se, hlavně u štěňat, s návykem na kartáč a hřeben (nejlépe každý den pár minut). Čím dříve, tím lépe. A postupně se tato procedura prodlužuje, až zjistíte, že jste na jeden zátah učesali celého psa (toto každý týden). Zhruba od čtvrtého až pátého měsíce stáří uvidíte, že vám na kartáči zůstává čím dál tím více chlupů a to je ta doba, kdy se pomalu začíná uvolňovat srst a můžete už pejska protrimovat. Největší práce nastává zhruba kolem jednoho roku, kdy se jemná štěněčí srst začíná uvolňovat nejvíce a je třeba kartáčovat (jedenkrát až dvakrát týdně) a vytrimovatnebo vyhrabat hrablem (každý měsíc nebo jednou pořádně, pokud bude srst dostatečně uvolněná). Pejsek bude sice nějakou dobu vypadat jako oškubané kuře, ale věřte, že jeho srsti to jen prospěje a za pár týdnů budete mít krásně osrstěného bouviera.

Bouvieři se tedy trimují. Mnoho lidí je však přesvědčeno, že trimování bolí. Co to tedy trimování přesně je a cítí to nějak pes? 

Že trimování psa bolí, si myslí jen lidé, kteří nevědí, že trimování je jen vyškubávání staré uvolněné srsti, která odumřela, ale sama nevypadne (měla jsem v salonu psy, kteří u trimování spali). Jestli u toho někteří jedinci dělali psí kusy, tak je to proto, že jejich majitelé zanedbali přípravu a nenaučili je od mala na manipulaci při česání a stříhání. Pokud by nadále zůstala stará srst v kůži, zabrání nebo omezí v růstu srst novou, která pak bude jemnější a vlnitější. Totéž se děje, když se srst jen nekvalitně vyčeše a ostříhá. Samotné stříhání by tedy mělo následovat až po řádném rozčesání a vyčesání veškeré mrtvé srsti na těle psa včetně vousů.

Když se tedy jako majitel budu o srst bouviera starat tak, jak píšete a pravidelně ji pročesávat, je to zřejmě dostačující pro běžný život. Měla bych ale i přesto vyhledat psího kadeřníka, dejme tomu jedenkrát ročně, z důvodu nějaké lepší úpravy?

Pokud se staráte o srst svého psa poctivě a pravidelně a nebojíte se ostříhat si ho sami, většinou to pro běžný život stačí. Pokud ale chcete svého psa uchovnit, nebo navštěvovat pravidelně výstavy, pak vám nezbývá než se obrátit buď na chovatele (mají už s úpravou srsti dostatečné zkušenosti), nebo si najít střihače, který tuto úpravu ovládá (těch je však žalostně málo). Můžete si ale nechat v salonu pejska jen vykoupat a vyčesat, jedenkrát až dvakrát do roka mu to jen prospěje.

Jak se tedy upravuje bouvieří srst za účelem výstav? 

Výstavní úprava začíná šest až čtyři týdnypřed samotnou výstavou. Psa pořádně rozčešeme, a buď trimujeme, nebo si pomůžeme zbavit se staré srsti hrablem. Po té vykoupeme v kvalitním šamponu (nejlépe pro drsnosrstá plemena), vyfénujeme a můžeme stříhat. Bouvieři mají daný střih standardem, ale jejich přeumělkovaná úprava a´la pudl by měla být penalizována (máme pracovní plemeno). Výstavní střih je přece jen náročnější, proto doporučuji nechat jej na odborníkovi. Asi tři až pět dnů před výstavou po rozčesání doladíme střih obyčejnými a efilačními nůžkami. Už nekoupeme, srst by byla po koupání měkká.

Pak je tu ještě jiný druh majitelů, kteří sice toto plemeno vlastní, ale na výstavy nechodí. Ti řeší úpravu srsti strojkem. Je to tak správně? A doporučila byste případně pro bouviera nějaký „ domácí střih“?

Pro domácí úpravu lze bouviera ostříhat i strojkem, ale ztratí tím z velké části své charismaa vzhledem bude připomínat jiné plemeno. Srst se zjemní a bude mít větší tendenci se zacuchávat. Jako správný postup to proto nemohu doporučit. Jako domácí střih se volí většinou kratší varianta výstavního střihu a za použití strojku – střih „na knírače“ s bohatšími fousy, nebo s použitím vyšších nádstavců na hlavici strojku (srst v tomto případě musí být dokonale rozčesaná) – střih „na plyšáka“ nebo „na medvídka“ (lidé tomu říkají různě).

Může se tedy naučit obyčejnou úpravu i běžný majitel? A jakou na to má mít výbavu? 

Obyčejnou úpravu se většinou majitelé naučí. Vzhledem k bouvieřímu temperamentu a chuti prolézat nejrůznější křoví, válet se v suchém listí a trávě, nabírat na sebe bodláky, prošmejdit všechny kaluže a blátivé strouhy, stane se záhy jejich nejlepším pomocníkem kartáč a hřeben. Pak už není daleko k vystřižení nalepené žvýkačky a srovnávání díry po ní, pak si řeknou, že přece musí srovnat i tu druhou stranu, aby to nevypadalo blbě, a nakonec zjistí, že ostříhali skoro celého psa a že to není tak špatné a časem se do toho automaticky pustí znovu. Výbavu na údržbu srsti jsem už zmínila výše, jde ji sehnat na internetu, nebo zakoupit na větších výstavách, kde je u stánků dostatečný výběr.

Co koupání? Doporučujete anebo spíš ne, případně jak často? A kdy mohu poprvé vykoupat štěně?

Koupání závisí na prostředí, ve kterém bouvier bydlí, pokud je s námi v bytě, budeme ho muset koupat častěji než psa, který je v kotci nebo na zahradě. Pokud používáme kvalitní kosmetiku (doporučuji poradit se s odborníkem), častější koupání nevadí, tady je dobré pořídit si výkonný profesionální turbofén (jde to s ním velice rychle).

Štěně můžeme za pomocí speciální a kvalitní kosmetiky koupat v podstatě hned, jakmile si ho přineseme domů, zde je hlavně důležité pejska dostatečně spláchnout, aby na něm nezůstaly zbytky šamponu nebo kondicionéru a pořádně ho vysušit – nejlépe vyfénovat, aby neprochladl.

Šárko, velice vám děkuji za cenné rady pro majitele těchto impozantních zvířat. Na závěr bych se chtěla zeptat, zda máte nějaké rady či tipy na snadnější péči o srst. 

Takže turbofén lze použít i na vyfoukání prachu a písku ze srsti na sucho. Bodláky a jiné trávy ze srsti dobře vyčešeme kartáčem. Po koupání je nejlépe srst za současného kartáčování vysušit fénem. Nevyčesáváme mokrého nebo vlhkého psa, zbytečně vyškubeme více srsti. Dredy nemusíme hned odstřihávat, nejprve je trochu učešeme kartáčem, pak hrablem, nebo jedním zubem kovového hřebenu a kartáčem dočešeme. Hodně přerostlou srst nejdříve předstříháme, pak vyčešeme a vytrimujeme (vyhrabeme) a až nakonec dostříháme. Aby se v zimě psům mezi prsty nedělaly sněhové kuličky, srst vystříhejte co nejvíc nakrátko a namažte polštářky i chlupy v meziprstí krémem (na psí packy nebo indulonou).

Foto: Šárka Adámková