Stopařská poradna – Pomoc, mám nežravou fenu!

Máte také problém s motivací na žrádlo? Jak ale stopovat, když pes o jídlo zrovna moc nestojí? Nejjednodušší je ho prostě rozežrat! Nevěříte, že to jde? Tak my vám nyní poradíme, jak na to…

Naučit psa parádně stopovat stojí spoustu úsilí, času a mnohdy i nervů, když se něco nedaří zrovna tak, jak bychom si představovali nebo přáli. Je jasné, že bez správné motivace se to prostě neobejde. A tou bývá ve většině případů především krmení. A tady je právě ten kámen úrazu. Co když pes prostě nemá ten správný apetit a žrádlo mu ale vůbec nic neříká? A přesně to je problémem jedné naší čtenářky…

Dotaz: Narazila jsem na takový zádrhel při nácviku stop, resp. při jeho začátku. Přečetla jsem si první díly seriálu o přesném stopování a začínám se čtverečky. Mám roční velkou kníračku, která bohužel není příliš žravá. Vedu ji pozitivní motivací, takže je zvyklá nabízet chování a chodit si pro odměnu z ruky. Ovšem ve čtvercích ji pamlsky příliš nezajímají. Když ji k němu uvádím, vhodím do něj pár granulek, aby jí to „řeklo“, kam má jít. Celé je to ale takové neslané nemastné. Nefunguje ani nechat ji takzvaně vyhladovět. Co dělat? Vydržet a dát jí čas? Zkusit něco jiného? Nechci to hned vzdávat. Poradíte mi, prosím?

Dobrý den, děkuji za dotaz!

Na úvod je třeba říct, že v tom určitě nejste sama, nežravých psů je hodně. A možností, jak z toho ven, se nabízí hned několik.

•  Nejjednodušší cestou by bylo nevěnovat se přesnému stopování, ale jít cestou stopování pudového, které na krmení není přímo závislé. Pokud jsou ale vaším cílem přesné sportovní stopy, což předpokládám, nebude tato cesta z dlouhodobého hlediska pro vás efektivní.
• Můžete zkusit cestu nejmenšího odporu, a to použít pamlsky vyšší hodnoty, tedy výraznější a atraktivnější odměny. To by se v začátku mohlo jevit jako dobrý nápad – a je možné, že na principu zvyšování hodnoty odměn byste časem dospěla do fáze, že by fena byla schopná motivovat se i běžným krmením. Ale je to nejistý výsledek a z odměn velmi vysoké hodnoty už potom nemáte kam jít výš, až budete potřebovat přidat na motivaci, což vidím jako základní kámen úrazu.
• Pokud jste zkušená v pozitivní motivaci a ovládáte shaping, jednou z možností by bylo vydat se cestou targetingu. Je to dost náročná metoda, která vás v začátku může odradit právě časovou a fyzickou náročností a hlavně plánováním jednotlivých tréninků, ale má prokazatelné výsledky.
• Úplně nejefektivnější cestou, která navíc bude mít dlouhodobě pozitivní dopad na váš trénink (nejen stop), je ale naučit fenu žrát. Z mých zkušeností – rozežrat se dá většina psů. Jedná se o základní pud, který má každý pes, a je opravdu jen mizivé procento psů, u kterých nejde rozvíjet.

Jak na to?

V první řadě je třeba identifikovat příčinu, proč nežere. Možností může být celá řada.

• Zdravotní potíže, špatné trávení, střevní mikroflóra není v dobré kondici

Co s tím? Úprava/úplná změna stravy, odstranění chemie (barviv, konzervantů, syntetických vitaminů) ze stravy, úprava střevní mikroflóry, nasazení probiotických kultur, enzymů, případně detox. Osobně jsem aktuálně dost nedávno řešila tento problém v kurzech, kdy pes odmítal jak granule, tak BARF a systematicky ubýval na váze a obávali jsme se o jeho zdraví. Zcela jsme změnili stravu, zapracovali na střevní mikroflóře a měsíc po této úpravě mu majitel nestíhá plnit misku.

• Stres, psychický konflikt, který se váže k jídlu, případně k přijímání stravy ze země

Ano, i stres může být důležitým faktorem. Někteří psovodi ve snaze přimět psa, aby více žral, nadělají víc škody, než užitku. Jak známo, pes, stejně jako dítě, chce vždy to, co nemůže mít. A to, čeho má nadbytek, ignoruje. Často se setkávám se psy, kteří nežerou už jen proto, že jim majitel pořád cpe nějaké jídlo a chudák pes má stres už ve chvíli, kdy panička bere granuli do ruky. Další možnost může být i taková, že majitel ve snaze zabránit psovi, aby požíral nežádoucí fujtajbl ze země, mu nevědomky přivodil obavu ze sbírání krmiva ze země. A je bezpočet dalších variant, kdy psovod neúmyslně přivádí psa do konfliktu se žrádlem. Tento problém je dost obtížné identifikovat a zjistit, kdy a jak vznikl.

• A potom je tu pes, který opravdu nežere rád.

Není to úplně běžné, ale někteří psi nepovažují stravu za prioritu. Co s tím? Naučit ho žrát! Není to úplně snadné a docela dlouho to trvá, ale výsledky můžou být ohromující.

V první řadě musíme najít něco, cokoliv, co psovi vážně chutná a čeho do něj dostaneme poměrně dost. Zde, pokud chceme naučit psa žrát, musíme na chvíli zapomenout na naši vyváženou stravu a do misky dát zkrátka to, co pes sežere opravdu s chutí. Například pokud pes špatně žere granule, ale chutná mu vařené kuře s pohankou, tak mu začnete vařit kuře. Podstata systému je v tom, že dáte psovi o něco větší krmnou dávku, než by měl mít a než žere běžně. Využijeme jeho chuti na kuře, přidáme deset procent navíc a ještě zvýšíme i dávku přílohy. Pokud to má pes opravdu rád, tak to sežere. Další den přidáme dalších deset procent a další den dalších… Pokud má pes rád i hovězí, tak střídáme kuře a hovězí, abychom ho jednodruhovou stravou neodradili. Za pět dní budeme na jeden a půl násobku běžné stravy a pes bude mít pěkně roztažený žaludek. A to je příležitost pro nás, abychom šestý den nasadili hladovku. Je více než pravděpodobné, že pes opravdu pocítí hlad a bude se celý den dožadovat jídla. Nesmíte mu podlehnout. Pocit hladu je zcela zásadní a my potřebujeme, aby pes, resp. jeho mozek, chápal, že je hladový a tedy v ohrožení života. Pokud by se náhodou stalo, že hlad nebude dostatečný, vydržte nekrmit ještě jeden den. Den po hladovce by se měl pes vrhnout do jídla s úplně jinou chutí, než jsme byli zvyklí. Další týden opět pokračujeme se zvyšováním krmné dávky až na dvojnásobek, a šestý den opět bude hladovka. Počet dní, kdy zvyšujeme krmnou dávku a kdy nasazujeme hladovku, je orientační. Pokud nedodržíte pět dní, ale dáte čtyři nebo šest, je to úplně jedno. Podstata je, aby fungoval tento postup:

1. roztáhnout psovi žaludek
2. dát mu pocítit hlad
3. dát mu pocítit pocit z nasycení po hladovce

Jakmile vám tento systém začne fungovat, můžete postupně začít některé dny nahrazovat alespoň část krmné dávky vaší obvyklou stravou, až se pomalu dostanete na stravu, na kterou jste byli zvyklí. Jednodenní hladovku buď jednou týdně, nebo minimálně jednou za dva týdny doporučuji dodržovat, aby si pes čas od času vzpomněl, že by mohl mít hlad, a aby příště rychle vymetl misku a střádal na horší časy.

Pokud se vám podaří dostat se do tohoto stavu, máte vyhráno! Na stopách, na poslušnosti, při výchově, zkrátka všude. Navíc, když odhlédneme od tréninku, pes, který nežere dobře, se při jakékoliv chorobě, kdy klesá chuť k jídlu běžně, může dostat až do fáze podvýživy a ohrožení na zdraví.

www.katcinasmecka.cz

Ilustrační foto: archiv redakce