Sportovku lze dělat i s moskevákem!

Moskevský strážní pes a sportovní kynologie? Možná se vám to bude zdát jako nesmysl, ale opak je pravdou. I s tímto plemenem se dá cvičit a skládat zkoušky, přestože vás ostatní zprvu odrazují a posmívají se vám. Chce to pevné nervy a jít si za svým. Radost z vykonané práce je potom o to větší…

Ludmila Přívratská si pořídila moskevského strážního psa nejen jako společníka do rodiny a spolehlivého ochránce majetku, ale i jako parťáka do sportovní kynologie. Na cvičáku se na ní zpočátku dívali všelijak, ale její odhodlání všem ukázat, že to půjde, nakonec zvítězilo. Paní Lída objevila recept „jak na to“ a se svou fenkou dokonce složila i několik základních zkoušek. A může se klidně stát, že inspiruje i někoho dalšího. I tady totiž platí, že když se chce, všechno jde.

Po přestěhování se do baráku jsme začali uvažovat o psovi. Jelikož mám ráda velká a chlupatá psí plemena, tak se náš výběr ubíral tímto směrem, až jsme se nakonec dostali k moskevskému strážnímu psovi. Volali jsme do různých chovatelských stanic, které v té době existovaly, až jsme narazili na pejska jménem Cain z Blahuňovské dubiny, to bylo naše první štěně. Když jsme zjistili, že mu chybí zuby a kvůli tomu nemůže být uchovněný, tak jsme si zhruba po dvou letech pořídili ještě fenku Artemis Aischa ze Žatce. Jelikož je toto plemeno pracovní se specifickým zaměřením, líbí se mi jejich přizpůsobivost prostředí, ve kterém pracují, oddanost pánovi a láska k rodině. Po vizuální stránce velikost, barevnost a samozřejmě také budí značný respekt.

Artemis je sedmiletá fenka, se kterou jsem si splnila svůj pejskařský sen. Je to skvělá parťačka, na kterou se mohu kdykoli a s čímkoli spolehnout. Podařilo se nám odchovat jeden vrh, na který jsem patřičně hrdá. Byla úspěšná na výstavách, kde dosáhla na titul Český šampion a dokázali jsme složit i několik zkoušek dle národního i mezinárodního zkušebního řádu. Dle mého je to bláznivka, která pro mě udělá cokoli, co po ní budu žádat. Miluje vodu a vše co s ní souvisí, včetně bahna. Je nekompromisní hlídačkou své rodiny a mladšího psího parťáka.

Válení se doma, odpočívání na cvičáku, kde samozřejmě i potom pracujeme, to obnáší obrany na figuranta, výcvik poslušnosti aj. Obrany jsou naší nejoblíbenější činností. Kromě toho spolu podnikáme různé procházky do přírody. Na výstavy už nejezdíme.

Když jsme přišli poprvé na cvičák s Cainem, všichni nás od toho odrazovali, posmívali se nám a říkali, že takový pes tam nepatří. Když jsem šla s Artemis poprvé na cvičák, dívali se na nás sice pořád divně, ale vzali nás ze zvědavosti mezi sebe. Řekla jsem si, že všem dokážeme, že i s takovým plemenem je možné dělat sportovní kynologii a postavili jsme se k tomu čelem. Začaly jsme pravidelně docházet na tréninky a zjišťovaly jsme, že ač se to zdá nemožné, byl vidět velký progres a posun dál. Naše výsledky začaly každého překvapovat, co se týkalo poslušnosti a ovladatelnosti tohoto plemene. To bylo pro mě jednou z met, na kterou jsem chtěla dosáhnout.

Ano, stávalo se to běžně. Hlavně nás spousta lidí odsuzovala, že takový pes nemá na cvičáku co dělat, notabene aby tam dělal kašpárka při aportování a jiných cvicích. Tenhle pes byl podle nich určený k hlídání za plotem, nikoli k takovým „cirkusovým kouskům“. Dnes už je naštěstí situace trošku jiná, protože moskeváků se složenou zkouškou z výkonu přibývá a my momentálně cvičíme v Církvicích, kde nás normálně berou a plemeno neřeší.

U německých ovčáků (zase jsem se k tomuto plemeni vrátila) i u moskevských strážních psů používám pamlsky jak při stopách, tak i u poslušnosti. Rozdíl je v tom, že pro moskeváka není finální odměnou míček, ale pořádná slovní pochvala včetně nějaké té dobroty. Za to u ovčáka stačí jako odměna míček. Obrana je totožná u obou plemen, slovní podpora a následné ponechání peška nebo rukávu. Rozdíl je také i ve váze a v rychlosti provádění cviku. Vzhledem ke své váze je moskevák pochopitelně pomalejší a těžkopádnější.

Tahle otázka je dost těžká a sporná. Je v tom samozřejmě i kus štěstí, ale především tam hraje roli přístup člověka, který by měl vědět, co od toho psa očekává a chce. Ale za mě se s ním dobře pracovat dá.

Rozdíl mezi výcvikem psa a fenky je u tohoto plemene rozhodně velký, spočívá hlavně v zájmu o práci. Pes dříve přemýšlí, než začne konat, ale ochota k výcviku není tak velká jako u feny. Sice cvik splnil, ale nikoliv proto, že by chtěl, ale protože musel. Psi jsou také oproti fenám o hodně tvrdohlavější. Ač jsme se psem nesložili žádnou zkoušku z výkonu, tak poslušnost zvládal na jedničku, byl schopen chodit mezi psy, aniž by jakémukoli z nich ublížil.

Nejtěžší pro nás bylo stopování a aport. Naopak nejjednodušší pro nás byla rozhodně chůze u nohy a také jednotlivé polohy. Těžká pro nás byla na začátku i obrana, má fenka na začátku úplně nechápala, co se po ní chce. Chtěla figuranta pokousat, vrčela na něj a cenila u toho zuby, na čemž se samozřejmě časem zapracovalo.

Co se odměn týče, Artemis byla vždy velmi žravá. Tím pádem u nás nejlépe fungují pamlsky jakéhokoli druhu, na prvním místě jsou ale piškoty. Cain tak žravej nebyl, ale vyhrávaly u něj také piškoty.

Jsem hrdá na to, že jsme společně dokázaly splnit tolik zkoušek, ale nejvíce hrdá jsem na zkoušku ZM. Je pravdou, že bez pomoci lidí ze cvičáku, ale hlavně figuranta (Standa Buresch), bychom to nezvládly. Zkouška ZM obsahuje stopu, poslušnost, ve které je již zmiňovaný aport a také obrany, kde pes musí pracovat samostatně. Rádi bychom se ještě zúčastnili závodu Duchcovský viadukt, který se pořádá na konci srpna 2022.

Moskevským strážním psům bych do dalších let opravdu ze srdce popřála, aby se dodržoval platný standard plemene zejména v souvislosti se zdravím a povahou jedinců zařazovaných do chovu. Prostě, aby se pro další chov vybírali psi a feny, kteří toto splňují.

Děkuji vám za rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto:     archiv Ludmily Přívratské