Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Také byste svému pejskovi rádi pořídili dalšího čtyřnohého kamaráda, aby měl parťáka pro různé „lumpárny“ nebo aby nebyl doma sám, když vy jste zrovna v práci nebo ve škole? Na jednu stranu dobrý nápad, ale je při tom třeba zvážit i řadu dalších okolností. A tou velmi důležitou je i věkový rozestup mezi oběma hafany!


Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Možná vás také někdy napadlo pořídit si dva sourozence z jednoho vrhu nebo ke svému poměrně mladému pejskovi přibrat do rodiny ještě jednoho podobně starého. Důvody k tomuto kroku mohou být různé, ale šikovné je dopředu zvážit všechny aspekty takového rozhodnutí. Co můžete očekávat a jaké benefity nebo úskalí takto poskládaná smečka přináší, nám už prozradí Zuzana Fialová, majitelka desetileté fenky border kolie a jejích dvou osmiletých potomků. Tak se na to společně podívejme…

Zuzko, vy máte doma dva osmileté sourozence z jednoho vrhu a k tomu ještě jejich desetiletou matku. To byl plán sestavit svou smečku zrovna takto nebo to prostě tak nějak vyšlo?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

V plánu to vůbec nebylo. Jednalo se tenkrát o můj první vrh a hned po narození mě uchvátil pes, který přišel na svět. Od začátku jsem si ho chtěla nechat, když jsem vybírala nové domovy pro fenky, u jedné rodiny jsem si nebyla jistá, zda je to to, co pro ni hledám. No, a po rozhovoru s mojí mamčou jsem zjistila, že se jí fenka líbí a že bychom si ji nakonec mohli také nechat. V tu chvíli jsem se měla vzdát svého oblíbence z vrhu. Inzerát jsem zadala, ale pes už mi moc přirostl k srdci, takže zůstal i on.

Proč myslíte, že lidé mají tendenci si poměrně často k sobě pořizovat dva podobně staré chlupáče?

Setkávám se s takovými názory, aby jednomu psovi nebylo smutno a měl si s kým hrát.  Většinou je to ten hlavní důvod, aby prostě „zabavili“ svého chlupáče.

Nemáte třeba sama někdy pocit, že jsou psi spíše více navázáni sami na sebe, a že vás vlastně až zas tak nepotřebují?

Naštěstí jsem každého cvičila/vychovávala zvlášť, aby se nestalo, že by mě opravdu „nepotřebovali“. Tím pádem jsem si s každým vybudovala vztah. Procházky a venčení dělám společně, ale trénink je vždy oddělený. Takže můžu říct, že jsou navázáni spíše na mě než sami na sebe.

V tu chvíli, kdy jsem se rozhodla nechat si dva sourozence z jednoho vrhu, jsem ještě netušila, do čeho vlastně jdu, co mě čeká a jak náročné to bude!

Jaké jsou však z vašeho pohledu výhody takové sestavy?

Výhody v tom postupem času moc nevidím. Je samozřejmě krásné pozorovat, jak mezi sebou takoví jedinci komunikují při hrátkách či procházkách. Je hned vidět, kdo ve smečce velí, ale v tu chvíli, kdy jsem se rozhodla nechat si dva sourozence z jednoho vrhu, jsem ještě netušila, do čeho vlastně jdu, co mě čeká a jak náročné to bude.

Pojďme se na to tedy podívat podrobněji. Kde mohou naopak majitelé obecně takzvaně „narazit“?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Lidé se bohužel nemohou zeptat svých psů, zda o druhého psa stojí či nikoliv. Psí jedináček třeba chce být jedináčkem a bude to náležitě dávat najevo novému přírůstku a mohou vznikat konflikty nejen o hračky, ale i o pozornost páníčka. Pokud má někdo psa a fenu, je potřeba uhlídat období hárání, aby nedošlo k nechtěnému nakrytí. Pes v tomto období může štěkat, kňučet atd. Další věcí je, že může právě nastat i situace, že se psí parťáci naváží sami na sebe a páníček pro ně nebude tak důležitý a nebudou ho poslouchat.

Mohla byste našim čtenářům vysvětlit, co například hrozí, když si někdo přiveze domů např. dva bratry (jedince stejného pohlaví) nějakého většího plemene?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Nemusejí to být jen zrovna dva bratři, ale i u dvou fen si to nemusí sednout. A u velkých plemen člověk musí zvážit, jak bude řešit situaci, kdy dojde ke konfliktu a bude potřeba dva 30 – 40 kg jedince od sebe oddělit. V tu chvíli se pes ožene a svého pána může kousnout, aniž by si to uvědomil, do koho v danou chvíli hryzl. Nikomu takovou situaci nepřeji, ale toto je nutné mít na zřeteli. Rvačky mohou nastat i mezi malými či středními plemeny.

Určitě je i velmi náročná socializace a výchova. Jak jste na začátku postupovala vy sama?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Nejdůležitější pro mě bylo naučit psy přivolání a jednodušší opět bylo je vzájemně oddělovat, abych utvrdila daný povel, a poté jsem teprve zapojovala do společného přivolání ostatní členy smečky. Potřebovala jsem si zároveň najít ke každému jedinci vztah a poznat ho, abych věděla, co je pro něj tou top odměnou a jak reaguje v různých situacích. Začátky byly hodně časově náročné.

Ale není to jen o výchově. Pokud má člověk stejně jako vy nějaké pracovní plemeno, se kterým je třeba cvičit, stojí ho to všechno daleko více času, mám pravdu?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Ano, to máte pravdu, zabere to většinu volného času. Chodím do práce, ale hned, jak přijdu z domů, jdu se věnovat psům. Snažím se jim procházkou nebo tréninkem zaměstnat jejich hlavu. O víkendech je času více, tam se pak zaměřuji na jednotlivé disciplíny ze sportovní kynologie. I přepravování třech psů je náročnější. Mám dvojklec v kufru auta a na zadní sedačce ještě samostatnou kennelku.

Asi je také potřeba říci, že psi pak najednou stárnou a postupně „odcházejí“ a to určitě nebývá úplně jednoduché, a to v mnoha ohledech, že?  

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Toho dne, kdy začnou moji senioři odcházet, se bojím. K mým třem borderkám mám ještě třináctiletého křížence. Člověk si musí uvědomit, že péče o psího seniora bývá finančně náročná, jelikož je potřeba přidávat různé doplňky stravy, dělat pravidelná vyšetření, aby se případný zdravotní problém včas objevil a mohla se aplikovat správná léčba.

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Já přidávám především kloubní výživu a dále mám krmivo rozdělené dle sportovní vytíženosti a potřeb toho daného jedince. Zatím musím „zaklepat“, ale všichni moji psi jsou zdraví a poměrně v kondici, i když už je vidět, že desetiletá borderka častěji odpočívá a spí, na procházkách se spíše „courá“ ale stále zvládá stejné vzdálenosti jako její děti. Nejstarší pes Matýsek už s námi na dlouhé společné výlety nechodí, nezvládl by to.

Co se týče tréninku, tak tam už jsem u Baby (desetiletá borderka ) trochu polevila, spíše vyzobává pamlsky po tréninku ostatních a nezatěžuji ji těžkými cviky či triky.

Vzhledem k věku vašich psů se pomalu nabízí otázka pořízení dalšího štěněte. Šla byste do toho v tuto chvíli? Proč ano, nebo proč ne?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

V danou chvíli u mě vítězí rozum a ne emoce. Ano, toužím po štěněti, ale musím být realistkou. V současné době není možné, abych si pořídila dalšího psího parťáka, jelikož mám ještě stále aktivní borderky a mám za ně zodpovědnosti a je mou povinností jim poskytnout důstojné stáří. V danou chvíli více vnímám i jejich malý věkový rozdíl, který jsem si ze začátku neuvědomovala, brala jsem to tehdy na lehkou váhu, že to vlastně nevadí mít tolik psů věkově blízko sebe. Teď už bych se takhle malý věkový rozdíl nechtěla.

Spousta lidí nechce mít doma z mnoha důvodů jen jednoho psa. Poradila byste jim, jaký je podle vašeho mínění ideální věkový rozdíl v jedné smečce?

Dle mého názoru a zkušeností je ideální rozestup pět až šest let. V tomto věku je pes již vyzrálý a psovod má v tu chvíli čas a prostor věnovat se mladému zvířeti. Dále starší pes už má něco „odžito“ a v podstatě může v různých situacích štěně učit v jistotě.

Co byste na závěr vzkázala všem, kteří přesto uvažují o pořízení dalšího psa věkově hodně blízko k tomu stávajícímu?

Společné soužití podobně starých psů je náročné!

Aby si sami odpověděli na otázku, proč chtějí dalšího parťáka. Není to jen z pohodlnosti, aby právě zabavili stávajícího psa, aby si měl s kým hrát? A jak budou řešit případné konflikty, které mohou nastat? Pokud je pořizován druhý pes do rodiny, kde ještě nejsou děti, jak bude rodina situaci zvládat, až se narodí malé dítě. Štěňátka jsou vždy roztomilá a vypadají nevinně, ale oni z roztomilosti vyrostou a nakonec vám mohou z domečku udělat kůlničku na dříví.

Se Zuzkou Fialovou jste si u nás už mohli přečíst rozhovor zaměřený na plemeno border kolie a jeho uplatnění ve sportovní kynologii a v dogdancingu. Pokud vám unikl nebo byste si ho chtěli zpakovat, stačí kliknout sem:

Border kolie mne uchvátily naprosto vším!
Border kolie mne uchvátily naprosto vším!

Zvažujete pořízení border kolie nebo už ji doma máte a přemýšlíte, kterým směrem se ...

28.4.2022Rozhovory o plemeni

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Zuzany Fialové

Doporučujeme z našeho e-shopu
Novinka
Sušené krůtí krky
ZB000462
od 20
Novinka
Sušené hovězí plíce
ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce
ZB000453
od 26
Legendy československé kynologie
Skladem
ZB000002
od 129
Novinka
Obojek SOFTY
Vyberte barvu
Obojek SOFTY
ZB000096
od 0
Kam dál ...