Seznamte se s Mili!

Kdo chce kam, pomozme mu tam! Asi tak nějak by se dala ohodnotit ochota chovatelky a majitelky několika „málo“ grifonků a brabantíků vzít si od známých na hlídání fenku maltézáčka. To se potom začínají dít věci…

Mili (Wendy Zbenvak) je fenka maltézského psíka. Je tady s námi na nedobrovolné dovolené. Podle mě musela velmi zlobit, když se její majitelé rozhodli svěřit ji právě mně. Ale co s tím nadělá? Prd!!!

Tedy... Moji „Smradi“ jsou absolutně nadšení!

Bílého psa ještě nikdy zblízka neviděli! No, je pravda, že Mili je tak živá, že se na ni musí chodit dívat jen, když spí... Jinak je to stejně jako pro mě bílá čmouha... Rychle se hemžící, divné zvuky vydávající a se zuby, které začínají mnohem dříve než u těch mých „Smradů“.

Ale pojďme si říct něco o té bílé!  

A vůbec o srovnání grifonek – brabantík – maltézák…

Jdu si takto ven, to znamená, já, tepláky, teplé pantofle, péřovka a v levé ruce pár vodítek – devět! Z toho šest grifonků, dva brabantíci (všichni černí, maximálně nějaké to pálení) a jeden bílý obláček. Už když vystupuji z výtahu, zarazí sousedy, že mám mezi tou černou pakáží i něco bílého. Tak jim s úsměvem říkám, že pokud to zčerná, tak si to nechám, ať to vůbec neřeší... Vyjdeme ven a jdeme pěkně spořádaně a v malém houfu na naši venčící louku. Začínám si všímat, že to bílé zvířátko od spodu nějak hnědne...

Vypustím svoje draky a během setinky vteřinky nemám nic černého!

Na vodítku zůstane jen Mili a já s ní tak courám po venčící louce... Bílé zvířátko nejenže ze spoda hnědne, ale z jedné strany i chvilkami žloutne! Hm... To se grifonkům a brabantíkům nestává!!! Jdeme dál... Bílé zvířátko začíná z druhé strany, než žloutne, hnědnout... Hm... To už trochu znám... Od brabantíků ne, ale grifonci, když ryjí čumáčkem v zemi, tak jim ty vousky také tak chytají přírodní maskáč, že? Ale pozor!!! Bílé zvířátko začíná hnědnout i ze strany, co žloutne!!! Ještě chvíli to vypadá, že to třeba přeci jen spadne... Ale ne!!! Takže část sbírám do hovno sáčku a část se snažím hovno sáčkem vyprostit!

Celá otřesená novými zážitky, přivolávám „Smrady“, že jdeme domů!

Připnu si je na zbývajících osm vodítek a jdeme. Sousedi začínají být nervózní... To bílé opravdu tmavne! Černé to ještě není, ale od půlky dolů už to barvu změnilo! Přijdeme domů. Brabantíci cajk, no problem... Grifonci cajk, jen ty huby mají trochu špinavé... Maltézák (pssst, ale venku mi ji asi někdo vyměnil... Je to jako, když se já večer odlíčím... Úplně někdo jiný!!!) Špína z grifonků opadá už v chodbě. Hm... Z maltézáka padají drobné větývky, klacíčky, dokonce i všelijaké plody, písek, hlína, kamínky ještě v obýváku, kuchyni, gauči jedna, gauči dvě, křesle... Vše tedy vyklepu, vyluxuji, vytřu.
Vidím, že Mili během toho, co tak po bytě křepčím, usnula vedle gauče na zemi. Vzbudím ji tedy, ať si jde lehnout na ten čistý, vyklepaný oluxovaný gauč... Ten polomáčený obláček se tedy zvedá ze země a zanechává po sobě něco, co připomíná obkreslení mrtvoly z místa činu!!! Jen je to z bahna a písku!!! Vrátím se tedy s vysavačem a hadrem a brzy je po obrysu...

Vtom se někde za mnou ozve: „Písk! Písk!“

Mili leží na gauči, začíná být opět bílá a tím, jak má delší tlamičku než grifonci a brabantíci, tak objevila pískátko uprostřed hračky, které nikdo s krátkým čumákem aktivovat nemůže! Je půlnoc! Mili je bílá! Já začínám mít tiky!!! Vyluxovala, vyklepala a vytřela už jsem dnes asi dvacetkrát celý byt! Po bytě je vidět jen jeden jediný, rychle se pohybující bílý flek a píská!!! Nic proti maltézákům, nechci být rasista, ale... Pane Bože! Díky, že mám grifonky a brabantíky!

Foto: Marie Krejčová