Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Pokračujeme v představování plemene měsíce. Tentokrát se s námi o své zkušenosti s basenži podělila Katka Beránková, majitelka hned tří pejsků tohoto plemene původem z horké Afriky. Říká o nich mimo jiné, že jsou to tři parťáci na všechno. No, posuďte sami…
Katka Beránková vlastní hned tři jedince plemene basenži, a to samé kluky. Jak funguje takováto jednopohlavní smečka? Proč je dobré chovat toto plemeno ve větším počtu nebo jak ho motivovat ke spolupráci s člověkem. A věděli jste, že i primitivní plemeno může běhat agility? O tom všem a mnohém dalším si nyní můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Kouzlu basenži jsme propadli na jaře 2011. Hledali jsme pejska, který by se k nám hodil – trochu turistu, trochu dobrodruha a trochu požitkáře a v jednom psím časopise jsme najednou objevili článek o pro nás neznámém plemeni basenži. Podle fotek jsme se okamžitě zamilovali a popis povahy nás ve výběru jen utvrdil. Okamžitě jsme začali sledovat stránky chovatelských stanic a v červenci jsme si z CHS Asthenia přivezli našeho prvního basenži Čendu.
Myslím si, že žádný pes není rád sám, ale o basenži to platí dvojnásob. Je to prostě smečkový pes a bez společníků trpí. Pokud s ním nemůžete trávit den, je nejlepším řešením pořídit mu parťáka. A když vidíte, jak spokojení jsou basenži ve dvou, hned je jasné, že ve třech (čtyřech, pěti…) to bude ještě lepší. Pro psy i jejich lidi.
Náš první basenži je šestiletý Čenda (Dungu Wabu Asthenia). Je to úžasňák, pravý parťák pro všechny aktivity, ničeho se nebojí a nejradši má, když se něco děje. Cokoliv. Miluje cestování, nová místa a dobrodružství.
Druhého pejska Amiga (Amigo Kwaku Maybe Dog) jsme přivezli z chovatelské stanice Maybe Dog v lednu 2012. Amigo je alfa samcem se vším, co tento úděl přináší. Má na starosti celou smečku a nese na bedrech osud nás všech. Alespoň z jeho pohledu. Přes své vůdčí postavení je to největší mazel a ihned obsadí každý prázdný klín. Má rád teplo, zavedené pořádky a celou smečku pohromadě.
Nejmladšího Tondu (Suaralayn Orange Boy) jsme přivezli v březnu 2015 z Nizozemí. Tonda je z padesáti procent africké krve. Tím je myšleno, že jeden z jeho rodičů (otec) je dovezen přímo z afrického pralesa v Kongu, aby rozšířil genofond „domestikovaných“ basenžíků. Slovo, které Toníka nejlépe vystihuje, je divoký. A to on je. Přinesl do naší smečky spoustu energie, vzruchu a nespoutané lásky k životu a k nám všem. Toník dělá čest svému divokému původu, nejradši má naši smečku, jídlo a lov.
Musím to zaklepat, ale kluci spolu nemají problém. Mezi Čendou a Amigem bylo od začátku velmi silné pouto, jsou na sobě tak trochu závislí. Když jsme se rozhodli smečku rozšířit o dalšího samce, věděla jsem, že Čenda bude za nového kámoše moc rád. Otázka však byla, jak se zachová šéf Amigo. Stačily tři dny pomalého seznamování a Amigo se o štěňátko začal starat, a od té doby jsou prostě jedna smečka. Tři parťáci na všechno.
Život s basenži je úsměvný a nezapomenutelný od začátku až do konce, ale teď v období nových štěňátek jsem zavzpomínala na den, kdy jsem s malým Tondou letěla z Nizozemí. Měla jsem strach, jestli bude všechno v pořádku a na letišti nám nebudou dělat problémy. Zbytečné obavy, všichni ti přísní zaměstnanci letiště rozněžněle koukali na štěňátko a byli moc milí. Po příletu na mě v letištní hale čekali Čenda s Amigem a těšili se, jak se přivítáme. A najednou z tašky vykoukla rozespalá hlavička a spustila na ně takový jekot, že jsme se museli urychleně klidit ven, protože ostatní cestující mysleli, že se spustil poplach.
Basenži opravdu potřebuje „utahat“, proto jsme s našimi kluky vyzkoušeli více sportovních disciplín. Agility je moc baví, ale rozhodně se tomu nevěnujeme na nějaké profi úrovni. Naši kluci mají za sebou základní výcvik a dvakrát intenzivku na letním výcvikovém táboře. Každý z nich má k tréninku odlišný přístup. Čenda se prostě strašně rád předvádí a potřebuje slyšet pochvaly, Amigo musí dělat všechno to, co Čenda a Toník udělá za pamlsky třeba i stojku. A když víte, jak je motivovat, je běhání s nimi radostí. My jsme se sice zaměřili víc na coursing, ale víme, že při důsledném tréninku mohou být basenži v agility velmi úspěšní. Příkladem je Tondův otec Mosika a sestra Maeva, oba jsou zdatnými závodníky v agility.
Jak bylo řečeno v předchozí odpovědi, na každého jedince platí jiná motivace. Obecně je toto plemeno velmi přístupné k motivaci pozitivní, oni prostě chtějí být chváleni. Nedoporučuji přísné trestání, to na ně neplatí. Stačí stanovit hranice toho, co se smí a co ne a důsledně je dodržovat. V případě opravdu silného odporu v době psího dospívání se nám osvědčilo krátkodobé vyloučení ze smečky. Prostě strčit rebela na pět minut za dveře do chodby a s ostatními si uvnitř hrát, to se pak vždycky rád a poslušně zase začlenil.
Naše pejsky jsme na volno pouštěli asi do osmnácti měsíců věku, to se dali přivolat na pamlsky. Jakmile dospěli, všechny námi nabízené požitky převážil lovecký pud a touha po dobrodružství. Pouštěli jsme je pak jen v lese daleko od silnic a jiných nebezpečí, ale jako tříhlavou smečku si je už pustit netroufám. To ale neplatí pro všechny basenži, známe spoustu poslušných a na volno chodících jedinců. My jsme možná nebyli dostatečně důslední ve výcviku přivolání.
Pokud jde o děti v rodině, je to samozřejmě zcela bez problémů. Mám tři synovce, kteří naše psy milují a naopak. Děti, které potkáváme na procházkách, si často chtějí pejsky hladit. Není v tom žádný problém, obvykle nastrčíme Čendu, ten si od dětí nechá líbit úplně všechno. V případě Tondy je třeba nejprve prověřit, zda u sebe dítě nemá rohlík, piškot nebo čokoládu, protože by mu to sebral.
To je velice individuální, jsou rodiny, kde spolu s basenži žijí kočky, želvy, králíčci. U nás to bohužel nefunguje. Před příchodem psů jsme měli tři venkovní kočky, které v zimě chodily spát domů. Čenda je toleroval, ale když přišel Amigo, museli jsme jim zařídit zateplenou boudu venku.
Netroufám si dávat rady ostatním, ale myslím, že náš recept na společné soužití funguje krásně. Důležité je přijmout basenžiho takového, jaký je. Nečekat naprostou poslušnost a plnění příkazů, respektovat jeho divokou a nespoutanou duši a milovat ho. A on vám to mnohonásobně vrátí.
Ráda bych, aby našim pejskům sloužilo zdraví, byli s námi spokojení a prožili jsme další krásný rok. Plemeni basenži přeji hlavně zodpovědné chovatele a milující majitele.
Foto: archiv Katky Beránkové, Markéta Sousedíková, Renata Hofmann a Ivan Berta
Možná i vám občas vrtá v hlavě otázka, proč některá plemena zastřešuje v České ...
AnketyZnáte z televize ty duchaplné reklamy naprosto na všechno? Tedy i na vánoční klid a pohodu? ...
Silvestr 2017-->