S malým psem do OB3 – vodítko, nová prostředí, triky a klikr – 4. díl

Také už jste se těšili, až se dozvíte, jaké pokroky udělal za měsíc malý jorkšírek Trampík a jak máte vy sami dál v přípravě štěněte na jeho budoucí hvězdnou „kariéru“ v obedience postupovat? Další porce rad, tipů, nápadů a návodných videí je tu a vy se tedy můžete nechat inspirovat!

Jak štěně roste, začíná být víc a víc samostatné a chce zkoumat své okolí. Doteď nikam neutekl a bez problémů mne následoval. Nyní začíná pomalu vystrkovat růžky a je třeba ho vodit na vodítku a cvičit na stopovačce. Pomalu jsme přivykli na obojek i kšíry. Obojí bude potřeba.

Přivolání dá najednou víc práce…

Teprve teď se ukáže vaše důslednost. V situacích, kdy je pejsek zabraný do zkoumání, ho jen vodím na vodítku a čekám. Až když se na mě podívá, přivolávám, na povel pro jídlo u mě nebo jménem. Za obojí odměňuji a raduji se. Také u toho často utíkám, ať mě honí. Bude ho to víc bavit a vyhnete se situaci, kdy honíte vy jeho. To nechcete. Na tréninku pak ráda používám pomocníka, který psa drží, já doběhnu různě daleko a přivolávám.

Bez vodítka z důvodu bezpečí psa už ani nevenčím. Pro venčení používám ráda flexi vodítko. Pejsek má svůj prostor na venčení a já ho můžu v klidu regulovat a přivolávat pro odměnu. Při změně směru chůze ho zbytečně necukám, ale slovně ho upozorním, že půjdeme jinudy. Často cvičím tak, že zamlaskám, zastavím se, počkám, až se koukne a použiji povel pro odměnu u mě. Pak otočím směr chůze zpět. Tak ho učím, aby mě následovat a zbytečně netahal.

Začínáme s tréninkem

Na tréninku začínáme používat kšíry s delším slabým vodítkem nebo stopovačkou, aby nelítal po place, jak se mu zachce a neobtěžoval ostatní psy. Obedience je specifická tím, že pes je při cvičení vždy na volno. Proto ho nevodím při cvičení klasicky na vodítku za obojek, ale pouze nechám na kšírech volně připnuté vodítko či stopovačku, které v případě potřeby přišlápnu. To je důvod proč vždy kšíry. Nechci psovi zbytečně cukat krkem. Psa na place musím mít neustále pod kontrolou a držet si jeho pozornost. Trénuji v krátkých úsecích, aby štěně zvládlo být pozorné. První tréninky jsou vlastně hlavně o udržení pozornosti v různých prostředích. Už od mala trénuji na více placech a površích. Ať už v klidu sami nebo poblíž ostatních cvičících psů. Vždy ale ve vzdálenosti, kdy je štěně schopné se na mě soustředit.

Klikání a odměny

Z domova mám naučené základní povely pro odměny jídlem i hračkou a ty se snažím přenést i do cizích prostředí. V každém novém prostředí se se psem nejdříve projdu na vodítku a nechám ho se rozhlédnout a vše si očuchat. Vnímám při tom každý jeho pohled na mě. Pokaždé, když se podívá, pochválím a dám pamlsek. Pokud jsem ho již seznámila s klikrem nebo slovním markrem (označovačem), použiju ten a odměním. Já používám obojí. Pokud mám možnost mít klikr v ruce, klikám. Pokud ne, používám pro označení správného chování slovo. Já mám slovo „JO“. Používání klikru nebo označovacího slova vám pomůže vysvětlit psovi, co po něm chcete. Budeme tomu říkat klikání. Klikání psovi označí moment, kdy udělá něco, co po něm chcete a okamžitě po něm vždy následuje odměna. Pomáhá nám se se psem dorozumívat. Pes nerozumí naší řeči a tak křičet na něj povely, kterým nerozumí, je nesmysl. Začátky dorozumívání nejsou tedy o mluvení, ale o sledování jeden druhého. První klikání je tedy bez mluvení, jen za pohled = pozornost. Připravím si pamlsky a do ruky, pes na mě koukne, já kliknu a odměním. A takhle párkrát za sebou. Cvičení ukončím tak, že nakonec jeden pamlsek hodím na zem a řeknu mu povel pro odměnu ze země. A tohle klikání využiji právě při příchodu do nového prostředí. Nechám psa ho zkoumat, ale pokaždé, když se na mě podívá, kliknu a odměním. V momentě, kdy ho zaujmu a můžu odměnit víckrát za sebou, mám vyhráno nad novým prostředím. Vytasím hračku a začneme řádit a přetahovat se. V dalším tréninkovém vstupu už můžu začít cvičit věci, které děláme v domácím prostředí, jako jsou:

• Hry a triky
• Následování
• Zdokonalování klikání
• Uvolňovací povel

Hry a triky

• hra na „Drží“ – přetahování s jednou hračkou
• hra na výměnu hraček – pes se se mnou přetahuje, když pustí, hračku odhodím, a on pro ni běží. Když ji čapne, já vytáhnu u sebe druhou, stejnou a začnu řádit s povelem „Drží“ pro hru u mě. To je Trampíkova oblíbená hra, hned vyběhne hrát si se mnou s hračkou u mě.
• Hra na Nose Touch (NT) – dotyk čumákem do dlaně. Nastavím dlaň – pes se dotkne – kliknu a odměním. Pokud možno šoupnu druhou rukou odměnu do té, co se jí pes dotkl.
• Následování – couvám a pejsek jde přede mnou směrem ke mně. Buď na pamlsek, nebo právě na NT a já odměňuji každý ťuk do dlaně. Zpočátku většinou navádím. Pak přejdu na následování na NT.
• Triky – zase využiji navádění jídlem, rukou, nebo NT. První triky, které učím, jsou otočky psa před psovodem nebo okolo psovoda.
• Zdokonalení klikání – taková klasická hra, kde sebe učím správně načasovat klikání a psa reagovat na tvarování klikrem a přemýšlet, jak se všemi čtyřmi packami dostat beze slov a ukazování do papírové krabice.

Jak na uvolňovací povel?

S výše popsaným souvisí i poslední cvik tohoto dílu – UVOLŇOVACÍ POVEL. Pokud chci se psem efektivně cvičit, musím mu dát jasně najevo, kdy cvik začíná a kdy končí. Není žádoucí, aby se pes v půlce cviku sebral a odešel. Ale jak mu říct, že cvik stále trvá a ještě neskončil? Buď k tomu můžu použít klikr nebo speciální uvolňovací povel. Při cvičení se mi osvědčilo naučit psa, že po kliknutí a odměně se může pokračovat ve cviku, aniž by opustil pozici. Uvolňovací povel pro něj má znamenat, že pozici opustit může. S Trampíčkem používám slovo „MŮŽEŠ“.

Příklad použití uvolňovacího povelu na hře 4 do krabice – hra probíhá tak, že vezmu krabici a položím ji před psa. To ho upoutá a koukne na ni = kliknu a hodím pamlsek do krabice.  A pak kliknu a odměním každé kouknutí do krabice. Časem tam šoupne packu, pak druhou a nakonec všechny čtyři. Každý správný pokus kliknu a odměním. Ale jak zamezím tomu, aby se mi na to nevyprdl dřív, než se dostane do konečné fáze? Jak mám říct „dej si pauzu, kámo. Už přemýšlíš dlouho!“ Právě uvolňovacím povelem. Naklikat psa všemi 4 do krabice dá zabrat vám i jemu. A tak po pár pěkných pokusech, dřív než se mu zavaří hlavička, prostě místo kliknutí řeknu „Můžeš“ a zahodím bokem na zem pamlsek („Vem si“) a zvednu krabici. Pohraju si, uvolním mu mozeček a můžu začít další kolo položením krabice na zem.

Příklad dalších uvolnění psa z pozice:

• Sed – pes sedí na povel. Do kdy má sedět? Kdy cvik končí? Buď jiným povelem, např. lehni, vstaň, anebo právě uvolněním „Můžeš“ a povelem pro odměnu na zemi „Vem si“.
• nebo situace kdy pes sedí na startu agility, vy odejdete za první překážku, pes chce běžet. Jak pozná, kdy může? Zase uvolňovacím povelem „Můžeš“ – pes vystartuje na parkur.

Co nás čeká příště?

Všechna naše malá cvičení do budoucna slouží k velkým cvikům. Příště se zaměříme na uvědomění těla, vysílací cviky a základní kameny chůze u nohy. Stále ale platí, že posun dál je možný jen tehdy, když pejsek zvládne vše předchozí.  Což dá oběma dost zabrat. A pokud se něco nedaří, klidně tomu dám čas a cvik zatím odložím. Momentálně třeba odevzdávání hračky do ruky.

Michaela Houserová

https://hardworking-yorkies.webnode.cz/

https://www.facebook.com/Obedience-yorkie-team-Misa-Houserova-447646482465505/

https://obedience-misa-houserova.dogres.cz

Foto: archiv Michaely Houserové, Pavla Bártová