Role Štístka ve Zlatovlásce mému psovi sedla přesně!

Už jste byli v kině na nedávno znovu natočené české pohádce Zlatovláska? A jestlipak tušíte, že v ní vypravěče, a i takového průvodce celým příběhem hraje velmi šikovný parson, o kterém sama jeho panička říká, že je to hyperaktivní kaskadér, který se ničeho nebojí? Milovníci psů si tedy jistě přijdou na své, a navíc se dozvědí něco více o tom, jak taková produkce filmu probíhá, a že to někdy vůbec není snadné. Zveme vás tedy srdečně do zákulisí…

Energická Blanka Kyselová je už jedenáct let povahou Parson Russell teriéra a jeho schopnostmi se učit i cvičit naprosto okouzlená. Jak sama uvádí, toto plemeno je pro každou „špatnost“ a pracovat chce až do úmoru. Ne nadarmo se také říká, že jaký pán takový pes, a to u této dvojice platí beze zbytku. Kromě celé řady složených zkoušek umí totiž její Boreggo i nespočet triků, a tak ani není divu, že si ho všimli i filmaři. A právě o natáčení krásné české pohádky Zlatovláska, kde hraje jednu z hlavních rolí, bude naše společné povídání především.

Když jsem byla dítě, tak jsme doma zvíře neměli, i když jsem po něm velmi toužila. Prvního chlupáče (potkana) jsem měla až v patnácti letech. Psa, kterého jsem si však nejvíc přála, jsem si pořídila až po odchodu do vlastního bydlení na vysoké škole. S jezevčicí jsme si vyzkoušely téměř všechny výcvikové metody i psí sporty, a nakonec jsme zakotvily u sportovní kynologie a konkrétně u zkušebního řádu malých plemen. Po zkušenostech s jezevčicí a sportovní kynologií, u které jsem chtěla zůstat, jsem se potkala se zástupcem tohoto úžasného plemene. A právě tento Parson Russell teriér byl dědou mého Boregga, a tehdy mne naprosto okouzlil. Uchvátila mě jejich energie, chuť cokoliv dělat a neustálá dobrá nálada. Když jsem zjišťovala další informace o plemeni, tak jsem se zamilovala a bylo rozhodnuto, další pes bude parson a ideálně hned.

Dodnes jsem jimi okouzlena, jsou pro každou špatnost a pracovat chtějí do úmoru a je jim jedno, co dělají od týdenních treků, loveckých akcí, obran až po profesionální rodinný gaučing.

Velmi ráda říkám, že je to raketový pes s atomovým pohonem. Neustále v pohybu a neustále vyhledává možnosti co dělat, velmi rád a dobře spolupracuje s člověkem nebo někde si jen tak něco zkoumá. Jeho energie a chuť do práce je velmi nakažlivá, takže s ním ani nechcete sedět na gauči, ale zároveň je to něžný a trpělivý vychovatel. Práce s ním je radost, i když to zároveň není plemeno pro kohokoliv. Jejich akčnost a drive může i některé lidi odrazovat. Pokud jim nedáte práci, velmi rychle si ji najdou sami, a to pak nemusí být jejich rodině po chuti. Pokud ovšem svou činnost mají, tak jsou to úžasní rodinní společníci.

Pracovat s Boreggem chce systematičnost a být připraven na cokoliv, protože občas vymyslí neuvěřitelné řetězce chování. Což se nám podařilo zúročit při natáčení reklam i filmů, kde je potřeba velká kreativita člověka i psa. Nejvíce nás spojuje chuť vymýšlet nové věci, posouvat své možnosti stále dále.  Ani jeden z nás nevydrží dlouho na jednom místě, proto jsme vyzkoušeli nespočet sportů, závodů, zkoušek a jiných aktivit.

Boregga jsem si cíleně pořídila na sportovní kynologii a agility. Nakonec jsme po několika zraněních agility opustili a začali se plně věnovat sportovní kynologii, kde se nám podařilo zdolat s 34 cm vysokým a 7 kg vážícím parsonem třináct zkoušek (IPO-VO, FPr3, SPr1).

Mezitím přišel na svět nový sport dogpuller, který jsme museli okamžitě vyzkoušet a fialové kroužky milujeme dodnes. Používám je pro doladění kondice psa jak v sezóně, tak i mimo ni.

Po porodu mé dcery, kdy nebylo tolik času, jsme se začali společně věnovat lovecké kynologii. Do toho nás uvrtala kamarádka a byl to zpočátku hec s tím, že toto plemeno má stále ještě vlohy, které nevymizely. Nakonec nás to natolik chytlo, že jsme složili devět zkoušek včetně všestranných, a začali se věnovat i reálnému lovu.

Ale protože opravdu nevydržíme chvíli na jednom místě, tak jsme všechny aktivity prokládali dalšími sporty, jako jsou canicross, bikejörging, dogscootering, obedience, nosework, dogdancing aj. Bavili nás úplně všechny. Celkem má složeno 23 zkoušek ze sedmi zkušebních řádů, uděleno devět titulů.

Nejvíce si cením našeho vztahu, kdy je Boreggo opravdu tím psem, který se narodil přesně pro mě. Je jedno, na které sportovní, lovecké či filmové pole se postavíme, vždy tam jsme spolu a důvěru mezi námi považuji za nekonečnou. Ve svých jedenácti letech je v přípravě na další zkoušky, které tedy musíme různě přesouvat především kvůli filmovým projektům.

Když si vzpomenu na první nabídku spolupráce, tak hledali malého drobného psího kaskadéra, který bude viset na hračce v naprosto šíleném prostředí vlakového nádraží a simulovat situaci za okny jedoucího vlaku. To samé se opakovalo při výběru na reklamu O2, kde byl nejvíce vidět. Tehdy se očekávaly skoky do neznáma, vysoké výskoky za obrovským míčem. Myslím, že to jsou projekty, které si opravdu užíval. A přesně tato pozice mu nejvíce vyhovuje, pozice „hyperaktivního kaskadéra, který se ničeho nebojí”.

A tak se pomalu rozjely jednotlivé projekty reklam, spotů následně i filmů a seriálů. Nejvíce byl vidět v reklamě na O2, Generali, Lipánek, ve filmu pro Českou televizi, a mnoho jiných. Nyní jej tedy uvidíte jako vypravěče a komika v hlavní roli pohádky Zlatovláska.

Tato branže je velmi úzká a lidé se v ní většinou navzájem dobře znají. Takto jsme tedy byli doporučeni, a v listopadu mi pak zazvonil telefon, jestli bychom nechtěli spolupracovat na novém projektu. Slovo dalo slovo, proběhlo pár setkání, kde nám byl představen scénář. Když jsem ho četla, tak jsem si říkala, že tohle je přesně napsané pro Boregga. Přesně takový je, užvaněné střeštiprdlo, které je věrné až za hrob. Dokonce i triky, které byly požadovány, jsme už přesně uměli. Doučovali jsme už pouze jejich provedení pod různými úhly a u některých složitějších cviků i velmi rušivá prostředí. Nevěřili byste, jak dokáže se psí poslušností zahýbat moment, když si lehnete na zem a šeptáte povely.

Neustále se doučujeme nové triky, ale toto není převážně o tricích, ale o nastaveném prostředí. Je to velmi, ale velmi těžké prostředí, kdy se pracuje často pod tlakem. Ne tedy vždy, ale poměrně často a je hodně nebezpečné si u scény myslet, že je „jednoduchá”. Pak přijdete na plac a zjistíte, že vás zabírá dron nebo širokoúhlá kamera a vaše představa jednoduché scény se náhle rozplyne a rychle vymýšlíte co s tím.

V projektu Zlatovlásky jsme například natáčeli na Sicílii na malé lodičce, která se v tu chvíli houpala ve vlnách. V této malé lodičce jsme kromě herců byli my, kameraman a pomocník. Tedy velmi málo místa i jen na sednutí a tato vratká nestabilní, nepravidelně se houpající věc na moři společně s mou mořskou nemocí… No, klepala se mi kolena,

když jsme tam lezli. Byly požadovány velmi jednoduché cviky, jako třeba podlézt prkno a olíznout herci tvář. Na první pohled nic těžkého, ale musím říci, že mě polilo už v tak horkém prostředí ještě větší horko. Naštěstí Boreggo má vodu i moře rád a naučil se mi snad i číst myšlenky nebo nevím, ale zvládl to na jedničku s hvězdičkou.

Co nejvíce nemá rád, jsou statické scény, kdy má „jen” ležet nebo sedět. Je přirozeně upovídaný. Kecá mi doma do všeho, když připravuji večeři nebo i když skládám prádlo. To jsme nakonec řešili upuštěním páry a vyběháním před scénou, kdy bavil celé obecenstvo obíháním stromů, dohledáváním klíčů v trávě nebo jen lízací podložkou či vyhledáváním pamlsků v trávě.

Boreggo hraje roli psíka Štíska, kterého Jiřík zachrání po pádu ze spárů dravce. Když Jiřík ochutná maso z kouzelného hada, rozumí jeho řeči. Stane se jeho přítelem na cestě za Zlatovláskou, kterou si chce vzít Jiříkův král. Boregga namluvil naprosto fenomenálně pan Písařík. Psík má tendenci celý děj komentovat stylem jeho vlastním. Nakonec se stane i spojkou mezi Jiříkem a Zlatovláskou. Doprovází je a nakonec jim přinese i to vytoužené pohádkové ŠTĚSTÍ.

V krátké době tří měsíců se uskutečnilo 35 natáčecích dní. Natáčelo se většinou pět až šest dní v kuse a pak byla pár dní pauza. Mojí úlohou tedy bylo hlídat a vybalancovat pracovní nasazení a odpočinkový čas psa tak, aby jeho pohoda, a tedy i moje byla co největší. Říkám moje, protože každý majitel a trenér si je vědomý toho úzkého propojení mezi nimi.

Občas bylo nutné Boregga odtrhnout od hladících fanoušků, především před natáčením. Psi ve stále stejném složení několika desítek až stovek lidí ve štábu nepoznají, kdy se jen mazlí a kdy opravdu pracují a poté se rychle vyrobí zbytečná chyba na place.

Filmová branže je plná změn a natáčení se zvířetem je velkou výzvou. Pro mne to byla jedna velká improvizace, protože stačí malá změna, která je pro štáb drobností, ale ve psím světě je to úplně jiná a o mnoho složitější situace. Naštěstí Boreggo je ostřílený pan profesor, takže ho jen tak něco nerozhodí. Se mnou to bývá trošku horší. Naštěstí „zvířátkový tým” ve složení animal coordinatora Míly Pražáka a jeho pravé ruky Viktora Čahoje byl jedním slovem geniální. Vždy, když člověk měl svou horší chvilku, vtipem a zkušenostmi vás nahodili zpět do hry a jelo se dál.

Také jsme dostali na starosti Boreggova dubléra s pracovním názvem „Smolař”, který jej zastával v nebezpečných a nevhodných scénách. Jako je například pád do vozu, kopanec od herce, či jízda tryskem na koni.

V rámci castingových sezení proběhla i tréninková odpoledne s herci, především s Tomášem Weberem v roli Jiříka. Kluci si padli do noty hned na první dobrou. Tomáš je velmi vnímavý člověk, který si všimnul i minimálních gest, která používám podvědomě a zapojil je do hry. Nemohu za oba pány mluvit, ale myslím si, že jejich přátelství je opravdové.

Celý štáb byl jedním z nejlepších, jaký jsem kdy poznala. Dali nám spoustu prostoru k realizaci. Většina scén probíhala tak, že nám zadali svou představu, projeli jsme možnosti, co je a není reálné a pak už to nechali na nás. Myslím, že při tomto natáčení jsme využili vše, co jsme se kde naučili a zužitkovali snad každičký trénink.

Každý pes je samozřejmě jedinečný, ale i ostřílený pes, jako je Boreggo, se mnohokrát dostal mimo svou komfortní zónu. Bylo by fér říci, že to není ojedinělá věc a prostě se stává. Práce pod tlakem s velkým množství lidí, v absolutně nekontrolovaném prostředí opravdu není vhodná pro každého. A i přes naprosto senzační podporující tým lidí se tyto situace prostě stávaly i na tomto projektu.

My takové případy řešíme rituály, pokud se já nebo Boreggo dostaneme hodně mimo komfortní zónu, máme nacvičenou sestavu, která to z nás sklepe. Prostě nás nahodí do naší pohody a jedeme vesele dál.

Projekt Zlatovlásky nás vyslal do středověkého městečka barandovských ateliérů, na Hrad Sovinec, na Zámek Lednici, do Martinického paláce, na Staroměstskou radnici, do Horšovského Týna, do slovenského Liptovského Mikuláše, na italskou Sicílii a mnoho dalších míst.

Určitě by celý tým člověk i pes měli spolu zvládat stresové situace a práci pod tlakem. Protože i jen ze sezení na místě se může vyklubat práce pod tlakem, protože zazlobí technika, nepovede se záběr a z jednoho „jednoduchého” cviku se stane rázem kovbojka.  

Ostatní záleží na konkrétním projektu, protože jednotlivé cviky lze naučit v každém věku. Navíc každý projekt je tak jedinečný, že se to asi nedá jednotlivými cviky specifikovat. Filmová branže je velmi rozmanitá, takže improvizace, dobrý vztah a důvěra jsou základními stavebními kameny úspěchu.

Boreggo se objeví nyní v dalších zajímavých projektech. Některé jsou pohádky, jiné jsou naopak horory, další pak jsou úplně odlišného rázu, ale nechte se překvapit. Třeba ho někde poznáte.

Historek mám plný rukáv, ale dvě vám vyberu. Obě se odehrály na Sicílii…

Nejprve si představte kamennou pláž, kde se točil jeden z posledních obrazů toho dne a bylo vidět, jak by si Boreggo šel rád zaplavat do moře. Bohužel v tu chvíli to nešlo, takže po odvolání od vodní plochy uraženě skočil do kenely a prásknul za sebou dvířky jako nějaká celebrita.

Jiná scénka se pak natáčela v přístavu, kde právě zakotvili loďku a všichni z ní vystoupili. Boreggo pořád běhal tam a zpět, až se mu podařilo nechat si přední tlapky na lodi a zadní na nízkém molu. Jak se loďka pohupovala na vlnkách, tak se i přibližovala a oddalovala. No a jedno takové oddálení se právě stalo a on s vytřeštěnýma očima skončil jako natažená placka ve vodě, ale se širokým úsměvem plaval k pár metrů vzdálenému břehu.

Moc vám děkuji za hezké vyprávění, přeji ještě spoustu báječných rolí, splněných zkoušek a pochopitelně i radost ze společného soužití. A sama už se těším do kina na Zlatovlásku.

Michaela Weidnerová

Foto:   archiv Blanky Kyselové; Jiří Levický, archiv: Three Brothers Production

Grafika plakátu: Jan Poukar, distributor: Bioscop