Když chlupy začnou lítat aneb Jak na srst parsonů

Chtěli byste si pořídit Parson Russell teriéra nebo některé jiné plemeno z III. FCI skupiny, a tak trochu vás děsí případná úprava jejich srsti a péče o ni, a vůbec si nejste jistí, zda byste například trimování zvládli? A tušíte, co všechno k tomu doma potřebujete mít? Řešili jste třeba také, zda je nutné takového psa při nepřízni počasí oblékat nebo vás v této souvislosti napadají i další otázky? Odpovědi na většinu z nich vám nabízíme právě teď.

Sympatická Petra Sekyrová se ve svém salonu Apple v Hlinsku věnuje už více než deset let úpravě srsti psů nejrůznějších plemen. Sama chová Jack Russell teriéry, ale jejími velmi častými zákazníky jsou i majitelé úzce příbuzných Parson Russell teriérů. V čem je jejich úprava specifická, jak na to a čeho se raději vyvarovat, je už obsahem našeho moc příjemného rozhovoru. Tak pojďme na to…

Trimování hrubé srsti

V roce 2003 jsem si pořídila fenku West Highland White teriéra. Do té doby jsem měla zkušenosti pouze se sibiřskými husky a německými boxery. Vůbec jsem netušila, jaký bude problém se psem s trimovací srstí. Na Vysočině jsme ozkoušeli několik salonů s opravdu špatným výsledkem. Buď fenku oholili strojkem, nebo otrimovali do poněkud bizarních střihů. Řekla jsem si, že když se do toho pustím sama, nemůže být výsledek horší, zakoupila dle doporučení prodavače ve Zverimexu trimovací nůž (jak se posléze ukázalo naprosto nevhodný) a pustila se do toho. Výsledek byl hrozný. Takže nějakou dobu jsem se potácela mezi příležitostným otrimováním v salonu v Praze a mými utrápenými pokusy. Mezitím jsem si pořídila prvního hladkosrstého Jack Russell teriéra a na jedné výstavě mě napadlo dojít si popovídat s majitelkami westíků. Ukázaly mi v pětiminutové lekci, jaký mám mít nůž, jak ho držet a jak vytrhnout chlup. A chlupy začaly lítat. Přibyl další Jack Russell, tentokrát hrubosrstý a chtěla jsem s ním chodit na výstavy, takže nastala dlouhá cesta pokusů a omylů, sledování zahraničních psů, trimovacích kurzů, i když na jiná plemena, zkoušení různých pomůcek…

Srst russellů by měla být odolná vůči povětrnostním vlivům, mít podsadu a krycí srst. Ta má být přilehlá a při správné úpravě má samočistící schopnost.  Srst může být hladká, hrubá a broken – to je takové mezistadium mezi hladkou a hrubou. Křížit mezi sebou se můžou všechny typy srsti, takže co pes, to originál.

Proč neholit strojkem...

Hladkosrsté psy lze vyčesávat různými hřbílky, rukavicemi, furminátorem, hrubosrsté a broken psy je nutné trimovat, to znamená vytrhávat celé chlupy i s kořínky. Může to znít drasticky, ale odstraňují se tak odumřelé chlupy, které si psi kdysi v historii vytrhali na lovu o křoví, větve, trní apod.  Uvolní se tak ve folikulu místo pro nový chlup. Nůžkami nebo strojkem se upravují opravdu jen malé detaily, jako je okolí genitálií apod. 

Ostříhat psa strojkem bych zvažovala pouze u starých, popř. nemocných psů, kteří už nevydrží delší úpravu. Většina stříhaných psů začne mít srst měkkou, vlnkatou, ztratí svou samočistící schopnost, tam, kde je pes bílý, je zašedlý a tam, kde má barevné fleky, se stane barva vybledlou. Někteří psi můžou na stříhání strojkem reagovat i zánětem kůže.

Čím víc má pes hrubou srst, tím obtížnější je ji upravit. Hodně hrubého psa zvládne laik upravovat jen málokdy.  I ti, kteří mají ze začátku nadšení, to většinou vzdají a raději vozí své psy do salonu. Broken srst je pro běžné majitele snadnější a dost z nich ji zvládne aspoň pro domácí potřebu upravovat ve vlastní režii. Někteří majitelé si psa běžně trimují sami, ale před výstavou ho vezmou do salonu jen na doladění.

Trimování broken srsti

Trénovat manipulaci se štěnětem, to by se mělo tesat do kamene. To se prostě bude hodit po celý život psa, ať už při úpravě, na veterině, či při úrazu… Začíná to už u chovatele, který štěňátka dennodenně bere do rukou, prohlíží je, zkoumá, sahá jim na uši, varlátka, ocásek, do tlamy, prostě všude. Štěňátka odcházejí do nového domova s několikrát ostříhanými drápky, a pokud jsou hrubosrstá nebo více broken, tak už i po první úpravě. První srst jde většinou otrimovat po sedmém týdnu věku. Nový majitel by v tom měl pokračovat, zvykat pejska na to, že bude stát na stole a bude tam nějaká manipulace, sahat na pacičky, na ocásek, koukat do ucha. Klidně ho může pročesávat nějakým hřebenem, i když to vlastně ještě není potřeba, ale aby měl návyk, že se mu po těle něco děje. Pokud bude pejsek chodit do salonu, je dobré tam zajít na malou návštěvu ještě před samotným trimováním. Taková štěněcí návštěva vypadá tak, že se pejsek pomazlí se střihačkou, dostane dobroty, tréninkově mu na stole projede kožíšek hřebenem, většinou je potřeba zkrátit drápky, za což dostane další dobroty, domluví se podle stavu srsti další termín a po deseti minutách frčí domů.

Vyčesávání hladké srsti vyčesávacím hřebenem

Ano, výstavní úprava psů se velmi posunuje, a to i u plemen, na která se dřív pohlíželo tolerantněji, jako na „plemena do lesa“. Šikovnou úpravou se přeci jen dají u psa vyzdvihnout jeho přednosti a trochu potlačovat jeho nedostatky.  Upravený pes lahodí oku a tak se velmi dbá na detaily. Aby se dosáhlo pěkné výstavní srsti, je potřeba častější trimování, než u psa, který žije gaučový život. Na druhou stranu tato srst nevyžaduje nějaké časté koupání, fénování, spoustu kosmetiky, nebo zábaly.

Ani u lovecky vedeného psa se nedoporučuje holení strojkem.

Tohle je poměrně těžké hlavně v období honů a naháněk. V tuhle dobu bývá chladné a vlhké počasí a majitelé logicky chtějí mít psy víc zarostlé. Asi lze poradit je pouze průběžně protrimovávat už před tímto obdobím, aby srst průběžně podrůstala a vyhnuli se tak situaci, kdy pes několik měsíců pouze zarůstá a pak po skončení honů se otrimuje a ještě nějakou dobu je jen v podsadě. Také bych doporučila psy po honu dobře vysušit a udržovat je mezi jednotlivými akcemi v suchu, protože někteří jedinci mají z vlhka srst na nohách zabarvenou do růžova. Podpořit srst můžou i přídavky do krmení, které obsahují mastné kyseliny, biotin, zinek a pivovarské kvasnice…

Pokud je už v tomto období sníh, lze chlupy na nohách promáznout kokosovým olejem, na srst se nelepí sněhové koule a trochu ji to ochrání.

Mimo sezony honů nevidím takový problém, parsonům se na výstavy nenechává srst zase tak dlouhá, aby se musela nějak významně pěstovat.

Vyčesávání hladké srsti furminátorem

Asi bude pro lidi překvapivé, že i fousy se trimují. Pozor, chlupy tam dorůstají dost dlouho, takže se po trochách vytahují jen nejdelší fousy. Jak postupně dorůstají, tak ty kratší dělají oporu delším a udržují je hezky načechrané. Bez toho by byly schlíplé. Jinak fousy stačí pouze umýt vodou, když jsou špinavé. Pokud mají tendenci růžovět, je dobré je udržovat v suchu, otřít je po žrádle a pití. Pozor na hrabání myší, u toho si je někteří psi dokážou úplně ohoblovat a majitel se pak diví, jak to, že mu tam nic neroste.  Velcí záškodníci jsou russllí štěňata, která milují okusovat větším psím kámošům fousy. Snad každý chovatel by mohl vyprávět, jak chtěl načesat na výstavě krásný knír a najednou tam žádný nebyl.

Russlí tlapky jsou velmi odolné a funkční.  Samy o sobě většinou velkou péči nevyžadují. Pokud ale bydlíte ve městě, pozor v zimě na posolené chodníky. Po procházce sůl opláchněte vlažnou vodou. Pokud pejsek mívá na podzim a v zimě z vlhka růžové prsty, potřebují vysušovat. Chlupy mezi prsty si akční psi obrousí sami. Pokud už máte staršího pejska, který toho moc nenachodí, můžete přerůstající chloupky z tlapky zastřihnout.

Většinou se zastřihují chlupy na genitáliích.

Myslím, že z kosmetiky vcelku postačí šampon pro případy, že se pes vyválí v něčem nevábném. Pro majitele výstavních psů by to měl být kvalitní OZKOUŠENÝ šampon, který srst neudělá otevřenou a rozlítanou, protože kdo nezažil psa vyváleného v h….. večer před výstavou, ten neměl russlla.

Majitelé hladkosrstých psů rozhodně potřebují něco na vyčesávání neustále línající srsti. Furminátor, hřbílko, gumovou rukavici. Pro sebe lepící válečky, robotický vysavač a sušičku. Na výstavní úpravu detailů nůžky a efilační nůžky.

Majitelé hrubosrstých psů hřeben, a pokud budou chtít psa sami trimovat, dojde na ozkoušení pomůcek. Každému takříkajíc v ruce sedí něco jiného. Někdo používá nože, někdo pemzu, různé trimovací tyčinky, nebo i jen prsty, na které se dají pořídit gumové návleky.  Určitě pak i nůžky a efilační nůžky. Hodí se i stůl s úvazem.

Řekla bych, že v tomto ohledu je na tom plemeno výborně. Občas se objeví hotspot ze zapařené kůže třeba po koupání v rybníku. Výjimečně jsem zaznamenala potravinovou alergii, ale ne ve velkém rozsahu.

Považuji ho za odolné a většinou důvod pro oblékání nevidím.

To doporučuji v nepříznivém počasí u starých psů, kteří už se pohybem moc nezahřejí a prochladnutí pro ně může být velkým problémem.

A pak samozřejmě podle režimu psa. Pokud je pejsek vysloveně gaučový povaleč a majitelka s ním jde v zimě nebo dešti na procházku po vesnici a zastavuje se a přes plot povídá se sousedy a pejsek posedává, je lepší ho obléknout.

Druhým extrémem jsou majitelé bytového psa, kteří jdou na túru 20 km po kolena ve sněhu. Pokud se pes hýbe a pak jde do tepla, je to v pohodě. Pokud ale do toho ještě sněží, pes je promočený a majitel se zastaví na půl hodiny u okénka na grog a guláš, pak budou čekat na zastávce na autobus a promočený pes bude promrzat, je lepší ho rovněž obléknout.

Použití trimovacích hrabiček

Správně by vás ta srst vlastně neměla vůbec zaujmout. Měla by být úplně přirozenou součástí psa a ničím na sebe neupozorňovat. Žádné extravagantní výstřelky, žádné přehnané úpravy.  Měla by mít přirozeně bílou barvu, být rovná a přiléhat k tělu. Na omak tvrdá, vespod podsada.

Moc děkuji za velmi hezké povídání plné praktických informací, které naši čtenáři i zájemci o plemeno jistě ocení.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Petry Sekyrové