Pejsci na ulici nepatří, nepatří tam ale především lidé

Možná jste v poslední době v médiích zaznamenali nápad pražských politiků odebírat psy žebrajícím lidem. Jednalo se o reakci na kauzu, kdy organizovaná skupina cestovala po republice a skutečně zneužívala zanedbané psy k výdělku prostřednictvím žebrání. Takové praktiky jsou odsouzeníhodné a neměly by zůstat bez adekvátní reakce. Pokud vás však zajímá, proč je nutné posuzovat každý případ individuálně, přečtěte si následující článek.

Autorka článku Marta Janko pracuje v Centru sociálních služeb Praha (CSSP), které v Azylovém domě pro muže Michle a v městských ubytovnách umožňuje ubytování lidem s jejich zvířaty. Tato organizace také minimálně jednou ročně organizuje očkování zvířat osob bez domova. Pracovníci v CSSP si uvědomují, jak pevný vztah mezi člověkem a psem může vzniknout, proto podporují i jejich společné ubytování.    

Ulice není bezpečným a vhodným místem k životu pro nikoho

Otázkou zůstává, jak zařídit, aby se nikdo v situaci bez střechy nad hlavou neocitl. Mediálním prostorem nedávno prolétl návrh, aby byla lidem bez domova odebírána zvířata. „U tohoto návrhu považuji za problematické především upřednostňování základních potřeb psů včetně bezpečí, před snahou zabezpečit tyto potřeby lidem, kteří v sociální situaci ztráty bydlení jsou. Měli bychom se primárně zabývat tím, že ulice není vhodným místem pro život lidí a usilovat o zajištění střechy nad hlavou jim, ideálně společně s jejich zvířaty,“ říká Simona Šimíčková, koordinátorka programu městských ubytoven.

Na městských ubytovnách se stejně jako v azylových domech Centra sociálních služeb Praha podařilo již několik lidí zabydlet i s jejich psími/kočičími kamarády. Snížení prahů služeb tak, aby na ně dosahovali i lidé, kteří nějaké zvíře vlastní, je řešením podstatně lepším, než zvířata jejich majitelům odebrat. Podařilo se tak z ulice dostat i lidi, kteří dlouhodobě neměli možnost svou situaci zlepšit. Bylo tomu tak právě proto, že se odmítli svého zvířecího kamaráda vzdát. Často je to pro ně nejbližší přítel a poslední, kdo jim v nelehké životní situaci zůstal. Představa odloučení je pro ně nemyslitelná.

Pes potřebuje milujícího páníčka, dostatek jídla a pití, teplý a suchý pelíšek

Je pravdou, že je o zvířata lidí bez domova špatně postaráno, jak se lidé často domnívají? Ať už zvíře vlastní člověk bez domova nebo někdo bydlící, měli bychom stav zvířete a jeho zabezpečení posuzovat na individuální bázi. Plošně to totiž rozhodně říct nelze. „U psů lidí bez domova často vidíme, že mají potřeby zajištěné, jejich páníčci se o ně starají, jak nejlépe mohou. Co se týká zdrojů jako například jídla, často je zabezpečí primárně pro ně, až následně myslí na sebe. Mezi psem a jeho člověkem se vytvoří pevný vztah, jsou na sobě navzájem závislí. Pes člověka při shánění zdrojů doprovází, jsou neustále spolu,“ dodává Simona Šimíčková ke stavu zvířat lidí bez domova, se kterými se za svou praxi setkala. To samé potvrzuje veterinář MVDr. Martin Šmelhaus, který každoročně pejsky lidí bez domova očkuje a poskytuje jim základní veterinární péči. „Očkuji zvířata lidí bez domova již několik let, a beru to především jako pomoc zvířatům, jejichž majitelé nemají finanční prostředky na veterinární péči. S případem, kdy bych si řekl, že by dané zvíře mělo být majiteli odebráno, jsem se nesetkal. Během očkovacích dní pro CSSP, kterých jsem se účastnil, byla zvířata v dobrém zdravotním stavu. Myslím si, že nezáleží na tom, zda člověk bydlí v bytě nebo na ulici. Důležité je, zdali má zvíře rád a postará se o jeho životní potřeby. Pes žije s člověkem po několik desítek tisíc let a v minulosti lidé nebydleli v bytech. Pes žije po boku člověka v podmínkách, jaké mu člověk poskytuje. Pes je spokojený v blízkosti milujícího páníčka, s dostatkem jídla, pití a s teplým suchým pelíškem.”

Když je pes pro člověka vším

Jak vypadá život člověka na ulici s pejskem, nám popsali dva obyvatelé Azylového domu pro muže Michle. Podle jejich slov je to celé mnohem komplikovanější než častá představa, že si člověk pořídí pejska a víc vyžebrá. „Já mám pejska pro sebe a pro svoji lásku. Je to jako dítě,“ říká majitel malinké fenky Loly. „I když jsme venku, ty zvířata milujeme a oni nás. Já bez Loly nebudu a ona beze mě taky ne. To prostě nejde. Dávám do ní také spoustu peněz, někdy mi už nic víc ani nezůstane,“ dodává a fenku sedící vedle něho ochranářsky hladí. „Pes je možná při žebrání lákadlem, ono ale jít žebrat není jen tak. Když už si tam ten člověk klekne, tak ho k tomu asi něco nutí. To není jen tak si kleknout na ulici a žebrat o peníze,“ doplňuje majitel nádherné černé fenky Bubu.

„Bubu je deset let. Nemám ji od štěňátka, původně patřila kamarádovi, ale ten musel opustit republiku a já jsem si ji vzal. Nejdřív jsem žádného pejska nechtěl, když jsem na ulici a nemám pro ni pelech alespoň na deset let. Pak jsem ale zjistil, že jsem na tý ulici sám a nikoho nemám. Ten pes mi dává strašně moc. Je to parťačka, o kterou se starám a ona se stará o mne,“ dodává.

Fenky Bubu i Lola mají veškerá očkování a jsou očipované. Oběma páníčkům s tím vypomohla paní Jarmila Pávková z organizace Psí život. „Minulý rok měla Bubu zánět dělohy, paní Pávková ji vzala k nim na operaci. Nechali si ji tam čtrnáct dnů, což jsem obrečel. Pak se ke mně Bubu vrátila. Mám slzy v očích, jenom o tom mluvím,“ popisuje majitel fenky Bubu. „Pozdravujeme Psí život!“ Ani jeden z pánů si nedovede představit, že by jim pejsky někdo odebral.

„A to by mě fakt zajímalo, co by s těmi psy dělali?“ ptá se majitel Bubu. „Dávali by je někomu, koho také nemusí znát? Já mám Bubu devět let.“

Kromě toho, že mají majitelé a jejich zvířata mezi sebou silné pouto, jsou zvířecí parťáci také skvělými pomocníky v získávání a udržování kompetencí. Člověk se musí starat o někoho jiného než jenom o sebe a často je to pro něj právě motivací něco ve svém životě změnit. O pozitivním vlivu zvířat na klienty sociálních služeb jsme si povídali i v jednom z dílů našeho podcastu. K tématu se vyjádřila metodička Centra sociálních služeb Praha Eva Kudrnová i vedoucí Azylového domu pro muže Michle, ve kterém už našlo ubytování mnoho klientů se zvířaty. Díl si můžete poslechnout ZDE.

Marta Janko

Foto: archiv Centra sociálních služeb Praha

https://www.psizivot.com/

https://www.csspraha.cz/mestske-ubytovny

https://www.csspraha.cz/azylovy-dum-michle