Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Líbí se vám peruánský naháč a tak trochu o něm přemýšlíte? Pak právě on je plemenem, o kterém si nyní budeme povídat. Dotkneme se mnoha nejrůznějších témat a dozvíme se také hodně zajímavých informací, o kterých jste možná doposud neměli ani tušení. Tak pojďme na to!


O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou
Renata Horová 15.8.2024 6099x Rozhovory o plemeni

Před časem jsem měla tu čest se osobně setkat a nad kávou pohovořit s poradkyní chovu peruánských naháčů, zkušenou chovatelkou nejen psů, ale také s velice zajímavou dámou. Nyní vám tedy přinášíme rozhovor s paní Danielou Podařilovou, která chovu tohoto unikátního plemene věnovala velkou část svého života.

Paní Danielo, jak jste objevila svět peruánských naháčů a co vás na nich uchvátilo natolik, že se jim téměř třicet let věnujete?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Jsem milovnicí zvířat, a jak se říká „pejskařkou“ od narození. Moje rodina ale paradoxně nikdy žádné zvíře nevlastnila a oba rodiče asi byli nejspíš trochu zaskočeni mojí tužbou po čemkoli živém. V pěti letech jsem dostala fenku dlouhosrstého trpasličího jezevčíka, která s námi žila mnoho let. Zároveň jsem byla pilnou čtenářkou všech možných knih a encyklopedií ze života zvířat a v neposlední řadě odběratelkou jediného psího časopisu, který tehdy vycházel. V něm jsem se na počátku devadesátých let dočetla o počínajícím chovu peruánských naháčů u nás a rozhodla se jednoho si pořídit. Tak to vlastně začalo. Na počátku jsem to opravdu neměla lehké, tehdejší chov se u nás potýkal s velkými problémy. Nebyli tu nepříbuzní jedinci a moje první dvě peruánky, které jsem si koupila od tehdejší renomované české chovatelky, se bohužel kvůli velkým zdravotním problémům nedožily ani jednoho roku. Pak se mi povedlo zkontaktovat chovatelku v Německu a od té jsem si pořídila fenku a psa, kteří utvořili spolu s importovanou fenkou z Finska základ mého chovu. Ještě je zajímavé, že nikdo z naší rodiny nebyl a není alergik. Pro mě jsou peruáni láskou na celý život.

Již v dobách Inků byla peruánům přisuzována léčebná síla, která nejspíš vyplývala z vyšší povrchové teploty naháčů a šamani je prý přikládali k tělům nemocných!

Podělila byste se s námi o svůj názor na dávnou a tak trochu tajemnou historii tohoto plemene? A co víme o novodobé historii peruánských naháčů?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Já na historii peruánských naháčů už nevidím nic úplně tajemného. Ta historická fakta jsou naší veřejnosti poměrně známá, tak je shrnu jenom okrajově. Byl chován již v incké kultuře, tzn. asi 300 let před naším letopočtem, což dokládají sošky psů nalezené při vykopávkách. Při těch byly nalezeny v inckých hrobech i kostry psů pohřbené spolu s lidskými. Z toho se usuzuje, že psi byli pohřbíváni rituálně spolu se svými majiteli, aby je doprovázeli do jiných životů. Zmiňuje se také jejich léčebná síla, která nejspíš vyplývala z vyšší povrchové teploty naháčů. Šamani je prý přikládali k tělům nemocných. V té době prý byli nejvíce ceněni psi se světlou kůží, kteří chodili ven pouze v noci. Říkalo se jim Orchidejový pes Inků, měsíční květina. Každopádně na území Incké říše zůstali i po jejím rozpadu a myslím, že si po mnoho set let žili vlastním životem v rodinách na území nynějšího Peru a Bolívie. Poměrně nedávno, v roce 1985 tehdejší předseda peruánského kynologického klubu vypracoval první standard a doložil veškeré potřebné podklady FCI v Bruselu pro zapsání nového plemene. Tak tedy oficiálně vzniklo plemeno peruánský naháč s pevně danými pravidly, jak má vypadat a jakou má mít povahu.

Kdy byl započat chov plemene na našem území a co je o něm známo?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Čistokrevný chov plemene u nás začal již počátkem osmdesátých let, kdy k nám z Německa jedna chovatelka dovezla bezsrsté sourozence Balduina a Bisutunu. Oba dva byli zapsáni do české plemenné knihy jako mexičtí naháči. Po jedné výstavě v zahraničí prý jakýsi rozhodčí majitelce psů řekl, že exteriérem ale neodpovídají standartu mexického naháče. Tak je prostě tehdejší plemenná kniha přepsala na naháče peruánské. K nim byl poté z Německa dovezen nepříbuzný pes a tak začal chov v Československu. Bohužel byli stále dokola k chovu využívání potomci těchto zvířat, takže si dokážete představit, jaká kvalita se tak odchovávala. Dělala se přímá příbuzenská plemenitba a ta se na zdraví záhy projevila. To se nakonec změnilo až s mými dovozy z počátku devadesátých let. Pak k nám byla importována i další zvířata, případně někteří chovatelé kryli v zahraničí.

Na území Čech se naháči vyskytovali již v době vlády Rudolfa II., tj. na přelomu 16. – 17. století. To bych řekla, že je vůbec první zmínka. Od té doby se v naší historii psalo o afrických naháčích, nahých chrtících egyptských, či tureckých naháčích. Existují dobové kresby těchto psů spolu s popisem, kde se daný jedinec nacházel.

Máte nějaký svůj osobní ideál, jak by měl vypadat typický představitel tohoto plemene? Pro laiky může být problematické rozeznat peruánského od mexického naháče, v čem se tedy liší?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Ideál je popsaný celkem podrobně ve standardu plemene. Rozdíl mezi peruánským a mexickým naháčem by měl být markantní na první pohled. Ten peruánský by měl být vždy lehčí, elegantnější pes kvadratického rámce. To jednoduše znamená, že jak je vysoký, tak je dlouhý. Rozdíl je patrný i ve tvaru a posazení očí, v proporcích lebeční části.  Pro laika bych řekla, že je to viditelné právě v absenci té robustnosti. Častěji také mívá na těle bílé znaky, to u mexických naháčů zase tak obvyklé není.

Velikostní rázy peruánů se mezi sebou mohou křížit, ale s rozumem! Rodiče by měli mít mezi sebou kolem 5 cm výškového rozdílu.

Peruánský naháč má tři velikostní rázy, je jeden z nich u nás obvyklejší?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Během té dlouhé doby, je to vlastně už přes třicet let, co se o peruány zajímám, se obliba velikostních rázů několikrát změnila. Nyní bych řekla, že jsou u nás nejběžnější paradoxně ti velcí, tzn. ve velikosti od 50 – 65 cm v kohoutku. Co však vím od zájemců o plemeno, se kterými jako poradkyně chovu a chovatelka komunikuji, nejsem si jistá, že jsou mezi laickou veřejností nejžádanější. Spíš je chovatelé – vystavovatelé upřednostňují, protože jsou ve výsledku ve výstavním kruhu viditelnější, až někdy nepřehlédnutelní. V  rámci Evropy jim na paty šlapou ti malí, tedy ti do velikosti 40 cm v kohoutku. Střeďáků, tedy psů střední velikosti, v současné době oproti minulosti zase tolik není. Ale ta situace je velmi proměnná, protože se velikostní rázy mezi sebou mohou křížit, tedy s rozumem! Rodiče by měli mít mezi sebou kolem 5 cm výškového rozdílu.

Zajímalo by mne, jakou povahu má toto plemeno? Existují nějaká specifika společného soužití s peruánským naháčem? A je něco, na co by se měl nový majitel připravit?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Já vždycky říkám, že to jsou psi jedné rodiny. Tu milují, chtějí být za každé situace v její blízkosti, prostě jí celkově životem provázejí. Jsou nedůvěřiví k cizím, to obecně původní plemena bývají. Mají to napsané i ve standardu, takže na to mají nárok, je to prostě znakem plemene.  Není to ale nic, co by v soužití s nimi mělo mít nějaký omezující aspekt. Já je pro tu povahu mám strašně ráda, nechtějí odejít s návštěvou, vybírají si lidi, ke kterým se sami posadí na klín. To je nějaká jejich intuice nebo senzitivita, se kterou ve svém psím nitru pracují. Tu lásku a přítulnost nedají každému cizímu člověku. Pak jsou samozřejmě i tací, kteří mají rádi každého, každého vítají, s každým se mazlí, proč ne?  Já mám ale nejradši ty, kteří si vybírají, asi to máme stejné.

Nový majitel by se měl připravit na důslednou výchovu a neměl by na ně mít prvoplánově velké nároky. Není to služební pes. Někdy bývají svéhlaví, ale správnou motivací se s nimi dá lehce vyjít. Když chtějí, jsou opravdu chytří. Jsou nekonfliktní, dokážou vyjít a přátelit se s jakýmkoli zvířetem v domácnosti. Je potřeba je udržovat v čistotě, občas koupat, kůže potřebuje samozřejmě také určitou péči. V zimě se používá venku obleček, kombinéza, svetr, ta škála, která se dá zvolit je rozmanitá. Vždy doporučuju volit jako první vrstvu na tělo jen přírodní materiál. Pokud mám štěňata, tak novým majitelům předávám opravdu veškeré informace, které mám a využívám.

Řekla byste, že je socializace a výchova jedinců tohoto primitivního plemene náročná?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Nemyslím si, že je náročná. Není to nijak agresivní plemeno, patří spíš k těm lehce zvládnutelným. Chce to ale rozhodně vlídné, ale důsledné zacházení. Samozřejmě záleží i na povaze rodičovského páru, na prostředí z jakého štěně pochází. Pokud je už od chovatele dostatečně socializované a seznámené s každodenním fungováním v rodině, zná třeba soužití i s jiným pejskem, kočkou, malými dětmi, je to velké plus a vlastně bonus pro začátek života. Prostě záleží na tom, z jakého prostředí a po jakých rodičích pochází a pak musí přijít důsledná výchova.  Je stejné jako u jakéhokoli jiného plemene. 

Jaký mají peruánští naháči vztah ke svému člověku, rodině a případně k cizím lidem?

Každý pes, nejenom peruánský naháč by měl mít vztah k rodině, svému člověku, okruhu známých, příbuzným jenom kladný. Tam vlastně správně nemá vyvstávat žádný problém. V  přítomnosti majitele, pokud je na vodítku, musí vždycky strpět, aby na něj mohl sáhnout i cizí člověk. Nejenom ve výstavní kariéře, ale třeba na veterině to je důležité. O tom je právě důsledná socializace. Je jedno, jestli je plemeno nedůvěřivé k cizím nebo není. Stojí-li vedle pejska majitel, vůdce smečky – autorita, pak tak není co řešit. Na našich klubových výstavách nebo bonitacích se bohužel setkávám i s majiteli, kteří mají vystavovatelské či chovatelské ambice a nejsou schopní svého pejska předvést a ukázat ho v tom nejlepším světle. Argumentují často tím, vždyť je to nedůvěřivé plemeno. Ano je, v určité situaci na to má nárok. Pokud budeme na procházce, pes půjde na volno, nenechá na sebe sahat náhodného kolemjdoucího, to není nic proti ničemu. Ale mám-li ho na vodítku, musí fungovat tak, jak má. Pokud to přesto nezvládá, nemá být do chovu použit.

Podle mé zkušenosti se peruánský naháč přizpůsobí rytmu každé rodiny!

Našla by se nějaká disciplína, ve které peruánský naháč vyniká? A naopak existuje nějaká činnost, která je pro toto plemeno nevhodná? Jak je toto plemeno náročné na pohyb?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Žádná konkrétní disciplína, kde by vynikal na celé čáře, mě nenapadá. Možná, že díky absenci srsti ho může mít skoro každý alergik? Ale alergie není disciplína. Teď vážně, každý je osobnost a vyniká v něčem jiném. Co mají společné je, že milují pohyb, rádi se mezi sebou honí, hrají si. Rádi si v létě lehají do teplého písku i do prachu třeba na polních cestách, ale nevyžadují ten pohyb každodenně. Když se vy, jako majitel budete chtít dívat na televizi nebo si číst, lehnou si vedle vás a budou spokojení. Podle mé zkušenosti se opravdu přizpůsobí rodině. Jinak hodně majitelů se s nimi věnuje coursingu, někdo agility. Jsou i tací, kteří z nich vychovali asistenční psy. To, co zmiňuju, ale při pořízení štěněte nelze předjímat. Tady platí, co kus to originál. Já jsem například za těch mnoho let nikdy neměla peruána, který by aportoval a až fenka z posledního vrhu, kterou má dcera, to zvládá na jedničku. Zbytek mojí peruánské rodiny na ní při aportování hledí dost s opovržením, prostě její matka, babička a ani teta by nikdy nic přinést nechtěly.

Jaký nejčastější předsudek, či mýtus peruánské naháče provází?

Že jsou náchylní, vypadají křehce, trpí onemocněními kůže. To bych řekla, že jsou nesmysly. Jsou to opravdu houževnatí psi, jen si musíme uvědomit, že nemají srst. U nás žijí v jiné zeměpisné šířce, než se původně vyskytovali, tudíž péče o jejich tepelný komfort je jiná. Nesmíme je nechat nikde v chladných podmínkách bez pohybu. Já je třeba v zimě opravdu výjimečně oblékám na venčení na zahradě. Oni jsou naučení, že vyjdou ven, udělají potřebu a vrátí se domů. Je to velice rychlá akce a všichni jsme spokojení. Samozřejmě když jdeme na procházku, tak v zimě oblečení jsou. Stejně tak péče o kůži. Mám letitý postup, který u štěňat a mladých psů dodržuji a kůže je vždycky v pořádku.  Platí u nich bez debat rčení: „čistota půl zdraví“. Občas je mažu krémem, pleťovým mlékem, krémem s ochranným faktorem.

Fenoménem posledních let je to, že skoro každý, kdo, si pořídí fenku, chce, aby produkovala štěňata, což je situace poměrně tristní!

Je peruánský naháč celkově zdravým plemenem nebo má nějaké neduhy, které se u něj vyskytují častěji a které je potřeba řešit v chovu?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Obecně bych řekla, že je to zdravé plemeno. My se jako Klub chovatelů naháčů snažíme a máme tomu přizpůsobená i kritéria vstupu do chovu a monitoringu po celou dobu chovnosti, abychom co nejvíc přispívali právě ke zdraví. Všechna zvířata musí podstoupit před uchovněním vyšetření na oční vady spolu s hodnotami slz u očních specialistů. Hodně chovatelů pak navíc nechává u svých chovných jedinců vyšetřit i vady, které jako klub zatím nevyžadujeme. Nejen podle toho se pozná zodpovědná chovatelská stanice. Neduhy bych řekla, že jsou trochu i v rukou chovatelů. Bohužel se chov dostává v posledních letech do rukou i lidem, kteří o genetice naháčů, standardu, vadách, které třeba nejsou z chovu vyřazující, ale neměly by se při výběru chovného páru duplikovat, moc neví. To plemeni rozhodně nijak nepřispívá. Fenoménem posledních let je to, že skoro každý, kdo si pořídí fenku, chce, aby produkovala štěňata, což je situace poměrně tristní.

Přiblížila byste nám, jak je na tom chov peruánských naháčů u nás v současnosti? Jaká je role osrstěných jedinců v chovu?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

V současné době máme v Česku už poměrně slušnou chovatelskou základnu, tak by se do chovu mělo využívat jen to osrstěné zvíře, které od standardu nemá žádné odchylky. Osrstění naháči by měli mít vždy velice krátkou přiléhavou srst a absenci maximálně jednoho zubu (PM1). V úpravě standardu z roku 2021 jsou specifikované možnosti využití, což do té doby vlastně nebylo. Podle mého názoru je dobře, že se osrstěná varianta může využívat. Její role je jasná genetickým přínosem, kterým jsou zuby. Žádný dlouhodobý monitoring nebo řízené ozdravování chovu použitím osrstěných jedinců se, pokud vím, nikde ve světě nedělá. Mám podložené zkušenosti pouze z  mého chovu. Za těch třicet let jsem využila k chovu jednu fenu po chlupaté matce a následně za několik generací jednu fenu osrstěnou. Cíl, který jsem očekávala, se mi naplnil. Určitě mě to chovatelsky posunulo a jsem ráda, že mohu konstatovat, že správným směrem. Tak to má být, chovatel má vědět, co od svého chovu čeká a pak si vyhodnotit, jestli to dopadlo tak, jak předpokládal.

„Anomálie“ chybějící srsti u peruánů nebyla nijak vyšlechtěna lidmi. Proto je bezpředmětné a zavádějící hovořit o nich jako o zvířatech, která svým vzhledem nějak trpí!

Co si myslíte o kynologické diskusi vzniklé na základě novelizace německého veterinárního zákona proti týrání chovem, který vešel v platnost 1. 1. 2022 a který se dotýká i naháčů? Existují nějaká zajímavá fakta o plemeni peruánský naháč? Je něco, co byste čtenářům ráda sdělila?

Co je bezpochyby zajímavé a na co by se v žádném případě nemělo zapomínat, je to, že se jedná o původní plemeno psa. To znamená, že jejich anomálie chybějící srsti nebyla nijak vyšlechtěna lidmi. Proto je bezpředmětné a zavádějící hovořit o nich jako o zvířatech, která svým vzhledem nějak trpí. V německy mluvících zemích je proti nim v posledních letech celkem tvrdě vystupováno, v některých německých spolkových zemích byl jejich chov zakázán. Jsou zakázáni na výstavách psů. To je věc, která opravdu až hraničí se psí  genocidou. Jaké zvíře bude na seznamu dál? Žirafa, která se musí při každé potřebě pití dostatečně rozkročit? Do stejného zákazu byla zahrnuta i plemena psů, která vyšlechtil člověk a která evidentně trpí tím, kam jejich exteriér posunul. Třeba zúženým a krátkým nosem, stavbou těla apod.

Pro mě, a nijak se tím netajím, jsou chovatelé, kteří produkují na jedné feně nebo fenách každý rok jeden vrh až do povoleného věku chovnosti zhoubou plemene. Sice na to mají podle chovatelského zákona právo, ale plemeni to nijak nepřispívá.

Liší se nějak chov peruánských naháčů u nás a v zahraničí, případně ve srovnání se zemí původu?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Peruánský naháč by měl vypadat na celém světě stejně. V Čechách je možný chov pouze na zvířatech, která do něj vstupují s posouzením bonitační komise. To platí pro zvířata u nás narozená i importovaná, musí dokládat zdravotní vyšetření, musí mít absolvované výstavy, přijít na bonitaci. To je důležité třeba kvůli povaze. V některých zemích to však nikdo nevyžaduje. Pokud si tedy koupíte štěně v cizině, může se stát, že importujete za veliké peníze zvíře, které se do chovu nebude moci zapojit. To platí i o zemi původu, tam také do chovu může být použito víceméně jakékoli zvíře. Platí samozřejmě nějaká pravidla daná FCI, ale jak moc jsou v Peru dodržovaná, se my nedozvíme. Velké a světově známé jméno chovatele nemusí vždy znamenat to nejlepší. Už jsem zažila nejednoho „chovatele“ u nás i ve světě, který si nakoupil mnoho peruánských naháčů, ale i obecně naháčů a na jejich chovu chtěl zjevně profitovat. Pak je v průběhu jejich života různě posouval do spoluvlastnictví, prodával i daroval. To se bohužel děje i u jiných plemen, ale peruáni do takovýchto rukou nepatří. Jsou to citliví psi, kteří to velice špatně snášejí. Pro mě, a nijak se tím netajím, jsou chovatelé, kteří produkují na jedné feně nebo fenách každý rok jeden vrh až do povoleného věku chovnosti zhoubou plemene. Sice na to mají podle chovatelského zákona právo, ale plemeni to nijak nepřispívá.

Chovatelé často hovoří o přednostech plemene, kterému se věnují, ale můžete nám sdělit i to, v čem to může být s peruánským naháčem náročnější, případně pro koho se nehodí?

Je to pes určený do bytu, v žádném případě nemůže být chovaný venku a to ani v létě. Musí být součástí rodiny.  Je potřeba od malička nastavit jasné mantinely, co může a co ne a být ve výchově důsledný. Dokáže se naučit mnoho povelů, vždy rozumí tomu, co po něm chcete, ale někdy to nechce udělat hned. Musíte najít trochu společnou řeč, peruán je velice chytrý, lehce ale pozná vaší slabou stránku a podle toho se pak i chová. Určitě se nehodí pro lidi, kteří mají vysoké nároky na poslušnost nebo třeba primárně hledají pejska na konkrétní psí sport. U štěněte nemůžete předem říct, že bude vhodné na agility nebo na coursing. To je omylem mnoha chovatelů stejně, jako když slibují, že štěně bude vhodné do chovu, či požaduje plnění výstav. To jsou informace velice zavádějící a nepravdivé. A také se rozhodně nehodí pro toho, kdo chce z chovu psů profitovat.

Kolik vaší domácností prošlo psů a kolik jich máte v současnosti? Vím, že u vás nežili jen peruánští naháči, ale také psi jiných plemen, jaké je soužití například peruánů a rotvajlera?

O peruánských naháčích s paní Danielou Podařilovou

Já jsem nikdy jiné plemeno neodchovala. Kromě jezevčíka v dětství a rotvajlera, který odešel do psího nebe před dvěma lety. Vloni jsme adoptovali z útulku křížence nejspíš staforda, byl mu v té době rok a nerozuměl chudák vůbec ničemu. Jemu se, stejně jako předtím rotvajlerovi, věnuje výcvikem a vedením manžel. Moje zkušenosti s ohledem na chování psů, socializaci a rodinnou výchovu, prostě to normálně uplatnitelné, bylo u něj malinko těžší. Určitě si neprošel chudák ničím dobrým, ale nakonec jsme se domluvili. Máme ho všichni rádi.

Co se týká peruánských naháčů, tam si po tolika letech dovolím říct, že jsem si jistá ve všech ohledech. Jsem stále otevřená se sebevzdělávat, mě prostě peruáni baví, mám je moc ráda a nedovedu si představit, že bych je vedle sebe neměla. Já už to s nimi mám tak, že jenom třeba myslím a oni za mnou přijdou. Máme nějakou společnou telepatii.

Myslím, že jsme na tom stejně celá rodina. Naše děti se narodily do rodiny s peruánskými naháči a vlastně aniž by se nějak přičinily, mají o nich veliký přehled. Teď jsou už dospělí, syn se kynologii nevěnuje, ale rozhodně ví, jak se se psem domluvit. Dcera je velikou milovnicí naháčů, psů a vlastně všech zvířat. Protože studuje Fakultu veterinárního lékařství, je její profesní profilace peruánskými naháči určitě ovlivněná.

Peruán má být kamarád, společník a žít v rodině!

Za těch mnoho let jsme měli osm fen a jednoho psa. Do chovu jsem některé z nich nepoužila a vždy u nás prožili celý svůj život. Od roku 1994 jsem odchovala třináct vrhů. Tři z nich se narodily v rodinách, teď už můžu říct, přátel, kteří neměli zkušenosti s chovem a administrativou s tím spojenou. Z toho vyplývá, že se řadím do skupiny chovatelů, kteří netrpí nadprodukcí. Dost řeším kdy, a kým budu fenku krýt a většinou mívá štěňata jenom jednou. Já vítám zájemce o ně hlavně z řad nechovatelů, každému z nich se snažím poradit, jak nejlépe umím. Nechci, aby se mé odchovy staly součástí kartelu „novodobých množitelů s PP“ a fanaticky exhibujících vystavovatelů. Peruán má být kamarád, společník a žít v rodině.

Nyní máme veteránky, dvanáct a devět let. Dcera má tříletou fenku z posledního vrhu. Ony jsou takové cestovatelky mezi domovem a školou v Brně. Pokud všechno dobře dopadne, právě její fenka bude mít v příštím roce štěňata a stane se pokračovatelkou v mém nebo vlastně našem chovu. Na štěňátka se moc těšíme. Tím, že se u nás nerodí tak často, je to vždy veliká událost."

Co ještě zbývá říci na závěr?

Za těch třicet dva let jsem viděla nepřeberné množství peruánských naháčů a setkala se i se všemi kategoriemi majitelů, které si člověk dovede představit. Plemenu jako takovému bych přála, ať se na něj pohlíží po celém světě stejně jako v Peru, tedy jako na kulturní dědictví.  Ať se dostává do rukou jen zodpovědným lidem, kteří si jejich přítomnost zaslouží.

 

Renata Horová

Foto: archiv Daniely Podařilové

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Interiérová klec pro psa

Krásná interiérová klec nabízí nejen místo k odpočinku pro vašeho psa, ale je i vkusným doplňkem dovnitř každého bytu, či domu. Její vrchní desku lze využít jako odkládací stolek na dekorace, či potřeby po vašeho čtyřnohého parťáka.

ZB000796
od 6 650
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 22
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



-->