Co jste o čínském naháči zaručeně nevěděli?

Připravili jsme pro vás jedinečný rozhovor s dvěma výjimečnými dámami, které zasvětily svůj život chovu čínského chocholatého psa. Tyto odbornice se s námi podělily o spoustu informací o tomto plemeni, které jen tak někde neuslyšíte či neuvidíte. Zajímá vás, co dělá čínského chocholatého psa tak zvláštním? Nenechte si ujít toto inspirativní povídání plné lásky a vášně k těmto elegantním a unikátním pejskům.

Podkladem k tomuto textu byl mnohahodinový rozhovor plný zajímavých informací, které jinde nenajdete. Svůj čas nám věnovaly dvě dámy, které plemeno znají skutečně do detailu, jednou z nich je majitelka Petra Chmelová a druhou je poradkyně chovu čínských chocholatých psů a zkušená chovatelka Magdalena Hudáková. Tak jdeme na to…

Petra Chmelová

Na to si vzpomínám přesně, bylo to díky adopci prvního psa. Tehdy jsem čínského chocholatého psa ještě vůbec neznala. Jednou přišla paní do obchodu, kde pracuji a ptala se mě, jestli nevím, kdo by mohl mít zájem o pejska, kterého přinesla. Nevypadal na první pohled nijak krásně. Říkala jsem si, že se poptám a zkusím mu najít nový domov. Když jsem přijela po práci domů, tak jsem přemýšlela, co by to mohlo být za psa? Měla jsem celkem dobrý přehled o plemenech, dříve jsem vystavovala dalmatiny, ale takového psa jsem do té doby neviděla. Když jsem našla první české zmínky, začalo mě toto plemeno velmi zajímat, zabrousila jsem i do světových encyklopedií a v angličtině objevila velké množství článků od různých autorů. A tak jsem si postupně adoptovala dva čínské chocholaté psy, a později pořídila další dvě štěňátka, kterými to samozřejmě neskončilo.

Petra Chmelová

Údajně se tito psi vyskytovali už 2000 let před naším letopočtem. V Africe se našly kosterní pozůstatky afrického bezsrstého psa, a to obou variant, jak lysé, tak i osrstěné. Tyto pozůstatky jsou zrekonstruovány a vystaveny v britském muzeu. Může se to zdát zvláštní, ale mě existence lysého genu v Africe nijak nepřekvapuje, protože tam žijí i jiná bezsrstá zvířata, jako jsou hroši, nosorožci a sloni. Z hlediska historie je třeba přihlédnout i k existenci bezsrstých psů v Americe. Podle mého názoru je možné, že se lysý gen vyskytoval ještě před rozdělením Pangey a jejím rozdělením se dostal jak do Afriky, tak i do Ameriky. Historicky byli tito psi daleko větší, byli to lovci z oblastí stepí, pouští a polopouští. Možná proto se dodnes zachovalo to, že si čínští chocholatí psi často stoupají na zadní nohy. Žili v psích „rodinách“ podobně jako dnešní šakal či fenek. Předpokládá se, že se dostali na lodě čínských obchodníků, kde byli využívání pro lov krys. V mnohých textech můžeme najít označení pyramidoví či chrámoví psi, předpokládáme tedy, že se bezsrstí jedinci stali oblíbenými společníky. V této době šlo nejspíš o první chovatelskou práci, zmenšování plemene pro jeho společenské účely a uvědomění si nutnosti využití osrstěných jedinců pro zachování zdraví. Plemeno bylo dále šlechtěno až do dnešní podoby.

Magdalena Hudáková

Od roku 1989 byl chov vedený pod Klubem chovatelů čivav a naháčů. První psi byli importováni převážně ze Slovenska, například od pana Vladimíra Ozimy, chovatelská stanice z Vlozu. Od něho získala prvního psa i paní Libuše Brychtová. Největší boom v chovu přišel, když klatovská CHS ze Zlaté Samanty importovala z Británie dva jedince z CHS Moonswift (jedna z prvních CHS na celém světě, dalšími byly například De Brita a Kojak). Pan Jiří Pospíšil (CHS Modrý květ) importoval fenu Etnu z Polska. Pocházela z čisté americké linie z významné americké CHS Gingery.
Spojením amerických a anglických psů vznikli první psi s typickým současným vzhledem, s bohatou chocholkou, silnější kostrou a dobře stavěnou hlavou. Na to navazuje celý český chov.  Dá se říci, že každý český odchov má v rodokmenu předky z chovatelské stanice Modrý květ. Postupem času je import stále oblíbenějším způsobem, jak do chovu přinést novou krev.

Magdalena Hudáková

Nejprve byl chov čínských chocholatých psů vedený v Klubu chovatelů čivav a naháčů a to do roku 2000. Následně vznikl samostatný Klub chovatelů naháčů, kde byl jak peruánský naháč, tak čínský chocholatý pes a v roce 2016 vznikl ještě druhý Klub plemene čínský chocholatý pes. Myslím si, že pro plemeno, které má dostatečnou základnu, je výhodné, pokud má svůj vlastní klub. Aktuálně tedy existují dva kluby, řídí se stejným standardem, a v určitých chovatelských bodech a řádech musí postupovat stejně.

Například podmínky k chovu platí pro oba kluby stejné jako v době rozdělení klubů. Pravidla nelze ubírat, každý klub si je může pouze přidat (například více zdravotních vyšetření). V současnosti je povinné klinické i genetické vyšetření očí. Vyšetření patell je dobrovolné, ale řekla bych, že šedesát procent chovatelů ho nechává svým psům udělat, protože ho požadují zájemci ze zahraničí.

Magdalena Hudáková

V plemenné knize u nás byl v roce 1989 zapsán první jedinec, v roce 1991 byli zapsáni již tři jedinci a později počty pochopitelně stoupaly. K roku 2024 je zapsáno do plemenné knihy 7550 jedinců. Zpočátku nebyla genetická rozmanitost plemene příliš velká, a tak se vyskytovaly i nějaké zdravotní problémy (špatné kostry, epilepsie, apod.). Před chovateli byla tedy velká práce, pomohl i inbreeding.

Petra Chmelová

Považuji za důležité zmínit, že má-li plemeno malou základnu, tak je dobré zvážit i využití přenašečů genetických onemocnění v chovu.  Pokud je pes přenašeč, tak není důvod ho z chovu vyřadit úplně, tím by se zbytečně omezila genetická základna. Samozřejmě je to v chovu potřeba zohlednit a přenašeče spojit jen s (na konkrétní onemocnění) čistým jedincem. Tak je podpořeno zdraví potomků.

Magdalena Hudáková

Toto plemeno není nijak zvlášť choulostivé, potíže s očima se díky testům podařilo eliminovat. Povinné testování začalo v roce 2001 a jsem přesvědčena, že to chovu pomohlo. Nejenže se eliminovali nemocní jedinci, ale mělo to i jiné pozitivní dopady. Když se plemeno stane módním, tak ho chce chovat každý, a to není dobré.  V době, kdy nebylo žádné vyšetření povinné a nebyla žádná významná regulace ani omezení kromě bonitace, stávalo se, že v jednom měsíci bylo nakryto až dvacet fen. To může být velkým problémem. Ti psi se pak objevovali i v útulcích jako nechtění. Po zavedení povinného testování to někteří chovatelé vzdali. Je možné, že nechtěli do testů investovat, anebo měli u chovných jedinců nějaký zdravotní problém. Podle mého názoru bylo zavedení povinných zdravotních testů, a to jak genetických, tak klinických, pro plemeno přínosem. Nenaplnily se ani obavy z nárůstu psů bez průkazu původu, ba naopak. Testování bych tedy jedině doporučila.

(Dříve se stávalo, že labuťěnky byly k mání zdarma nebo jako bonus k holému štěněti. Labuťenky dnes mají mnohem lepší postavení a to i na výstavách. I péče o srst psů se výrazně zlepšila.)

Magdalena Hudáková

Motivací chovat pejsky bez průkazu původu bývá obvykle zisk. To také znamená mít minimální náklady. Takoví „chovatelé“ nechtějí investovat do výstav, testů a často neřeší ani příbuznost chovaných jedinců. Tomu se dá zabránit buďto zákony, anebo osvětou a změnou ve vnímání této problematiky. Jednou jsem na toto téma hovořila s chovatelkou z Norska a ona říkala, že u nich chtějí mít lidé opravdu jistotu, že si pořizují to konkrétní plemeno. Tito zájemci o štěně ani nemusí vědět nic o zdravotních vyšetřeních, nemusí mít zájem o vystavování ani o chov, ale pořízení psa s PP vnímají jako samozřejmost. V posledních letech je snaha o jakousi osvětu i skrze sociální sítě.

Magdalena Hudáková

Ideální výška by neměla být ani na horní a ani na dolní hranici a kostra by měla být středně silná. Pro mě je velmi důležité správné úhelní končetin, v tomto ohledu vidím na výstavách stále mnoho nedostatků, vyskytují se strmé lopatky a není pěkná ani přední linie psa. Ideálem je pro mě v tomto Norsko, Švédsko a Velká Británie, tam jsou k vidění dobře posazené lopatky a hezké úhlení zadních končetin. Horní linie hřbetu by měla být vždy rovná, ocas krásně nesený a bohatá chocholka u čistého naháče, maximálně u jemného mezitypu. Důležitá je také veselá a živá povaha.

Magdalena Hudáková

Preferován je tmavý pigment v obličeji. Přípustné jsou všechny barvy kůže i nosu. Barva očí by měla být tak tmavá, že se zdá být až černá. Ještě donedávna byl boom psů s čokoládovým zbarvením, s touto barvou je ovšem spojeno i určité riziko pro zdraví. Proto považujeme za důležité i v těchto případech dbát na to, aby měl pes tmavé oko. Oko by nemělo být světlé a už vůbec ne do zelena. Modré oko je zatím neprobádané, říká se, že by zde mohla být i spojitost s hluchotou. Albinismus s modrým okem je ze stejných důvodů považován za velký problém. V zahraničí se modroocí jedinci stávají velmi populárními, ale podle mého názoru by v tomto ohledu měli být chovatelé uvážlivější.

Magdalena Hudáková

Typ Deer byl pes jeleního typu, měl jemnou kostru na vysokých nohách. Takzvaný typ Cobby měl silnější kostrou, byl celkově mohutnější, s kratšími nohami, tedy výraznějšího obdélníkového rámce. I dnes můžete výjimečně potkat psa typu Cobby i lehkého jeleního typu, ale vzhled psů se podařilo víceméně sjednotit. Obecně lze říci, že se kostry psů zpevnily, ale ne na úkor elegance. Na sjednocení vzhledu se v Evropě intenzivně pracovalo od roku 2000 a to spojením typu Deer a Cobby. Systematicky se upevňoval vzhled štíhlého, ladného, aktivního a elegantního psa.

Petra Chmelová

Čínský chocholatý pes je všestranný a oddaný. Má schopnost se přizpůsobit svému majiteli. Když si ho pořídí člověk aktivní, potom bude mít psa akčního a naopak. Lze se s ním věnovat různým činnostem, jako jsou dogdancing, agility, nebo canisterapie. Kromě bull sportů a závodů psích spřežení snad zvládnou cokoliv. Výchova, která psy tohoto plemene motivuje, by neměla být tvrdá, nebo vynucována tlakem. Jde o plemeno primitivní a podle toho je potřeba s ním pracovat. Jsou to psi veselí, někdy trochu nedůvěřiví. Je potřeba si uvědomit, že každý pes má svou jedinečnou povahu a u tohoto plemene to platí dvojnásob.

Magdalena Hudáková

Povaha psů je dána geneticky, ale velký vliv má také výchova, kterou je možné psa, jak se říká, „zkazit“. U čínského chocholatého psa obvykle rozmazlováním. Čínský chocholatý pes miluje svého majitele. Ale separační úzkost také není něčím, čím by toto plemeno trpělo více než jiná plemena, je to spíše neustále opakovaný předsudek. Rozhodně se nehodí k lidem cholerickým, či konfliktním. Umí vycítit náladu svého majitele, aniž by na ně on promluvil. Nevhodné je chovat se k nim jako k dětem a zapomínat na jejich psí potřeby. Znám případy, kdy si čínského chocholatého psa pořídili domů lidé zvyklí na velká pracovní plemena a „číňan“ jim učaroval natolik, že nezůstali jen u jednoho. Toto plemeno dokáže překvapit.

Petra Chmelová

Nejstarší pes byl starý asi osmnáct nebo devatenáct let. Ale obvyklý věk dožití se pohybuje kolem patnácti let, někdy dvanáct až třináct. Zde rozhoduje genetika ale též životní styl.

Magdalena Hudáková

Psa je potřeba od malička a postupně zvykat na všechny nové podněty, to je stejné u všech psích plemen. V současné době jsou povahy čínských chocholatých psů poměrně vyrovnané a výrazně se zlepšily. Rozhodně nejde o žádné ustrašené psíky.

Petra Chmelová

Důležitá je i práce chovatelů, kteří s povahami psů pracovat umí, i proto je lepší pořídit si štěně s průkazem původu od zkušeného chovatele, který může zájemci poradit a doporučit mu psa podle jeho představ s předpoklady pro různé činnosti. Bylo by vhodné, aby se zvýšilo i povědomí majitelů psů o jejich čtyřnohých parťácích. Speciální kapitolou je komunikace mezi dětmi a psy…

Magdalena Hudáková

Tento pes může vynikat v tom, co baví jeho majitele a budou to dělat s radostí společně. Příkladem je paní Vlasta Soukupová s fenkou Abby, anebo třeba pejsek Neonek. Tito psi potřebují kontakt s člověkem, nejhorší je, pokud si je někdo pořídí jako „dekoraci“, nebo aby neměl doma chlupy, a nevěnuje se mu. V současnosti je mnoho možností, jak psa v zimě obléci, tak si myslím, že zvládnou vše společně se svým pánem.

Petra Chmelová

Povědomí o tom, jak by měla proběhnout návštěva u seriózního chovatele, se evidentně zlepšilo. Před časem mi zájemci o štěně říkali:  „Chovatelka nám štěňátko ukázala jen mezi dveřmi a řekla, že fena je nervózní a otec není doma.“ Je pravdou, že pes doma být nemusí, protože nakrýt fenu můžete i jinde, dokonce i v zahraničí apod. Tito zájemci zareagovali dobře, řekli: „Nezlobte se, podíváme se ještě i jinde.“ Zájemce o štěně by při návštěvě chovatelské stanice měl vidět celou smečku (určitě matku a sourozence) a i to, jak funguje se štěňaty. I pro samotného chovatele by mělo být důležité poznat budoucí majitele.

Petra Chmelová

V rukou chovatelů je to skutečně zdravé plemeno, v rukou množitelů se mohou vyskytovat potíže právě proto, že množitelé často nevhodně spojují jen holé jedince. Holý jedinec i mezityp nesou gen pro lysost, ale labutěnka ne. Pokud spojíte dvě labutěnky, narodí se jen labutěnky. Pokud spojíte geneticky lysého psa (na míře osrstění nezáleží) s labutěnkou, mohou se narodit holí i osrstění jedinci. V takovém případě se dá jen těžko odhadovat, kdy se narodí mezityp (neoficiální označení, stále se jedná o varietu hairless), to nelze ovlivnit. Chovatel by měl umět „číst v rodokmenech“ a odchovávat zdravé a standardní jedince.

Magdalena Hudáková

Ano, je vhodné použít labutěnku v chovu alespoň ob generaci. Co se týká mezitypů, tak jednu dobu byli dokonce preferováni. Dodnes se mi stane, že zavolá zájemce a chce ode mne, jako od poradkyně chovu vědět, kde si má pořídit štěně označované jako mezityp. V bohaté dlouhé chocholce se ledacos schová, například vybočené lopatky. Není pravda, že přirozený naháč nebude mít na výstavách úspěch, naopak by to mělo být výhodou. Pokud se mi, jako chovateli narodí naháč a ten později zaroste, tak mi to až tak nevadí. Ale pokud se narodí naháč tak chlupatý, že já ho musím nechat v pěti týdnech geneticky otestovat, tak to podle mě není zcela ideální. Mám krásného psa, Honzu, je to pejsek z česko-švédského spojení (česká CHS Freuhartang , je úplně holý a má velmi bohatou chocholku. Ve Švédsku se tím hodně zabývají, snaží se vyšlechtit úplného naháče s bohatou chocholkou a k tomu právě v chovu hodně používají labutěnky. V tom nám genetické testy zatím neumí pomoci, je to na chovatelské práci a především zkušenostech.

Magdalena Hudáková

Tyto tendence tu jsou „na stole“ už dlouhou dobu. Už před dvaceti lety mi kdosi říkal, že chov chudozubých psů v Německu zakážou. Prý by v přírodě tito psi nepřežili, ale to je v rozporu s tím, že je jejich tisíciletá existence doložena různými nálezy z dávných dob. Proslýchá se, že němečtí chovatelé holili labutěnky a vydávali je za holou varietu a to proto, že labutěnky jsou plnochrupé. Chudozubost tam byla velmi tvrdě penalizována. Depilace u silných mezitypů jsou bezpochyby metody drastické a nikdy by k nim nemělo docházet! To už považuji za týrání. Rozumný chovatel k takovým metodám nepřistupuje, výstavní ambice by neměly zastínit jeho zdravý rozum. Mezitypy na výstavu stačí oholit strojkem a následně holítkem s žiletkou, tento způsob úpravy nečiní psům žádné obtíže. Myslím, že by se tyto zahraničí organizace měly spíš zabývat skutečným týráním, nebo například množírnami.

Petra Chmelová

Důležité je se psem při úpravě manipulovat dostatečně jemně a postupně ho na ni zvyknout. Z mé zkušenosti ustřižení vousů psům nevadí a provádí se i u mnoha jiných plemen (při soužití s člověkem je vlastně nepotřebují). K té chudozubosti bych ráda dodala, že i psi v přírodě obstojí ve vyšším věku s menším počtem zubů. Naši psi nemají žádný problém cokoliv sníst. Co nelze pokousat, to zhltnou, co nejde strávit, to vyzvrací, je to přirozené.

Petra Chmelová

Já mám naháče a prakticky je neoblékám. Tedy kromě jednoho, kterému po dohodě s jeho chovatelkou dávám alespoň tričko, že Magdo? Doma mám totiž chladněji, něco kolem osmnácti stupňů. Své psy nechávám úplně přirozeně si zvolit, zda se zavrtat do teplého pelíšku nebo deky, či se válet nahatý jen tak. Výjimkou je můj starší pes, v zimě mu oblékám přes záda alespoň vestu, aby neprochladl. V mrazivých dnech jdeme ven třeba jen na půl hodiny a psi se hýbou. V mrazivém, ani deštivém počasí nikdy nikde nepostáváme.  Nejsem zastáncem přehnané péče o kůži psa, ta totiž může napáchat více škody než užitku. Obzvlášť časté mazání může způsobit zanesení pórů. Pravdou je, že mám psy s tmavým pigmentem, světlí jedinci zřejmě nějakou ochranu před sluncem potřebují.

Magdalena Hudáková

Namísto mazání bohatě stačí kondicionér, podobně jako ten, co si dáváte na vlasy po mytí. Určitě bych doporučila mazat krémem s ochranou proti slunci bílé jedince.

Magdalena Hudáková

Jednou z pověr je, že tito psi se nepotí. Možná se ostatní psi nepotí, ale „číňani“ se potí. Anebo že jsou to přecitlivělí psi, to není vůbec pravda a vždy záleží především na jejich výchově. I když to jsou psi vnímaví a empatičtí, tak dokážou velmi překvapit svou houževnatostí. Jeden veterinář byl překvapen natolik, že o nich prohlásil, že jsou to neuvěřitelní „držáci“.

Petra Chmelová

Že se jedná o přešlechtěné plemeno, na to jsem úplně alergická. Čínský chocholatý pes je plemeno šlechtěné nikoli přešlechtěné. Šlechtěním se pouze udržují jeho typické znaky, které v přírodě vznikly samy. Pod pojmem přešlechtěný si představím zdegenerovaného psa a to čínský chocholatý pes skutečně není. Ne ten s průkazem původu, protože registrovaný chov má svá pravidla a řeší zdraví plemene, k degeneraci by tak nikdy nemělo dojít!

Magdalena Hudáková

Dříve byl mým vzorem chov čínských chocholatých psů ve Velké Británii. Tam se to hodně zhoršilo, když začali snižovat velké psy a s tím přišly i nemoci. Nyní se mi líbí více chovy v severských zemích, práce tamních chovatelů se mi zdá poctivá. Kontrolují například i to, jestli nejsou na výstavě psi s nabarvenými nosy apod. U nás se chov v poslední době velmi zlepšil, nevím to jistě, ale možná k tomu přispělo rozdělení klubů. Spolu s importy k nám přichází jak dobré znaky, tak bohužel například krátké ocasy. Existuje rozdíl mezi americkým a evropským standardem. Američani preferují kratší tělesný rámec psa. Naopak evropský standard upřednostňuje tělo střední až dlouhé. Američani mají vysoko posazené špičaté uši, na rozdíl od představitelů evropských psů. Ti mají uši s kulatější špičkou a jsou nasazené níže (vnější ucho zároveň s linií očí).

Petra Chmelová

Apel na zájemce o štěně. Nebát se obětovat vyšší finanční obnos a pořídit si psa z opravdu kvalitní chovatelské stanice. Budoucím majitelům bych doporučila, aby si zjistili maximum informací, třeba aby se poradili s někým, kdo má větší přehled. Takový pes s nimi bude žít klidně patnáct let.  Zodpovědným výběrem mohou zájemci předejít zklamání a třeba i dlouholetému soužití se psem nemocným, anebo předejít jeho nemocí zkrácenému životu.  

Text: Renata Horová

Foto: Eva Nutzová