Mops není plemeno, mops je diagnóza!

Líbí se vám atraktivní vzhled mopse a dovedete si ho představit po svém boku? A zajímalo by vás třeba, jak náročná je jeho výchova nebo na které zdravotní aspekty je třeba dávat pozor? A hodí se jako parťák na procházky? Odpovědi na všechny tyto otázky vám nabídne tento rozhovor.

Sympatická Drahomíra Khorssani je nejen zapálenou chovatelkou plemene mops, ale také poradkyní chovu MSBMK klubu. Kouzlu těchto malých a neustále dobře naladěných psíků propadla už před sedmi lety a život bez nich si dnes prakticky už nedovede vůbec představit. Velmi ochotně se s námi podělila nejen o své zkušenosti, ale také třeba o to, jakým způsobem vybírá majitele svých odchovů, nebo jaký smysl má nově nastavený Ozdravný program, který vyšel nedávno v platnost.

Na jaře 2015 jsem si dovezla domů malou černou mopsí holčičku Peggynku – mazlíka, kamarádku a báječnou společnici, která mě hned od první chvíle dokázala pobavit, rozesmát a zahřát na srdci. Měla prostě mopsí povahu, jak se patří – byla přátelská, hodná, inteligentní a nesmírně oddaná. Netrvalo dlouho, abych si uvědomila, že toto báječné psí plemeno mě úplně fascinuje. Peggy si přála kamarády a já velkou mopsí rodinu. Bylo rozhodnuto a už na podzim toho roku se naše rodina rozrostla o další tři mopsí miminka, černého Mobyho  a dvě béžové holčičky – Jesinku a Jegginku. A založení chovatelské stanice bylo na spadnutí.

Vymyslet název CHS bylo pro mě velikým oříškem, po pravdě jsem nechtěla, aby byl odvozen od místa bydliště, jak to někdy bývá. Člověk migruje a co potom? Tak jsem zkusila použít svoje netradiční příjmení a papír se začal plnit různými zkomoleninami. Nakonec zvítězila varianta Cornika (odvozená od Khorssani) a k tomu přídomek Happy, který vyjadřuje, jaký mops ve skutečnosti je, prostě šťastný.

Na prvním místě je pro mě jednoznačně zdraví a psychická pohoda mých pejsků, tato dvě kritéria jdou spolu vždycky ruku v ruce. Sice je to občas náročné na čas, ale skoro každý den jezdím se smečkou do lesa, přestože máme u domu zahradu. Přiměřený aktivní pohyb je pro mopsíky velmi prospěšný, mopsi rádi „papají” a případná nadváha jim rozhodně neprospívá. A kam směřuji chov? Odchovávat zdravá, silná a šťastná štěňata, kvalita musí vždy převažovat nad kvantitou.

Jsem přesvědčená, že u mopse na popularitě nezáleží, kdo si toto plemeno jednou zamiluje, už nikdy nebude chtít jiné. Natolik je mops výjimečný, že ho prostě nelze nemilovat. Mops totiž není plemeno, mops je diagnóza...

Samozřejmě, že výběr správného „rodiče” je neskutečně důležitý. Ovšem, některým lidem do hlavy prostě nevidíte. Je potřeba se řídit intuicí, to se dá za roky chovu docela vysledovat. Pro mě je třeba hodně důležité, že budoucí majitelé nešetří čas ani peníze za to, že se přijedou do naší CHS na štěňátko podívat ještě před odběrem, že se aktivně zajímají, jakou výbavu pro štěňátko do začátku pořídit, že mají pořád spoustu otázek. A také mám jednu „metodu”, která prověří lásku k mopsům docela bezpečně. Návštěva je hned po příchodu vystavena „uvítacímu ceremoniálu”, což prostě k mopsům neodmyslitelně patří. Pak stačí jen pozorovat reakce příchozích. Jistě, velmi důležité je se zajímat, do jakého prostředí štěně jde, mops je neskutečně kontaktní a celodenní samota je to poslední, o co toto plemeno stojí.

Vzhledem k tomu, že mops, jak už jsem psala výše, je velmi kontaktní tvor, i majitel začátečník mu může poskytnout dostatek péče a lásky. Co se týká péče o psa jako takového, nemá speciální nároky. Kontrola a čištění očí, uší a nosní řasy nevyžaduje zkušenosti dlouholetých chovatelů. A vyčesat krátkosrsté plemeno také nebude, myslím, problémem. A pak je tu chovatel, který by měl vždy ochotně odpovědět na případné dotazy a poradit. Mops je hravý a vždy připravený rozdávat lásku, je velmi empatický, agrese je mu na hony vzdálená, mám za to, že děti jeho společnost jen ocení.

V obecné rovině spolu oba kluby samozřejmě spolupracují, podmínky do chovu máme odlišné.

Chovatelům jsou doporučena zdravotní vyšetření a genetické testy na onemocnění, která plemeni hrozí. Valná většina našich chovatelů sama aktivně svoje psy testuje.

V první řadě vás opravím, covidová situace posunula platnost Ozdravného programu na leden 2022, kdy byl tento schválen členskou základnou. Součástí je již zmíněné doporučení některých testů, pro udělení chovnosti byla stanovena povinnost pro dvě vyšetření

• echokardiografie nebo Dopplerův test
• zátěžový test psa pro identifikaci BOAS

Zkouška BOAS (Brachycephlic Obstructive Airway Syndrome) má za úkol snížit možnosti brachycefalického syndromu v chovu. Je to vlastně takový zátěžový test, kde veterinární lékař vyhodnotí dýchání psa před a po fyzické zátěži, po krátkém, ale svižném běhu, jak poslechem stetoskopem, tak pohledově a sluchově se zaměřením na případné nepřiměřené zvuky při dýchání, velikost nosních dírek a celkovou kondici psa.

Já osobně nikoho takového neznám. Ale znám mopsíky, kteří se velmi úspěšně věnují se svými majiteli canisterapii.

Rozhodně bych si přála, aby příznivci plemene mops a nejen jeho byli zodpovědnými majiteli, kteří se budou svým pejskům věnovat. Aby chovatelé plánovali své vrhy s rozmyslem a s citem mysleli více na kvalitní život budoucích odchovů než na kvantitu vyprodukovaných štěňat.

Děkuji vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Drahomíra Khorssani, MVDr. Jana Šikulová, Ludmila Žárská, Irena Kořínková, man. Kopáčikovi

www.cornikahappy.cz

www.msbmk.cz