Motýli a kytičky roztomilé Aničky

Bylo, nebylo, byla jedna holčička Anička. Ta vyrůstala od miminka obklopena zvířátky, zejména pejsky své maminky Markéty. Když bylo Aničce pět let, rozhodla se, že chce také pejska. A protože to byla a je holčička na svůj věk velmi cílevědomá, v šesti letech si, s pomocí maminky, svůj sen splnila...

Zní to jako pohádka, že? A ona to tak trochu pohádka je. Aničce Mišákové je sice teprve sedm a půl roku, a právě úspěšně ukončila první třídu, už ale zvládla odchovat v maminčine CHS Fox den svůj první vrh papillonů. Maminka, paní Bílková, je úspěšnou chovatelkou trpasličích jezevčíků a krátkosrstých kolií. Psali jsme o její krátkonohé bandě v článku „Když špagetky pomáhají“, a poskytla také rozhovor na téma „Krátkosrstá kolie a sportovní obrana“. A dnes bude „mediální hvězdou” na eCanis její dcera Anička.

Mamka má jedenáct jezevčíků, tři kolie a adoptované dva bígly po tetě Kristýně. Já mám papillonku Růženku Jinak máme ještě ježka, čtyři morčata, andulky, korely a rosely ve voliéře, křeček nám zdrhl a máme ještě slepice. Ale ty máme všichni dohromady. No, a teď se mojí Růžence narodila tři štěňátka.

No, já jezdím s mamkou na výstavy. Abych jí třeba pomáhala držet jezevčíky, když je v kruhu a tak. A na jedné výstavě jsem viděla papillonka a hrozně se mi líbilo, jak vypadá. Tak jsme se byly zeptat na to, jací jsou. A hned jsem se do nich zamilovala a chtěla jsem jednoho domů. Ale mamka mi řekla, že musím počkat a musím si na něho našetřit.

No, já jsem si z pokladničky vždycky na výstavě koupila něco pro to štěňátko, až ho budu mít. A všechno růžové, protože jsem chtěla holčičku. I proto se jmenuje Růženka. Také jsem si šetřila peníze, co jsem třeba dostala od dědy a babičky. A také jsem mamce hodně pomáhala a ona mi za to dávala peníze, abych si mohla šetřit na Růženku. A asi půlku mi teda pak mamka dala.

Já jsem chtěla hnědou, ta se mi líbila nejvíc. Když už jsme vybírali Růžu, tak měli všude volné jen černobílé fenky. Takže jsme pro Růženku jely až na Slovensko. K paní Láclavíkové. A ta mi prodala Felissu Noblesse Charm – moji Růženku.

Ano. Krmím ji, češu, maminka nás vozí na očkování a výstavy. Růžu si i sama vystavuju, když to jde. I na bonitaci jsem s ní byla já sama. Mamka byla na výstavě v Brně a mě tam vezl strejda Honza. Málem jsme to nestihli, protože bylo tehdy moc sněhu. Na bonitaci jsem neměla na Růženku kartáč, tak mě i ji strejda česal mým hřebínkem (smích). Ale nakonec prošla a byla uchovněná. No, a mamka s ní udělala canisterapeutické zkoušky, tak s ní chodíme i k lidem do nemocnice a do domova důchodců a tak. Ale to zatím sama nesmím.

Ženicha vybírala mamka, protože ona už to umí. Já jsem s ní jezdila i na krytí s jezevčíkama. Růženčinu ženichovi doma na Slovensku říkají Kiwi, tak to byla sranda, že má taky takové kytkové jméno. No, a měl trochu problémy kvůli chlupům krýt, tak mě napadlo mu udělat na nožičkách culíky. Pak už to šlo v pohodě.

Jo, to už znám také od mamčiných holek. Já se vždycky dívám i pomáhám. Když se rodila štěňata, tak jsem stříhala pupeční šňůry a sušila jsem je. No a Astra se pořád nemohla přicucnout. Tak jsme musely Růži ostříhat chlupy u cecíků a pak už jí to šlo dobře. Ale musely jsme ji pořád vážit a hlídat, aby jedla, protože byla opravdu maličká. Jinak mi maminka pomáhá jen trochu. Vezla mě na očkování a čipování a ukazuje mi, kam se lepí nálepky z čipů. A dělá všecky papíry, protože to já nemůžu. Takže i proto nemám ještě svoji chovku, že jsem malá.

Máme Azalku, Astru a Aloe. Mamka má kolie podle hudebníků a jezevčíky podle jídla a pití. Papillonkům se říká motýli. No, a motýli sedají na kytky. Tak jsem si řekla, že by bylo hezké, aby štěňátka měla kytičková jména. Z dalšího vrhu si chci nechat Bazalku – to už mám vymyšlené. Teď si nechám já Azalku a mamka Astru, protože ji má nejradši. Takže pak budu mít Azalku a Bazalku (smích).

Až budu velká, chtěla bych být veterinářkou, protože mám ráda všechna zvířátka. Určitě budeme chodit na canisky i s Astrou a Azalkou, protože jsou papilloni na to super a lidi chtějí vždycky nejvíc Růženku. Tak jich budou mít na výběr víc (smích). Možná bych chtěla zkusit i nosework, protože Růža ráda žere a čuchá. Mamka mě chce přihlásit i na cvičák, abych si to zkusila i tam. Na to se těším, protože to určitě bude super zábava.

Aničko, moc ti děkuji za rozhovor a přeji ti, aby tě neopouštěl elán a láska k pejskům. Držím ti pěsti, ať se ti v životě splní všechny sny – nejen ty kynologické.

Kateřina Smětáková

Foto: archiv Markéty Bílkové