Modrý gaskoňský basset je přátelský, veselý a aktivní pes!

Líbí se vám basseti a podobní psi, ale ocenili byste, kdyby mohli být o něco menší? A slyšeli jste už někdy o modrém gaskoňském bassetovi, který tento požadavek do puntíku splňuje a navíc má i skvělou povahu a půjde s vámi skoro do všeho? Dovolte nám tedy, abychom vás s tímto plemenem blíže seznámili…

I sympatická Eva Jaňourová patří mezi ty majitele a chovatele (CHS FIDELIS MAIKY), kteří svůj život spojili s atraktivním málopočetným plemenem. Jak se žije s temperamentním gaskoňcem, k čemu byl původně vyšlechtěný, jaké má uplatnění v dnešní době a do které rodiny se hodí, je už obsahem našeho společného rozhovoru. Věříme, že budete mile překvapení a třeba vám právě tento krasavec také padne do oka.

Pořízení naší první fenky Aginy byla taková jedna velká náhoda. Měli jsme s manželem staršího basseta Maikyho (po něm se také jmenuje naše chovatelská stanice FIDELIS MAIKY) a přemýšleli jsme, že mu pořídíme parťáka. A náhodou jsem našla inzerát na poslední volnou fenku modrého gaskoňského basseta. O tomto plemeni jsem slyšela, když mi bylo zhruba dvacet na jedné návštěvě, na které jsem byla s rodiči, ale nikdy jsem neviděla inzerát, že by bylo k prodeji v ČR. Myšlenka pořídit si „zmenšeninu“ basseta mě nadchla a tak jsme s manželem a dětmi vyrazili na nezávaznou návštěvu do Hradce Králové. A z této nezávazné návštěvy jsme si domů odváželi tříměsíční fenečku se zvláštním jménem Aglaranna Vardarianna, které jsme začali říkat Agina.

Když se podíváme do historie, tak první zmínky o tomto plemeni se objevují již ve 14. století, kdy byli tito psi vymalováni i na obrazech s loveckými výjevy. V této době byl lov výsadou šlechty a dobří lovečtí psi byli nadmíru ceněni. Modrý gaskoňský basset vznikl pravděpodobně díky snaze o vyšlechtění menšího, ale vytrvalého honiče, který by byl schopen pracovat v náročném houštinatém terénu, kde měli větší psi problém s rychlým pohybem. V 19. století bohužel modrý gaskoňský basset téměř vyhynul. Nebezpečný pokles nastal během francouzské revoluce, kdy bylo na štvanice pohlíženo jako na přežitou kratochvíli bohatých vrstev. Je možné, že bychom dnes modré gaskoňské bassety neznali, nebýt nadšeného chovatele Alaina Bourbona, který se na sklonku 19. století výrazně zasloužil o vzkříšení plemene. I přesto se ale i dnes jedná spíše o málopočetné plemeno.

Toto plemeno pochází z Francie, kde nalezneme asi nejvíce chovatelských stanic, přestože ani tam nepatří k početným plemenům. V ostatních státech Evropy se ovšem chovatelské stanice počítají spíše na jednotky. Např. na Slovensku jsou dvě, v Polsku jen jedna.  Dobrou zprávou ale je, že díky svému osobitému půvabu a úžasné povaze si získává toto plemeno stále více příznivců.

Agina

Naše první fenka Aglaranna Vardarianna alias Agina je vůdkyní celé naší smečky, přestože je ze všech nejmenší. Ona je taková dáma, velmi klidná fenka s vyrovnanou povahou. Nevtírá se, je hrdá, je to typický „gaučák“. Ani byste nevěřili, že tato drobná fenka, která zvládne naběhat s čumákem u země spousty kilometrů, dokáže stejně tak proležet celý den na gauči. Pamatuji se, že při jedné dlouhé procházce (cca 17 km) jsem s ní zašla do restaurace. Byla hrozně unavená, vsedě jí padala hlava, ale přesto si na studenou zámkovou dlažbu nesedla. Počkala, až jí číšník přinese podsedák ze židle a pak tvrdě usnula.

Bailey a Ginny

Naším druhým přírůstkem do modré smečky je Phileas des Vallees Longeronnaises, kterému říkáme Bailey. Jestli se ptáte, zda je to kvůli filmu Psí poselství, tak ano. Pro Baileyho jsme jeli autem až k západnímu pobřeží Francie. Největším problémem celé této dlouhé cesty byla asi jazyková bariéra a náročná cesta autem. Přestože oba s manželem mluvíme anglicky, ve Francii nám to bylo k ničemu. Celkově není pořízení pejska ze zahraničí složitější než jeho pořízení z ČR. My jsme vyrazili pro toho našeho autem, ale existuje řada společností, které vám ho dovezou a nabízejí službu „od dveří ke dveřím“. Samozřejmě je potřeba sledovat, jaké podmínky mají jednotlivé země pro vývoz psů. U některých zemí je totiž nutné, aby štěňátko bylo minimálně 21 dní po vakcinaci vztekliny. Tuto informaci doporučuji vždy ověřit předem na Státní veterinární správě. Bailey je moc hodný pes s velkým srdcem. Stal se již čtyřikrát otcem.

Nejmladší členkou naší smečky je fenka Ginny z chovatelské stanice Blue Slovakia ze Slovenska. Bude jí deset měsíců a je to stále ještě takové typické štěně – veselé, bláznivé, plné temperamentu. 

Modrý gaskoňský basset je velmi typický basset, mající všechny znaky velkého plemene, z něhož vzešel, je dosti silný, není však nijak lymfatický. Dospělý jedinec má výšku v kohoutku 34 – 38 cm, váhu standard FCI neuvádí. Jen pro představu fena váží v průměru 16 kg, pes zhruba 20 kg. Mají krátkou, dost tvrdou srst dobře pokrývající kůži. Promíchání černých a bílých chlupů dává tomuto plemeni břidlicově modrý odstín. Povoleny jsou černé plotny většího i menšího rozsahu. Typická pro plemeno je bílá lysinka mezi dvěma černými plotnami na hlavě, v jejímž středu se často nachází malá černá skvrna. Typické je také hnědé pálení nad očima, na lících, pyscích, vnitřní straně uší, na končetinách a u kořene ocasu. Konec ocasu je bílý, jako by si ho namočili do barvy.

Přestože je modrý gaskoňský basset pes původně určený k lovu, dnes je chován převážně jako společník a to díky své úžasné veselé povaze. Je vyrovnaný, přátelský, aktivní, vytrvalý a milující pohyb. Vůči ostatním psům je nekonfliktní. Doma bývá klidný a bezproblémový, na procházce v lese se ovšem projeví jeho přirozené vlastnosti loveckého psa. To ale neznamená, že by nebyl schopen zvládat základní poslušnost. I já se svými psy chodím na cvičák a baví to mě i je.

I když se ve srovnání se známějším bassetem liší ve velikosti, tělesné stavbě i zbarvení, jedno mají společné – obě plemena jsou velmi dobrosrdečná, milující společnost lidí. Gaskoněc sice není takový „salámista“, ale přesto nepatří mezi vysloveně snaživá a lehce cvičitelná plemena, základní poslušnost ho však zvládne naučit každý (resp. každý, kdo chce). Výhodou je, že má přirozeně vlídnou a nekonfliktní povahu, tak i při ne zcela zvládnuté výchově čeká majitele i tak pohodové soužití.

Štěňátka z našich odchovů žijí v různých rodinách – v bytech i v rodinných domech, v přírodě i ve městě, s ostatními psy i jako jediný mazlíček v rodině, v mysliveckých rodinách i jako rodinný společník.

Jako u každého psa je nejlepší motivací odměna a jako u každého basseta je touto motivací jídlo v podobě různých psích pamlsků. Zde mě napadá jeden citát „Basset sežere vše, co nesežere jeho“.

Nejoblíbenější činností našich psů jsou procházky – čím více a čím jsou delší, tím lépe. Ovšem baví je také prolézat tunelem, běhat přes lavičky nebo aportovat…

Myslivci na něm oceňují hlavně vytrvalost, výborné čichové schopnosti a také krásný znělý hlas.

Je to pes určený pro šoulačku s flintou; někdy bývá nasazován i ke štvanici. Může pracovat samostatně i ve smečce. Poněvadž má krátké končetiny, je vhodným psem pro pomalou práci v hustém podrostu, takže jej může pěšky následovat i lovec s připravenou puškou. Nasazuje se především na lov králíků a zajíců, je ale i dobrým doprovodným psem. Má velmi jemný čich, je aktivní, mrštný a energický. Loví poctivě, s využitím charakteristického vyjícího hlasu. Dokáže se přesně zařadit do smečky. Neujde mu žádná horká stopa zvěře.

Na rozdíl od jiných krátkonohých plemen (teriéři, jezevčíci), která pracují především jako norníci, je úkol bassetů jiný. Modrý gaskoňský basset je honič a barvář. Úkolem barváře je sledovat stopu poraněné zvěře. Nízký vzrůst tak nebyl vyšlechtěný za účelem proniknutí do nory, ale kvůli usnadnění pohybu v hustě zarostlém, křovinatém terénu. Úkolem honiče je vystopování zvěře a její nasměrování na lovce. Stejně jako většina ostatních honičů se vyznačuje výraznou loveckou náruživostí a posedlostí pronásledováním zvěře.

Důležité je začít co nejdříve se základní poslušností. Zásadní je přivolání – je to lovecký pes a tak by se mohl snadno pustit za zvěří. Pokud nebudete mít zcela jisté přivolání, doporučuji v rizikových místech (les, křoviny) mít psa raději na vodítku. Svoje dva starší psy pouštím na volno, nejmladší zatím jen na stopovačce.

V ČR máme dva kluby, které naše plemeno zastřešují – Klub chovatelů honičů (https://www.klubhonicu.com)  a Basset klub České republiky (http://www.bassetklub.cz).

Podmínky uchovnění jsou následující (stejné pro psa i fenu) – ocenění z výstavy „výborná“ nebo „velmi dobrá“, a to ve věku minimálně 12 měsíců v den výstavy, zkouška z výkonu je dobrovolná, stejně jako zdravotní vyšetření.

Pod klubem chovatelů honičů jsou v současné době evidovány tři aktivní chovné feny a čtyři aktivní krycí psi. Pod Basset klubem je šest aktivních chovných fen a dva aktivní krycí psi.

Modrý gaskoňský basset se dožívá v průměru dvanácti až třinácti let. Je to ovšem velmi individuální a bude samozřejmě záležet jednak na genetických dispozicích, ale i na podmínkách, ve kterých pes žije.  Z vlastní zkušenosti musím říci, že se jedná o plemeno, které je celkově zdravé. Já se svými psy chodím k veterináři jen na očkování a doma jim preventivně cca jedenkrát za jeden až dva měsíce čistím uši volně prodejnými přípravky k tomu určenými.

Plemeno je zcela nenáročné z pohledu výživy. Velmi důležitá je výživa hlavně v prvním roce života, v tomto věku je možné doplnit stravu o kloubní výživu. Základem jsou ovšem kvalitní granule určené pro štěňata. Já svým psům jídelníček občas doplním o syrové vejce, syrové maso, tvaroh apod. U nás jsou asi nejoblíbenější pochoutkou syrová kuřecí srdce.

Co se týče očí, občas se vyskytnou tzv. ospalky, které stačí otřít jen vlhkým hadříkem. Drápky jsem stříhala psům, jen když byli štěňata, v dospělosti si je přirozeně obrousí. Samozřejmě u psa, který žije převážně v bytě, to tak být nemusí. Doporučuji spojit kontrolu drápků s očkováním u veterináře.  Péče o srst není nijak náročná, stačí jen občas kartáčovat (mě se osvědčil trimovací hřeben), celkově však tito psi moc nelínají.

Trochu více pozornosti je třeba věnovat uším. Jelikož jsou zevní zvukovody psa zakryté dlouhým ušním boltcem, čistím psům pravidelně uši volně prodejnými přípravky pro ně určenými.

Při troše trpělivosti zvládne toto plemeno i začátečník. Jedná se o dost univerzální plemeno, obecně bych ho doporučila jak pro rodiny s dětmi i bez nich, pro aktivní jednotlivce i páry, tak i myslivcům. Plemeno není asi úplně vhodné pro starší lidi, kteří už mají sami nějaké zdravotní problémy. Je to totiž velmi aktivní plemeno vyžadující hodně pohybu.

Dne 18. 9. 2023 přivedla naše Aginka na svět šest krásných štěňátek a stala se tak podruhé maminkou. Všechna štěňátka mají již své nové páníčky a paničky. Každé z nich dostalo na cestu do nového domova startovní balíček a budoucí majitelé obdrželi spoustu rad a tipů na výchovu a péči o psí miminko. Někteří je ani nepotřebovali, protože sami už doma pejska nebo pejsky mají. Obecně bych všem novým majitelům vzkázala, ať používají pozitivní motivaci při všem, co budou svého pejska učit, ať mu dají moře lásky, protože se jim to tisíckrát vrátí.

Na začátku bylo zmíněno, že se jedná o málopočetné plemeno. S každým štěňátkem, které od nás odejde, cítím hrdost, že se základna tohoto plemene, které stálo před svým vyhynutím, rozšiřuje. Udělalo mi také velkou radost, že jsem měla možnost napsat tento článek a informovat tak o něm veřejnost. A co naše plány do budoucna? Tento rok nás čekají ještě dvě výstavy a doufáme, že dostaneme dobré posudky. V příštím roce čeká naší nejmladší Ginny uchovnění a do budoucna plánujeme právě s ní náš třetí vrh „C“. Co se týče rozšíření naší psí základny, zvažujeme dvě varianty – ponechat si fenečku z případného budoucího vrhu, kde bychom se podívali po ženichovi v zahraničí nebo si ji ze zahraničí dovézt. Ale to je spíše hudbou budoucnosti.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Evy Jaňourové