Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Místo vděčnosti jsme na něj „zapomněli“!

Krásný, velký a majestátný pes kráčející hrdě vedle svého pána. Vždy upoutá pozornost kolemjdoucích a vyvolává otázky. Co je to za plemeno? Knírač? Briard? Ne, ne, to je něco jiného! Ale co? My víme, kdo se pyšní takovým krásným kožichem a chceme toto plemeno, které vždy věrně sloužilo člověku, představit i vám...


Místo vděčnosti jsme na něj „zapomněli“!
Iveta Nováková 17.1.2018 3857x Představení plemene v podobě portrétu

Tentokrát jsme pro vás připravili opravdovou lahůdku. Seznámíme vás totiž s plemenem flanderský bouvier. Jde o rasu, která u nás není velmi rozšířená, a to i přesto o jak kvalitního pracovního psa jde. Pojďte se tedy s námi podívat na to, jak nelehkou cestu tento chlupatý obr měl a co od něj můžeme očekávat.

Dvě země mu vládnou...

1 Jak již říká jeho jméno, je flanderský bouvier původem z Flander a to z francouzských i z belgických, protože tyto krajiny spolu souvisí a žádná hranice je neodděluje. Jeho zemí původu je tedy jak Francie, tak i Belgie.  Ve své domovině se bouvier v tamějším nářečí nazývá Vlaamse Koehound, což v překladu doslova znamená flanderský (vlámský) kravský pes. Určit původ flanderského bouviera je obtížné, bezpochyby vznikl náhodným pářením.

Honák tělem i duší2 

Dříve byl jateční dobytek hnán na jatka pěšky na velké vzdálenosti. Tuto tvrdou práci vykonávali honáci dobytka. Strážit a vodit stádo jim pomáhali právě honáčtí psi. Což je základní rozdíl oproti psům ovčáckým a pasteveckým, kteří chránili a pomáhali pást ovce. Pro transport farmáři potřebovali neohrožené, inteligentní a rychlé psy, kteří se nejen nezaleknou útočící šelmy, ale dovedou také uklidnit rozrušené stádo. Bouvier vynikal rychlostí pohybu a celkovou razancí, se kterou se vrhal proti hrozícímu nebezpečí. Neklidné jedince ve stádu, kteří mohli vyvolat zběsilou paniku a vzájemné ubití, ihned odhalil a snažil se je svými mohutnými skoky na hřbet, rozehnat a oddělit od sebe. Díky své síle nepotřeboval zvířata kousat do nohou, jako to dělají  ovčáčtí psi. Mimo jeho hlavní poslání honáckého psa byl pro svou sílu využíván také k tahu a stloukání másla. Zavedením techniky do zemědělství flanderský bouvier jako honák dosloužil.

Okolo roku 1900…

…se obě země rozhodly sjednotit plemeno. Obzvláště velkou zásluhu na tom měli v Belgii pánové Monge a profesor Reul. Oba se snažili přimět majitele-farmáře, aby své psy předvedli na chovných svodech a výstavách. Profesor Reul roku 1903 sestavil první standard, který byl následně roku 1912 pozměněn.

Místo, aby jim lidé po válce projevili vděčnost, zapomněli na ně

Války příliš neprospěly

3 V průběhu první světové války sloužil bouvier jako spojka a sanitářský pes, který pomáhal vyhledávat raněné. Byl neustále v přímých bojích, a tak jeho rase hrozilo nebezpečí, že bude vyhubena. Nejvíce exemplářů se zachovalo ve východních Flandrech v provinciích Brabantu – Antverpy. Z těchto psů vznikl současný bouvier.  Druhá světová válka však  byla pro bouviera stejně osudná jako ta první.

V současné době je v bouvier v rámci FCI zařazen do skupiny 1 – Ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí psi.

Česká historie začala na Moravě

K nám byl první pár bouvierů dovezen z Belgie v roce 1985 manželi Labudovými  z Hranic na Moravě. V jejich chovatelské stanici „Černý favorit“ se také v roce 1987 narodil ze spojení Japin v. d. Handwerper x  Jamin v. d. Boevenhoeve první vrh bouvierů v tehdejším Československu. Následovali je ale i další chovatelé. Paní Novotná z Čerčan importovala dvě feny z Francie – Boru a Bohému du Clos du Chien de Feu. Na obou fenách majitelé bohužel odchovali pouze po jednom vrhu, což byla jistě škoda. Bohéma v chovatelské stanici paní Novotné Atrei měla jedno štěně, které v dospělosti uhynulo. Bora v chovatelské stanici Ing. Sameláka – osm. Zároveň byl z Německa Ing. Karasem dovezen další, v chovu velmi využívaný pes Merlin v. d. Teufelsbrücken.  Pan Špaček z Veleně (první předseda bouvier klubu) importoval z Polska dvě feny. Nejdříve Iskru od Bachusa, později známou Balladu Don i Dona. Obě působily v jeho chovatelské stanici „Gojan“. Další dvě feny byly dovezeny z Holandska, a to fena Sage Sera Ursae Majoris paní Horáčkové z Prahy (chovatelská stanice „Egas“). Druhá fena Bella v. Ramselaar byla dovezena zároveň se svým bratrem Arie v. Ramselaar. Do roku 1990 byl ještě přivezen holandský plemeník Kartouch Bertjeda v. Caya´s Home (paní Horáčkovou), dánská fena Sissi v. Lillemarks (p. Šimková – chovatelská stanice „Prima“) a belgická fena Lilli v. d. Buildrager (manželé Labudovi – chovatelská stanice „Černý favorit“). V této době začali v chovu již působit i štěňata z prvních odchovů. Po roce 1990 byl pak ještě několikrát využit rakouský plemeník Kolin Anny Dobart. Dá se říci, že jsme v Čechách měli poměrně početnou nepříbuznou chovnou základnu, ze které se bouvier mohl dobře vyvíjet.

Věděli jste, že...?

Vlastnost strážce klidu a pořádku bouvierům zůstala dodnes, i když se již nepoužívají k původní práci. Rychlý pohyb a mohutné skoky jsou jejich charakteristickým znakem, dokáží z místa s odrazem na všechny čtyři najednou, skočit až 1.60 cm. Jakýkoliv rychlý pohyb v jejich okolí je aktivuje k rychlé a samostatné akci.

Není příliš rozšířen

Přestože se flanderský bouvier v Čechách chová  již třicet let, nedá se říci, že by  dosáhl velkého rozšíření. Do současné doby je zapsáno pouze přes jeden tisíc jedinců, z nichž samozřejmě někteří již uhynuli, případně byli vyvezeni. Z původních patnácti až šestnácti vrhů ročně klesají odchovy na polovinu i méně.

Snoubí v sobě mohutnost dvojky i ladnost jedničky

Flanderský bouvier je středně velké plemeno, působící však mohutným a silným dojmem. Síla a mohutnost v žádném případě nesmí být na úkor pružnosti a pohyblivosti. V rámci FCI plemen stojí na přechodu skupin jedna, kde jsou pružná a lehká ovčácká plemena a skupiny dvě, kde jsou silná a mohutná molossoidní plemena. Bouvier v sobě musí nést oboje, musel být dostatečně silný na to, aby mohutným skokem narazil a odrazil dobytče, zároveň ale musel být i rychlý a mrštný, aby včas uhnul nebezpečným kopytům.  Mezi důležité proporce patří kvadratický formát těla, kdy pánevní končetiny stojí pod tělem, ne za tělem, jak to často můžeme vidět. Bohužel rozhodčí tuto chybu často zapomínají penalizovat, přičemž tento chybný postoj je často způsoben přeúhleným hleznem, které dává bouvierovi netypický pohyb. Bouvier má mít výraznou hlavu, široké a ploché čelo, čenichová část je viditelně kratší než mozkovna s mohutným vousem a širokým, prostorným čenichem. Oko musí být vždy co nejtmavší. Barva bouviera je přípustná od černošedé po šedou, u mladších jedinců s viditelným žíháním. Povolená je i barva černá. Můžeme se setkat s jedinci v barvě plavé, tato barva byla dlouho předmětem sporů až do aktualizace standardu, kde je jasně vyjmenovaná jako barva diskvalifikující. Zájemce o toto plemeno by také neměl zapomínat na skutečnost, že se jedná o plemeno s bohatou srstí, kterou je nutno udržovat kartáčováním a stříháním či trimováním dodávat bouvierovi jeho typický vzhled. 

Nezapomínejme, že je to především pracovní pes!

4 Dnes je flanderský bouvier ceněn jako hlídač, kterému je možno bezstarostně svěřit obytný dům, stejně jako velkou zemědělskou usedlost. Svého pána bere jako rovnocenného partnera a je mu věrně oddán. Ukazuje se také jako velmi dobrý rodinný pes s velice kladným vztahem k dětem. Pokud je vše v pořádku, k cizím lidem je nevšímavý až lhostejný. Podezřelí či provokující lidé jej dokáží bleskurychle aktivovat. FCI jej zařazuje mezi pracovní plemena, lze s ním tedy s úspěchem cvičit. K získání titulu Interchampion je u tohoto plemene nutná zkouška z výkonu. V zemi svého původu – Belgii, Francii, ale  i v Holandsku slouží s úspěchem u policie, v armádě i u celníků.  Každý potencionální zájemce o štěně by tedy neměl zapomínat, že se jedná o pracovní plemeno. To znamená, že musí být důsledně, ale laskavě vychováván, musí mít dostatečný pohyb a nesmí mu scházet zaměstnání, to znamená cvičit, hlídat, a vůbec nějaká činnost, která odpovídá jeho charakteru pracovního psa.  K sportovnímu výcviku by si jej ale měl pořizovat zkušenější výcvikář, který by měl mít na paměti, že je to plemeno, které bylo vedeno k samostatnému rozhodování. Na druhé straně není bouvier bezhlavý, jakákoli nepromyšlená akce jej mohla při práci s dobytkem stát život. Jeho reakce musí být bez stresu a nervozity. Takové chování je pro toto plemeno netypické a svědčí o špatné výchově.

Správná úprava mu dodává typický vzhled

Pokud je pes upraven správně, působí na okolí jako nekonfekční a impozantní jedinec. V opačném případě často nevíme, jestli se jedná o křížence ruského teriéra, či velkého knírače. Před dvaceti pěti lety měla většina bouvierů ještě hrubou a nepříliš dlouhou srst, která potřebovala relativně malou údržbu. Popularita bouvierů začala  stoupat a odchovy  se začaly selektovat  na bohatou, dlouhou srst, která dovoluje lepší úpravu, a tím i atraktivnější vzhled. Bouvier dnešní doby má, ale i stále jemnější srst, což je důsledkem stříhání psa místo toho, aby se trimoval. Psy je tedy nutno nejméně dvakrát do roka hlavně při výměně srsti (línání) trimovat. Rukou nebo trimovacím nožem jsou volné (mrtvé) chlupy vytrhávány. Tato úprava srsti není pro psy nijak bolestivá. Výhodou je také, že při pravidelném kartáčování (třikrát týdně) pes již nelíná. Upravovat psa stříháním by se mělo pouze před výstavou. Ostříhání či oholení psa je zcela nežádoucí. Oholený bouvier vypadá směšně a své rase propagaci nedělá.

Vlastní úprava: Zcela nakrátko je ostříhané temeno hlavy včetně uší a to od týlního hrbolu až po nadočnicové oblouky. Nad očima zůstává nedlouhé obočí – oči jsou vidět. Mezi očima zůstává dlouhý pramen, který se sčesává na čenich psa. Na lících a čenichu zůstává mohutný vous, který se pročesává a dodává tak bouvierovi jeho typický vzhled. Chlupy na hrdle psa jsou zkrácené  asi na dva centimetry, takže dobře oddělují hlavu od krku. Srst na krku a hřbetě je kratší, poněkud delší je pak na bocích psa. Nejdelší srst má tento pes na končetinách. I tam je ovšem třeba srst sestříhat, tak aby končetiny tvořily úhledné sloupce. Okolí řitního otvoru je taktéž ostříháno zcela nakrátko. Zpočátku je lépe si nechat psa upravit od  zkušeného chovatele, který již umí střih přizpůsobit konkrétnímu psovi. Případně střihy sledovat na výstavách. Úprava v psích salónech může být problematická vzhledem k málopočetnosti plemene, a tím  i malé praxi pracovníků salónů.

Plemeno je poměrně zdravé5 

V České republice je však stále velmi malý vzorek populace, který by opravňoval k tomu dělat nějaké zásadní závěry. Od počátku chovu u nás se bouvieři povinně vyšetřují na dysplazii kyčelního kloubu a dá se říci, že pokud se objeví pozitivní nálezy, nejsou ani časté, ani nijak dramatické.

Chov u nás...

6 Československý klub flanderského bouviera byl založen v roce 1990. Prvním předsedou byl pan Jiří Špaček z Veleně. Po rozpadu Československa se klub přejmenoval na Bouvier des Flandres club Bohemia a jako jediný klub pro plemeno flanderského bouviera u nás působí dodnes. Mezi chovné podmínky patří absolvování svodu dorostu, klubové výstavy, absolvování bonitace a výsledek RTG na dysplazii nejhůře 3/3. Chov je volný, chovatel si vybírá partnera na krytí dle svého vlastního rozhodnutí.

Všude dobře, doma nejlíp

Na tomto místě by mělo nejspíš zaznít, že nejpopulárnější je toto plemeno ve svých rodných zemích, které, jak už bylo řečeno, jsou dvě, a to Francie a Belgie. Mimořádně populární je ještě v Holandsku, tamní chovatelé dokonce i tak trochu udávají směr v chovu, což ne vždy v dobrém akceptují právě Belgie a Francie. Čím více se vzdalujeme od těchto zemí, tak populace bouviera prudce klesá, jinak řečeno v ostatních částech Evropy je spíše málopočetným plemenem. V posledních asi deseti až patnácti letech narůstá popularita i kvalita chovů ještě v zemích, jako jsou Rusko a Ukrajina. V chovech bouviera se často setkáme s různými typy. Podíváme-li se na holandského a francouzského bouviera, nelze nevidět rozdíl. Zatímco Francie se drží mnohem více standardu, holandští bouvieři jdou více do líbivosti a často vyhrávají prestižní výstavy, čímž udávají trend v chovu. 

Jak si náš chov stojí?7 

Je otázkou, s kým se chceme srovnávat. Máme tu stejně málo bouvierů jako naši ostatní evropští sousedé, ať už je to Rakousko, Maďarsko nebo Slovensko a vůči těmto státům jsme zcela jistě konkurenceschopní. V poslední době se dovezlo několik velmi kvalitních jedinců, kteří se bez problémů prosazují i v zahraniční konkurenci.

Pro koho je vhodný?

Bouvier je jednoznačně rodinný pes, je věrný a příchylný ke svému majiteli. Dobře hlídá a již svým vzhledem budí respekt. Nehodí se pro lidi, kteří nejsou ochotni věnovat se jeho srsti a udržovat ji v podobě, která patří k flanderskému bouvierovi.

Foto: Iveta Nováková

www.rytirmalovec.wz.cz

Flanderský bouvier  v datech

  • Rok 1900             Země původu začala uvažovat o sjednocení plemene
  • Rok 1903             Byl profesorem Reulem sestaven první standard  
  • Rok 1912             Proběhla první úprava standardu
  • Rok 1985             Do tehdejšího Československa byl dovezen první pár z Belgie
  • Rok 1987             V Československu se narodil první vrh v CHS „Černý favorit“
  • Rok 1990             Založen Československý klub flanderského bouviera
  • Rok 1993             Po rozpadu Československa se klub přejmenoval na Bouvier des Flandres club Bohemia

8

Kam dál ...