Zapomenuté heslo
Vložte přihlašovací jméno (e-mail)
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Legendární chovatelská stanice z Pohraniční stráže je patrně všem milovníkům služebních psů a zejména německých ovčáků velice dobře známá. Mnoho z nás dokonce hledá psy z PS v rodokmenech svých nynějších miláčků. Pojďme se tedy na ni podívat trochu blíže.
Chovatelská stanice Pohraniční stráž a později z Pohraniční stráže patřila našim ozbrojeným složkám. Není žádným tajemstvím, že se pod její hlavičkou chovali služební psi na řadě míst nejen v Čechách, ale také v sousedním Slovensku. My si na úvod našeho malého miniseriálu představíme tu ze Žďáru u Aše a samozřejmě i obětavou práci jejího prvního velitele pana Vladimíra Zvolánka.
Prvním velitelem chovatelské stanice Nový Žďár u Aše byl ustanovený voják z povolání staršina Vladimír Zvolánek, který po skončení vojenské základní služby nastoupil jako voják z povolání na místo praporního psovoda 1. praporu, 5. pohraniční brigády Cheb, kde působil až do roku 1958.
Počátkem roku 1959 nastupuje do pozice velitele chovatelské stanice a ihned po svém nástupu je postavený před několik situací, které se v blízkosti hranice daly velice obtížně řešit. Musel zajistit ubytování vojáků základní služby-psovodů, musel také zajistit ustájení fen, nalézt vhodné místo pro porodnu a odchov narozených štěňat a s tím související přípravnu krmiva. Samotné porody štěňat mohly být prováděny jenom v jarním a letním období, protože porodna se nedala vytápět v celoročním provozu.
Tentokrát uvedeme do naší síně slávy člověka, který pro kynologii udělal mnoho. Člověka, ...
27.6.2023Legendy československé kynologieBylo nezbytně nutné vybudovat celkové oplocení objektu, protože chovatelská stanice byla dislokována na periferii města, konkrétně na kraji lesa, kde hrozilo nebezpečí kontaktu s lesní zvěří a případné zavlečení různých nemocí do chovu. Dále bylo potřeba zajistit materiálně technické vybavení celé chovatelské stanice, protože její výstavba začínala tzv. na zelené louce. Současně se začalo řešit budoucí plánování chovu v následných letech a došlo i na zpracování prvních chovatelských plánů. V tomto ohledu je třeba zmínit, že jedno z prvních odchovaných služebních štěňat bylo štěně novofundlandského psa, kterého se podařilo odchovat ještě v roce 1959.
Od roku 1962 již měla chovatelská stanice dvacet vycvičených psů ve věku kolem jedenácti až dvanácti měsíců, personální stav chovatelské stanice čítal v té době jednoho velitele a patnáct vojáků základní služby, z toho byl jeden voják vyčleněný na chov a jeden voják jako kuchař v psí kuchyni.
V roce 1963 byl upravený plán odchovu služebních psů na padesát vycvičených psů ve stáří jedenácti až dvanácti měsíců s tím, že psi byli v tomto věku připraveni na předání na jednotlivé roty PS. V tomto roce byly již dopracovány systematické plány odchovu, dále byly vytvořeny skupiny chovných fen, jejich sestry a polosestry pro následující systematický a plánovaný chov chovatelské stanice.
Chovatelská stanice měla v této době až třicet chovných fen a pět krycích psů, z toho byl jeden hlavním plemeníkem, zbytek byli jeho náhradníci. Roční produkce štěňat se pohybovala kolem dvě stě padesáti psů. Takto vytvořenými podmínkami při odchovu byla zajištěna chovatelská samostatnost chebské brigády a přebytky byly využívány jinými útvary v rámci celé PS, případně Veřejné bezpečnosti.
Suroviny pro krmení služebních psů na chovatelské stanice byly zajišťovány nákupem a svépomocí vlastní výrobou na chovatelské stanici. Chovatelská stanice pracovala s těmito produkty: ovesné vločky, kukuřičný a ječný šrot, těstoviny, suchary pro psy, výsekové maso, droby, rybí separáty, vejce z první a druhé kontroly z líhně v Mariánských lázních, chleba, škvarky, brambory, mrkev, zelí, cibule, řepa, česnek na odčervování, skořápky, sunar, mléko, mléko od vlastní kozy, máslo, cukr, glukopur, pšeničná krupice, kozí mléko a vitaminy (Roboran apod.).
Málokterý chovatel je schopen provést porovnání rodokmenu některého psa z jeho chovatelské stanice v živé podobě. Služební pes Boby z PS na fotografii prezentuje svůj rodokmen se svými předky.
Vybudovaná porodna musela poskytovat sucho a teplo, absolutní čistotu a klid. Dále přístup jenom jednoho ošetřovatele. Na porodně bylo zajištěno pravidelné krmení, přikrmování, napájení (k tomuto účelu byla na chovatelské stanici chována koza Líza, která poskytovala mléko pro štěňata na přikrmování). Vážení psů se provádělo každý týden.
Zaměstnanci chovatelské stanice vybudovali ve svém areálu tzv. solárium, kam umísťovali štěňata z odchovny zejména v měsících únor, březen, duben, září a říjen, aby tak štěňata vyrůstala v teple a suchu a zároveň se seznamovala s cizím prostředím.
Vojáci základní služby dostávali na starosti vždy celý vrh (pět až šest, výjimečně až deset štěňat). S výcvikem se začalo velice pozvolna, a to již ve věku dvou měsíců. Ve třetím měsíci bylo první přezkoušení a pak následně pak další každý měsíc. Hodnocení se provádělo podle bodové škály 2 - 5 a realizoval je vždy vedoucí chovatelské stanice. Od desátého měsíce se prováděl výběr psů pro jednotlivé roty PS, kam odcházelo pravidelně šedesát až sto mladých psů, a to zejména na útvary PS Cheb, Znojmo, Sušice, České Budějovice, Bratislava, do SSSR a na Kubu.
Předávání služebních psů se provádělo jednou za tři měsíce, a to na tzv. předávacím dnu pro brigádní a rotní kynology. Kynologové rot v té době již požadovali konkrétní spojení psa a feny, které se osvědčilo v minulosti. Psi byli předáváni s kategorií „R“, to znamenalo tzv. rozpracovaný pes.
Chovatelská stanice se v průběhu 70. – 80. let podílela na různých projektech, které měly sloužit k rozvoji služebního chovu a propracování znalosti v oblasti pachových prací. Největším propagátorem všech projektů byl vedoucí chovatelské stanice Vladimír Zvolánek a s ním i celá řada dalších zaměstnanců PS (např. nprap. Petr Walensfels, brigádní kynolog z Chebu, Ing. Josef Martiš z Poddůstojnické školy PS Libějovice a mnoho dalších). Jenom namátkově zde zmíním některé z realizovaných projektů:
Vedení chovatelské stanice v letech 1979 – 1986 provádělo sledování následujících služebních krycích psů umístěných v chovatelské stanici: Ben z PS, Boby z PS, Bont Peč-kár, Carin z Malovanky, Cid z PS, Cir z PS, Dan z PS, Dar z PS, Drol z PS, Din z PS, Fero z PS, Grin z PS, Odin z PS, Kass z PS, Merz z PS, Nelo z PS, Rudi z PS, Sim z PS, Volf z PS. U krycích psů byly po celou dobu sledovány tyto ukazatele – počet krytí, počty za/nezabřeznutí feny, narozeno štěňat, průměry na jeden vrh, paspárky a barva. Výsledky ze zjištěného pozorování využilo vedení chovatelské stanice v další chovatelské práci.
1959 psinka
Virus psinky napadá zejména štěňata ve věku dvou až šesti měsíců. Nakažlivost je vysoká a onemocnění, bohužel, často končí smrtí zvířete. Avšak i dospělá zvířata mohou být nakažena, zejména starší jedinci, u nichž se často vyvíjí nervová forma psinky. Prvními příznaky psinky jsou kašel, výtok z očí a z nosu. Obvykle následují příznaky zažívací (průjem, zvracení), ztráta chuti k jídlu a kašel i výtok z nosu a očí se zhoršují. V pokročilé fázi onemocnění se mohou objevit nervové příznaky (třes, křeče apod.) Epidemie psinky se periodicky vrací.
1963 – 1964 vši + všenka
1965 – 1966 Rubarthova choroba (žloutenka)
Infekční hepatitida, neboli Rubarthova choroba, která postihuje psy všech věkových kategorií. Virus napadá játra, v nichž způsobuje často nenapravitelná poškození. Prvními příznaky jsou horečka doprovázená zvracením, bolestí břicha a skleslost psa. U vážných infekcí můžeme zjistit žloutenku, případně i delší krvácení. U štěňat je onemocnění často doprovázeno modrým zabarvením rohovky (modrý zánět rohovky). Virová hepatitida psa je onemocněním specifickým pouze pro tento živočišný druh a není tedy přenosná na člověka.
1980 – 1983 parvoviróza
Parvoviróza, neboli virový hemoragický zánět žaludku a střev, je vysoce nakažlivá, postihuje psy v každém věku a v případě štěňat nebo oslabených jedinců často končí smrtí. Klinickými příznaky jsou zvracení a zejména průjem, který je často krvavý (hemoragický). Organismus nemocného zvířete velmi rychle dehydratuje (odvodní se) a ve vážných případech během dvou až tří dnů nastává smrt. Pro záchranu nakažených zvířat je nutná intenzivní léčba, která spočívá v nepřetržitém několikadenním podávání infuzních roztoků. Parvoviróza je často zodpovědná za úhyny štěňat a dokonce celých novorozených vrhů.
Kromě svojí vlastní činnosti zajišťovala chovatelská stanice i styk s okolními státy v oblasti výchovy štěňat. Proto chovatelskou stanici navštívilo mnoho delegací, které hledaly v tomto zařízení inspiraci pro svoji chovatelskou činnost v zahraničí. Jednou z významných návštěv bylo opakované přijetí kynologů z Kuby v 80. letech, nebo přijetí velitele chovatelského a výcvikového zařízení Josefa Jansy z Dunakezsi v Maďarsku.
Vedení chovatelské stanice a jeho zaměstnanci se několikrát zúčastnili zahraničních výjezdů za účelem získání zkušeností v oblasti výcviku a chovu. V roce 1988 odjíždí Vladimír Zvolánek na Kubu, kam doprovází transport dvaceti pěti psů a fen pro kubánskou policii. Zde během pobytu realizuje předání a ustájení zvířat, výcvik a vzdělávání instruktorů.
Dne 3. března 1989 odjíždí opětovně na Kubu na půlroční pracovní pobyt, kde řeší problematiku chovu služebních psů, pomáhá při budování chovatelské stanice a výcvikové základny, podílí se na typizaci psů, sestavování chovatelského plánu a řešení problematiky výživy služebních psů v podmínkách Kuby. Po návratu v roce 1989 končí ve funkci vedoucího chovatelské stanice a odchází do důchodu.
Vladimír Zvolánek se kromě velitelské činnosti při řízení chovatelské stanice věnoval i výcviku služebních psů. V jednu dobu měl dokonce tři služební psy, o které se v průběhu dne musel postarat. Jednalo se o Egona, Helu z SNB a Inku z PS. Uvedení psi samozřejmě byli velmi dobře vycvičeni, byli ukázkou umu výcvikové činnosti velitele chovatelské stanice a samozřejmě tak ukázali i vlídnou tvář vojákům základní služby, kteří se starali o přidělené psy. V kynologii vždy platila tzv. ukázaná, tedy že předvedete to, co se psem umíte, a tím si získáte respekt mezi kynology.
V červnu 1971 dokončila Československá televize Praha natáčení filmu Černý vlk, kde jeho hlavní postavu ztvárnil známý liberecký herec František Peterka (představitel Krakonoše z Krkonošských pohádek a celé řady dalších rolí). Film přibližuje divákům práci vojáků pohraničních útvarů při ostraze státní hranice v padesátých letech minulého století. Ukazuje zblízka práci pohraničníků, kteří mají velké pochopení a lásku pro své psy. Film byl natočený jako pozdní debut dlouholetého pomocného režiséra Stanislava Černého – specialisty na vojenskou tematiku. Titul byl realizován při příležitosti oslav 20. výročí založení útvaru Pohraniční stráže v tehdejším Československu. Ve filmu hraje celá řada známých herců např. Radovan Lukavský, Petr Haničinec, Jiří Holý, Rudolf Jelínek, Oldřich Velen a další.
Zaměstnanci chovatelské stanice poskytli pro natáčení filmu nejenom odborné rady, ale i služební psy a to prostřednictvím instruktora výcviku vojína Jaroslava Horáka s fenou Gera a jejími potomky, z nichž Brony z PS se stal hlavním zvířecím představitelem černého vlka. Samotné natáčení probíhalo na Knížecí pláni a František Peterka s Jiřím Holým strávili při natáčení se psy překrásné chvíle, o nichž se vyjádřili v poděkování Jaroslavu Horákovi do jeho almanachu, který dostal od štábu při ukončení natáčení.
Odborným poradcem filmu v oboru služební kynologie byl jmenován odborník z Hlavní správy PS pplk. Ing. Karel Hartl, uznávaný kynolog, chovatel a zakladatel chovatelských stanic PS, který byl inspirací pro Jaroslava Horáka, aby se stal vojákem z povolání u PS v Chebu.
Vladimír Zvolánek se celý život věnoval chovu psů, a to nejen v chovatelské stanici, ale také ve svém civilním životě. Byl dlouhá léta majitelem chovatelské stanice „z Ašských skal“. Nejprve choval německé ovčáky, později vzhledem k problémům s chovem přešel na chov a výcvik boxerů.
Od roku 1960 pracoval v základní kynologické organizaci Svazarmu v Aši, nejdříve jako výcvikář, později jako předseda organizace. Byl i dlouholetým poradcem chovu a rozhodčím pro exteriér. Při činnosti v této organizaci se neúnavně zapojoval do výstavby nového areálu kynologického cvičiště, které vyrostlo na zelené louce kousek za Aší. V posledních letech byl již jen čestným členem klubu.
Vladimír byl také výborným zlepšovatelem zejména v oblasti výchovy a výcviku služebních psů a veterinární problematiky. Z tohoto důvodu byl také jedním z mála zlepšovatelů, kterým byl vydán zlepšovatelský průkaz u vojenského útvaru.
Za svoji dlouholetou chovatelskou činnost mu byla v roce 2016 udělena Českým kynologickým svazem Zlatá plaketa za zásluhy.
Celkový počet odchovaných služebních psů v chovatelské stanici Nový Žďár byl 5.580, z tohoto celkového počtu bylo 2 787 psů a 2 803 fen. Do služby bylo předáno 2004 služebních psů, z toho 1230 psů a 774 fen. Finanční ohodnocení realizovaného odchovu za třicet let působení chovatelské stanice v roce 1988 bylo vyjádřeno částkou 6 744 500 Kčs.
Chovatelská stanice služebních psů PS Nový Žďár u Aše končí svoji dlouholetou činnost po třiceti letech svého působení ke dni 31. 12. 1991. Důvody byly obdobné jako u jiných zařízení. Byly to organizační změny, finanční náročnost chovu a celkové snížení počtu služebních psů u všech jednotek PS. Služební psi a evidovaný materiál byl převeden na chovatelskou stanici služebních psů PS Domažlice, zaměstnanci (psovodi – vojáci základní služby byli odveleni do Poddůstojnické školy PS Planá u Mariánských Lázní), velitel chovatelské stanice Luboš Šmolík přechází jako kynolog k Referátu Pohraniční policie Cheb, velitelství Domažlice.
Plk. Ing. Bc. Jiří Rulc, v. v.
Foto: archiv Vladimíra Zvolánka, Jiří Rulc
Odchod tak vzácného člověka, jakým bezpochyby byl pan Ing. Karel Hartl, zasáhl širokou ...
Služební kynologie
Líbil se vám náš nedávný článek o Pohraniční stráži? Tak pojďme proniknout ještě ...
Služební kynologie
