Kooikerhondje je prima parťákem do rodiny i na sport!

Hledáte aktivního a nekonfliktního čtyřnohého kamaráda středního vzrůstu? Pořiďte si holandského kachního psa a nebudete litovat! A právě tomuto u nás stále ještě ne příliš známému plemeni je věnovaný následující rozhovor…

Kooikerhondje nebo také česky holandský kachní pes je společenský, inteligentní, veselý, aktivní, temperamentní, učenlivý, dobře ovladatelný, mazlivý, citlivý a sportovně založený tvor velmi závislý na své rodině. A také má rád vodu. To jsou asi nejvýstižnější vlastnosti tohoto velmi příjemného plemene. Více už nám ale poví sympatická Pavlína Seyfriedová, která tyto čtyřnohé sympaťáky chová již více než deset let.

Jedná se o malého až středně velkého pejska. Váhově se pohybuje přibližně mezi 9 -14 kg, výšku v kohoutku uvádí standard u fen v rozpětí 35 – 40 cm, u psů 37 – 42 cm. Srst by měla být středně dlouhá, není třeba ji nijak upravovat, stačí občas vyčesat. Její dobrou vlastností je také to, že když se pes ušpiní, jakmile uschne, tak ze srsti vše snadno opadá. Barva je vždy stejná, vyznačuje se oranžovo-červenými a jasně ohraničenými plotnami na bílém základu. A na uších lze vidět výrazné černé „náušnice“. Na hlavě by měla být jasně zřetelná bílá lysina, kolem očí je však vždy hnědé zbarvení.

Stručně řečeno to je společenský, inteligentní, veselý, aktivní, temperamentní, učenlivý, dobře ovladatelný, mazlivý, citlivý a sportovně založený psík velmi závislý na své rodině. A má moc rád vodu. Není tak temperamentní jako např. teriéři, ale není to žádný gaučový povaleč, bez problémů zvládne celodenní výlety nebo běhy u kola. Pohyb prostě vždy ocení. Je však třeba ho zaměstnat také psychicky – rád a snadno se učí nové povely a triky, baví ho rovněž psí hlavolamy. Při správné socializaci nemá problém s malými dětmi ani s jinými zvířaty.

Během války bohužel stavy kooikrů poklesly na pouhých dvacet pět jedinců, stojí dnešní populace na této velmi úzké genetické základně. To mělo za následek vznik některých dědičných onemocnění. Není však třeba se ničeho obávat. Všichni chovní jedinci musí mít v pořádku čtyři zdravotní testy, a to jsou luxace patelly, vyšetření očí a dva genetické testy z krve. Do chovu jdou tedy pouze zdraví jedinci a je prakticky vyloučeno, že by se u štěněte nějaké z těchto onemocnění objevilo.

Hodí se pro všechny zájemce, kteří hledají psího kamaráda pro život. Vhodný není snad jen pro někoho, kdo hledá psa „gaučáka“, nebo naopak hlídače na zahradu do boudy. Kooikr je velmi společenský a velmi závislý na své lidské smečce, už proto není možné ho ponechávat samotného na zahradě nebo dokonce v kotci.

Z neduhů mě napadá snad jen jeho lovecký pud, ale to je velmi individuální záležitostí, někteří jedinci ho mají poměrně silný, jiní ho nemají prakticky vůbec. Pokud se však odmalička s pejskem správně pracuje, nebývá s tím problém.

Hodí se na mnoho sportů, je to takový multifunkční psík.  Nejvíce se jich u nás věnuje agility, ale je tu i pár pejsků, kteří dělají dogdancing, obedience, flyball, dogfrisbee, nosework, coursing, dogracing, nebo se věnují canisterapii a podobně, opravdu jim jde skoro všechno!

Plemeno spadá pod KCHLS – klub chovatelů loveckých slídičů. V chovu mohou být využití všichni jedinci, kteří po roce věku splní všechny čtyři zdravotní testy a absolvují celkem tři výstavy s ohodnocením nejhůře velmi dobrý.

V České republice evidujeme aktuálně asi sto sedmdesát jedinců. Odchováno máme již třicet pět vrhů ve třinácti chovatelských stanicích. Celkem bylo zapsáno 213 štěňat. Tato čísla meziročně rychle stoupají, podrobnou statistiku naleznete na našem webu (uvedené údaje se váží k datu vzniku tohoto rozhovoru).

Jsou to webové stránky plemene, které jsme si jako majitelé a chovatelé sami vytvořili. Tyto stránky prezentují vše o plemeni, dáváme si dohromady vlastní plemennou knihu, přehledy vrhů, a podobně. Já sama nemám žádnou oficiální funkci, zkrátka stránky vedu pro ostatní a spolupracuji přitom se všemi chovateli i s poradkyní chovu. Proto máme v úvodu napsáno, že jsou neoficiální.

V ČR se první kooikerhondje objevil v roce 2006 a to rovnou dvě fenky ze stejného vrhu, které nezávisle na sobě dovezly dvě naše chovatelky, paní Gabriela Bekrová a paní Markéta Grešíková. První vrh odchovala v roce 2008 paní Bekrová, narodilo se tehdy celkem devět štěňat.

Nevím, jestli jsou přímo rekordmany, z výstav evidujeme celkem dvanáct pejsků s titulem Český šampion. Z psích sportů se u nás zatím prosazuje hlavně v agility, máme tu dva A3 šampiony. Kooikři od nás se podívali i na European Open, nebo na Mistrovství světa.

Každý rok pořádáme pár srazů, většinou to bývá spojené s několikahodinovou procházkou. A vždy jedenkrát ročně pořádáme tzv. Koomeeting – celorepublikové setkání. Ten bývá přes celý víkend. Na srazech se scházejí nejen majitelé a chovatelé kooikrů, ale i zájemci o plemeno, lidé kteří ho chtějí poznat. Tyto akce se vždy nesou ve velmi přátelském duchu.

Toto plemeno mohu doporučit každému, kdo hledá malého až středně velkého pejska jako kamaráda do života. Nezáleží na tom, zda bydlíte v bytě nebo ve velkém domě se zahradou, zda jste mladý pár, rodina s dětmi nebo už v důchodu. Pokud kooikrovi dopřejete pohyb, nějaké to zaměstnání a hlavně svou společnost, bude šťastný.

Děkuji Vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Pavlíny Seyfriedové