Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kooikerhondje

Český názevKooikerhondje
Původní názevKooikerhondje
Zkratka plemene
Číslo standardu314
FCI skupinaVIII. - Retrívři a vodní psi
Druh srstidlouhá
Vhodnostpro začátečníky
pro aktivní lidi
Umístěnído bytu
na zahradu
Využitísport
dlouhé tratě

Fotogalerie Kooikerhondje

Kooikerhondje je velmi inteligentní pes, který se snadno a rád učí. Nepotřebuje, ani nesmí mít přísnou výchovu, je to citlivý pes, jde to s ním přes pozitivní motivaci, odměny a hru. Hrubé zacházení a křik snáší špatně, na napomenutí reaguje citlivě, takže tvrdé jednání opravdu být nesmí, důslednost ano. Snaží se páníčka potěšit a dělá, co mu na očích vidí.

Původně to měl být lovecký a zároveň rodinný pes. Jeho velikost příliš nevypovídá o potřebě pohybu, je to poměrně aktivní pes, vyžaduje pohyb, zaměstnání, práci,… Rozhodně se nehodí pro někoho, kdo hledá pejska jen na mazlení a myslí si, že jedna krátká procházka denně stačí. Hodí se pro aktivně žijící lidi. Ideální jsou různé psí sporty, je to velmi všestranný pes, bude se s vámi nadšeně věnovat jakémukoliv. Tyto aktivity psa unaví jak fyzicky tak psychicky, navíc zlepšují pouto mezi páníčkem a psem. Nejčastější je asi agility, dogdancing, sportovní kynologie, lovectví, frisbee, coursing a další. Ale nejsou samozřejmě nutností, pokud jste jinak aktivní, rád s vámi bude běhat, klidně i u kola, vyrazí na túru… I netrénovaný zvládne 20 kilometrový pochod a taková aktivita ho vyloženě potěší.

Je to lovec

Co se týče jeho loveckých sklonů, ano, někteří jedinci mají lovecké sklony silnější. Je to původně lovecký pes, takže zejména ptáky rád prohání. Pokud má příležitost, pronásleduje i zvěř. Potřebuje důslednou výchovu, výcvik přivolání, pokud s ním chcete chodit volně do lesa. Většina kooikříků se ovšem nevzdaluje příliš od majitele a spolehlivě se vrací, což je dáno velkou závislostí na „jeho“ lidech. Důležité je, aby opakovaně neokusil radosti štvaní zvěře.

Je zdrženlivý k cizím lidem.

Miluje svou rodinu a lidi, které zná, ale cizí si musí přízeň většinou zasloužit. Dokud je nezná, příliš jim nedůvěřuje. V tomto směru jsou psi většinou otevřenější a komunikativnější než fenky, což je také asi jediný obecný rozdíl mezi psy a fenami. Ovšem, je-li od mala dobře přivykán na kontakt s cizími lidmi a nezíská žádnou špatnou zkušenost, můžou se věnovat třeba i canisterapii. Záleží na konkrétním jedinci, někteří jsou vhodnější, jiní méně.

Častá otázka je, zda je vhodný k dětem. Stejně jako u jiných plemen záleží na socializaci. Pokud majitelé vedou děti ke správnému zacházení se psem a respektují potřeby obou stran, vzniká mezi dítětem a psem velmi dobrý vztah.  Ovšem, pokud jsou děti ke psu hrubé, snese to, ale pokud nebyl dobře vychován, může se projevit agresivita a nedůvěra vůči cizím dětem.

S ostatními psy se většinou snáší dobře, rozhodně nevyhledává konflikty. Jak se snese s ostatními zvířaty záleží hodně na socializaci, většinou nebývá problém.

Kooikr rozhodně nemůže být ubytován v boudě na zahradě, a to ze dvou důvodů. Za prvé je to poměrně teplomilné zvíře, a přestože má bohatou srst, neizoluje tak dobře, aby mohl žít v mrazech venku. Při pohybu srst hřeje dostatečně, ale v klidu ne.  Proto miluje teplo, rád se vyhřívá na topení nebo před krbem, v létě na slunci. Za druhé má tak silnou vazbu na svou rodinu, že o samotě velmi strádá. Od 17. století žije s lidmi doma, spává u nohou, na klíně či v posteli svého pána. Je vhodný pro lidi toužící po úzkém kontaktu se svým psem.

Je možné ho chovat v bytě bez zahrady. Pokud majitelé chodí rádi na procházky a jsou sportovně založení, zahrada mu nebude chybět. Ochotně počká, než přijdou z práce, ale pak se potřebuje pořádně proběhnout. V takovém případě strádat nebude.

Hlídá? Kooiker ohlásí každého cizího příchozího, ale neštěká zbytečně. Dál se obvykle chová přátelsky, ale nevtíravě. Cizí lidi ke štěstí nepotřebuje, na druhou stranu mu nijak nevadí. Jako hlídač na zahradu se vzhledem ke své velikosti a povaze rozhodně nehodí.

Co se týče úpravy srsti, není příliš náročná. Srst se neupravuje stříháním. Je krátká na tlapkách i na tlamě, takže se velmi snadno udržuje v čistotě. Stačí ji občas vyčesat, aby se uvolnily odumřelé chlupy. Nezacuchává se ani netvoří chomáče, i když zrovna nemáte na česání čas. Líná dvakrát do roka, kdy je opravdu potřeba ho vyčesávat aspoň jednou týdně, mimo toto období ztrácí chlupy málo. Šampon stačí podle potřeby použít 2-6x do roka. Celkově je kooiker velmi veselý, milující a aktivní a lehko cvičitelný pes. Pokud máte jakékoliv další dotazy k jeho povaze a chování, neváhejte nás kontaktovat!

Historie

Pes vypadající jako kooikerhondje byl v Holandsku chován již v 17. století. Lovci pro lov divokých kachen potřebovali psa, který by sám, pouze na pokyn lovce, dokázal divoké kachny nahnat do klecí.

Vodní ptáci pobývají v rákosí u vody, pes plave podél křovin, svým bílým, dlouhým, jako prapor neseným ocasem, vyláká zvědavé kachny a ve vhodný okamžik musí vyběhnout a začít kachny nahánět.

Kooikerhondje byl pro tuto práci výborný – ne příliš velký, ale silný pes s výdrží, kterému nevadí chlad a vlhkost. Je nejmenším psem, určeným pro lov ptáků. Toto plemeno začalo být od roku 1943 registrováno v Holandské plemenné knize.

Během války jeho stavy poklesly na pouhých 25 jedinců. Na jejich základě se podařilo plemeno opět rozšířit, ovšem za cenu výskytu dědičných onemocnění.

Nejpřísnější selekcí na zdraví a povahu, která probíhá dosud, se podařilo vyšlechtit zdravé a vyrovnané jedince.

V roce 1971 byl schválen standard tohoto plemene a následně byl Kooikerhondje jako holandské plemeno schválen FCI. Tento pes dosáhl značné obliby.

Zdroj informací: www.kooikerhondje.info

Foto: archiv webu kooikerhondje.info

Více o plemeni na http://www.kooikerhondje.info/

Standard

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE:

v roce 1942 během druhé světové války začala baronka van Hardenbroek van Ammerstol znovu oživovat toto plemeno. Dala obrázek typu tohoto psa jednomu podomnímu obchodníkovi a prosila ho, aby takovéto psy vyhledal. Nalezl ve Frízsku jednu fenku, která je nyní obecně známá pod jménem Tommy. Tato fena byla zakladatelkou plemene Koikerhondje. Standard byl vypracován v roce 1966 od „Raad van Beher“ a od roku 1971 je plemeno oficiálně uznáváno.

Kooikerhondje se dříve i dnes používal k lovu kachen. Jeho úkolem je vábení kachen svým vesele mávajícím ocasem. Sám kachny neloví. Pohybuje se klidně mezi návnadami tak, aby se za ním zvědavé kachny vydaly do míst, kde mohou být chyceny do pasti. Pak jsou buď chyceny pro maso, nebo pro ornitologické zkoumání.

CELKOVÝ VZHLED:

  • harmonicky stavěný pes oranžovo-červené barvy, vícebarevný, malý lovecký pes s téměř kvadratickou kostrou.
  • V pohybu nese hlavu vysoko a dobře osrstěný ocas je nesen radostně zároveň s linií hřbetu nebo nad ní. Na uších je na špičce černá srst, takzvané „náušnice“. Pes se předvádí s přirozenou, nestřihanou a netrimovanou srstí.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

  • délka těla od vrcholu lopatky (skapulo – humerální kloub) k sedacím hrbolům může být o něco delší než je kohoutková výška.
  • Mozkovna a tlama jsou zhruba stejné délky.

POVAHA / TEMPERAMENT:

  • Živý a aktivní pes, sebevědomý s dostatečnou výdrží a vytrvalostí, dobrosrdečný a pozorný ale ne hlučný.
  • Plemeno je spolehlivé a přátelské.

HLAVA

  • Hlava je přiměřené délky, přizpůsobená celkovému vzhledu, je suchá s čistými liniemi.

LEBEČNÍ ČÁST:

  • Lebka:
    dostatečně široká, přiměřeně klenutá
  • Stop:
    z profilu dobře patrný, ale ne příliš výrazný

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

  • Nosní houba:
    černá a dobře vyvinutá
  • Tlama:
    z profilu ne příliš hluboká a poněkud klínovitá, při pohledu shora není příliš zašpičatělá a pod očima je dobře vyplněná.
  • Pysky:
    dobrá pigmentace je preferována, dobře přilehlé, ale ne převislé
  • Čelisti / zuby:
    kompletní nůžkový skus je žádoucí. Klešťový skus je přípustný, ale méně žádoucí.
  • Oči:
    mandlového tvaru, tmavě hnědé s přátelským a pozorným výrazem
  • Uši:
    jsou středně velké, nasazené těsně nad linií, která spojuje konec nosu s okem, jsou zavěšené a přiléhají k lícím. Srst na nich tvoří praporce a je upřednostňováno, pokud srst na koncích uší je černá.

KRK:

  • dobře svalený, suchý, dostatečné délky

TĚLO :

  • Horní linie:
    plynulá linie od kohoutku k ocasu.
  • Hřbet:
    silný a rovný, poněkud krátký
  • Bedra:
    dostatečné délky, dobře osvalená
  • Záď:  
    mírně spáditá a dostatečně široká. Délka zádi by se měla rovnat 1,5 šířky
  • Hrudník:
    dosahuje až k loktům s dostatečným klenutím žeber. Dostatečně vyvinuté předhrudí.
  • Spodní linie a břicho:
    mírně vtažené břicho směrem k bedrům

OCAS:

  • nasazen v rovině s horní linií.
  • Nesen zároveň s výškou horní linie nebo vysoce nad ní (vesele).
  • Bohatě osrstěn praporem bílé barvy.
  • Poslední ocasní obratel by měl dosahovat k hleznu.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:

  • Plece:
    lopatky dostatečně šikmo uložené tak, aby tvořily plynulou linii od krku k hřbetu
  • Nadloktí:
    dobře zaúhlené, stejné délky jako lopatka
  • Loket:
    těsně přiléhá k tělu
  • Předloktí:
    rovné a paralelní, silných kostí dostatečné šířky i délky.
  • Nadprstí:
    silné a mírně klesající
  • Přední tlapy:
    malé, mírně oválné, kompaktní s dobře sevřenými prsty, které směřují dopředu

PÁNEVNÍ KONČETINY:

  • Celkový vzhled:
    dobře zaúhlené, rovné a při pohledu zezadu rovnoběžné. Silných kostí.
  • Stehno:
    dobře osvalené
  • Bérec:
    stejné délky jako stehno.
  • Hlezno:
    nízko nasazené.
  • Zadní tlapy:
    stejné jako přední.

POHYB / CHOD:

  • měl by být plynulý, prostorný a pružný s dobrým posunem.
  • Končetiny by měly být rovnoběžné.

OSRSTĚNÍ

SRST:

  • střední délky, mírně zvlněná nebo rovná, těsně přiléhající.
  • Srst je jemná s dobře vyvinutou podsadou.
  • Přední končetiny jsou bohatě pokryty prapory, které dosahují k zápěstím.
  • Zadní končetiny mají poměrně dlouze osrstěné kalhoty, ale žádné prapory pod hleznem.
  • Srst na hlavě, přední straně končetin a na tlapách by měla být krátká.
  • Dostatečně je osrstěna spodní strana ocasu.
  • Delší srst je na spodní straně krku a na předhrudí.
  • Náušnice (dlouhé černé pramínky na špičkách uší) jsou vysoce žádoucí.

BARVA:

  • jasně ohraničené skvrny čistě oranžovo-červené barvy na bílém podkladě.
  • Pár malých flíčků na nohách je akceptovatelných.
  • Oranžovo-červená barva by měla převažovat.
  • Trochu černých chlupů, které se promíchávají s červenou a tvoří mírné stříkání je sice akceptovatelné ale méně žádoucí.
  • Zbarvení hlavy:
    jasně zřetelná bílá lysina sahající dolů až na nos. Na lících a kolem očí by měla být srst vybarvená. Lysina, která je příliš úzká nebo široká, nebo jen zčásti zbarvené líce jsou méně žádoucí.
  • Černý kroužek na ocase, kde přechází barva z červené na bílou je dovolen.

VELIKOST :

  • Ideální kohoutková výška:
    Psi:      40 cm
    Feny:  38 cm
    Tolerance:
    2 cm nad nebo 3 cm pod ideální výšku je přípustné.

VADY:

  • každá odchylka od výše zmíněných bodů se musí posuzovat jako vada a její závažnost se posuzuje podle vlivu na zdraví a pohodu psa a dále na jeho schopnost vykonávat typickou práci pro plemeno.
  • Příliš malé uši
  • Polovztyčené uši, „létající uši“
  • Zakroucený ocas přes hřbet
  • Vysoká akce předních končetin
  • Kudrnatá nebo hedvábná srst
  • Barva, kdy se do červených fleků silně míchají černé chlupy
  • Příliš mnoho stříkání v barvě
  • Přes maximální výšku nebo pod minimální výšku


ZÁVAŽNÉ VADY:

  • Bojácná povaha
  • Značně nízkých nohou, disproporční
  • Rybí oko
  • Předkus nebo podkus
  • Příliš krátký ocas, který nedosahuje k hleznu
  • Bílá srst na uších, částečně nebo kompletně
  • Bílá srst okolo očí, jednoho nebo obou


DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:

  • Agresivní nebo příliš bojácná povaha
  • Psi jasně vykazující povahové nebo tělesné poruchy musí být diskvalifikováni
  • Černobílá barva nebo trikolor

Pozn. Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


 
 

Kalendář akcí