Klaun mezi psy – to je francouzský buldoček!

Chtěli byste mít po svém boku plemeno, které má charakter, sílu, jistou dávku bojovnosti a je plné životního elánu a radosti, avšak malého vzrůstu? Pak by vám mohl vyhovovat francouzský buldoček, se kterým si poradí i začátečník nebo dobře vedené dítě. Pojďte se tedy s tímto sympaťákem atraktivního vzhledu blíže seznámit…

O francouzském buldočkovi se dá s klidem hovořit jako o zvláštním stvoření osobitého vzhledu, které svou povahou dokáže okouzlit téměř každého. Je to psík, který možná zvládne pár dní chodit jen na klidné procházky nebo doma lenošit na gauči, ale jeho životní elán mu velí, že je prima si také pořádně zablbnout. V případě správného přístupu a rozumu páníčka je možné se s ním věnovat i různým kynologickým sportům. Je to hrdý bojovník, hlídač, ale také mazlík, který si celou svou rodinu brzy omotá kolem tlapky. Zkrátka malý pes se vším všudy – přesně takový je tento malý úžasňák.

Kde se vzal, tu se vzal…

Ačkoliv se v současnosti jedná o velice módní a oblíbené plemeno, jeho vznik ve Francii je dodnes opředen velkou rouškou tajemství, a ještě větším množstvím teorií a dohadů. Stačí si přečíst několik obsáhlejších kynologických publikací z různých zemí z doby od začátku do konce 20. století a dozvíme se ty nejroztodivnější výklady o jeho stvoření. Veškeré dostupné teorie o jeho vzniku přesahují rámec tohoto portrétu, proto z nich vybereme jen ty nejzajímavější. Podle některých je přímým potomkem zakrslých anglických buldoků (toy-bulldog) z druhé poloviny 19. století, kteří se pak vyvíjeli souběžně se svým francouzským bratrancem, aby nakonec na počátku 20. století zcela zmizeli. Podle jiných, zejména francouzských teorií je potomkem malých domácích dogovitých psů zušlechtěných mopsem. Dále se dozvíme o vzniku francouzského buldočka přikřížením teriérů k již zmíněným trpasličím anglickým buldokům nebo k původním zakrslým francouzským dogám s následným „vylepšením“ pomocí mopsů (někteří autoři uvádějí dokonce King Charles španěly a další plemena). Z tohoto důvodu nemá význam zabývat se samotným vznikem a vyšlechtěním francouzského buldočka jako samostatného plemene. Patrně se kvůli absenci historických pramenů nikdy nedobereme pravdy.

Novodobá historie buldočků…

K dohledání je však přehled dějinného vývoje organizovaného chovu zhruba od počátku 70. – 80. let 19. století. Je všeobecně známo, že prvními chovateli a majiteli zakrslých buldoků ve Francii byli převážně takzvaní „malí“ lidé (najdeme mezi nimi nosiče, poslíčky, trhovce, kočí a ženy nejstaršího řemesla). Francouzští buldočci byli také povětšinou vynikajícími krysaři, což se dodnes vysvětluje údajným přikřížením teriérů v období před začátkem řízeného čistokrevného chovu. Prvním francouzským chovatelem, který inicioval diskuse o chovu a propagaci plemene, byl pan M. Albouis, majitel stejnojmenné kavárny na Rue Saint Séverin v Paříži. Podařilo se mu v poměrně krátké době dát dohromady kolem padesáti nadšenců (jedním z nich byl i významný finančník a burzovní makléř, baron de Carayon, který reprezentoval vyšší vrstvy francouzské společnosti v kruzích buldoččích příznivců), ti se pak v kavárně Albouis zamýšleli nad jednotným vzhledem malého francouzského buldoka i další strategií společného chovu. Od začátku bylo jasné, že jedině úzká kooperace všech chovatelů a majitelů může vytvořit jednotnou základnu pro další vývoj chovu. Proto byl již v roce 1880 založen spolek a započaly intenzívní práce na vytvoření a kodifikaci standardu plemene. Po dlouhých jednáních byl v roce 1885 zveřejněn první popis, který platil až do vyhlášení oficiálního standardu roku 1898, kdy byl francouzský buldoček konečně úředně uznán francouzským kynologickým svazem (vzniklým roku 1882 podle britského vzoru). V roce vydání popisu plemene (1885) dali francouzští chovatelé buldočků a členové spolku své nové organizaci vlastní stanovy (doplněné roku 1898) a zařídili registraci své zájmové organizace pod názvem „Bouledogue Club française“. Od toho okamžiku byla štěňata z chovu členů klubu zapisována do plemenné knihy.

Tak akorát…

Francouzský buldoček je malý psík, který se opravdu hodí do bytu. Vzhledem k tomu, že se jedná o brachycefalické plemeno, je třeba si uvědomit, že je velmi citlivý na horko. Nedělá mu dobře ani chladné nebo vlhké počasí. Je to malý a podsaditý pes typického molossoidního vzhledu, který se vám vejde i do garsonky. Má velkou hlavu s krátkým čenichem, zkrácenou horní čelistí a velkýma kulatýma očima. Středně velké a vzpřímené uši jsou vysoko posazené a otevřené směrem kupředu. Krátký krk přechází ve svalnatý hřbet. Ocas má rovněž přirozeně krátký, nízko nasazený. Srst je krátká, lesklá, měkká a bez podsady.  Volně přiléhá k tělu. Barva srsti je rovnoměrně plavá, žíhaná, s bílými skvrnami nebo bez nich. Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 24 – 35 cm a váha od 8 do 14 kg.

Co je pro něj nejlepší?

Dalo by se říci, že je to typický pes do města. Rozhodně to není plemeno určené pro pobyt venku. Francouzský buldoček má minimální nároky na pohyb, ale přesto existují výjimky, které jsou dobře trénovatelné a dokážou se věnovat rozumně vybranému kynologickému sportu. Vždy je ale třeba, aby páníček myslel především na psa a v nevhodném počasí raději zůstal doma. V horkých dnech se opravdu doporučuje pouze krátká procházka, ideálně ve stínu jen za účelem vyvenčení. Je nutné si uvědomit, že buldočci jsou velmi náchylní na vyčerpání, proto je v letních měsících většinou lepší vykonávat případnou fyzickou aktivitu brzy po ránu. Jsou velmi snadno cvičitelní a zábavu v podobě hlavolamů také velice ocení. Pozor však na velký apetit, je rozhodně třeba hlídat, aby pes nebyl příliš vykrmený. Připravte se však na to, že odolat jeho krásným prosebným očím není úplně snadné.

Vrásky z lásky…

Už samotný fakt, že se jedná o krátkosrsté plemeno, jasně vypovídá o tom, že péče o srst nebude nikterak náročná. Ale zato jeho nádherné obličejové vrásky je potřeba čistit a to pravidelně. Co se týče další „údržby“, je prakticky stejná jako u jakéhokoliv jiného psa – pravidelná kontrola a čištění uší, očí, zubů apod. Při jakémkoliv zápachu či výtoku je nutná obezřetnost, protože to může být příznakem například infekce. Určitě je důležité řešit u francouzských buldočků drápky. Jedná se o plemeno, které toho moc nenachodí a navíc drápky nerostou přirozeně dolů, je třeba je tedy zkracovat.

Zdraví a buldoček

Přestože se jedná o krátkolebé plemeno, nelze říci, že by byl francouzský buldoček ve větší míře zdravotně zatížený. Pokud byl předchozí výběr plemene ze strany majitele správný a psa si pořídil jako společníka, jde při odpovídající péči o poměrně bezproblémové zvíře. Samozřejmě, jak již bylo řečeno, je důležité nevystavovat psa extrémním teplotám. Také v důsledku zhutnění dýchacích cest nemají buldočci schopnosti účinně regulovat svou tělesnou teplotu a jako všechna krátkolebá plemena mají problém s dýcháním, což se projevuje například chrochtáním či chrápáním. Mezi nejčastější choroby francouzských buldočků patří onemocnění kůže, uší a oční infekce. Nevyhýbají se mu ani choroby, jako je například luxace patelly či problémy se zády. O nemocech se ale více rozpovídáme až během našich čtvrtečních rozhovorů.

Apetit má veliký

Francouzští buldočci mají velký sklon k obezitě, a proto je opravdu nezbytné zabránit jim v přejídání. Rozhodně je třeba být na sebe tvrdý a své psy nepřekrmovat a důsledně dodržovat dávkování krmení. Ideální je pak také onu krmnou dávku rozdělit na několik porcí. A fakt, že by měl člověk při výběru myslet na kvalitní stravu, asi není třeba zdůrazňovat.

Chov u nás

V současné době existují v České republice dva kluby, které plemeno zaštitují. Jedním z nich je Klub francouzských buldočků, z. s., a tím druhým je Moravskoslezský bulldog-mops klub, z. s. K základním podmínkám chovnosti patří absolvování alespoň jedné výstavy (minimální zařazení ve třídě mladých) a účast na bonitaci. Pes nesmí vykazovat závažné exteriérové vady, mezi něž patří různá barva očí, bezocasost, kupírované uši či ocas, nedostatečně vztyčené uši, rozštěp pysku, odstraněné či přítomné paspárky na pánevních končetinách, nežádoucí zbarvení (hnědá barva, černá barva s pálením, šedá myší barva), vážné poruchy zubního vzorce (spodní řezáky zavírající se za horními, špičáky zřetelné i při zavřené tlamě). Důvodem k vyloučení z chovu jsou i fatální behaviorální poruchy.

Pro koho se hodí?

Vzhledem k tomu, že je francouzský buldoček povahově velice přátelský, nebývá socializace velkým problémem. Zcela přirozeně se seznamují se svým okolím bez větších problémů. Zároveň jde o poměrně učenlivé plemeno, proto není problém naučit ho alespoň základním povelům. Lze se s ním věnovat i výcviku. Ale je potřeba mít na paměti, že se opravdu jedná o společenské plemeno a proto v případě, že má zájemce o štěně vidinu aktivnějšího využití psa, je lepší zvolit jinou rasu. Určitě není vhodné se věnovat sportu či aktivnímu výcviku s velkou fyzickou zátěží. I když v mladém věku se tito psi zdají být neúnavní, nejsou stavěni na velkou zátěž. Raději vezměte buldočka na střední procházku v klidnějším tempu, než aby šel skákat přes překážky.

Plemeno není vhodné pro aktivní sportovce, kteří chtějí zapojit i psa, také není vhodné pro milovníky dlouhých výletů se psem a nehodí se ani pro lidi, kteří by naopak nechávali psa dlouho doma o samotě, protože tento pes potřebuje častý kontakt se svým páníčkem.

Iveta Panýrková

Foto: pxhere.com

Portrét plemene Francouzský buldoček

Originální název	Bouledogue Francais
Zkratka plemene	FB
Číslo standardu	101
FCI skupina	IX. - Společenské a toy psi
Velikost	malý (do 30 cm)
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro začátečníky pro aktivní lidi pro seniory a děti
Umístění	do bytu
Využití	sport klidné procházky

---

---