Kishu se v Česku daří!

Ačkoliv se řadí mezi málopočetná plemena, našel si kishu v České republice své věrné fanoušky. Na to, jak je naše vlast malá rozlohou, je zde už poměrně slušná chovatelská základna. Čeští chovatelé tak mohou směle konkurovat zbytku Evropy.

Krásným důkazem byla i letošní Evropská výstava psů 2025 v Brně, kde „česky” štěkala drtivá většina přihlášených kishu. Jak je na tom současný chov, a co na snažení českých chovatelů říkají samotní Japonci? Na to jsme se za vás zeptali osoby nejpovolanější – paní Lenky Dvořákové, která má, dá se říci, celou populaci kishu v Evropě na svědomí (smích).

V České republice je od roku 2008 evidovaných 96 jedinců, což jsou vlastně všichni kishu, kteří se zde narodili nebo byli importováni. Nenechme se ale splést, v tomto čísle se skrývají i ti pejsci, kteří už bohužel běhají po nebeských loukách, anebo byli exportováni do zahraničí jako štěňátka atd. Celkem je zapsáno na KCHMPP, což je zkratka klubu zastřešující toto málopočetné plemeno, u lidiček kteří jsou aktivně v klubu vedeni, 29 kishu. Já odhaduji, že celkem, a to i včetně majitelů pejsků, kteří nejsou členy klubu, v ČR bude kolem do 40 jedinců.

Úplně první kishu byli importováni přes mé dlouhodobé známé – Japonce, které jsem jako mladá holčina potkala v Anglii, kde jsem po sametové revoluci působila jako au-pair. Stali se z nás celoživotní přátelé. A díky nim to vše začalo. Navštívili pak doma tamní velké výstavy kishu, a domluvili pro mě kvalitní štěňátka. Bez nich by to nebylo vůbec možné. Jsem jim vděčná. Následně, mnohem později, jsem se zkontaktovala s dalšími chovateli přes známé na Facebooku.

Je a není. Je dostatečná z hlediska toho, že každý potomek si nyní může najít alespoň jednoho nepříbuzného partnera v rámci ČR a Německa. Vše je dobře rozjeto na to, aby tady mohl vzniknout samostatný chov i z dlouhodobého hlediska. Ale jako vždy je tady hlavním faktorem člověk, který to má vše ve svých rukou a tady to už není o psech, ale o lidech chovatelích. Jsou zde různé neznámé jako například : zda tito chovatelé nepřestanou chovat z různých důvodů, zda přibudou noví chovatelé, kterých není nikdy dost, zda využijí rozmanitost krve i pro budoucí pokolení, anebo budou třeba jen využívat pejska, kterého mají nejblíže a spousta jiných faktorů, které já už nemohu úplně ovlivnit.

Letos se v ČR plánuje poprvé více vrhů kishu, než bylo dříve zvykem – tedy jeden za rok. Jsou plánované tři vrhy, kombinace barev bílá a sezamová. Držím všem palečky, aby jim to vyšlo a narodila se krásná štěňátka, která budou dělat radost novým majitelům.

Další nadějný chovatel snad začne příští rok chovat v Itálii, má hezké fenky tady z České republiky a novou nadějnou krev krycího pejska bych pro něj  viděla v Německu (Franziska Bolze). Není to sice první kishu v Německu, ale je to první japonský import uchovněný, s velkým potenciálem dodat novou krev do chovu .

Jeden z nejsložitějších procesů množení pejsků je inseminace ze zmrzlého semene a u kishu téměř nemožné.  Pokud pominu fakt, že je to extrémně drahý a složitý proces a poměrně velký risk takto dovézt semeno ze zahraničí, vpravit ho do fenky a modlit se, aby se vůbec něco uchytilo a něco narodilo a aby to nebylo jen jedno štěně a nešlo pak císařským řezem atd., tak pokud tohle pominu a pokud pominu fakt, že to je zakázané dělat u prvorodičky, tak pak tady máme ještě jeden a poměrně důležitý fakt, že Japonci (alespoň chovatelé kishu) semeno neposílají. A já jsem tomu jistým způsobem ráda, nejsem zastáncem rozmnožování tímto způsobem.

Kishu vždycky byl a je loveckým plemenem. Kdo si pořídí tohle plemeno, je s tímto faktem obeznámen a počítá s tím. Nelze za tři generace v plemeni kishu potlačit nebo vytlačit něco, na co se po staletí chovali. Nechtějme všechno hnedka měnit. Nechtějme měnit povahy tohoto plemene. Zachovejme jeho originalitu. Zachovejme tento japonský národní poklad tak, jak je. Pokud bychom to udělali, pak sice budeme mít pro Evropu super módního mazlíčka, který nese název kishu  ale už to nebude ten pravý kishu, jak jej známe. Pejsci se samozřejmě dají vychovat a udělat z nich super parťáky na celý život, ale ten lovecký pud, ač třeba majitelem částečně potlačený, tam bude vždycky a nevymizí a to je také jedna z věcí, která je činí originálními.

Ano sledují. Jsou rádi tomu, že se tady plemeni kishu daří. A moc nám fandi a drží palečky, protože vědí, že populace kishu pomalu ubývá i v Japonsku.

Dovoluji si říct, že kvalita českých kishu je na top úrovni, což potvrdila i Evropská výstava v Brně, kde se na těch příčkách nejvyšších umístili hlavně pejsci z Čech a české odchovy po japonských importech. Ale samozřejmě také japonské importy samotné.

Že je tady momentálně čtyři až pět aktivních chovatelských stanic, které se snaží o udržení tohoto málopočetného plemene. Chovatelské stanice aktivní jsou kolem Prahy a také na Moravě. Stačí se podívat na stránky www.kchmpp.cz. 

Pokud nový zájemce nebude vědět komu volat, nebo nenajde potřebné informace na stránkách Kchmpp, pak se  může obrátit na mě a já mu nejen podám informace o plemeni, ale také odkážu na stanici, která bude mít v dohledné době štěňátka.

Dva nejtěžší cíle. Udržet chovatelskou základnu za pomoci majitelů a chovatelů kishu a nacházet další nové zájemce o tohle plemeno.

A druhý cíl, v budoucnu znovuobnovit dovoz kishu z Japonska nejen s japonským rodokmenem jejich klubu, ale i s rodokmenem FCI, což bylo před pár lety bohužel jistým způsobem pozastaveno snad z důvodu malého importu těchto jedinců a k tomu složité administrativy.

Děkuji za rozhovor a přeji plemeni kishu, ať se najde mnoho aktivních chovatelů a nadšených majitelů, kteří ho zachovají i v příštích letech.

Kateřina Smětáková

foto:  zakladatelka chovu plemene Kishu v ČR Lenka Dvořáková, chovatelka paní Taitlová, chovatelka paní Machalová, chovatelka paní Urbaníková