I malí dokážou velké věci

Být páníčkem malého psíka neznamená vždy nutně mít jej jen pro ozdobu. S takovým malým krásným psem je možné i pořádně pracovat. A co vše třeba zvládne malý jorkšírek?

Nejsou to jen uštěkaní psíci, jak se o nich říká. Jsou to také skvělí parťáci do nepohody a dá se s nimi dělat prakticky vše. Ostatně o tom, že to tak opravdu je, nám povypráví Michaela Houserová.

Mám doma dva psí mazlíčky, jorkšírky Tondu a Lilču. Tonda je náš první „jorkšírek“ bez průkazu původu a je mu 8,5 roku. Fenečka Lilča, celým jménem Hailey JE-CU-B je tři roky stará. Oba jsou velcí sportovci a ráda s nimi pracuji. Tonda má složeny zkoušky ZZO a BH. Lilča pak ZZO, BH, OB-Z, OB1 a v agility soutěží v kategorii SA2.

No, všechny sporty najednou neděláme. To by se opravdu nedalo. Canicross byl doménou Toníčka, dogdancing také. Oba pak spojuje sportovka malých plemen a Lilča vyniká na dráze obedience a agility. Momentálně aktivně cvičím už jen s Lilčou, Tonda si užívá z důvodu dýchacích potíží předčasného důchodu a výletů. A občas nám dělá hujera při domácích trénincích, kdy se fakt moc snaží . S Lilčou trénuji několikrát týdně, ať už v naší domovské Psí škole GODA, nebo dojíždíme za trenéry do Prahy či Brna. Účastníme se spousty seminářů obedience, agility či metody pozitivního posilování , kde se učíme nejen vzájemnému porozumění, ale také efektivitě trénování.

Tonda našim tréninkům již jen „aktivně“ přihlíží a nezávodí.  Zkoušku ZMMP sice kvůli střelbě nesložil, ale pracovali jsme aktivně dál a účastnili se závodů beze střelby, ať v kategorii ZZO, nebo ZMMP začátečníci v tradičním závodě malých plemen O brněnskou jitrničku, který každoročně pořádá Tamara Šamánková ve Zbraslavi u Brna. Také jsme závodili v canicrossu a psím triatlonu O železného psa v Sadské, kde jsme získali dva roky po sobě stříbro v kategorii od 45 cm v kohoutku.

Toníček jen těžce pracuje ve společnosti jiných psů, má z nich tak trochu fobii a většinu situací si vysvětlí asi tak, že ho chtějí zabít a proto je nutné to udělat jako první. To nám dalo asi nejvíc zabrat při výcviku. Na druhou stranu mě to hodně motivovalo začít se aktivně zasvěcovat do tajů kynologie, psího chování a  následně i všech těch psích sportů. Víte, jít s malým psem s takovou poruchou chování na klasický cvičák, kde ho v rámci socializace šoupnou do tlupy jiných psů, ať si zvyká, a když to nezabírá, tak vám řeknou, ukažte mu kdo je pánem, to není zrovna dobrý začátek. Jinou cestu bohužel ukázat neumí, takže to buď vzdáte, nebo začnete hledat. A já začala hledat, přešla na jiný cvičák, kde mi dali individuální prostor, a náhodou natrefila na nově založenou Psí školu GODA Dany Russové, která nabízela novinku- pozitivní motivaci. A tak se začal pomalu měnit můj názor nejen na výcvik, ale i život se psem a začalo to tak nějak dávat smysl mému životu. A pak se vynořil RNDr. František Šusta a jeho besedosemináře, tréninky a knihy o tréninku pozitivním posilováním a bylo to. Na rozdíl od Tondy je Lilča vychovávaná výlučně těmito metodami a z i malého jorkšírka je pracant k nezaplacení.

Lilinku bych chtěla nakrýt letos. Zatím úplně cílený chovatelský záměr nemám, budu v tomto ohledu začátečník. Ale určitě bych chtěla předat tak šikovné geny dál a nabídnout aktivního a skladného pejska sportovně založeným páníčkům.  Ač to tak nevypadá, jorkšírci jsou dost multifunkční společníci a přizpůsobí se stylu života páníčka na 100%. Jen za to chtějí lásku a pozornost, kterou ale obratem vrací zpátky.

Když jsem si Lilču vybírala, byla moje kritéria jen vyrovnaná povaha a vzrůst na horní hranici standardu, abychom mohly pracovat. Oboje se mi podařilo vybrat správně, a jsme hlavně skvělý tým a asi jsme jedna na druhé tak trochu závislé. Jorkšír, jako toy společenské plemeno nemá sportovní ambice, hodnotí se opravdu jen srst a krása.  Na výstavách vidíte opravdu nádherné jedince, ale pokud nebudujete jen výstavní kariéru, jsou to i pejsci hodně šikovní na různé psí sporty. Naším snem je dostat se v obedienci  do kategorie OB3 a získat Českého šampiona práce. Byla by prvním jorkšírem s tímto titulem.

Nepočítala, ale byla to krása. Závodily jsme v kategorii OB-Z, a v závodním poli byli samé bordery a ovčáci, jen jeden malý papilon. Třetí místo bylo skvělé ocenění naší práce. V roce 2016 jsme na mistrovství nastoupily také, do vyšší kategorie OB1. Zkoušku jsme složily na velmi dobře, ale v konkurenci opravdu skvělých týmů nám to na přední umístění nestačilo. Nyní se připravujeme k prvnímu startu v kategorii OB2. Bude to v březnu na oficiálním závodě obedience O Terezínskou podkovičku, který i organizuji.

Zkoušku máme v plánu letos na jaře. Musíme ještě malinko doladit stopu, poslušnost i speciální pachové cviky máme pěkné. A co se týče mistrovství, myslím si, že zájem byl, jen při tak malém počtu týmů ve vyšších kategoriích prostě byla kvalifikační a pořadatelská kritéria příliš náročná. Pejsků sice cvičí hodně, ale většina v nižších kategoriích jako ZMMP nebo ZMP1. Je to škoda, snad budeme mít někdy možnost se takového mistrovství opět účastnit.

Jorkšír byla volba aktivního pejska do malého bytu. A tak trochu náhoda, ale život se skládá ze spousty náhod, které určí vaše další směřování. A já jsem teď spokojená.

Žrádlo, jednoznačně. A i jejich aktivita a neustálé nabízení se k práci a ochota ji plnit je v konečném výsledku jen cesta, jak se k němu dostat. Ale je na nich vidět, že je baví i ta cesta.

Většinou je problém jen v nepochopení jeden druhého a nedostatku pozornosti. Lidé si koupí pejska a myslí, že bude hned všemu rozumět. Ale chce to péči a trpělivost jako s malým dítětem. A hlavně mu umět vše vysvětlit, ukázat, jak je to dobře. Přijdou a myslí, že jim tomu psa naučíme. Ale ono je to hlavně o tom, co zvládneme naučit je. Naučíme je nejen cvičit svého psa, ale také mu naslouchat.

Aby byl jejich pejsek dobrý parťák pro život, aby byl zdravý a pokud se vydají na dráhu, ať výstavní či sportovní, ať je to baví a naplňuje a výsledek se dostaví …

Ještě hodně krásných let se svými současnými psími parťáky.

Děkuji Vám za rozhovor.

Foto: Michaela Houserová

http://hardworking-yorkies.webnode.cz/