Jämthund potřebuje prostor, volnost a hlavně čas!

Poslední čtvrteční povídání nás zavede na venkov, kde si na farmě u sympatické paní Plaché žijí dva jämthundí sourozenci, kteří tvoří nedílnou součást celé její rodiny. Jak mohou tito báječní lovci fungovat na vesnici s domácími zvířaty, dětmi a lesy a loukami obklopeném pozemku, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Tak a je to tu – poslední rozhovor s majitelkou u nás ne příliš rozšířeného, ale o to zajímavějšího plemene. Sympatická Michaela Plachá vlastní dva úžasné jämthundy, které si dovezla ze Švédska a žije s nimi na vesnici společně se spoustou dalších zvířat a malým dítětem. A jak může takový život vypadat, vám dnes prozradíme.

Paní Plachá, vy jste majitelkou dvou psů plemene jämthund. Můžete nám své psy blíže představit?

Moji psi – fena Caisa a pes Codiac jsou sourozenci, které jsem si v roce 2015 přivezla ze Švédska. Tak jako u lidí je každý povahově úplně jiný. Caisa byla od malička průbojná, sebejistá, nebojácná, pudy lovce nezapřela, za to Codiac byl nejmenší z vrhu, myslím, že byl i trochu utlačovaný sourozenci a to se na něm také podepsalo. Odmala je bojácný, úplný opak své sestry, ale o to je mazlivější, poslušnější, jak říkám „takový náš ňouma“. Bydlíme na vesnici a kolem nás jsou všude lesy, louky, a tak mají oba dostatek prostoru, který potřebují na venčení. Podle mého toto plemeno nejde venčit na vodítku u nohy, ten pes z toho nic nemá, potřebuje volnost. Od štěňátka jsem je učila na procházkách volnosti a poslušnosti, bylo to však náročné. Jak jsou dva, je to prostě smečka – jeden navětřil stopu a druhý ho okamžitě následoval a byli fuč.

To musí být nepříjemné. Řešila jste ty útěky nějak? 

Jsem dcerou myslivce a měli jsme bígla, tak s útěkářstvím po stopě jsem měla zkušenosti. Jen jsem nebyla zvyklá, že jämthundi hlásí (štěkají) až v momentě, když narazí na zvěř, tak jsem neměla přehled, kde přibližně jsou, když mi nehlásili průběžně po stopě, po které se vydali. Ale nekontrolovatelné útěky jsme zvládli a na procházkách se už drží v dohledu a na odvolání reagují.

Jak tito psi zvládají naše podnebí?

Moji psi milují vodu v jakémkoliv ročním období, teče tu v blízkosti řeka Vltava a v létě ji velice ocení na zchlazení. Teplo moc rádi nemají, mají velmi hustou srst, jsou to přeci jenom severští psi a kruté mrazy jim vůbec nevadí. A proto mi asi „díky“ teplým zimám u nás v tomto období i dvakrát přelínají.

Jsou to výborní lovci a vy chováte domácí zvířata, nedělá to dohromady neplechu?

Jsou to ale také výborní hlídači, jakmile je za plotem něco podezřelého, tak hlásí, hlavně lišky, které nám chodí na drůbež. Chováme zvířata, je zajímavé, že ta naše respektují a žijí s nimi v symbióze. Kachny a husy máme přímo na zahradě za nizoučkým plůtkem, který můžou kdykoliv přeskočit. Ještě se nestalo, aby je honili nebo zakousli. V létě společně – my, psi a kočky vegetíme na terase.

Loni na podzim jsem byla s Caisou na mezinárodní výstavě psů v Českých Budějovicích. Byla středem pozornosti, rozhodčí z ní byli nadšení, samozřejmě výstavu vyhrála, když tam byla ve své kategorii jako jediná.

Proč zrovna dva psy tohoto plemene?

Původně jsem chtěla jen jednoho, vše se domlouvalo s chovateli ze Švédska e-mailem anglicky. Nebylo to jednoduché získat si jejich důvěru. Skandinávci se neradi dělí o „své národní plemeno“. První jejich otázkou bylo, proč chci právě jämthunda, když u nás losi nežijí. Já na to, že v mém okolí žijí, na Lipně je stálá populace (pár kusů) a u mého otce v revíru každý rok migrují. Tak jsem asi získala jejich důvěru. Naše angličtina ani z jedné strany nebyla dokonalá. Řešili jsme cenu, byla jsem překvapená její výší, byla téměř dvakrát vyšší, než jsem měla informace, za jakou cenu se prodávali u nás. Tak jsme si dopisovali a chovatelé to špatně pochopili a začali mi nabízet dvě, tři, čtyři štěňata se slevou, čím víc jich vezmu tak tím větší sleva. Nejdřív nechtěli dát žádné a pak najednou tolik. Tak jsme si s partnerem řekli, když už tam takovou dálku pojedu a máme velkou zahradu, tak přivezu rovnou dva.

Ještě jsem se ani nezeptala, jak jste na toto plemeno vůbec přišla a proč jste si jej vybrala?

Odebíráme časopis Fauna a v roce 2012 tam byl článek o tomto plemeni od pana Lokaje, jednoho z mála majitelů a hlavně chovatele plemene v ČR. O jämthundech jsem nikdy předtím neslyšela a poprvé jsem ho viděla až na fotce v tomto časopise. Ten pes mě očaroval, nejprve svým vzhledem a podobou s vlkem, a když jsem je přivezla domů, tak i povahově. Tak jsem se začala zajímat a informovat o jämthundech u dvou jediných chovatelů v ČR.

Zajímalo by mě, zda se pořízením prvních dvou jämthundů splnilo vaše očekávání. 

Ano, je to všestranné plemeno – lovec, výborný společník i domácí mazlík, hlídač, ochranář, prostě pes, jakého jsem chtěla. Je velice inteligentní a kontaktní. Ale samozřejmě velice záleží na výchově, na té především, a jak se ke psovi chováte. Já říkám, že pes je odrazem (vizitkou) svého pána, tak jak si ho vychováte a věnujete se mu, tak se chová i pes k vám.

Čím vás osobně toto plemeno nejvíce okouzlilo?

Určitě podobou s vlkem, tedy mimo zatočeného ocasu a potom také svou všestranností. Jämthundi mají rádi svoji smečku, rodinu, potřebují společnost. Teda ti mí, každý jedinec je jiný, ale myslím, že všichni dokážou být lovci a zároveň dobrými společníky.

Jste také maminkou ročního dítěte. Jak vychází psi s vaší ratolestí?

Už jako novorozeně jsem nechala psy, aby si malou očuchali, Codiac ji samozřejmě olízl od ucha k uchu. Jsou k ní neuvěřitelně ohleduplní, opatrní a hlavně trpěliví. Má teď zrovna to období

tahání za uši, ocas, věšení se jim kolem krku. Když spávala venku v kočáře, leželi u ní, a když začala plakat, tak jakoby mě hledali, aby dali vědět, že je vzhůru. První co je, když jdeme na zahradu, tak dcera běží ke kotcům a psy musíme pustit a večer, když je zavíráme, tak si je jde i nakrmit. Je to dobrá parta.

Je jämthund náročné plemeno na čas a péči?

Na čas jsou velice nároční, jen tak je neutaháte. A když se nudí a jsou nevybití, tak je napadají samé hlouposti. Zahradu mi teda ve smyslu hrabání nebo kousání stromků nezničili, ani bot si nevšímali, za to nám ale rozkousali u káry dráty na zapojení, blinkry a čidlo na teploměr. Jinak zvláštní péči nepotřebují, mají krátkou srst, jen když línají, tak je třeba je pořádně vyčesávat, protože mají velmi hustou podsadu.

Čím své psy krmíte – BARF či granule?

Své psy krmím dvakrát denně, stravu střídám, dostávají granule a také jim vařím. Chováme různé druhy zvířat na maso pro svoji potřebu, takže vždy je k dispozici i nějaké maso pro psy, tak proč jim nezpestřit stravování?  Co například se starými slepicemi (máme jich asi 150), pořád jíst slepičí polévku, slepici na paprice? Tak vyříznu prsa, vykostím stehna, přidám mrkev, petržel a uvařím. Téměř každý den dostanou syrové vajíčko.

Proč je podle vás toto plemeno u nás tak málo známé?

Každý stát má své oblíbené plemeno. Jämthundi jsou původním plemenem ve Skandinávii a tamní majitelé je využívají pro lov losů a medvědů, tak co by dělali u nás. Myslivci většinou vědí, že takové plemeno existuje, ale většina lidí si je stejně plete s norským losím psem. Lidé u nás to neznají, losi ani medvědi se tu neloví, není to běžná věc jako na severu, kde se i soupeří, který pes pomůže ulovit více losů.

Co podle vás plemeni u nás schází?

Nevím, co jim tu schází, nemusíme mít také všechno, plemeno není u nás rozšířené, neboť tu nemá takové uplatnění jako v zemi původu. Není třeba, aby se z něj stalo komerční moderní plemeno a bylo přešlechtěno a rozšířeno jako většina ostatních. Ať si poklidně žijí tam, kde jsou doma. A těch pár jedinců, které tu máme, mají štěstí, že se nedostali do rukou lidí, kteří by na nich chtěli vydělávat a bezhlavě je u nás šířit, když jsou v ČR málopočetní.

Chtěla byste něco vzkázat potencionálním zájemcům o štěně tohoto plemene?

Jämthund není plemenem určeným pro chov v bytě nebo aby majitelé měli psa zavřeného celé dny v kotci. Potřebuje prostor, volnost a hlavně váš čas.

Děkuji vám za rozhovor

Foto: Archív Michaely Plaché, Marta Mastná