Zmuchlaná láska…

Víte, že šarpej dokáže být úžasným parťákem nejen do rodiny a do nepohody, ale i třeba k akčnějším typům psích sportů? A co byste řekli na kombinaci tohoto exotického plemene a disciplíny zvané „dogscootering“? Nesmysl nebo realita? Více vám už napoví následující rozhovor…

Jana Hubatová nazývá jak své šarpeje, tak i všechny ostatní velmi krásně – zmuchlánci. Z našeho společného povídání jednoznačně čiší láska nejen k Bártíkovi, kterého mají s manželem doma, ale i k plemeni jako takovému. Nechme se tedy trochu unést a poodhalme ještě blíže duši těchto exotických stvoření.

Jano, šarpej není v našich končinách příliš rozšířeným plemenem, čím tedy okouzlil právě vás?

Když jsme se s manželem před léty rozhodovali, jakého chlupatého kámoše pořídíme našemu staršímu nemocnému maltézákovi, aby mu nebylo smutno, jednou z podmínek bylo, aby to byl pohodář, který nebude vyžadovat příliš pohybu. Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, až jednou manžel přišel z práce a nadšeně vyprávěl, jak ho v kanceláři navštívil jakýsi zmuchlaný pes, a bylo rozhodnuto. Nic jsme neponechali náhodě. Na jedné výstavě psů nás zaujala šarpejí fenečka a my si od ní u jejích majitelů předplatili štěně. Za pár měsíců jsme si vezli domů nádhernou černou zmuchlanou plyšandu.

Bártík s páníčkem na zatím poslední výstavě (MVP Brno 2018) a výhře nejlepšího z plemene (BOB) s paní rozhodčí ze Slovinska.

Spolu s manželem jste majiteli již třetího šarpeje, takže máte spoustu zkušeností, jací jsou to tedy psi?

Naším prvním šarpejem byla slečna, další dva už byli kluci. Jsou to úžasní psi, které když si jednou zamilujete, je to láska na celý život. Jsou trošku nedůvěřiví k cizím lidem, ale rodinu bezmezně milují. V encyklopediích najdete, jak jsou svéhlaví, těžce vychovatelní, nehodící se k dětem a další nesmysly. Samozřejmě, každý jedinec je jiný. Hodně záleží na tom, v jakých podmínkách vyrůstají, ale za nejdůležitější považuji výchovu. Pokud budete dominantního psa od štěněte vychovávat tím způsobem, že mu všechno povolíte, protože je „tak strašně roztomilý”, pravděpodobně ho v dospělosti budete těžce zvládat.

Představte nám blíže svého současného čtyřnohého kamaráda, a čemu všemu se spolu věnujete?

Náš současný zmuchlánek Bártík (Uriel Red Antilo Gold Pei) není úplně typickým šarpejem. Letos mu budou čtyři roky a bydlí s námi v bytě. Je hyperaktivní, rád běhá, rád se rochní ve vodě a je hravý. Je hodně bystrý. Všechny základní povely se s manželem naučil v prvním týdnu formou hry. Venku chodí bez vodítka u nohy (je pod kontrolou i před hárajícími fenami), doma sám čeká po každém jídle a pití, než ho někdo přijde utřít. Naučil se spoustě povelů a vlastně se pořád učí. Vzhledem k tomu, že jako štěně vyrůstal ve velké smečce, je socializovaný, nemá problém s jinými psy, ani s ostatními zvířaty. Kromě procházek s ním manžel jezdí na koloběžce, protože Bártík miluje běh a je to jediný způsob, jak mu „vybít baterky“.

„Letenská parta“ společně na výstavě – zleva Bártík a Berďa s Ulíkem

Zaujala mne ta koloběžka. Kolik toho takový šarpej uběhne? Přece jenom jde o plemeno se zkrácenou čenichovou partií a asi při této zábavě hraje svou roli i počasí. A jak vás to vůbec napadlo zkusit takovouto aktivitu?

Už jsme nevěděli, jak ho utahat, jak vybít jeho energii. Od malička byl hyperaktivní, sotva jsme přišli z dlouhé procházky, po chvilce už fňukal a stál u dveří, kdy půjdeme znovu ven. A protože manžel jezdí rád na koloběžce, jezdí na ní každý den do práce, řekli jsme si, proč to nezkusit s Bártíkem? Nakoupili jsme potřebné vybavení na „dogscootering“ a zapřáhli ho. Bártík byl nadšený. Jeho pravidelný oblíbený okruh ve Stromovce měří něco kolem 6 km. Běhají v podstatě celoročně, pokud neprší, nesněží nebo není náledí. Jen v létě, když jsou velká vedra, která Bártíkovi nedělají dobře, vyjíždějí brzy ráno. Občas s nimi vyrazím i já na kole nebo koloběžce a stane se, že jim i nestačím, hlavně do kopce.

Je libo jedno „dogscootering“ video?      

Trávíte se svým psem hodně času v přírodě, a to nejen při běhu, ale i na klasických procházkách. Jak je na tom toto plemeno se zvěří? Má tendenci ji honit nebo to spíš neřeší?

Nevím, jak jsou na tom ostatní zmuchlánci, ale náš Bártík zvěř neřeší – nedovolíme mu to. U mých rodičů na zahradě nám ohlásí štěkotem nález každého ježka a to je všechno. S kočkami je velký kamarád, když mu to dovolí. V lese ho moc daleko od nás nepouštíme, on si nás naštěstí hlídá, chodí si nás přepočítávat a díky naší výchově se můžeme spolehnout, že vždy přiběhne na povel.

Bártík – už mě zase fotíš?

Máte krásného psa, tudíž zcela logicky jezdíte často na výstavy. Jaká bývá konkurence na těch větších výstavách (MVP, NVP) a třeba pak na klubových a speciálních?

Konkurence bývá paradoxně větší na těch menších výstavách, jako jsou klubové nebo speciální, kde se sejde z jednoho plemene více jedinců. S Bártíkem jsme začínali klubovou, aniž bychom očekávali nějaké ocenění. Protože byl úspěšný, zkusili jsme to další rok znovu, zase měl úspěch, další rok to samé, až jsme si řekli, proč nezkusit vyšší metu. Přihlásili jsme ho na MVP v Praze, kde vyhrál třídu a získal první čekatelství mezinárodního šampionátu. Následovala speciální výstava, kde získal další výborné ocenění. Na MVP v Brně se stal i vítězem plemene, získal poslední potřebná ocenění a byl mu udělen titul Český šampion. Za zmínku stojí i výstavní úspěchy jeho potomků, např. jedna z jeho dcerek – Růženka (Agáta E-Naj Puzzle) zaznamenala úspěch na KV v Litoměřicích a na klubové výstavě EXOTIC klubu v Kladně, kde vyhrála titul „nejlepší štěně výstavy“.

Jak svého psa na výstavy připravujete, a je potřeba nějaká speciální úprava srsti nebo pro plemeno specifických „záhybů“?

Základem je správně zvolená a vyvážená strava. Naše veškerá příprava před výstavou je žádná příprava. Maximálně vykoupeme nebo vytřeme hadrem namočeným v propolisové tinktuře. Více hlídáme, aby nebyl pokousaný, což se nám například nedávno, před MVP v Brně, úplně nepodařilo. Čtrnáct dnů před výstavou ho bez varování kousla fena a udělala mu šest děr v kůži na hlavě. Několikrát denně jsme rány čistili, dezinfikovali a potírali propolisovou mastí. Do týdne byl zahojený. Ještě dnes se musíme smát, když si vzpomeneme, jak jsme ho na jeho první klubové výstavě (to jsme tehdy ještě nevěděli, jak to na výstavách chodí) z výstavního kruhu, kdy vyhrál ve své třídě, vzali rovnou do nedaleké přehrady, aby se napil. Bártíček se napil, ale i trochu vykoupal, takže když nás volali do výstavního kruhu podruhé, aby bojoval jako vítěz třídy o cenu nejlepšího z plemene, přihnal se mezi krásné, suché psy náš Bártík, kterému z tlamy a z břicha crčela voda – a stejně to vyhrál.

Bártík po koupeli

Váš Bárt už patří i mezi plemeníky, nepřemýšleli jste, že byste si třeba po něm pořídili potomka?

Určitě o tom přemýšlíme. Bártík je člen rodiny a je to takové naše druhé dítě. Jsme v kontaktu s některými z majitelů Bártíkových potomků a doufáme, že časem ještě nějací potomci budou následovat.

Bártíkovi potomci

Vím, že kousek od vás bydlí i Bártíkův bratr ze stejného vrhu. Svět je opravdu malý. Jak spolu kluci vycházejí a vůbec jak je na tom šarpej, co se týče vztahu k jiným psům stejného pohlaví?

Jednou, asi po třech měsících, co se stal Bártík naším novým členem rodiny, jsme na pravidelné procházce potkali dva roztomilé klučičí zmuchlánky. Jednoho modrého a druhého stejné barvy jako náš Bártík s povědomými pohyby. Dali jsme se s majitelkou do řeči a zjistili, že Bártík (Uriel Red) a Ulík (Ulan Red) jsou bráškové. Oba pochází z chovatelské stanice ze Svojšína u Stříbra, cca 140 km od Prahy a teď od sebe bydlí sto čtyřicet metrů. S manželem si myslíme, že to nebyla náhoda, která svedla pokrevní brášky takto dohromady. Všichni tři kluci se vídají poměrně často, někdy i několikrát do týdne, mají se moc rádi a vždycky se na sebe těší.

Co se týče šarpejů a jiných plemen psů obecně, je to horší. Bohužel zmuchlánci bývají často napadáni bez zjevné příčiny (dokonce i opačným pohlavím). Naši psí kluci („letenská parta“, jak jim říkáme), už byli několikrát pokousáni. Při každé procházce je musíme bránit a pečlivě vybírat, ke kterému psu je pustíme. Je to náročnější už vzhledem k tomu, že bydlíme kousek od pražského parku Stromovka, kde je zvýšený výskyt venčících páníčků, kteří své čtyřnohé miláčky nezvládají.

Bráškové na výstavě – zleva Ulík, Bártík.

Pro koho se podle vás toto plemeno hodí a kdo by na něj měl raději zapomenut?

Šarpeje bych určitě doporučila někomu zkušenému, ne úplnému začátečníkovi, ani tomu, kdo by si ho chtěl pořídit jen pro jeho vzhled. Měl by to být někdo, kdo bude mít čas se mu věnovat, bude ho milovat a bude trpělivý, ale důsledný v jeho výchově.

Bártík – opravdu to musí být?

Co byste popřála šarpejům do budoucna?

Určitě zdraví a milující páníčky, aby spolek Šarpej v nouzi, který pomáhá šarpejům, nemusel řešit případy nechtěných a týraných zmuchlánků. Všem zvířatům bych vůbec přála, aby se konečně změnila legislativa, zvířata přestala být jen věcí a lidé celkově změnili i přístup k nim.

Foto: archiv manželů Hubatových