Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

I malí dokáží velké věci! Malí tělem, velcí srdcem!

Ano, tak nějak se mluví a píše o malých plemenech, o psech kteří, už zdaleka nepatří mezi ty gaučové povaleče, vyklepánky a uštěkané chlupaté koule. Dnes se jedná o plnohodnotné sportovce ale opět zde pozor! Věnují se opravdu téměř všem kynologickým disciplínám. Svými výkony, chutí a horlivostí si plně zaslouží náš obdiv.


I malí dokáží velké věci! Malí tělem, velcí srdcem!
luisanna 23.2.2017 1078x Zajímavosti

 Zdá se, že se tato plemena opět ocitla na okraji zájmu ve sportovní kynologii, proto jsem se rozhodl věnovat jim několik myšlenek a podělit se o své pocity a zkušenosti s těmito zvířaty – malými tělem ale velkými srdcem. Jsem nucen konstatovat že, i když dělám pejskařinu 60 let, tak s výcvikem malých plemen jsem se tak nějak setkával jen okrajově, sám jsem vlastnil jednoho malého křížence Tapinu a později jezevčíka Tomáše, to ovšem vypovídá spíše o tom, že jsem poznal mentalitu těchto úžasných zvířat.

 S výcvikem malých kníračů jsem se prvně setkal v Plzni u kdysi vynikajícího výcvikáře kníračů a autora mnoha článků o výcviku, včetně knih, pana Karla Němce, ale tam se jednalo o nácvik vyhledávání drog  a bylo to v roce 1977. Další moje setkání  mě potkalo a to už se jednalo o sportovní výcvik malých plemen, tedy malých kníračů, když jsem se podílel na mistrovství  kníračů, které pořádala ZKO Krásná Lípa. Tam došlo k probuzení a nastartování mého zájmu  o řešení výcvikových problémů se kterými jsem se tam okrajově setkal a měl možnost s některými účastníky diskutovat.  Je pravda, že tento výcvik se stal mojí prioritou a výzvou až na mistrovství  kníračů, kterého jsem byl garant jako předseda ZKO Císařský asi o rok později. Tam jsem měl už na starosti jen malé knírače a posuzoval to můj přítel Bc. Vilda Babička, který je sám letitý výcvikář kníračů, tak jsem měl možnost poznat i prodiskutovat jak by měl vypadat ideál. 

Tady jsem měl možnost vidět všechny stupně výkonů od vynikajících po špatné a začal přemýšlet jak to změnit a co je toho příčinou. Nedokážu totiž říct proč, ale nemohu si pomoct. Vše co se týká života se psy, i když se mé činnosti přímo netýká, je pro mne výzvou, baví mě to přemýšlet  a nedá mi spát, pokud  nenajdu nějaké řešení. Připouštím, že někdy nemusí být to nejlepší, to ukáže až čas. Nevím, nemám rád řeči o osudu, ale na tomto mistrovství se na mne obrátila paní, která měla velké problémy se svým pejskem ani ne tak výcvikové jako vztahové. Byl nezvladatelný a značně agresívní hrozilo reálně,  jak se mu něco nelíbilo, že ji pokouše. Není  podstatné zda jí to pomohlo, ona to řešila už dřív u nějakých psích kapacit, najednou mi prostě volala a chtěla se mnou spolupracovat a tady začala moje strastiplná cesta výcvikem psů malých plemen. 

Spolupracujeme spolu dodnes,  nebudu ji jmenovat, nemám její souhlas. Tedy než se dostanu k ostatnímu, tak jen okrajově nějaké výsledky: několikanásobný mistr republiky malých kníračů, vítěz kníračů stopařů všech rázů, zkoušky malých plemen má asi všechny včetně mnoha dalších zkoušek jako BH,FPR, pro zajímavost 2x mistryně světa stopařů záchranných družstev a i v té záchranařině mnoho dalších. To jen pro zajímavost. Začali jsme cvičit od stop až po speciální cviky. Od začátku změnili jsme motivace místo zloby kořist nastavili jsme stopy, odstranili živelnost a rozlišování pomocí pachových konzerv a mnoho dalších drobností. Takto jsme pracovali  nebo lépe řečeno pracujeme asi 10 let. Dneska už se malým nevěnuje, přešla na velké knírače to i s dcerou také vzhledem k níže popsaným okolnostem. S dcerou jsem začínal v když jí bylo 14 let, a to s bázlivou vypůjčenou borderou, kde udělala také několik zkoušek a byla úspěšná v záchranařině. Má ještě malou kníračku, se kterou doděláme, má ZMP 2 a několik dalších zkoušek. U té dvojky měla mimochodem 100 bodů na stopě. Na základě této spolupráce jsem se začal setkávat i s malými plemeny, které dělaly sportovní kynologii jako šeltie, pudl,ale i kříženci. V té době  mi bylo záhadou proč ta ostatní plemena nemají nějakou vrcholovou soutěž třeba mistrovství jako ostatní. Bylo mi řečeno, že to nejde prosadit. Tehdy jsem se rozhodl do toho vstoupit a toto změnit.

Byli jsme v té době 4 i když tomu nikdo nevěřil tak jsme do toho šli. Mým cílem bylo dokázat změnit diskriminační  postavení malých ve sportovní kynologii, tak jsem si předsevzal vypracovat nový zkušební řád, kde bude postupka tak, aby mohli výcvikáři malých plemen získat výkonnostní třídy, a tak splnit podmínky pro výkon funkce rozhodčího a své akce si i posuzovat sami. Bylo mi hned od začátku jasné, proč se jim nic nedaří , dělám to dost dlouho abych věděl, že cestou předložení čehokoli a mým podpisem to bude smeteno se stolu stejně jako to bylo u ostatních, proto jsem si vymínil, že to nikdo nesmí vědět že najdeme ty správné lidi kterým to nějakým způsobem necháme a oni to prosadí za nás. To se nakonec povedlo, bohužel ne až tak jak jsme chtěli, protože česká vlastnost mít tam něco vlastního opět zvítězila, znám to, když jsem dělal služební zkušební řády, tedy byl jsem v té komisi.  Nechali jsme to připomínkovat i na webu. Nakonec se to povedlo, tak jsme začali pracovat na mistrovství malých plemen. Nakonec jsme přistoupili na pořádání prvního ročníku jako zkušebně, který jsme nazvali Otevřený přebor  ČR MP. Tento závod jsme udělali na dva dny, zároveň jsme ho rozšířily o ZZO pro malá plemena abychom získali víc zájemců o tento specifický výcvik. Troufám si tvrdit, že ohlas předčil očekávání a mistrovství jsme měli v kapse s veškerou podporou ČKS.  Bohužel to už to se mnou začínalo jít ze svahu nebo dolů kopcem jak říkají bratři Slováci. Nevím přesně, ale asi rok předtím byl založen Klub výcviku malých plemen jako právní subjekt a o tom jsem před tím neměl tušení, ale když jsem viděl jak je to postavené bylo jasné, že to neprojde a v tom smyslu jsem se taky vyjádřil. Přeci to jako když já bud mít továrnu a někdo se stejným živnosťákem a náplní mi tam přijde podnikat, tak s nim vyrazím dveře to jen ve zkratce.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Nechci jitřit vášně a polemiky, tak jen můj pohled. Neustále jsem byl obviňován, že jsem to zavinil já a podobně, dostával jsem emaily a byl různě napadán za všechno, co se nepovedlo.  A nejen já, proto jsme se nakonec pro klid rozhodli stáhnout a nechat věcem volný průběh. Uspořádali jsme ještě dvě mistrovství. Poslední kapkou bylo  mistrovství   v Jiřetíně pod Jedlovou, které  bylo přímo záměrně postaveno tak, že podmínky k výkonům, zejména pro nejvyšší kategorii ZMP 3, byly upravovány tak, aby vyhráli ti, co vyhrát měli nemyslím si, že to bylo ovlivněno závodníky – a na to doplatili lidé v nejnižších kategoriích, zejména ZMMP. Měli například terény, které měly mít ZMP 3, bylo jim to  možná i znechuceno,  proto si zaslouží můj respekt a úctu, že se na to nevykašlali. Tam se měnily nejen terény  ale i čtverce a mnoho dalších věcí. To bylo prvně, kdy jsem byl ochoten podat stížnost a tady jsem si uvědomil, že nemám jménem koho si stěžovat a po dalších, řekněme nepovzbudivých emailech,  jsem se rozhodl nechat věcem volný průběh. Nedokončil jsem akorát ty třídnosti a rozhodčí. Jinak co jsem si předsevzal, to se povedlo. Jen bych zmínil, že  jsem si to uvědomil už tehdy,   nemohl  jsem nic dělat, neměl jsem žádnou podporu, nevím zda to byla dohoda, ale člověk, který za tím stál věděl, co dělá. Je jako naše sousedka, ráno nám ukradne slepici a večer nám ji pomáhá hledat.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Všechno by zase byla moje vina, nicméně jsem rád a bylo mi ctí jít s mnohými úžasnými lidmi a výcvikáři kus cesty. Mnohé se od nich naučit, poznat nejen je, ale i jejich psy malé tělem, ale velké srdcem. Nezapomenu na jezevčíka Áju a mnohé další, děkuji. Závěrem bych chtěl dodat-já bych si pod ČKS založil klub, snažil  se dostal  člověka do výcvikové komise, nemusí by být členem,  jen s hlasem poradním. Protože RTW, knírači a další nemají žádné vylučovačky  a co si rozhodnou, to mají. Vložil bych znovu ZZO, případně jiné  zkoušky. Vůbec bych si s tím nedělal hlavu, protože jednání jménem  člověka, který nemá podloženou  podporu toho, koho reprezentuje má jen malou váhu. Můj klub moje pravidla. Pokud nebude ten dotyčný mít za sebou něco-konkrétní orgán, který je součástí ČKS bude to mít malou váhu, je to škoda.  Závěrem si dovolím jednu myšlenku: mně  bylo vytýkáno,  že malá plemena necvičím, ale když vidím kam se posunuli lidé, kteří pracovali se mnou,  kterému nekonkurovali a ti kteří cvičili s výcvikáři malých plemen, tak ať si každý odpoví sám.  Dodnes pomáhám lidem včetně výcvikářů malých plemen a jejich výsledky mě těší. Jsou totiž jediným poměřitelným faktorem, jinak je to mrhání časem. Myslím že stojí zato zabojovat.  

Držím palce.

Jaké zkoušky můžete skládat s malým plemenem?

NZŘ (národní zkušební řád)

zkouška základního minima malých plemen ( ZMMP)

- zkouška psa malých plemen 1. stupně ( ZMP 1)

- zkouška psa malých plemen 2. stupně ( ZMP 2)

- zkouška psa malých plemen 3. stupně ( ZMP 3)

- zkouška psa malých plemen – obranáře ( ZMPO )

 U zkoušek ZMMP, ZMP 1, ZMP 2, ZMP 3, ZMPO je požadována kohoutková výška do 45 cm včetně. U všech ostatních zkoušek bez omezení.

Foto: archiv redakce

Kam dál ...