Hurá na závody agility! 2. díl

Plánujete časem v agility i závodit a nemáte představu o tom, jak to chodí? A může to zkusit i dítě nebo třeba starší pes? Není žádný problém, pravidla pamatují na všechny. A zorientovat se v tom všem vám pomůže právě tento článek. Tak příjemnou zábavu!

V našem miniseriálu o agility jsme si minulý měsíc představili základní pohled na tento kynologický sport a tentokrát se podíváme, jaké máme možnosti si buď rekreačně, nebo naopak profesionálně změřit síly s ostatními. To své si, bude-li chtít pochopitelně, najde jistě každý.

Již víme, že agility se může věnovat naprosto každý, a to od malého dítěte až po seniora, záleží jen a jen na každém z nás, jak a na co se právě cítí.

O budoucnost se bát nemusíme!            

V současné době se v České republice tomuto sportu věnuje stále více a více dětí a juniorů a je velkou radostí tento progresívní nárůst sledovat. Já, jakožto „starý“ junior to dokážu moc pěkně porovnat a musím říct, že juniorské akce, jako jsou mistrovství ČR mládeže, mistrovství Evropy juniorů, ale i další závody, jsou naprosto nezapomenutelné a myslím, že by je měl každý zažít. Juniorští závodníci se neskutečným způsobem navzájem podporují, tancují, navazují kontakty s mládežníky z jiných zemí a spoustu dalšího. Dále se samozřejmě pro děti a mládež pořádají i závody menšího rázu, ať už jsou to závody pořádané speciálně jen pro děti nebo se třeba v rámci normálních závodů vypíše jen jeden běh právě pro juniory.

Samozřejmě i dospělí si přijdou na své! 

U této generace probíhá v průběhu roku rovněž mnoho významných závodů, jako jsou mistrovství ČR, mistrovství Evropy nebo také mistrovství světa. Tato klání mají také své kouzlo, ale na ty juniory to prostě nemá. Na mistrovství světa nebo Evropy se nelze jen tak přihlásit. Probíhají na ně speciální kvalifikační závody pro výběr těch opravdu nejlepších reprezentantů z celé republiky.  Během agilitní sezóny se vypisují dvoje kvalifikační závody a většinou probíhají jedny v Čechách a jedny na Moravě. Výsledky se potom sčítají dohromady.

Oficiálky versus neoficiálky

Samotné závody můžeme rozdělit na dvě skupiny, a to jsou jednak oficiální závody a potom také neoficiální.

Neoficiálních závodů se můžou zúčastnit i pejsci mladší osmnácti měsíců a bývají tam otevírány i kategorie štěňátek, začátečníků a pokročilých. Na posuzování těchto závodů nemusí být člověk prozkoušeným rozhodčím. Oficiálních závodů se můžou zúčastnit jenom pejskové starší osmnácti měsíců s předem vystaveným výkonnostním průkazem a tyto závody již může posuzovat pouze oficiálně uznaný a proškolený rozhodčí. Na oficiálních akcích jsou otevírány tři výkonnostní kategorie, a to A1 pro začínající týmy, A2 pro mírně pokročilé týmy a A3 pro pokročilé týmy. Na konci toho všeho snažení si tým může vyběhat titul A3Ch. (A3 šampion), který získá až tehdy, kdy úspěšně projde všemi zkouškami. Pro starší pejsky, kteří už nejsou schopni běhat plnou výšku překážek, ale pořád mají do agilitních aktivit a pohybu chuť, existuje kategorie veteránů, kde se staví snížené překážky.

Jednotlivci nebo družstva? 

Na větších závodech jsou otevírány kategorie jednotlivců nebo také kategorie družstev. Tyto kategorie jsou třeba pro mě velice rozdílné, jelikož v jednotlivcích má člověk zodpovědnost pouze za sebe samého, ale v kategorii družstev běží prostě za všechny (Každé družstvo tvoří čtyři týmy.), a tím pádem člověk určitě běhá opatrněji než v jednotlivcích, kde se nebojí více zariskovat.

Nejen adrenalin, ale i odpočinek

Na závody můžete jezdit buď každý víkend, nebo třeba jen jednou za čas, to záleží pouze na vás a vašich možnostech. Ovšem pravidelní agiliťáci to berou jako odpočinek po pracovním týdnu a také jako možnost setkání s přáteli, kteří jsou „postižení“ stejnou nemocí jako oni. Trať si však předem nemůže nikdo nacvičit, ta je pokaždé originální podle toho, jak ji ten který rozhodčí připraví.

Agility je prostě jedna velká zábava a já přeji všem, kteří se tomuto sportu věnují nebo s ním plánují začít, hodně úspěchů, ale na parkúru hlavně spoustu radosti se svým čtyřnohým mazlíčkem!

Denisa Sommerová
Foto: Michaela Weidnerová