Historie kynologických sportů – léta padesátá II. díl

Baví vás naše společné putování do dávné minulosti? Opět se k němu tedy vracíme, abychom si připomněli a hlavně nikdy nezapomněli na začátky toho našeho milovaného „pejskování“. Tak přátelé, jako obvykle se pohodlně se usaďte, začínáme...

Historie našeho sportování se psy se dá rozdělit taktéž do několika důležitých etap. Tou první, asi dvacetiletou etapou jsou léta mezi oběma světovými válkami. Druhou etapou je doba od konce druhé světové války až do roku 1952. Tato dvě období jsme si prošli minule. Nyní se podíváme na léta padesátá, která byla pro rozvoj kynologie dosti zásadní.

A vzestup začal…

Jak jsme se zmínili již v prvním díle, po okupaci nastoupila ke kynologické „vládě“ Kynologická jednota, která byla doslova masovou organizací a byla taktéž zapojena do svazu českých zemědělců. Chov psů se pomalu vzpamatovával a konečně začala přibývat také cvičiště, která byla přejmenovávána na výcviková střediska a tak to vypadalo až do listopadu 1952. Dá se říci, že výcvik psů „šel nahoru“...

Přelomový rok 1952

I tak by se dal tento rok nazvat, protože v oblasti kynologie došlo snad k největším změnám v dosavadní historii. Od listopadu 1952 se kynologové stali součástí SVAZARMu, který s nimi počítal jako s kolektivním členem. A takto to fungovalo pouze do 1. 1. 1953, kdy bylo rozhodnuto a přistoupeno k individuálnímu členství kynologů. Tato forma plně vyhovovala těm, kteří se aktivně věnovali výcviku. Jinak tomu bylo v chovatelství, kde nastala jistá stagnace, ale o tom si nyní povídat nebudeme. Výcvik byl prostě na vzestupu. Došlo například také k udílení titulu Mistr ČR, vyšly nové zkušební řády, byl odstartován nový závod a mnoho dalšího.

Historická základna je na světě...

V roce 1953 vzniklo kynologické výcvikové středisko Grabštejn, které bylo vybráno z důvodů vhodných klimatických podmínek pro potřeby chovu psů. Pokud vás zajímají podrobnější informace přímo o této známé základně, pak vám doporučujeme článek zaměřený přímo na ni.

Stále zde máme jeden sport, ale...

V padesátých letech by si někdo jen těžko pomyslel, že jednou budeme mít tolik možností pro sportování se psem. A dokonce i s takovou rozmanitostí plemen. Tehdy se však závodilo ve dvojím provedení. Konalo se mistrovství republiky, které bylo dle platného zkušebního řádu a zkoušky ZVV3 a my již víme, že to první se uskutečnilo v roce 1948 v Jablonci nad Nisou a vyhrál jej Jan Ditrich z Přerova s fenou německého ovčáka Dolly Steiger. Počet účastníků nebyl nikterak slavný a vše se začalo zlepšovat právě až s rokem 1952, kdy byla kynologie na prudkém vzestupu. Tento rok odstartovala svou cestu také další významná soutěž, a to I. Branný závod kynologů. U mistrovství se od roku 1953 zvýšila účast i tím, že bylo dovoleno soutěžit také psovodům ozbrojených složek.

Přebory jako předchůdci „výběráků“

Již víme, účast na MR byla podmíněna postupem z okresních a krajských přeborů. O co šlo? Jednoduše řečeno to byli takoví předchůdci dnešních výběrových soutěží. Ale... Těchto celostátních přeborů ve výkonu se však mohli účastnit pouze řádní členové kynologického klubu v rámci Svazarmu a jen se služebními plemeny. Tyto přebory byly navíc rozděleny na okresní, krajské a republikové. Další členění se pak týkalo zaměření, a to na všestranné, obranářské a stopařské.

Služební psi ...

Dnes je zvykem, že se cvičí a trénuje s každým plemenem či křížencem. Dříve to bylo trochu jinak a plemena používaná k výcviku se nazývala služebními. A tak slovo služební pes neukazovalo na psa, který patřil psovodu bezpečnosti, ale poukazoval na plemeno, které se svými vlohami řadilo k plemenům služebním. Patřil tam například německý ovčák, německý boxer, rotvajler, dobrman, novofundlandský pes, knírač velký, malý, střední, erdelteriér a kolie dlouhosrstá.

Zlatý štít kolie

Padesátá léta přinesla i další skvělý závod, a to po čtyřicetileté pauze se 8. – 9. září 1956 v Hořicích konala soutěž ve výkonu kolií „Zlatý štít kolií“. Na toto klání tenkrát nastoupilo devatenáct kolií, což byl opravdu úctyhodný počet. Umíte si v rámci tohoto plemene podobné číslo představit nyní, jak soutěží třeba dle Národního zkušebního řádu v kategorii ZV1? My tedy ne, ale jistě by to byla krása.

Seznamte se, prosím…

I když se jedná o dobu pro nás dávno minulou, některá jména stále slýcháváme z vyprávění pamětníků. Pojďme si některé vítěze maličko představit. Podíváme-li se do boxu výše, můžeme vidět, že nejčastěji opakovaným jménem je František Červenka, kterého mnozí nazývají „nekorunovaným králem kynologie“. Pokud se chcete o tomto skvělém pejskaři dozvědět více, pak si o něm můžete přečíst samostatný článek v naší rubrice „Legendy československé kynologie“.

František Červenka – nekorunovaný král československé kynologie!

Dovedete si to představit? Šest titulů Mistra republiky s jedním psem a každého svého psa ...

5.1.2020Legendy československé kynologie

Dalším velmi zajímavým jménem je Oskar Maruška, skvělý člověk a pejskař. Vlastnil chovatelskou stanici „z Marušky“, která dala světu celou řadu vynikajících jedinců. A posledním z vybraných je Jaroslav Hnízdil, který s pejskařinou začal v roce 1950. Téměř celý svůj život byl členem berounské kynologické organizace. Patří k těm, kteří mají za sebou opravdu mnoho startů na vrcholových soutěžích. I on byl jedním z těch, kteří se vždy snažili své zkušenosti předat dál. Za důležitou zmínku stojí i to, že Jaroslav Hnízdil patří k zakládajícím členům Svazu záchranných brigád. Ale o tom až někdy jindy...

Foto: archiv redakce, Jndřiška Pocnerová, google.com, Jaroslav Jelínek