Elektronické výcvikové obojky a jejich místo v moderním tréninku psů II. díl

Také už jste se nemohli dočkat pokračování miniseriálu o EVO, že? Tentokrát se seznámíme s tím, jak se psi vlastně učí. I to je třeba vědět, než začnete elektronické obojky používat.

Zdál se vám první díl mimo danou problematiku? Tak to se jistě mýlíte, protože vše souvisí se vším a do sebe pak dokonale zapadá. Právě nyní nás Jiří Ščučka „pustí“ více do zákoutí a tajů tréninku psa. Krásné čtení!

Trénink = učení

Pokud se trénink rovná učení, jak se tedy psi učí? Psi na rozdíl od člověka nemají abstraktní myšlení. Velmi zjednodušeně řečeno, nedokáží si představovat. To tedy znamená, že vše, co se učí, učí se na základě bezprostřední zkušenosti. Existuje celá řada způsobů učení. My si však popíšeme pouze dva, které se vztahují k našemu tématu nejvíce. A to je „klasické podmiňování” a „operantní podmiňování”. Obě dvě tyto formy patří mezi takzvané „asociativní”. Znamená to, že v průběhu učení dochází k nějaké asociaci, neboli spojení.

U klasického podmiňování (dle I. P. Pavlova) dochází ke spojení mezi dvěma podněty a reakcemi organismu.

Je to pasivní způsob učení. Spojení podmíněných podnětů a nepodmíněných podnětů vyplývá z okolí. Naučená reakce vzniká bezděčně. Výsledkem není nové chování, pouze podmíněná reakce na podmíněný podnět. Typickým příkladem takového učení, je vypracování reakce psa na klikr. Pokud naučíme psa, že se po kliknutí (cvakavý zvuk klikru) do dvou sekund (současné zdroje uvádějí ideální čas 1,6 sekundy) dostane kousek potravy, spojí se tyto dva podněty dohromady. Vytvoří se takzvaná podmíněná (naučená) reakce. Organizmus psa bude poté reagovat na samotný zvuk klikru stejně, jako by dostal potravu.

Operantní podmiňování

Operantní (instrumentální) podmiňování, česky by se také dalo říci učení „pokus a omyl” je aktivním způsobem učení, při kterém (dle B. F. Skinnera, 1938) dochází ke spojení mezi jednáním subjektu a jeho důsledkem. Tyto důsledky (zkušenosti) mohou být buď pozitivní, nebo negativní. Výsledkem je nové chování.

Co to znamená v praxi?

Pokud pes něco udělá sám, nebo s naším přičiněním a výsledkem bude příjemný zážitek, zvyšuje se pravděpodobnost toho, že toto chování bude pes častěji opakovat. Říkáme tomu, že chování se dostalo do jeho „repertoáru”. Pes přišel na to, že toto chování, zjednodušeně, vede k příjemnému zážitku – odměně.

• Příklad: Pes se podíval na majitele, tak získal jeho pozornost a dostal kousek potravy.
• Výsledek: Pes se bude chtít častěji dívat na svého majitele.

Naopak, pokud pes něco udělá a výsledkem je nepříjemný zážitek, nebude chtít pravděpodobně toto chování vícekrát opakovat. Bude se mu vyhýbat.

• Příklad: Pes odběhl za jiným psem, nereagoval na přivolání. Po nějaké chvíli se vrátil zpět k majiteli. Ten ho potrestal.
• Výsledek: Pes nebude chtít přicházet k majiteli, obzvláště pokud je majitel naštvaný.

Dle B. F. Skinnera nazýváme tento proces „behaviorální model”, A-B-C.

Na počátku je vždy nějaký podnět (Antecendent), na tento podnět pes reaguje nahodilým chováním (Behavior). Toto chování mu pak přináší určitou zkušenost-důsledek (Consequens). A podle toho, jaký tento „důsledek” je, jak to pro něho dopadne, podle toho se bude pes v budoucnu v podobné situaci rozhodovat. Chování zopakuje, nebo se mu začne vyhýbat.

Jak to chodí v praxi?

To, co může být poněkud matoucí, jsou slova „pozitivní” a “negativní”. Neznamená to, jak by se na první pohled mohlo zdát, která zkušenost je pro psa příjemnější a která ne. Tímto způsobem B. F. Skinner označil, kdy do situace něco přidáváme (+, pozitivní) a kdy z ní naopak něco odebíráme (-, negativní). Pro správné pochopení a použití tohoto způsobu učení je důležitá jiná skutečnost. A tou je fakt, zda-li bylo chování „posíleno”(odměněno), nebo bylo-li potrestáno. Protože pokud chceme, aby pes nějaké chování dělal, musíme dosáhnout toho, aby bylo posíleno. V opačném případě, pokud chceme, aby pes něco nedělal, měl by být výsledkem trest. Pro psa jsou to jasné informace.

Posílení – odměna = správná cesta, více příjemných zážitků, „DĚLEJ TO”.

Trest = špatná cesta, více nepříjemných zážitků, „NEDĚLEJ TO”.

Tolik tedy ve stručnosti o tom, kdo je to pes. Jak se psi učí. Jaká je úloha nás lidí v našem společném vztahu. Jaké my lidé máme vůči našim psům povinnosti. O těchto tématech bychom mohli společně hovořit hodiny a hodiny. Na to zde však není úplně prostor. 

Jistě si celou dobu říkáte a co to vše, o čem jsem doteď psal, má vlastně společného s elektronickými výcvikovými obojky? Dle mého názoru úplně všechno!

Protože pokud hovoříme o různých metodách výcviku, o různých přístupech a pomůckách, hovoříme o „tréninku”. A pokud chceme správně trénovat, je znalost shora uvedených informací nezbytná.

Foto: archiv redakce, Romana Fajmanová

Na co se můžete těšit příště, tedy 6. Února 2019?

„Tři hlavní účely využití těchto pomůcek. Všechny jsou pro správný trénink velmi důležité.  Jsou to: komunikace, učení, kontrola.“

„Elektronický výcvikový obojek je zařízení, které se zpravidla skládá ze dvou částí. Z vysílače, který má psovod v ruce (podobně jako dálkový ovladač třeba od televize) a přijímače, který se pomocí obojku připne psovi na krk. Pomocí vysílače může psovod vyslat psovi na značnou vzdálenost různé typy signálů.“

První díl ZDE:

Elektronické výcvikové obojky a jejich místo v moderním tréninku psů I. dílModerní výcvik psů